.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Tak a je to opravdu tady. Poslední kapitola. Omluvám se za přehnané množství cukru. Původně tahle povídka vůbec neměla spatřit světlo světa. Byla napsaná pro mé osobní potřeby, kdy jsem prostě musela některé pocity dojmy a vjemy nějak ventilovat. Proto z toho také vznikl tenhle přehnaný paskvil ;-)
Děkuji všem, kteří to vydreli až jsem a největší dík patří komentujícím.

Za odměnu, když jsou ty Vánoce, si každý komentující u této povídky smí přát nějaké přání a, pokud bude v mých silách, pokusím se ho splnit. :-) (nejlépe fan přání prosím :-D)



 
Konec jedné pohádky

Camila celý dlouhý únavný den přijímala návštěvu za návštěvou, pokoj podobal nejrušnějšímu dni na King Cross. Motala se jí hlava z nekonečných otázek. Ministerské vyšetřování trvalo dlouho a trápilo ji vzpomínkami. Přesto úředníci postupovali diskrétně, slovo se nedostalo na veřejnost. Předpokládala, že i on v tom má prsty. Nezajímalo ji, kolik lidí musel podplatit a kolika vyhrožovat kletbou, chtěla jen, aby to už přestalo.
Margula skončila v Azkabanu.
Náhle se zoufalých trpících žen, které prošly jejíma rukama, přihlásilo víc. Pár jich naštěstí přežilo, i když by si nejspíš přály opak. Rituály jim zanechaly trvalé následky na těle i na duši. Lékaři ji ujišťovali, že ona vyvázla bez případných obtíží, ale ona poznala, že si nejsou úplně jisti. Vše ještě ukáže čas. Ptala se sama sebe, jestli to za to stálo.

 
ooOoo
 
Sofie naaranžovala záplavu květin, které zahltily bílou studenou nemocniční místnost.
Camila ani nestíhala číst všechny vzkazy, denně přicházely další a další.
„Odpustíš mi někdy?“ …nebo jemu? Dodala v duchu Sofie a zkoušela Camilu přimět k rozmluvě. Ta, pokud se nejednalo o úředníky nebo ošetřovatele, s nikým nekomunikovala. Tupě a zarytě se spod přivřených víček dívala do neznáma.
„Poskytlas mi útočiště, nemám ti co odpouštět,“ prolomila nakonec po dlouhé době tíživé ticho.
„Musela jsem ho vzít sebou. Sama bych to nezvládla,“ přitáhla si židli, když zjistila, že kamarádka kladně reaguje na nabízené příměří. „Choval se vážně jako rytíř. Zpražil tu ženskou jednou větou a v náručí tě vynesl ven,“ skoro bez nádechu se snažila vylíčit co nejrychleji a nejdůvěryhodněji celý příběh.
„Celou cestu do nemocnice tě hladil a konejšil,“ Sofie se zasnila při uzavírání svého vyprávění, ale rychle pokračovala.
„Moc mu na tobě záleží,“ už ale opět mluvila k hadrové panence.
Camila otočila hlavu a přestala v polovině vnímat. Nechtěla o něm slyšet. Nepřála si o něm vědět.
Její přítelkyně vzdychla a přešla utrápeně k oknu. Pozorovala hemžení na ulici, než jí tma zakryla výhled.
Vzhlédla, ve snaze zahlédnout aspoň hvězdy. Potřebovala kousek něčeho hezkého pozitivního.
Zmateně zalapala po dechu nad výjevem, který ji doslova omráčil. Přiběhla zpět k posteli a táhla bezbrannou nemocnou, aby se šla sama podívat na neuvěřitelné překvapení.
Camila se odevzdaně opřela o parapet a zamžourala na noční oblohu, jen aby Sofii udělala radost a mohla se vrátit zpět do bezpečí bílých peřin.
Nebe zaplnila hejna drobných světlušek, která se formovala do slov. V němém úžasu zůstala přikovaná sledovat jejich počínání. V záplavě nádherných třpytivých barev se rýsovala jednoznačná otázka:
Camilo Sweetness, stanete se mou ženou?
Lucius Malfoy
 
Opíral se o rám dveří a potichu pozoroval efekt svého vyznání. Idylku mu kazila jen jediná osoba, která stála jeho vyvolené po boku.
„Slečno Supportová, domnívám se, že máte neodkladné povinnosti někde úplně jinde.“
Obě polekaně nadskočily a otočily se za hlasem.
Naštěstí se jeho oznámení neminulo účinkem a Sofie s potutelným úsměškem odešla.
Zabodl svůj pohled do Camiliných očí.
Zvedl obočí v němé otázce, náhle ho výřečnost opustila.
Lov mladých debutantek je jednoduchý. Nechce jedna, řada dalších vyhřátí postele jistí. Jenže stojíte-li jen o jednu jedinou ženu, žaludek se houpe, ústa vyschnou. Hledáte pravou větu, přestože žádná nikdy nemůže být dokonalá.
Bál se pohnout, aby hloupým gestem nepromarnil příležitost. Znova prožíval muka dvoření a nejistoty.
Zajistil za sebou dveře, proti nechtěným návštěvníkům a pomalu přešel před svou osudovou ženu. Klek si na jedno koleno a políbil ji na rozechvělou ruku.
„Pokud mě odmítneš, nikdy už nebudu šťastný,“ vložil celé své srdce spolu se sametovou krabičkou do jejích rukou. Tmavě modrý diamant se zatřpytil na zlatém kroužku.
Klesla vedle něj na kolena.
„Víš, kolik lidí si to přečte?“ drmolila a ronila slzy.
„Měl bych?“ připadal si, jako by překonal příšernou překážku. První z mnoha.
Opřela si mu hlavu o hruď a on ji výskal ve vlasech. Děkoval při tom Merlinovi za milosrdenství.
Opatrně ji přenesl na postel, která pod jejich vahou tiše zanaříkala. Ležel na boku a rukou se proplétal hnědou záplavou rozprostřených pramenů.
„Neodpověděla jste mi, slečno Sweetness,“ šeptl jí do ucha.
 
Camila se vznášela v sedmém nebi. Umřela a dostala se do ráje. Vztáhla dlaň a pohladila Luciuse po hladké tváři. Našla tenkou jizvu na bradě, zůstala mu jako památka a nejspíš i výstraha po jeho nočním dobrodružství. Zmapovala její hrubý povrch, než pokračovala. Prsty zapletla do dlouhých vlasů a přitáhla si jeho hlavu k sladkému polibku. Jedině tyto rty pro ni byly nejúčinnějším lékem ze všech.
„Přemýšlím, pane Malfoy, zda se jedná o výhodnou investici,“ pronesla šeptem proti jeho rtům. Na víc se nevzmohla, když propustil její ústa z hladového polibku.
„Veškeré vaše pochyby hodlám vyvracet, slečno Sweetness, dokud nepodlehnete,“ čertovské plamínky jeho očí ji zalechtaly až v podbřišku.
„Pak mi nezbývá než souhlasit,“ začervenala se a sklopila oči.
„Miluju tě,“ jeho dech ji polechtal na tváři, než jí opět uvěznil ústa v naléhavém polibku.

ooOoo
 
Nemohla uvěřit, že před několika minutami řekla podruhé své ano Luciusi Malfoyovi. Prodírali se spolu davem gratulantů a novinářů. Opakovaná svatba váženého aristokrata z jedné z nejstarších kouzelnických rodin utajit nešla.
Noviny se opět nakrmí.
Na parketě zahajovali tanec, Lucius si ji přitiskl těsně k sobě a propletl si s ní pevně prsty.
„Už mě nikdy neopouštěj,“ zlíbal jí ruku.
„A na podobné pokusy rovnou zapomeň,“ laskal jazykem drobnou rýhu na levém zápěstí.
Sklopila v uzardění hlavu, věděla, že pochybila a přála si rychle zapomenout, na celou hloupou a bolestnou minulost.
„Cestovat na koštěti,“ nadzdvihl jí bradu, tak aby mu musela pohlédnout do očí, „totiž už rozhodně nehodlám.“
Zvonivě se zasmála a on se s ní zatočil.
Útrapám ovšem nebyl jen tak konec.
Opouštěli bujarou slavnost, aby mohli odcestovat na vytouženou druhou svatební cestu.
„Dárek pro novomanžele,“ zatarasila jim únikovou cestu Sofie, a když ustoupila, za jejími zády stála dvě nová lesklá košťata opatřena řadou stužek.
„Na ten Satanův nesmysl už nikdy nesednu,“ oznámil razantně rozesmátým hostům Lucius.
Camila se usmála a Sofie na ni škodolibě mrkla. Čeká ji zajímavých pár hodin.

 
ooOoo
 
Večer na jednom malém opuštěném ostrůvku zjišťovala zamilovaná dvojce, jak velké škody může napáchat na lidském těle několika hodinová cesta na koštěti. Nutno podotknout, že bádání se protáhlo do brzkých ranních hodin a vůbec nebylo nudné a jednotvárné. A rozhodně ne nepříjemné.
27.11.2016 21:28:41
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one