.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 8 - obrázek

Mudlinka - díl 8 - obrázek

Dlouho jsem tu nebyl.... Fantomas :D

To by mi asi neprošlo ;)

Kapitolku chci věnovat všem, co byly na Kšamashi. Zejména Saře za organizaci ;)

Velké poděkování a poklona pro, jistě už šedivou, betu eli ;)

 

Vznešený příjezd Harryho Pottera

Severus znechuceně sledoval, jak k němu Minerva přivádí mladou profesorku. Polykal jednu urážku za druhou. Ty nejšťavnatější si ukládal do podvědomí, však ony se ještě budou hodit. Věděl, že za ‚čest‘ opájet se parfémem své kolegyně vděčí nepochopitelné mysli Albuse Brumbála. Dostal neodolatelnou chuť zničit jeden kousek Bradavického inventáře i s osobou na něm vbrzku sedící. Rychle se napil, aby spláchl hořkost slov, která se snažila dostat ven.

„Tolik nadšení nad mou přítomností byste ani projevovat nemusel,“ sledovala ho pohledem, jako by mu četla myšlenky. U mudly nemožné.

„Jen shledávám zábavné, jak svým příchodem vnukáváte všem myšlenku, že mohou studenti sedět u profesorského stolu,“ vracel ji stejně intenzivně pohled.

Nepatrně se zachmuřila, poznal, že narážky na drobný vzrůst jí nejsou příliš příjemné.

„Vedle vás? Jedině za trest,“ vrátila mu jízlivost s úsměvem.

Severus se ušklíbl, letos ho čeká ještě spousta zábavy.

Tříska v jeho prstu jménem Angela si začala zvědavě očima měřit sál a jeho plně ignorovat. Taky dobře. Rozhodně netoužil po nesmyslném tlachání na téma skryté oběma diskutujícím. I když se mu pod kůži zavrtal pocit, že v jejím případě by to zas až tak nepřínosný rozhovor nebyl. Minimálně by se trochu zabavil.

Mezitím se Brumbál ujal každoročního a nekonečně nudného proslovu.

Úžasné; kdyby na hodinku, možná i dvě, usnul, nic by se nestalo. Ředitelovi projevy se neměnily, stále dlouhé, stále zbytečně sentimentální a stále postrádající jakýkoli smysl. Musel si odfrknout.

Nadšené vítání studentů i profesorů.

On někdo z personálu opustil hrad?

Zašklebil se nad smysl postrádajícími slovy a snažil se zabavit šklebením na studenty. Děs a odpor vracející se mu ze stolů naproti mu pomáhal překonávat úvodní ceremonie. Nakonec jeho pohled skončil na mladé ženě, která seděla po jeho levé straně a s upřeným výrazem dítěte, které poprvé navštívilo hračkářství, hltala každé Albusovo slovo.

Zaujatě ředitele poslouchala a Severus ji mohl mezitím neskrývaně pozorovat. Zamyšleně si namotávala na prst pramen černých vlasů, který se oddělil z drdolu na zátylku. Z jemu neznámého důvodu ho to gesto fascinovalo. Drobné lechtání v dlani mu prozradilo touhu zjistit hebkost onoho pramínku. Raději do postižené ruky sebral pohár s dýňovou šťávou a zhluboka se napil.

„Rád bych Vám nyní představil učitele obrany proti černé magii, profesora Zlatoslava Lockharta,“ usmál se ředitel, jako by právě objevil návod na výrobu citronové paštiky.

Snapea to prohlášení odpoutalo od kolegyně a přimělo vzhlédnout. Usrkávaný nápoj se nesprávnými cestami toužil vrátit a taky se přesvědčit o realitě vyřčeného sdělení. Se zakuckáním namáhavě polkl. Bylo mu na zvracení při představě, že někdo takový by se měl ujmout jeho oblíbeného předmětu. Přinutil se ke klidu a pohledem opět nechtěně sklouzl k nové ženské podpoře sboru, jako by měla být oporou i jemu.

Tos to dopracoval.

Pozorně si prohlížela Lockharta. Zajímalo by ho, jestli se začala také řadit mezi roztoužené fanynky. Zaskočilo ho, jak moc se mu ta myšlenka příčí. Předpokládal u ní více důvtipu.

Přeci jen od obyčejné mudly nelze očekávat zázraky, když i čarodějky jsou z pohledného kouzelníka na větvi, ne-li na celém stromě.

Nový profesor nenechal nic náhodě, jeho příchod musel být impozantní. Rázně rozrazil vstupní dveře a s grácií připochodoval ke stupínku, kde se jal slova. Purpur dokonale střiženého oděvu cestou plynule přešel na zlatou.

„Šašek,“ procedil Severus mezi pevně semknutými zuby spíš pro sebe než veřejně. Jenže někdo ho přeci jen slyšel.

Angela na něj odměřeně pohlédla, nestačila ale jeho projev komentovat. Za zády se mu vynořil skřítek a uctivě mu podával složené noviny. Zaujatě si je prohlédl a s potěchou si přečetl titulní článek o dvou mladých čarodějích a létajícím autě.

Vzápětí se u něj objevil Filch. Nejprve s úsměvem (no, řekněme spíše s úšklebkem) pozdravil profesorku Mettleovou a poté se naklonil k jeho uchu.

Snape nevěřil vlastním očím, už si stihla omotat i toho starého kozla. Merline, chraň nás!

„Už přijeli,“ dvě slůvka ho opět vrátila do reality. Vyskočil ze židle a vydal se osobně potrestat dva ty výtečníky. Však on si najde cestu jak je odsud dostat a ani Brumbál už jim nepomůže. Filch mu za pochodu líčil následky a škody jejich nevšedního příletu. Ani nepostřehl, jak náhlý odchod upoutal pozornost jeho kolegyně. A nejen její.

 

Angela zvědavě sledovala záda profesora Snapea s tušením čehosi neblahého.

Zlatoslav Lockhart mezitím dokončil svůj dokonale uhlazený (pohlavní styk se svým egem) proslov zářivým úsměvem.  Vypukl bouřlivý potlesk, který donutil Angelu vrátit se duchem ke slavnosti. Přišla, aby si užila zařazování, starosti počkají.

Brumbál se ujal opět slova a přenesl pozornost všech jejím směrem, kdy ji představil jako novou profesorku. Vykouzlila lehký úsměv a pohlédla zvědavým studentům do udivených tváří.

Pokynutím hlavy je pozdravila, nehodlala se prezentovat způsobem ala Lockhart. On vydal za deset.

Všimla si šokovaných výrazů ve dvou stejných pihovatých obličejích a poslala k nim němou omluvu. Snad bude později čas, aby s nimi promluvila.

Ředitel dokončil úvodní řeč a pokynul k nejočekávanější části hostiny. Zařazování.

Minerva dovedla před jejich stůl roztřesené prváčky. Někteří z nich do teď neměli o kouzelnickém světě nejmenší tušení, stejně jako ona. Cítila s nimi a plně chápala jejich zděšení z neznámého prostředí. Snažila se tvářit co nejpřívětivěji a děkovala svatým, že vedle ní nesedí ten černý přízrak, aby na ně vrhal své ‚veselé‘ obličeje. 

První budoucí student si nasadil ošoupaný kouzelný klobouk a v síni se rozhostilo napjaté ticho. Každý trpělivě poslouchal, která kolej se rozroste o nového člena.

Angela ohromeně pozorovala celý obřad a žasla nad schopnosti kousku nevzhledné a zcela očividně obnošené pokrývky hlavy. Přemítala, kam by asi zařadila ji. O všech kolejích toho slyšela hodně a každá měla něco do sebe. I odsuzovaný Zmijozel se jí zdál zajímavý a lákavý.   

Nedlouho poté se se svou rozevlátou chůzí a samolibým úšklebkem na rtech vrátil profesor Snape, aby si odvedl Minervu a Brumbála.

 

Snape se nechal Brumbálem jemně, přesto dostatečně přesvědčivě, vytlačit ze svého vlastního kabinetu. Nevraživost z něj přímo sršela.

Za co?

Co jsem ti jen, Salazare, provedl?

Už jsem ho skoro srazil na kolena.

Brumbál neustále mlel o tom praštěném dortu, který skřítci na jeho přání zhotovili jako by ho to Merlin ví jak zajímalo. Nemohl se ani vytratit do svých komnat, jelikož se nacházely za jeho kabinetem, ve kterém nyní úřadovala Minerva. Naprosto přesně věděl, že Potter s Weasleym z toho zas vyváznou jen s pouhým „tytyty“.

Ve skvělé jednostranné konverzaci, kde on nasadil postoj nepřátelského, místy trucovitého ticha, dorazili zpět na hostinu. Profesorka Mettlová zvědavě vzhlédla, ale když se jejich oči setkaly, raději uhnula pohledem.

„Angelo, prosím vás, později se za mnou zastavte,“ pokynul jí Brumbál s naprosto klidným výrazem.

„Jistě, pane řediteli, také bych s vámi ráda něco probrala,“ špitla jeho kolegyně, čímž mu právě v tuto chvíli hrozně lezla na nervy. Jak sladce se usmívala, že mu z ní až naskakovala vyrážka.

Snape neměl na jídlo ani na její ‚rozkošnou‘ společnost náladu. Ledovým pohledem propaloval každého, kdo se odvážil na něj podívat.

 

„Vstupte,“ ozvalo se za dubovými dveřmi, na které Angela zaklepala.

„Přál jste si se mnou mluvit?“ zeptala se a přijala od ředitele nabízené místo v křesle u krbu a mile se usmála v poděkování.

„Přemýšlel jsem, o našem posledním rozhovoru a vašem návrhu,“ posadil se vedle ní, aby nepůsobil tolik formálně.

„Domnívám se, že je dobrý nápad,“ lehce se zamyšleně pousmál -  Angela si přála vědět čemu, „abyste navštívila hodiny některých kolegů a zjistila, jak to tady chodí,“ úkosem si prohlížel její reakci; zářila nadšením. Dořešení toho, jak to udělat, už bylo otázkou pár minut. První bod dnešní návštěvy proběhl hladce. Ona ale potřebovala vyřídit ještě jednu maličkost, u které netušila jak začít.

Obávala se však zbytečně, její prosba byla vyslyšena bez námitek. Potřebovala přizpůsobit pár mudlovských vynálezů hradním podmínkám a netušila, jak bude někomu, kdo o jejich funkčnosti nic neví, vysvětlovat, co je kupříkladu rádio.

Opět zůstala v ředitelově milé společnosti déle, než bylo nutné, a zažila tak další příjemný večer.

Trochu se cestou ke svým pokojům zastyděla, že zanedbává pro večerní rozmluvy s ředitelem svou přítelkyni Minervu, které vděčí za možnost zažívat toto neuvěřitelné dobrodružství a umínila si, že to v nejbližších dnech napraví.

10.04.2011 21:34:55
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one