.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Nový příspěvek - obrázek

Nový příspěvek - obrázek

Jeden přeslazený romantický sen na přání pro Moon Lustre. Honem připravit polštáře, než nám uteče, aby se zdál někomu jinému.

 

Jen pro jednu jedinou noc

Stříbrný ornamenty posetý maličký kočár ze zlaté skořápky hladce plul indigovou oblohou, kterou ozařovaly tisíce hvězd. Obrovská kola se otáčela stále rychleji, čím vážky táhnoucí povoz nabíraly na rychlosti. Na nočním nebi se zatřpytil drobný bičík, který jim měl v jejich úsilí napomáhat.

Mab třímala své otěže pevně a bravurně řídila spřežení. Plavé vlasy za ní vlály jako závoj z nejjemnějšího hedvábí. Překrásný drobný oválný obličej Paní snů se lehce mračil, jak přemítala co s načatým večerem.

„Nudím se,“ oznámila teatrálně svému společníkovi.

Oberon rozvalený na druhém sedadle se jen ušklíbl, znuděná Mab znamenala vždy peprnou zábavu v brzké době.

Královna ohnula měsíční paprsek, aby mohla plynule sklouznout na hladkou pokrývku.  Pohladila dívčiny řasy a před tím, než se usmála na svého přítele, zahleděla se do její mysli otevřené všem snům.

„Napadá tě totéž?“

Potěšená se usmála a tiše tleskla. Němé kývnutí jejího přítele se pro ni stalo znamením k dalšímu počínání.

„Honem,“ mávla dlaní,“ pro tu správnou nit.“

Oberon zamířil otevřeným oknem plnit přání a mezitím vládkyně vil prováděla svá kouzla. Z bílých spánků pomalu tahala stříbrná vlákna a zaplétala je do provázků.

Dvě tenoučké pavučinky se dnešní noci hladce propojily v jednu.

 

Obklopovalo ji příšeří a ledové kameny nocí přikryté chodby. Stála v lehkých jednoduchých šatech kouřové barvy na širokých ramínkách. Velká zdobená spona pod prsy přidržovala různě dlouhé pruhy pavučinové látky, tvořící dlouhou sukni jako pro lesní vílu.

Hudební tony ji táhly jako Ariadnina nit, když Thésea zachraňovala z labyrintu. Zaposlouchala se do příjemné melodie. Lesklé lodičky klepaly na mramorové podlaze skoro do taktu. Rozhodla se zjistit, odkud muzika přichází.

Stiskla drobnou dlaní velkou kliku a vešla do rozzářeného sálu naplněného tou překrásnou hudbou. Sledovala tančící páry s rozšiřujícím se úsměvem. Tolik krásy, lesku, záře a barev dávalo jejímu srdci křídla.

Podél parketu se dostala k prostřenému stolu se sklenkami naplněnými různými nápoji. Natáhla nepřítomně po jedné ruku, aniž by přestala sledovat hemžení kolem.  Nevšimla si malinké bytůstky, která pár kouzly zamíchala karty osudu.

„Dávejte pozor,“ zavrčení po boku ji vytrhlo z veselého rozjímání.

Pozorovala, jak se tmavě růžová skvrna vpíjí do ubrusu stejně jako do rukávu muže po její pravici.

„Omlouvám se,“ vysoukala s úlekem ze sevřeného hrdla.

Než stihl cokoli prohlásit, musel odejít urovnat povyk nedaleko od nich. Takže nad ní jen máchl podrážděně rukou.

 

„Pché, Oberone, tvé hry jsou slabé na mé intriky,“ usmála se Mab, když se nikým nespatřena usadila na okraj stolu.

Olízla si večerní rosu z prstů, než bravurně nasměrovala kroky nic netušící dívky správným směrem.

 

Tmavý kout se zdál být vhodný k odpočinku. Trochu se jí motala hlava po vypitém víně, nebo po všech těch událostech? Odložila sklenku do výklenku, časem ji možná odnese. Když si vzpomene.

Otočila se po zvuku výskajících dvojic. Smála se kreacím, které prováděly. Někteří zúčastnění se tvářili, jako že tančí, ale jiní opravdu předváděli skvělé umění plné elegance a šarmu. Zarazila se o měkkou zeď. Měkkou? Polekaně uskočila, když si uvědomila, že z nepozornosti do někoho narazila.

„Oml…“ nedořekla.

„Zase vy?“ podrážděné zavrčení, než se ze stínů vynořil onen prve politý muž. Pozorně sledovala jeho planoucí téměř černý pohled umocněný ostře zahnutým orlím nosem. Netrpělivě si odhrnul dlouhé havraní prameny z čela.

„Bavíte se dobře?“ děsil jí svým podrážděným barytonem. Utekla by, jenže nohy ji neposlouchaly. Zrosolovatěly.

„Nedělám to schválně,“ bránila se marně. Jako by její slova nevnímal. Měřil si ji tvrdým hodnotícím pohledem. Napadlo ji, že si ji zařazuje do krabičky s nápisem Nežádoucí.

Orosilo se jí náhle čelo, stejně jako se nečekaně zpotily ruce.

Nesrozumitelně zavrčel, což jí nahnalo ještě větší strach, než kdyby křičel. Hleděl na ni ze své výšky a jí se zdálo, že se snad pod tím pohledem ještě víc zmenšuje. Přála si najít pytlík odvahy, aby se vzepřela. Případně by ho po něm hodila.

 

„Myslím, že je načase vhodně zasáhnout,“ prolétlo vzduchem tišeji než nejtišší vánek.

Zlatovlasá víla s čtveráckým pohledem sklouzla ze své pozorovatelny na podlahu, kde se přeměnila na malé pro tuto chvíli užitečné zvířátko. Drápky zaskřípaly o podlahu.

 

Moon (nikdy nepochopila, proč jí rodiče zvolili tolik netypické jméno) raději sklopila před uhrančivou černí oči k podlaze. Zašoupala podrážkou levé boty, když se snažila najít vhodná ospravedlňující slova.

„Ááááá!“ zaječela a vzápětí se vrhla muži před sebou kolem krku. Překvapeně ji objal, aby neupadla. Kolébala se na jedné noze, navíc na špičce.

„My-my-myš,“ koktala při rozhlížení po tom nebezpečném tvoru.

Muž jen nechápavě kroutil hlavou, ale nepouštěl ji z ochranného sevření. Sama se svezla zpět pevně na nohy.

Ukazováčkem mu kreslila po hrudi zvláštní značky. Zašoupala opět nohou, než se jí dostalo sil podívat se mu do tváře. Zahlédla v ní lehký úšklebek.

„Bojím se jich už od mala,“ bránila se, protože tušila, že se jí chce vysmát. Pravděpodobně ho svým argumentem nijak neohromila. Přála si ukrýt se někde na míle daleko. Přesto jí bylo v jeho blízkosti a teple jeho dlaní příjemně. Nasadila něžný nevinný úsměv.

„Moon,“ podávala mu, ve snaze začít ze správného konce, ruku.

„Profesor Sev…“ stiskl její ruku ne na dlouho, byl přerušen příchodem dalšího člověka.

„Omlouvám se,“ následoval zářivý příchod nově příchozího, „ale smím prosit?“ uklonil se před dívkou vysoký mladík s tmavými vlasy. Možná se jí to zdálo, ale přišlo jí, že má lehce špičaté uši.  

Dokonalými pohyby se dostali až do středu tanečního sálu. Skoro se v jeho náručí vznášela. Protáčel ji, prohýbal a ona se smála z plných plic. Náhle si připadala, že dokáže cokoli. Lidé okolo se slili do jedné barevné šmouhy.

 

„Ty šibalský podvodníku,“ durdila se naoko maličká vládkyně snů. Chvilku bedlivě sledovala dovádějící dvojici. Nakrčila drobný nosík. Vývoj situace se od jejího původního plánu značně lišil. Nepřichází v úvahu, aby Špičaté ucho dnešní noci vyhrál. Navíc když nehraje fér. Jenže podvádět dokáže i ona.

 

„Dovolíš?“ usmála se na ni krásná blondýnka a odebrala ji zručně tanečníka. Pár vteřin překvapeně sledovala vzdalující pár. Skutečně jim to slušelo, potřásla hlavou. Rozhlédla se, aby zjistila, kam se až otočkami dostali a pomalu si vydala z tanečního parketu.

Moon si vlastně oddychla. Jeho divokému tempu pomalu přestávala stačit. Vymotala se z masy ploužících se těl. Přišlo jí, že se místnost neskutečně oteplila; hledala ochlazení. Jakoby ji měsíční paprsek sám naváděl, kam jít. Držela se ho, díky čemuž našla velké francouzské dveře na terasu. Lehký vánek jí čechral vlasy. Příjemně osvěžoval. Připadala si jako znovuzrozená. Opřela se o kamenné zábradlí a nechala se laskat drobnými vzdušnými prsty.

 

„Přiznávám, že jsi mě svým uměním okouzlila, ale nezdá se ti to trochu mimo pravidla?“ lísal se Oberon k Titánii.

„Já je překročila až po tobě,“ podrbala jeho hlavu ve svém klíně. Vlastně žádný řád stanovený neměli, o to víc se přetahovali, kdo z nich vlastně hranice překročil. Hádky a rozepře je bavily víc než hra samotná.

Dvě malé rozverné figurky se pohodlně rozvalovaly na stříšce kryjící verandu, kde měly dokonalý výhled na divadlo pod sebou.

 

„Skoro bych řekl, že mě sledujete,“ polekal ji hlas vycházející z tmavého kouta. Poznala ho ve vteřině. S úsměvem se k němu otočila.

„Možná… a možná za to mohou hvězdy,“ pomalu se přestávala jeho přísného pohledu bát. „Sev…“ odmlčela se, aby jí mohl konečně prozradit své jméno.

„Severus,“pomohl jí dokončit.

Přešel pár kroky vzdálenost, která je dělila.

„Anebo možná měsíc,“ zašeptal, když se k ní nakláněl. Prsty mu zasunula pramen vlasů za ucho, ale už ruku neodtáhla. Nechala ji zabořenou do černé záplavy, s kterou si lehce pohrávala.

„Snad,“ usmála se přátelskému rýpnutí k zvláštnosti jejího jména.

„Snad…“ opakoval, když se nechal přitáhnout těsněji k jejímu tělu.

 

Moon se zavrtěla pod dekou, než se neochotně probudila. Chvilku zmateně hleděla do tmy, než si uvědomila, že leží ve svém pokoji a ve své posteli. Zavrtala se ve svém lůžku hlouběji pod přikrývku s příslibem, že tohle rozhodně dosní.

 

Severus se pomalu probral ze svého živého snu. Protřel si unavené oči, zvedl se a přešel do koupelny. Opláchl si obličej a zadíval se na svůj obraz v zrcadle. Takový divný dětinský sen.

Asi stárneš, hochu, ušklíbl se.

Otřel si kapky vody uvízlé na tváři, než si šel opět ulehnout. Z noci mu stále ještě podstatná část zůstávala.

‚Možná se mi o ní bude ještě zdát,‘ pomyslel si, když jeho hlava dopadla do nadýchaných polštářů.  

‚Vážně stárnu,‘ bleskla se mu myslí ještě myšlenka, než opět usnul.

 

Mab jeho počínání bedlivě sledovala z čela postele. Lehce se přesunula na jeho rty.

„Dnes ne, Severusi,“ poklepala mu hravě královna noci svou hůlkou na nos.

Nasedla do svého oříškového kočáru a rozlétla se s Oberonem dovádět na víčka dalších snílků…

17.04.2011 18:15:50
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one