.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Takže den se sešel se dnem a máme tu zase další kousek příběhu. Pomalu, ale jistě se blížíme ke konci. Je mi jasné, že se těšíte, až tohle utrpení skončí. Nebudu to protahovat. Tady je kapitola.


 
Zdravý nemocný

Lucius sledoval, jak se Camila vrací z jedné ze svých pravidelných procházek. Něco se mu na ní nezdálo. Delší dobu pozoroval, že není v pořádku. Tolik už se nesmála a energie z ní vyprchávala jako z děravého džbánu. Domem chodila neslyšně podobná bezduchému stínu.
Musí té záhadě přijít na kloub.
Vstoupil do jejich komnat. Nahrbená záda se jí třásla jako v záchvatu zimnice. Hlasitě se rozkašlala, když se opět uklidnila, kapesníček ji vyklouzl z prstů a on mohl zahlédnout krvavou skvrnu.
„U Salazara, Camilo!“ zděsil se.
Objal ji a otočil k sobě čelem. Vytřeštila na něj unavené oči.
Odhrnul jí ofinu a zkoumavě hodnotil strhanou tvář.
„Od kdy to víš?“ bledé rty se sotva pohnuly.
Setřel palcem rudou kapku, která na nich uvízla. Dlouze si ji prohlížel, než odpověděl.
„Od začátku,“ snažil se o mírný úsměv, aby ji nepolekal.
Tolik ji toho chtěl říct, ale neodvažoval se. Věděl, že ho nechce poslouchat.
„Jak?“ rozklepala se.
Přitiskl ji k sobě těsněji ve snaze zahnat všechny neduhy. Bál se, aby ji neztratil dřív, než ji opět skutečně získal.
„Možná jsem byl slepý, ale ne hloupý,“ opatrně se posadil do nejbližšího křesla a ji si stáhl k sobě na klín. Nebránila se. Odevzdaně se mu opřela o hruď.
„Můžeš si změnit účes,“ zajel prsty do jejích dlouhých pramenů, „ale vůni tvých vlasů mám pod kůží.
„Tvůj hlas bych poznal mezi tisíci,“ ukazováčkem druhé ruky jí pohladil spodní ret. „Noc co noc mě provázel ve snech a pocit, který zažívám jen ve tvé blízkosti, nedokáže vyvolat nikdo jiný.“ Připadal si hloupě, že jí to všechno vypráví, ale tušil, že to potřebuje slyšet. Oba si potřebovali vyříkat hodně věcí. Jenže to počká. Dokud ji má v náručí, je všechno v pořádku.
 
Hleděla do očí svému muži a nechápala, jak se ocitla opět v jeho plné moci a vroucím objetí. Blaženě si vychutnávala příjemné doteky i vřelá slůvka. Přála si jim uvěřit, ale na to moc dobře věděla, jak si vábivými větami dokáže ženy podmanit. Pro tuto chvíli se nedokázala bránit, zaříkání ji příliš vyčerpalo. Poddala se hladícím dlaním, toužila po jejich teple.

ooOoo
 
Probudila se se ztuhlým krkem a prochladlým tělem. Přála si zavrtat se pod deku a ještě chvilku snít krásný sen. Zatahala za látku, kterou považovala za přikrývku, ale ta se ani nepohnula, postupovala po ní štíhlými prsty. V náhlém poznání vytřeštila oči.
Opravdu usnula Luciusovi v náručí? Hleděl na ni se shovívavým úsměvem. Přitáhl si ji těsněji a opatrně přenesl k sobě do ložnice. Pomalu s přehnanou péčí a pozorností je oba vysvlékl. Chtěla něco namítnout, ale nedal jí šanci, přikryl její ústa svými.
Poddala se mu příliš snadno.
Nenaléhal, nenutil ji k ničemu, jen si ji přitáhl k sobě a dlouze laskal, než opět usnula. Opřela se o něj zády a vychutnávala si ten příjemný zdroj tepla. Před usnutím ji však dohnaly temné myšlenky.
Zítra už jí potřebovat nebude.
Zjištění udeřilo tvrdě a našlo ji nepřipravenou.
Odejde za svítání!

ooOoo
 
Ráno ho probudil podivný šramot. Chvilku pozorně naslouchal, a když zjistil, co znamená, vyskočil spěšně na nohy. Přeběhl jen v županu celou chodbu, než stanul na vrcholu dlouhého schodiště.
„Opět ses rozhodla pro tajný útěk?“ scházel dolů, a byť měl srdce naplněné zoufalstvím, nasadil si masku pohrdání. Jeho žena poplašeně vzhlédla, na odpověď se nevzmohla.
„Tolik mě nesnášíš, že se ani nepřijdeš rozloučit?“ Obcházel ji jako hladový lev zavřený v kleci.
Zděšení naplnilo její pohled, ale on nedokázal přestat. Chtěl, aby trpěla, aby poznala stejné pocity, které trýznily jeho.
Zavřela oči a pobledla. Ještě o kousek víc a považoval by ji za mrtvou.
Trochu se stáhl, nepřál si, aby omdlela. Stále měl z jejího podlomeného zdraví respekt, jenže pokud se mu neotevře, pomoct jí nedokáže.
„Prozraď. Jsem ti odporný? Nenávidíš mě? Nebo co tě dohnalo k dalšímu útěku?“ otáčel dýkou v jejích srdcích skutečně mistrovsky pomalu.
„Naopak, miluju tě přespříliš.“ Rozplynula se mu s kufříkem v ruce před očima.

Dlouho stál nehnutě na místě, opařen jejím vyznáním.
Dokonale zmaten bral schody po dvou. Udýchaně se zavřel ve svém pokoji.
Opřel se zády o dveře, začínal s ním lomcovat nový nápor hněvu.
Hraje si s ním jako kočka s myší. Rázně několika dlouhými kroky přešel místnost. Zahleděl se svrchovaně s odporem na místo, kde ještě před pár okamžiky odpočívali. Měl si ji vzít tady, rovnou na tom bílém loži, jako řadu před ní. Možná by ji pak přešly ty stupidní zaječí úmysly.
Nedokázal by to. Ne ten večer. Jediné na co se vzmohl, bylo držet její křehké tělo a hladit skoro průsvitnou pleť. Děsil ho její příšerný stav.
Vztekle strhl peřinu a natahoval se pro polštář, když na prostěradle zahlédl cosi, co ho dokonale vyděsilo.

 
ooOoo
 
Přemístila se před malý domek, který se jí stal dočasným útočištěm. Spotřeba velkého množství magie na přesun jí sebrala poslední zbytky sil. Sesunula se bezvládně do trávy a omdlela. Probrala se mnohem později ve své posteli, zakrytá až po bradu. Nejprve se polekala, že se jí přemístění nezdařilo a ona zůstala na Malfoy Manor. Naštěstí zahlédla Sofii, která ji starostlivě hladila po rozcuchaných vlasech. Vráska na Sofiině čele se značně prohlubovala.
„K té ženštině tě už nepustím!“ jednoznačný rozkaz se do jejího podvědomí dostával opravdu ztěžka. Mlžný opar se jí sveřepě usadil na mysli.
„Ještě… dvě… poslední… sezení,“ slovo za slovem vylézalo z jejího rozbolavělého suchého hrdla. U každého se musela zhluboka nadechnout, aby si vůbec prorazilo cestičku ven.
„A pak co? Smrt? Nikam!“ Sofie ztrácela nervy. Pokud rychle nevymyslí způsob, jak Camile to pomatení vytlouct z hlavy může ji rovnou sama strčit ze skály.
„Svoboda,“ zaševelila Camila a opět se propadla do temných tíživých nočních můr.
09.10.2016 20:10:36
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one