.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 9 - obrázek

Mudlinka - díl 9 - obrázek

Omlouvám se za prodlevy, ale nadin i moje beta jsou teď zahlceny jinými povinnostmi. (Každá svými :D)

Takže Vás prosím o trpělivost. Naoplátku posílám další kousek Mudlinky.

 

Co se mi ještě povede?

 

Angele se dnes opravdu nechtělo vstávat. Převalovala se v posteli ve snaze přivolat si ještě nějaký sen.

Večer se snažila vyhnout laskavé společnosti profesora Lockharta tak urputně, až se musela na několik hodin zavřít ve svém kabinetě. Do postele se dostala velmi pozdě, když už hradní chodby tonuly v naprosté tmě. Samozřejmě sama a nijak si na tento fakt nestěžovala. Ono ani nebylo komu. Brumbál je báječný ředitel, ale rozhodně s ním nehodlala rozebírat možnosti vhodných kandidátů na zahřívání peřin. Minerva, její úžasná přítelkyně, by jistě podobné téma také neocenila. No, možná ocenila, ale Angela o rady rodičovského typu zrovna nestála. Víc lidí tu zas až tak osobně neznala, aby je nechala zasahovat do dění ve svém osobním životě. A o některé ve svém intimním životě rozhodně nestála. Jedním z nich byl i zlatovlasý hrdina bájí a legend psaných vlastní rukou.

Zlatoslav, který s nadšením samovolně přešel na tykání, byl sice velmi milý (tedy prvních pár minut), ale tak sladký, že z něj Angelu začínaly bolet zuby. Navíc si ji z nějakého neznámého důvodu oblíbil a lepil se jí neustále na paty. Ani nemusela číst všechny ty jeho všude doporučované knihy, z jeho vyprávění je znala už zpaměti. Naštěstí nebyla jediným objektem profesorova zájmu. Zdálo se, že svou přízeň rozděluje mezi ni a Harryho Pottera, proto si mohla občas ukořistit chvilku klidu.

Zprvu to bylo zábavné, ale po pár minutách vytahování už začal lézt na nervy. Dokonce se jednou v jeho přítomnosti přistihla, jak myslí na profesora Snapea a že by raději strávila večer zavřená s ním v jedné těsné místnosti, než další minutu s roztomilým Zlatoslavem. Nakonec usoudila, že se to rovná tomu, jako by utekla z louže pod okap, který navíc hrozí pádem na hlavu.

Ospale vyprovodila Matyldu k Hagridovi a nakonec zamířila na snídani, kde málem usnula nad stolem.

Štěstí jí dnes nepřálo, ke stolu totiž už dlouho před ní dorazil její nevrlý společník.

„Kohopak jste otravovala dnes, aby vás sem dovedl?“ ušklíbl se na ni místo pozdravu. Smím-li se zeptat.“

„Dobré ráno,“ pozdravila a obdařila ho nuceným úsměvem. „Pro vaši informaci jsem se sem dopravila sama. Snad jste se netoužil této milé povinnosti zhostit? Kdybyste se zmínil, ráda bych vám to umožnila,“ roztáhla svůj falešný úsměv ještě o kousek víc.

Prevíte, já ti dám se mi posmívat!

„Merline, takovou památnou událost bych si měl zapsat. Kdo ví, kdy se vám opět poštěstí někam správně trefit,“ zvedl posměšně koutek v náznaku úsměvu.

„Nejste na psaní deníčku přeci jen už starý?“ pozvedla obočí po jeho vzoru, než si nabrala na talíř dávku míchaných vajec z mísy mezi nimi.

Severus se již nadechoval k odpovědi, když dorazila ranní pošta. Angelu ten výjev naprosto okouzlil i překvapil zároveň. V tu chvíli zapomněla na rozepři s kolegou i na talíř ve své ruce, zahleděla se ke stropu a sledovala soví přehlídku. Jedna ze sov s ohromným balíkem se odpojila od hejna, zamířila jejich směrem a svůj objemný náklad shodila přímo k nim. Bohužel tak nešťastně, že přistál na kraji velké mísy vajec, která se pod jeho vahou zhoupla a kompletně svým obsahem ozdobila nevrlého profesora.

„Pokud vám přijde pošta, stačí nastavit ruce, nemusíte při tom zdemolovat všechno okolo,“ zavrčel a jediným mávnutím hůlky se zbavil nevítané okrasy. Rychle zkontroloval, kolik nebohých studentů nehodu zahlédlo. Těch několik šťastných rychle zabodlo pohled zpět do svých talířů, aby si nevykoledovali.

„Netušila –jsem-“ zmohla se pouze Angela dusící smích.

„Všiml jsem si,“ vyplivl sklepní přízrak a vyplachtil urychleně z místnosti.

 

V novém hábitu, který jí přišel ranní poštou, spěchala Angela do sborovny na rychlou poradu, kterou před zahájením vyučování Brumbál svolal. Přede dveřmi se střetla s profesorkou Hoochovou. Obě se dovnitř vřítily jako živelná pohroma, jelikož tušily, že jsou jedny z posledních. Ovšem za nimi přiběhl ještě, značně udýchaný nicméně dokonale upravený, Lockhart. To mu nezabránilo narazit do převrácené židle, kterou po sobě před ním doběhnuté kolegyně nestihly narovnat.

Brumbál nehodlal nikoho zdržovat déle, než bylo nezbytně nutné.
„Vážení, tuto nečekanou schůzku jsem svolal z jednoho prostého důvodu. Jistě jste všichni už pochopili, že slečna Mettleová neoplývá kouzelnickými dovednostmi. Dohodli jsme, že pro její lepší začlenění do kolektivu bude vhodné, zúčastní-li se některých vašich hodin. Samozřejmě budete-li s tím sami souhlasit. Prosím vás tedy, abyste se s ní dohodli, kdy její přítomnost ve vaší třídě bude nejméně zatěžující.“ Gestikuloval nadšeně rukama, skoro jako by chtěl nad svým dechvyrážejícím projevem zatleskat.

A pokud souhlasit nebudete, podrobíte se přesvědčovacím metodám Albuse Brumbála,

Severus v sobě dusil vražedné sklony. Švihl aspoň zlostným pohledem po strůjkyni všeho svého neštěstí. Její přehlížení mu nepřidalo. Nejen že se má vztekat nad neschopností některých individuí splnit jednoduché požadavky, jako je pomalé zamíchání jednou na jednu stranu a dvakrát na druhou, ne s tím míchat jak s polévkou, ještě musí trpět tohle potřeštěné stvoření, které mu jistě naruší chod hodiny.

Jak rád by jí zakroutil krkem a to se znají sotva pár týdnů.

„Severusi, máš nějaké připomínky?“ obrátil se k němu ředitelův čtverácký blankyt.
„Vypadám snad na to?“ odolával pohledu s ledovým klidem.

„Jeminkote, to je mi dobrý nápad,“ začal jásat Lockhart, „že mě to samotného hned nenapadlo. Zlatíčko, musíte se nejprve ukázat u mě. Zajisté vám mohu dát spoustu cenných rad,“ rozplýval se nad svou dokonalostí a slastně si uhlazoval záhyby na plášti.
‚A ke mně byste se už dostat nemusela,‘ modlil se Severus.

Angele se přestával líbit směr, kterým se debata vydávala. Začaly ji přepadat zaječí úmysly. Být v jeho přítomnosti dobu delší, než nezbytnou, zešílí. Vyslala k Minervě prosebný pohled.Ta naštěstí pochopila a jala se zachraňovat situaci.

„Zlatoslave, Angela si jistě vaší ochoty velmi cení, ale už jsme se předběžně dohodly na mých hodinách,“ vyhrkla rychle a přesunula se hbitě za svou chráněnku.

Zklamání se Lockhartovi nepodařilo skrýt, přesto se neubránil před odchodem hodit po mladé kolegyni pohled Stejně-tě-dostanu.

 

Minerva opravdu splnila svůj slib a vzala Angelu jako první do svého vyučování. Představovat ji nemusela, Brumbál to při zahajování zvládl skvěle.  

Vybrala pro ni hodinu s čtvrtým ročníkem Nebelvíru a Mrzimoru. Angela nabyla podezření, že jí to udělala trochu naschvál, když zahlédla dvě ryšavé hlavy u dveří do učebny.

Tiše se usadila na připravené místo v zadní části učebny

„Dobrá, tak abychom se později nezdržovali, opravdu tu dnes s námi bude profesorka Mettleová. Věřím, že už jste dost staří na to, abyste tento fakt pochopili a nerušili hodinu.“

Minerva rázně přecházela místností a její slova nepřipouštěla námitky. Angela ji obdivně sledovala.

Studenti zmlkli při prvním jejím slově a doslova hltali její proslov. Nepoznala ještě kantora se stejnými schopnostmi. Skláněla se před jejím uměním a přála si dosáhnout jednou těchto kvalit.

Dnes byla na programu přeměna javorového listu na pergamen. Změna na předmět podobného složení, to by pro mladé kouzelníky neměl být problém. Vlastně jim Minerva zadala opakování, aby si před kolegyní neudělali takovou ostudu.

Hodina proběhla bez větších problémů. Sice zelené pergameny zajímavých tvarů nebyl tak úplně účel dnešního snažení, ale profesorka McGonagallová je i tak pochválila za snahu a pokrok.

Angela si po zazvonění odchytla na chodbě Freda a George. Nač zbytečně oddalovat nutnou diskuzi, přála si ujasnit nedorozumění co nejdříve, než stihnou chlapci proti ní úplně zahořknout.

„Myslím, že vám dlužím omluvu,“ překazila jim vyřčenou větou úmysl zmizet po Anglicku. Oba se nastejno ošili, nervózní ze vzniklé situace. Prozradili jí věci, které se k učitelskému uchu nikdy neměly dostat.

„Neměla jste nám lhát, madam,“ vzchopil se jako první právě George.

„Lhát? Já vám nelhala. Ptali jste se, jestli jsem tu nová a to jsem; a to, že jsem šla do velké síně, byla taky pravda. Vím, že se nedá omluvit, že jsem vám ihned nevyvrátila váš omyl, ale co kdybychom na to prostě zapomněli?“ navrhla, aby se posunuli lepším směrem.

Fred byl jejímu návrhu očividně nakloněn, ale George stále váhal. Těžko se vzdával svého snu o nové zajímavé spolužačce.

Angela se k nim naklonila blíž: „Taky toho černého netopýra nesnáším!“

Obrátili k ní své vykulené obličeje. Mrkla na ně, usmála se a chystala se k odchodu. Ve snaze o povznesený ústup však vrazila do profesora, který jí stál za zády.

Netroufala si ani odhadnout, kolik z jejího proslovu pochytil. Podle výrazu dost, ale on se takhle mračil permanentně. Svitla jí jiskřička naděje, kterou záhy uhasil.

„Myslím, že už dávno uběhl čas, který je vyhrazen na přesun do učeben, tudíž nechápu, co je tu za sněm!“ zahřměl nad nimi příkře.

Zase to udělal. Opět jí připomněl její nízký vzrůst.

Nesnáší? Ona ho nenávidí!

„Jestli se nemýlím, mám právo studenty na chodbě zdržet.“

V obraném gestu se nevědomky postavila na špičky.

„Ach, paní kolegyně. Ani jsem si vás nevšiml,“ ovšem jeho pohled prozrazoval opak.

Weasleyovic dvojčata se neslyšně přesunula za svými povinnostmi a nechala hádající se dvojici vlastnímu osudu.

 

08.05.2011 19:15:56
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one