.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 7 - obrázek

Mudlinka - díl 7 - obrázek

Je čtvrtek, takže si dáme další řadu písmenek.
Hledáte v tom logiku? Nenamáhejte se žádná v tom není :D
Zuzi, pak jsi na řadě ty ;)

Bloudění

Příjezd prváků a jejich zařazování si Angela prostě nemohla nechat ujít. Už podle samotného vyprávění usoudila, že se jedná o velkolepou podívanou, při které rozhodně nesmí chybět. Pro tuto slavnost se dokonce nechala umluvit a oblékla se do hábitu. Ani v nejdivočejším snu ji nikdy nenapadlo, že se někdy bude prohánět středověkým hradem v rozevlátém nepadnoucím plášti.
Zatím svůj vlastní ještě neměla, ale kolegyně Hoochová má přibližně podobnou figuru a tak jí půjčila jeden ze svých, než ten nový pošlou od švadleny.
Vypůjčený hábit jí sice v mezích normy seděl, nicméně přeci jen kolegyně vlastnila o něco vyšší postavu a tak se lehce při chůzi zamotával do nohou. Zezačátku ho zkoušela upravit, ale v kouzelnickém světě si vše žije svým vlastním životem a tak se i tento oděv bránil jakýmkoli úpravám bez kouzel. Nůžky po látce klouzaly, špendlíky se odmítaly zapíchnout a jehla odskakovala, když se ji pokusila zapíchnout do temně modrých záhybů. Nezbylo jí, než se s délkou a lehce větší šířkou smířit.
V onen slavnostní den klopýtala tmavými chodbami a zuřila na svůj absolutně nefungující orientační smysl. Stihla cestou - díky dlouhé látce - dvakrát shodit brnění. Přesněji se ona hodila na ně a ta pod její vahou povolila. Naštěstí se opět sama poskládala do původního stavu, což jí napoprvé málem přivodilo infarkt. Podruhé jen úlekem odskočila, přímo na cíp svého dnešního roucha, takže se velmi zblízka setkala s podlahou.
Nechápala, jak je možné, že Matylda vždy neomylně našla nejkratší a nejjednodušší cestu ven, zatímco když šla ona, pokaždé zabloudila. Jako teď.
Týden před zahájením školního roku využívala výhradně k přípravě na výuku. Brumbál obstaral vše, oč si zažádala. Spolu s Kratiknotem nanosili pomůcky do vyčleněné učebny.
Kdyby jí někdo ještě před pár dny řekl, že bude stěhovat 20 stojanů na malování jen se dvěma staříky, myslela by si, že se dotyčný zaručeně zbláznil.
Zbylou dobu věnovala hlavně na zapamatování si hradních chodeb, ale ukázalo se, že akorát promrhala spoustu času. Nedokázala přijít na princip měnícího se schodiště a vždy se tak ocitla úplně jinde, než původně zamýšlela. Naštěstí pokaždé našla obětavou duši, která ji zavedla, kam potřebovala. Poznala tímto - ne příliš zábavným - způsobem snad už všechny osoby vyskytující se na škole.
Znovu si přehrávala své první setkání se školníkem, jak jinak než při bloudění. Zvláštní bytůstka tenhle Filch.
Ten den se dal jednoduše nazvat jedním slovem: Propadák. První, koho na své strastiplné cestě po hradě potkala, byl k její smůle profesor Snape. Úspěšně se jí až do této chvíle dařilo se mu dokonale vyhýbat. Proč by si měla úmyslně kazit den, když to zvládne sama i bez jeho pomoci?
Mířila dlouhou chodbou, skálopevně přesvědčená, že jí už určitě někdy šla a že vede k hlavní bráně. Na druhém konci se zrovna v tutéž chvíli objevil rozevlátý černý stín. Potichu zaúpěla, ale nebylo úniku. Hrdě se jala proklouznout kolem. Jenže jeho nenapadlo nic zábavnějšího, než si ji odchytit.
Zastavil se vprostřed chodby, založil si ruce na prsou a čekal, dokud k němu nedošla.
„Dobré odpoledne, paní kolegyně,“ sykl úsečně.
„Dobré!“ odsekla mu nabroušeně.
„Kampak máte namířeno?“ zeptal se s povytaženým obočím. Nehodlal ji jen tak pustit.
„Ač to zní možná bláznivě, tak ven!“ sekala slova v odpověď a přemýšlela o možnosti zabít a zůstat neodhalena.
„Tudy? A já si vždy naivně myslel, že tato chodba vede pouze do sklepení.“ Rozhlédl se rychlým pohledem, jako by tu stál prvně. „Objevila jste snad nějakou zkratku, o které jsem zatím neměl nejmenší tušení?“ Jeho pohled sklouzl směrem k ní.
Angela by ho nejraději s chutí praštila pěstí do toho jeho impozantního nosu, ale místo toho hodila svou hrdost za hlavu a odhodlala se ponížit.
„Pravděpodobně jsem opět zabloudila, byl byste tak velmi laskavý, pane kolego, a naznačil mi správný směr?“ cedila přes zatnuté zuby, jak se snažila o vlídný tón, při kterém pohledem propalovala podlahu.
Na jeho pohled snad nikdy nezapomene. Ten arogantní, povýšený postoj a nevěřící výraz plný uspokojení. Sklonil se, aby se dostal na úroveň jejích očí; jako by mluvil s malým dítětem. To ji samo o sobě rozběsnilo do běla, přesto stále čekala, co řekne.
„Orangutáni přeci neplní funkci rozcestníku,“ pronesl tak sladce, až mu cukr skoro tekl po bradě.
Narovnal se a vyrazil dál svým směrem. Vzteky se nezmohla na jediné slovo. Dobrá, jde špatně, to pochopila, ale kudy dál? Bezradně se rozhlédla po už opět prázdné chodbě a vydala se zpět, aby našla cestu ven z tohohle kamenného bludiště.
Zrovna propadala zoufalství, když se zpoza rohu vyplížilo to podivné stvoření, které se,při podrobnějším zkoumání, dalo považovat za kočce podobné.
V zápětí za ní se vynořil i školník. Dlouze si Angelu zkoumavě prohlížel, než zavrčel: „Co tu pohledáváte?“
Slušně se mu představila jako nová profesorka, která se ztratila na cestě do Hagridovi hájenky. Stihla mu pochválit jeho domácího mazlíčka a tak trochu mu mazala med kolem pusy o jeho jisto jisté nenahraditelností na škole, čímž si získala jeho sympatie, i když to navenek nedal znát.
Prokoukla ho velmi rychle. Za maskou nedostupnosti se skrýval také jen člověk toužící po slušném zacházení a občasné pochvale. Rád ji poté doprovodil až k jejímu cíli, přestože bylo dost patrné, že si značně zašel.
 
Bohužel dnes nenarazila na nikoho, kdo by ji doprovodil. Nadávala si, za hloupé přesvědčování Minervy, že se na hradě již vyzná natolik, aby dorazila sama a včas.
Obrazy se také neustále měnily, aby se podle nich mohla řídit. Snad už posté zahnula za roh, aby poté objevila další chodbu naprosto shodnou s tou předchozí. Prošla skrz, aby se vynořila u hlavního schodiště.
„Ale ne! Už zase!“ povzdychla si nešťastně.
Tady dnes stála už po čtvrté. Opřela se o zábradlí, a kdyby jí nebránila její pýcha, rozplakala by se.
Složila hlavu do dlaní a přemýšlela co dál.
Na záda jí dopadla čísi ruka.
„Ahoj, co tu strašíš? Ty jsi tady nová?“ houkl jí do ucha rozesmátý hlas.
Otočila se a dívala se do dvou navlas stejných pihovatých tváří. Dvojčata Weasleyova, blesklo jí ihned hlavou. Kdo jiný se mohl pyšnit ohromnou záplavou zrzavých vlasů, nezbednými ohníčky v očích a značně opotřebovanými plášti. Minervina příprava začínala nést ovoce.
„Jsem a právě se chystám do jídelny.“
Děkovala všem svatým, že jí seslali další záchranu. Chlapci ji uchopili naráz každý z jedné strany. „Dovol, ať tě tu napřed provedeme. Já jsem Fred a tohle George,“ chrlil na ni její doprovod po pravici.
Angela jim jejich omyl, kdy ji považovali za studentku, nijak nevymlouvala, naopak, těžila z toho, že se jí někdo ujal. Ani se nestačila vzpamatovat z přehršle informací, jenž díky dvojčatům získala.
Prozradili jí i pár šikovných triků, které jí pomohou se v labyrintu chodeb lépe orientovat.
„Doufám, že tě zařadí do Nebelvíru. Tam si teprve užiješ zábavu. Na Zmijozel ani nemysli, to je hadí hnízdo a o Havraspáru a Mrzimoru se nemá cenu zmiňovat,“ hlesl George, když se společně blížili k vysokým dveřím hodovního sálu, před kterým již postával hlouček rozrušených prvňáčků.
„V Nebelvíru to budeš mít dobrý, když se s námi znáš. S profesory si taky lámat hlavu nemusíš.“
Minervu si cenili zvláště pro její spravedlivý přístup, ale žehrali na její zastaralý a suchopárný způsob výuky i života. Jelikož se ale jednalo o ředitelku jejich koleje, prakticky ji vynášely do oblak.
„Přesto si tu na jednu osobu musíš dát opravdový pozor.“
Zastavili se s ní kousek od roztřesené skupinky špitajících studentíků. Angela ani nedýchala, aby zjistila, před jakou stvůrou ji tu varují. Přeci jen hrad ještě nemá dokonale prozkoumaný.
„Profesor Snape zrovna dvakrát nerozumí srandě. Ten výplod hadí podlosti si myslí, že se před ním každý roztřese,“ chlapci se narovnali v ramenou a tvářili se dospěle, „my si s ním už poradíme, kdyby si tě nějak obzvlášť dobíral, neboj.“
Angela se držela zuby nehty, aby se nerozesmála. Tak pan profesor je ten bubák, který ji měl strašit, jako kdysi polednice. Málem se smíchy neudržela při představě malé divé ženy s křivýma nohama a tváří jejího kolegy.
„Posledních pár rad, než tě pošleme k ostatním. My se totiž musíme rychle přidat k naší koleji, než si někdo všimne, že jsme se zdekovali. To by byl průšvih,“ chrlili rychle jeden přes druhého. Jenže jim nebylo přáno, za nimi se vynořila profesorka McGonagallová.
„Jistě, známá dvojka. Ihned se zařaďte do jídelny a pro upřesnění každému z vás strhnu 5 bodů. Hezký začátek roku jen co je pravda,“ zpražila je přísným pohledem.
„Nešlo by to pro jednou bez těch bodů? Přeci jen mi pomohli se sem dostat celkem v čas,“ nasadila Angela výraz poraněného pudla. Tušila, že nebýt jí, nikdo by na ně nepřišel. Minerva zauvažovala; šlo také o její kolej.
„Dobrá, ale trestu se nevyhnete. Zítra ráno se zastavte u mne v kabinetě.“
„Díky,“ šeptli Angele chlapci překvapeně každý do jednoho ucha a raději zmizeli, než si to profesorka rozmyslí.
Angela zarazila Minerviny výčitky ještě v zárodku.
„Ano, připouštím, chovala jsem se nezodpovědně. Ano, podkopávám tvou autoritu a ano, jsem k nim příliš shovívavá. Ale uznej, já už jiná nebudu,“ zatvářila se Angela opravdu kajícně.
Minerva se na oplátku usmála. Uchopila ji za loket, aby ji odvedla bočním vchodem k učitelskému stolu. K jejímu zklamání ihned vedle profesora Snapea.
 
24.02.2011 21:03:06
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one