.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 4 - obrázek

Mudlinka - díl 4 - obrázek

Pro všechny, kteří přetrpěli mé zdlouhavé začátky. Konečně se nám na scéně objevuje ten, na kterého všechny toužebně čekáme.
Za útrapy s betováním se omluvuju elu a zároveň ji děkuji.

 

Profesor Snape

Peřina zašustila a Angela se zahleděla na tmavá oblaka za oknem, která jen pozvolna pouštěla ráno ke slovu. Protáhla ztuhlé svaly a přitulila se k ještě spící fence. Ta jen rozespale zívla a uložila své paní hlavu do klína.

Prsty se prodíraly srstí a myšlenky se už plně zotavily po neklidných snech, které ji v noci nedaly potřebného oddechu. Stalá na pozemcích hradu a ve vysoké věži zahlédla temný stín.

Sama netušila proč, ale rozeběhla se za ním.

Pocítila nutkání zachraňovat.

Dorazila až na nejvyšší schod, jenže stála sama a zoufale opuštěná.

Hodila nepochopitelné představy za hlavu, zasmála se své hlouposti a labužnicky se rozvalila v nové posteli.

Nečekala od Minervy takový dárek. Mohla by si vzít k sobě ještě tři lidi a pohodlně by se vyspali. Zavrněla blahem, ale přesto už se pomalu soukala na nohy.

Otevřela okno a zahleděla se na ještě černou oblohu.

„Bradavice, já vás dobudu!“ zašeptala sotva slyšitelně s úsměvem a roztančeným srdcem.

Otáčela se k odchodu, když zahlédla svou věž ze snu.

Ledová vlna jí do krku vtěsnala knedlík. Oklepala se a raději sklopila zrak, aby zachytila černý stín mezi stromy protějšího lesa.

Knedlík narostl, aby stejně rychle jak se objevil, zase zmizel.

Nevydržela čekat až si pro ni Minerva přijde a vydala se na obhlídku hradu sama. Navíc Westa odmítala chodit venčit Matyldu, a proto se toho musela chtě nechtě ujmout.

Už jako dítě toužila na prohlídkách vyklouznout z péče kastelána a prozkoumávat hrad na vlastní pěst. Konečně se jí to splnilo. Chytla se šance, která se jí naskytla a nehodlala ji pustit.

Vyzbrojila se skicákem, tužkou a vyrazila nalézat a bádat.

Ve dveřích se zarazila.

„Westy?“ zavolala.

Skřítka se jí zjevila za patami, až Angela vyjekla a upustila své náčiní.

„To už mi nikdy nedělej,“ chytla se za hruď v místech, kde jí splašeně tlouklo srdce.

„Westa se hluboce omlouvá. Nechtěla paní rozrušit,“ klaněla se skřítka a vrhla se hlavou proti zdi. Angela ji při dalším pokusu zachytila za drobnou sukýnku.

„Co to vyvádíš?“ zhrozila se a nechápavě si stvoření, které na ni upíralo svá kukadla, prohlížela.

„Westa se musí potrestat, že rozrušila svou paní,“ vykulila na ni své ohromné uplakané oči, podobné golfovým míčkům.  

„Tohle…“ nadechla se nedostávajícího vzduchu. Položila opatrně skřítka na zem, ale úplně ji nepouštěla, pro případ, že by svůj úmysl ráda dotáhla do konce, "už taky nikdy nedělej. Nepřeji si, aby ses za cokoli trestala. Jasné?“

Angela vzdychla. Nikdy si nezvykne na otroka.

„Ano, paní,“ klaněla se Westy a ušima přitom vytírala podlahu.

„Prosím tě, až sem přijde profesorka McGonagallová, vyřiď jí, že jsem na ni nečekala a šla na prohlídku sama a že do sborovny dorazím včas.“

Snad, dodala v duchu a vyrazila do ještě šedých chodeb. Toužila se dostat na jednu z věží a zachytit nádhernou atmosféru začínajícího rána.

Nejprve se rozhodla svěřit Matyldu do Hagridovy laskavé péče, jenže když se fenka ocitla venku, na trávou porostlých pozemcích, vlila se jí do žil nebývalá energie a s ní dovádivá nálada.

Angela se nenechala dlouho pobízet a začala si s ní hrát jako malá. Válely se po trávě, honily a přetahovaly o klacek. Nakonec značně udýchané a zaneřáděné došly až k Hagridově hájence.

Matylda se ihned spřátelila s jeho psem Tesákem a během chvíle spolu skotačili kolem jeho pozemků. Rozesmátá se vrátila do hradu.

Procházela se zasněně labyrintem chodeb, až dorazila kam ji srdce nejvíc táhlo. Poklop do věže jí vzdoroval dost dlouho, ale nakonec vyhrála její urputnost. Stálo ji to pár zatržených nehtů, ale z těch si stejně nic nedělala.

Sedla si do jednoho zubu věžního opevnění a na klín položila čistý papír.

Krásu okamžiku, kdy si první ranní paprsky pohrávají s korunami ospalých stromů a den se probouzí do nového jitra, dnes už asi nestihne, ale i přesto okolní krajina stála za pár náčrtků. Později z nich snad něco stvoří.

Strávila v urputné činnosti asi dvě hodiny, když si uvědomila, že ještě nesnídala a nebylo by moudré přijít do sborovny s prázdným žaludkem, tudíž nastal nejvyšší čas se vrátit. V rychlosti posbírala své věci a vyrazila stejnou cestou zpět. Na schodech se ještě snažila ve spěchu urovnat svůj objemný náklad. Přišlo jí, že musel malováním narůst do neskutečných rozměrů.

Po paměti hledala špičkou boty další schod. Bohužel si ráno špatně zavázala vysoké šněrování svých sandálků s velkou korkovou platformou. Škodolibá šňůrka se jí připletla do cesty a srazila ji dolů. Poděšeně vykřikla a upustila své papíry, které se jako sněžná závěj rozlétly kolem ní všemi směry. Pravděpodobně by skončila minimálně se zlomenou nohou, kdyby nepřistála na měkké podložce.

 

Severus se toho dne nevyspal nejlépe. K ránu se vrátil ze setkání se Smrtijedy, kteří stále tajně doufali v návrat svého pána a čím dál tím víc často se skrytě scházeli a kuli pikle.

Zavřel oči stěží na dvě hodiny a už zase musel vstávat, aby se dostavil do ředitelny k podání nejnovějších zpráv. Nejraději by někoho s chutí nakopl nebo aspoň do sebe kopl uklidňující lektvar.

Právě se chystal vystoupat schody do dalšího patra, když jeho pozornost upoutal poděšený výkřik. Než mohl jakkoli zareagovat, ležel na zemi, přišpendlený pod drobným dívčím tělem, navíc s jemnými rty přitisknutými na svých.

Dříve než si stihl uvědomit absurdnost celé situace, vyskočila ona osoba na nohy a začala překotně koktat páté přes deváté.

„Omlouvámsenemělajsemjázamotalosemi…“ Severus na ni strnule hleděl a v duchu se zoufale chytal za hlavu. Dnes netoužil po přívalu slov. Nikdy po něm netoužil.  

Pravděpodobně by dokázala vytvořit celosvětový rekord v mluvení bez nádechu, kdyby ji v čas nezastavil. Nechápal, kde se tu ta studentka vzala, nicméně pro jeho účely zatím postačí a pak se teprve bude pídit, co tu dělá skoro o týden dřív.

„Kde si myslíte, že jste?“ obořil se na slečnu, která mu doslova padla kolem krku.

Tyčil se nad ní v celé své výšce jako bůh pomsty. Konečně našel oběť pro svůj nahromaděný vztek. „Tohle není prales, abyste tu skákala na lidi,“ nepřestával podrážděně vrčet a jeho odhodlání někoho zdeptat rostlo nezastavitelnou rychlostí.  

„Samozřejmě, že není. A ani vy nejste žádný orangután, i když se přesně tak chováte,“ nedala se dívka, která se proti němu postavila s rukama založenýma v bok.

Sjel ji ledovým pohledem, který používal na prváky, aby ihned od začátku poznali, s kým mají tu čest. Bohužel se mu tím naskytla úžasná možnost zhodnotit její dokonalé křivky vtěsnané do dlouhé úzké tmavohnědé sukně a volného svetříku kapučínové barvy, který jí díky svému velkému výstřihu, neustále odhaloval jedno nebo druhé rameno.

 A jelikož je Severus přeci jen chlap, jako každý jiný, musel chtě nechtě uznat, že před ním stojí pořádný kus ženské.

Dosahovala mu sice sotva po bradu, ale jemu se vždy menší ženy líbili.

Černé vlasy si vyčesala do dvou drdolů, takže nahoře na hlavě vypadaly jako dva růžky.

Tvořila obraz roztomilého čertíka. Kdyby na ně věřil, samozřejmě.

Svým účesem také odkryla dokonalou labutí šíji a rozkošný oválný obličej s krásnýma tmavě hnědýma očima lehce mandlového tvaru, drobným nosíkem a plnějšími ústy. Snědá kůže jí dodávala exotický nádech. Celý výjev kazila jen velká šmouha táhnoucí se jí od levého spánku přes tvář až ke koutku úst.

Potlačil nutkání vzít ten drobný obličejík do dlaní a očistit.

Probral se ze snění.  Prsty projel vlasy, aby zaměstnal ruce, pro případ, že by se zrádné nutkání vrátilo.

„Vy asi nevíte, s kým máte tu čest, vy jedna rozpustilá žábo?“ vrátil se zpět do ráže.  

Nejraději by si za to vykolejení nafackoval. To si ještě vypije, jeho nikdo rozhazovat nebude!

„Samozřejmě, že vím! Černě oděný neurvalec s dlouhými černými vlasy. Nemůžete být nikdo jiný než profesor Snape. V celé své kráse,“ dupla si nožkou.

To už přestává všechno! Jak se opovažuje s ním jednat tímto stylem?!  

V Severusovi se vařila zlost jak v kotlíku maximální velikosti. Chystal se ji rozcupovat na kousíčky, značně nepravidelných a neposkladatelných tvarů, jenže ona ho převezla podruhé.

Sklonila hlavu a konejšivě pronesla kamsi k jeho nohám: „Matylda je u Hagrida.“

Ohlédl se a našel za sebou drobnou ustrašenou skřítku.

Ono jich je tu víc? Za co ho jen Merlin trestá? Byl zvědav, zda má i ta její kamarádka tolik neúcty, ke svým profesorům a nízký pud sebezáchovy.

„Paní profesorka McGonagallová vás všude hledá, mám vás dovést do sborovny,“ vykoktalo to roztřesené pískle za ním.

Tak Minervina chráněnka… Další nevychovaný student Nebelvíru, jak se zdá.

„Jděte si po své práci, já slečnu do sborovny doprovodím!“ než svou větu stihl pořádně dokončit, stvoření za jeho zády zmizelo. I mezi zdejšími skřítky měl už dostatečně vybudovanou reputaci. Jen tahle slečinka se ne a ne podrobit jeho vůli.

Však on ji zkrotí. Ona ještě při jeho hodinách pozná, co to znamená poštvat si profesora Snapea proti sobě.

 

Angela zuřila.

Za celý svůj dosavadní život se nesetkala s větším hulvátem. Sice se na něj vrhla, ale nebyl v tom přeci úmysl. Zásadně nemá ve zvyku skákat na lidi na potkání a obzvlášť, jsou-li tohohle typu. Navíc se mu přeci omluvila. Co si o sobě ten zabedněnec myslí?

Patrně by ho byla odkázala do patřičných mezí, kdyby nezahlédla u jeho nohou poděšenou Westy. Jenže ten neotesanec ji poslal pryč dřív, než mohla odpovědět. Nezbývalo jí tedy nic jiného, než za ním teď poslušně klusat. Protože, ač si to nerada připouští, bez něj by sborovnu nejspíš ještě letos nenašla.  

Kdyby alespoň zpomalil. Ona přeci není žádný dostihový kůň, aby se za ním hnala chodbami jak na závodech!

Naštěstí ji uklidňovala myšlenka, že si ji nejspíš plete se studentkou a tudíž si svůj triumf vychutná dvojnásob, až se ukáže pravda. Samozřejmě mu to taky při nejbližší příležitosti vyčte. Je sice drobnější postavy, ale malá holka už dávno není.

Nemůže se dočkat, až spatří jeho výraz, když zjistí, s kým se to vlastně pohádal.

Angela si při svém zamyšlení nevšimla, že její průvodce zastavil u dveří do sborovny, takže mu v poklusu nabourala do rozložitých zad.

Na rty se jí automaticky drala omluva. Hrdě ji spolkla.

„Nemůžete mě varovat, že snížíte vaší kosmickou rychlost na nulu?“ Třela si špičku nosu v jakémsi obraném gestu, aby nepoznal, že se stěží brání smíchu.  

Tiše zatínal a opět povoloval pěsti a házel po ní vražedné pohledy typu ‘rozsekat zakopat a zapomenout kde.‘ Asi nebyl na podobný přístup zvyklý, ale ona se mu rozhodně klanět nehodlá.

Tázavě se zahleděla na dveře, jestli je hodlá otevřít nebo tu budou ještě dlouho stát. Patrně tím zasadila poslední ránu jeho sebeovládání. Rázně vstoupil do místnosti a ji táhnul za sebou jako malé zlobivé dítě, které uteklo rodičům.

„Minervo, upřímně tě prosím,“ odtáhl se od osoby, o níž se tu hovořilo, „aby sis své studenty jednak pořádně hlídala a jednak,“ povýšeně z patra sjel obě pohledem s typicky zvednutým obočím, „aspoň trochu vychovala,“  přistrčil Angelu k jmenované profesorce.

Ta nechápavě hleděla z jednoho na druhého.

Místnost plná profesorů ustala ve svém hovoru a se škodolibým pocitem, ‚dnes nemá na mušce mě‘, sledovalo scénu před svýma očima.
Naštěstí Brumbál svým včasným příchodem zachránil nebezpečnou hrozbu. Angela hodlala prozkoumat poslední zbytky profesorovi trpělivosti, ale ředitelův vstup jí slova nechal sklouznout spět do myšlenek.

„Jsem rád, že tu jste všichni,“ uchopil Angelu ochranitelsky kolem ramen, „než začneme, rád bych vám představil naši novou posilu profesorku Angelu Mettleovou,“ rozhlédl se po přítomných. Tvářili se přívětivě a vypadalo to, že nová členka profesorského sboru dobře zapadne. A právě to byl důvod, proč je všechny svolal; aby si byl jistý správností svého rozhodnutí.

Vychutnávala si šokující výraz v kolegových očích, který sice ihned maskoval pohrdlivým a přezíravým postojem, ale nestihl jej skrýt dostatečně rychle. Při ředitelově proslovu se přesunul ke svému místu za stolem, odkud nevraživě sledoval neutuchající radost, která propukla.

Ostatní si s ní začali srdečně podávat ruce a vítat ji.  

„Severusi, netvař se prosím, jako bys cucal minimálně pátý citrónový bonbón,“ vrhl rychlý pohled směrem k dotyčnému a poté ho zase nasměroval neutrálně na všechny, „Angela nenastupuje na post učitele obrany proti černé magii, tam jsem našel vhodnějšího kandidáta,“ mile se usmíval Brumbál na stále více zachmuřeného profesora.

Vzápětí nastínil v pár větách předměty, jichž by se měla ujmout.

Mezi učitelským sborem se rozvířila bouřlivá diskuze s radami a poznatky o možnosti vylepšení a usnadnění vstupu profesorky do učebního procesu. Severus se zoufale zabořil hlouběji do křesla a vrčel na každou otázku, která si troufla zastavit se okolo. Pohledem by mohl konkurovat mrazírnám.

‚Merline, věčný trapiteli, to bude dlouhý rok.‘ zamručel si pod nos, než se vrhl do vlastních myšlenek, ignorujíce okolní nadšení.

Samozřejmě se to neobešlo bez Snapeova věčného reptání a kritiky, ale její malé vítězství jí tím vzít nemohl. Zářila jak sluníčko a jeho ironických poznámek si skoro nevšímala, pokud mu je ovšem lehce nevracela zpátky.

Angela se pro tento okamžik stala vítězem.
28.03.2010 14:01:38
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one