.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Epilog - obrázek

Epilog - obrázek

Malé shrnutí: povídka má 4 kapitolky a epilog. Ve wordě vyšla na nějakých 26 stránek, ale dost bylo statistik.

Milá Zuzanko, přeju ti krásné dokončení snění.

Děkuju elu, že se ujala náročné betace a vydržela až do konce.

Ps.: snad nadin pomůžeme se zase rozjet ;)





Přežije?“ Susan upřela zničený pohled na staršího muže, který právě vyšel ze sálu. Otcovsky ji objal kolem ramen, než unaveným hlasem pronesl větu, kterou zrovna slyšet nechtěla.

„Je mladý a silný, ale jestli to bude stačit, nevím.“ Poplácal ji po zádech a s nahrbenými rameny se vydal za další prací, která v nemocnici Bílý anděl poslední dobou narůstala závratnou rychlostí.

Susan si odevzdaně povzdechla, než i ona zamířila na své oddělení.

 

Pozorovala těžký dech mladé dívky uložené v bělostných nemocničních přikrývkách a přála si umět dělatzázraky; osud s nimi hrál ošklivé hry bez toho, aby jim dal šanci na výhru. Odvrátila zmučený pohled a vydala se k druhému obsazenému lůžku, kde se nacházela další oběť dlouhé vleklé války dobra se zlem. Netušila, jestli přinese šťastné zítřky; jediné, co zjistila, bylo,že zatím přinesla akorát mrtvé, zubožené a zoufalé.

Protřela si oči, aby se aspoň trochu zbavila malátnosti, která na ni doléhala. Dnes přivezli nemalou várku zraněných, a to mají nejhorší bitvu už za sebou. Nyní se jim sem hrnou jen zástupy těch, kteří si opožděně hrají na hrdiny a honí se za ukrývajícími se Smrtijedy.

Hned nad předoperačním je zbavují oděvů, aby jen minimum lidí vědělo, na čí straně zraněný bojoval. Tady v nemocnici jsou si všichni rovni.

 

S přibývajícími oběťmi hledala tu jednu jedinou; jedinou zmínku, že by měla přestat doufat, že by měla přestat čekat. Vždy, když ho pod změtí obvazů nenašla, naplnil ji pocit úlevy, že ho snad nepotkala žádná nehoda, a zároveň ji naplnil smutek z nevědomosti o jeho osudu.

 

„Už byste toho pro dnes měla nechat a jít se domů vyspat,“ zastihl ji noční hlídač ve skladu léčiv při pravidelné obchůzce.

„Máte pravdu, pane Boone,“ rezignovala, když si pohledem na hodiny zkontrolovala čas.

Dnešní dlouhý den si vyžádal mnoho energie a jediným světlým bodem byl klidný víkend u dědečka. Poslední dobou se k němu uchylovala častěji než kdy dřív; okolní příroda a hlavně nikým nerušené ticho jí dávali pocit, že se vlastně nic neděje. Žádný maniak s touhou ovládnout svět nikdy nebyl, žádný chlapec-který-přežil neztratil dětství snahou o svrhnutí nadvlády zla, žádný kouzelník nepřišel o život v hloupé potyčce, jejíž základ byl v porovnávání čistoty krve.

 

„Dědo!“ zavolala od předzahrádky, ale nikdo se jí neozýval. Dostat se do domu nebyl žádný problém, s většinou zabezpečovacích kouzel dědovi pomáhala. Zaposlouchala se do ticha, které naplňovalo stavení až po střechu. Derek asi někde běhá venku a shání bylinky. Usmála se – na svůj věk byl ještě hodně vitální, ale to u kouzelníků není nic zvláštního. Zvedla kufr s věcmi na víkend a zamířila do své ložnice.

Pokoj se utápěl ve tmě, přesto na posteli zahlédla ležet podivnou věc. Rozsvítila svíčky upevněné v držácích na stěnách a až se světlem, které měkce zaplnilo místnost, poznala v předmětu zářivě bílý leknín. Překvapeně došla až k posteli a prsty pohladila okvětní lísky, které se před ní rozevřely. Na nic nečekala a vyběhla před dům, kde očekávala, že zahlédne známou tvář. Na místo toho však našla na pěšince jen další pomalu se otevírající lekníny.  Se slzami v očích se rozeběhla dlouhou pískem vysypanou cestou. Nepotřebovala leknínovou stezku, kterou ji nachystal - srdce ji samo vedlo do známých míst.

Čekal na ni na odlehlé pláži, přesně v těch místech, kde se poprvé setkali. Stará jeskyně byla zapomenuta. Ani jeden z nich si nechtěl připomínat, co skrývala za tajemství.

Nehybně zůstala stát, aby se vydýchala a dala srdci čas se uklidnit.

Vlasy měl o něco delší, než si pamatovala, zdál se jí hubenější, ale oči mu svítily jasněji než samotné hvězdy, když se k ní konečně otočil.

„Věděl jsi, že Regulus je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Lva?“ Nedokázala - od radosti, že ho vidí živého - ani rozumně uvažovat, proto zašeptala první věc, kterou si vybavila, aby prolomila ticho.

„Latinsky se téhle hvězdě říká Leonis - Motýlí princ,“ vrátil jí s potutelným úsměvem.

 

 

Regulus seděl na písečné pláži s pohledem upřeným k zapadajícímu slunci a v duchu rekapituloval. Dětství prožil pod dohledem až příliš starostlivé matky, někdy trochu moc panovačné, která si ze svých dvou dětí vybrala to mladší. Nikdy nezjistil, čím přesně si ji získal. Dostal veškerou lásku, která měla být rozdělená mezi oba syny, jenže Siriusova vzpurná povaha a divoké rebelství tvořila den za dnem dokonalou obranu před rodičovskými city. Nejspíš otcova náhlá smrt v něm vyvolala touhu po svobodě, utéct od rodinných tradic a zvláštně nastavených hodnot.

Malý Regulus si nikdy nestěžoval - dostal vše, po čem zatoužil, proč by měnil? Stal se z něj rozmazlený synáček z čistokrevné rodiny bez představ o skutečném životě.

Pak přišel Voldemort: vlivný, mocný, slibující nemožné. Regulus se nechal snadno zlákat silnou osobností a nechal se naverbovat ke Smrtijedům. Kolik hloupostí může udělat jeden člověk?

Když mu Krátura se sklopenýma ušima odevzdaně vyprávěl zvěrstva, kterých se pán Zla dopouští nejen na skřítcích, pochopil, jak velkou chybu udělal. Cesta zpět byla zatarasená špatnými skutky, nezbylo než začít napravovat, co se dalo.

Chystal se obětovat svůj život pro vyšší cíle, když se rozhodl zničit jeden z kousků netvorovy duše; zbylé jsou na jiných hrdinech.

A pak přišla ona, dívka, která bezhlavě skočila do vody, aby pomohla tonoucímu a následně mu křížila plány, kde se dalo. Jemné a přesto duševně silné stvoření, co si ho získalo pár úsměvy a otevřeným srdcem. Dostala se mu pod kůži, aby mu dodala potřebné síly dokončit, co začal.

Regulus se stal šedou eminencí na pozadí dobra, pomáhal, kde bylo třeba, ale snažil se zůstat v utajení. Kdyby Voldemort zjistil, že přežil, vynaložil by nemalou energii na jeho dopadení a potrestání, ale on potřeboval ještě mnohé stihnout. Mladý Potter potřeboval veškerou možnou podporu, aby naplnil, co mu sudičky napředly na vláknech života.

Během svého těžkého boje zjistil, že strana světla má mnohem víc přívrženců, než se navenek zdá. Pár stoupenců mu zachránilo nejednou život a na oplátku i on bránil hledané a uprchlíky - nedokázal bohužel zachránit všechny - ničil plány Smrtijedů a stal se velkou překážkou v úlisných taktikách černé strany.

A nyní seděl tady před poslední těžkou životní zkouškou. Musí se se Susan znovu setkat, musí zjistit, jestli na něj nezapomněla, musí jí říct, co k ní cítí.

Z úvah ho vytrhl skřípot písku pod spěšnými kroky. Lehký větřík mu přinesl známou vůni a on se ani nemusel otáčet, aby poznal, kdo k němu přichází. Dal si chvilku na rozmyšlenou a uklidnění splašeného tlukotu srdce, které se rozhodlo vybít všechny údery světa.

 

„Věděl jsi, že Regulus je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Lva?“ zašeptala k němu rozechvělým hlasem a nervózním úsměvem na rtech. Trochu se uklidnil, když z jejich třesoucích se rukou a neklidného postoje poznal, že prožívá stejná muka.

„Latinsky se téhle hvězdě říká Leonis - Motýlí princ,“ usmál se, aby oběma pomohl prolomit napětí.

Přešel až těsně k ní, aby si mohl vychutnat každý detail její tolik známé tváře.  

Před každou větší akcí, při sebemenším nebezpečí, vždy, když tápal, spatřil před očima její rozzářený obličej a našel tím v sobě sílu pokračovat dál. Nechtěl ji zklamat, nechtěl zklamat už nikdy nikoho, na kom mu záleží.

Vrhla se mu nedočkavě kolem krku a jemu se pod náporem štěstí podlomila kolena. Klesl s ní do písku, kde laskal milované tělo, jež mu bylo dopřáno znovu obejmout.

„Už nikdy mě neopouštěj,“ vyčítala mu mezi polibky.

„Miluju tě, Susan Trane, a nikdy nepřestanu,“ vyřkl konečně slova, která jí toužil říct první den po společné noci, který strávil bez ní.

 

 

„Ploč mušíme požád umejvat nádobí?“

„Protože je maminka unavená a my jí chceme pomoct,“ odpověděl Regulus svému synovi, který na stoličce vedle něj pomáhal uklízet talíře od oběda.

„Když ona je teď unavená požád,“ vztekal se dál malý Sirius.

„Když tě měla v bříšku, taky odpočívala, takže dopřej bráškovi stejné pohodlí,“ usmál se, když si od něj bral poslední hrneček.

„Jenže on za mě nemušel umejvat nádobí,“ našpulil chlapec rtíky, když zasunoval stoličku na své místo.  

„On ti to určitě jednou rád oplatí,“ pohladil dítě po vlasech a věnoval mu další shovívavý úsměv.

„Tčeba by ža mě mohl u dědeška Dejeka tlhat plevel,“ rozzářily se dítěti oči nadějí.

„To si nemyslím. Určitě vám dědeček nadělí stejný díl práce,“ oznámila oběma Susan stojící ve dveřích do kuchyně a lehce si hladila vzdouvající se bříško.

„To je nešplavedlivé,“ hudral si Sirius, když opouštěl místnost, aby si mohl jít hrát.

„Jak pak se má náš maličký?“ posadil se Regulus ke stolu a stáhl svou ženu k sobě do klína.

„Tak pane kapitáne, aš še bláška nalodí, budeme še o něj mušet štalat, plotoše bude děšně mališkej, je vám to jašný?“ doléhal k nim rozhovor prvorozeného syna s jeho oblíbenou hračkou – hadrovým vojáčkem.

Se zvláštním dojatým pohledem se Regulus zadíval směrem, odkud dětská samomluva vycházela, a byl na svého syna nesmírně hrdý.

„Chybí ti tvůj bratr?“ zeptala se Susan, když si všimla Regulusovy náhlé proměny.

„Je mi líto, že jsem mu nikdy neřekl, jak moc jsem ho měl rád,“ oznámil jí, než se začal věnovat jejím rtům.
25.04.2012 22:30:32
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one