.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
https://www.google.cz/search?q=sn%C4%9Bhurka&biw=1920&bih=933&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0CAYQ_AUoAWoVChMI9p3fjaTPyAIVAeFyCh0tHQAp#imgrc=odcglRIrfLvu0M%3A
https://www.google.cz/search?q=sn%C4%9Bhurka&biw=1920&bih=933&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0CAYQ_AUoAWoVChMI9p3fjaTPyAIVAeFyCh0tHQAp#imgrc=odcglRIrfLvu0M%3A
Omlouvám se všem, kteří včera čekali kapitolu. (pokud někdo ;-) ) Nějak jsem se rozepsala a nestihla přidat. Stále domlouvám Angele, že jsem ji napsala, aby Severus už nebyl sám, ale ona si stále hraje na uraženou. Chudáček mistr, tolik si protrpěl a ani ty ženské mu nedopřejí trochu oddychu.

Sněhurka je břídil
Severus seděl na zahradní lavici a sledoval chuml dětí přetahující se o míč. Nějak nedokázal pochopit, jak ho do téhle maškarády mohli uvrtat. Ozdobnou narozeninovou čepici rázně odmítl. Snažil se pohledem najít Minervu, aby svou nadřízenou nenápadně upozornil, že je nejvyšší čas na odchod; jeho určitě. Jestli tu ona chce zůstat, je to její věc. Jeden by řekl, že jako ředitelka bude mít dětského dovádění a vřískotu za celý školní rok až dost. Když ji tu tak pozoroval, jako vrchní lokomotivu, která vede průvod živých vagonku, dost pochyboval o jejím duševním zdraví. Pokud tu zůstane ještě hodinu, bude i to jeho značně nahlodané.
Oproti tomu - jak si všiml - se tu jeho nevlastní bratr cítí jako ryba ve vodě. Děti ho zbožňují a Angela se točí jen kolem něj.
Neočekával vřelé přijetí ani jásot provolávající mu nehynoucí slávu, jenže ledová sprcha, co následovala, mu jednoznačně vymezila místo v téhle společnosti. Pěkně na okraji.
 
Angela stála opřená o stolek s občerstvení a snažila se tvářit, že v kelímku má jen rybízový džus. Vidět Severuse s její dcerou v jedné místnosti ji tak vykolejilo, že netušila, co by měla udělat. Hrozně dlouho čekala, kdy se ukáže u jejích dveří, že si na hořkou chuť zklamání jednoduše zvykla. Nepředpokládala, že by se objevil s kyticí růží a hromadou dárků pro Megan, ale doufala, že by se mohl zajímat. Tolik si přála nebýt mu lhostejnou.
Najednou je tu a ona si nedokáže vzpomenout ani na jediné slovo, které si pro něj ve svých fantaziích připravila.
Místo toho tu teď hledá záminky, aby nemusela přejít zahradu a začít rozhovor. Ukrývá se za nutností doplnit jednotky, za hlídáním Nicholase, aby nevymyslel příliš nebezpečnou zábavu, za kočírováním matky, kdyby toužila někomu kázat nebo prostě jen za papírovým kelímkem s ostřejším obsahem. Už jich stihla pokořit tolik, že jí zítra zaručeně bude bolet hlava. Pokud se jí vůbec povede vstát.
 
Malá Megan si s rozhovorem příliš těžkou hlavu nedělala. Jednoduše si přisedla k Severusovi s kouskem dortu a rozhodla se ho vyzpovídat.
„Ty jsi můj táta?“ nabrala si lžičkou sladkou porci a než si ji strčila do pusy, zvědavě se na něj podívala.
„Jak jsi na to přišla?“ zarazil se.
Nevšiml si, že by jí někdo prozradil to malé tajemství. Pravda vždy ji neměl na očích a mohlo se najít dost lidí, kteří by to s radostí udělali. Jeden se právě pokoušel udělat kotrmelec a to i přes pokročilý věk a hromadu sukní.
„Přála jsem si tě?“ usmála se, když to přímo nepopřel. Vzala si další sousto a s plnou pusou pokračovala. „A máma říká, že když si něco strašně moc přeješ, splní se ti to.“
„Ty sis mě přála?“ překvapila ho během chvilky podruhé.
Zjistil, že jeho dcera má neuvěřitelný talent přivádět ho do rozpaků.
„Vždycky, když jsem sfoukávala svíčky. A taky jsem si o to psala Ježíškovi,“ říkala to naprosto s klidem, jako by mu právě nevyprávěla svá nejniternější přání, která by měla cizím být navždy skryta.
„Co když se pleteš,“ nepřál si vést tenhle rozhovor.
Necítil se oprávněný prozradit jí pravdu. Chtěl si o tom nejdřív promluvit s Angelou. Připravit se na to. Nedostal nejmenší šanci, Megan byla příliš umanutá a přesvědčená o své pravdě.
Po kom to asi má?
„Nesmysl,“ zahuhlala.
Příliš plná lžička mezi zuby jí nedovolila pořádně artikulovat.
Jedno černé obočí se vzneslo vzhůru, protože jeho majitel hodlal pochybovat. Věděl, že má pravdu, ale rád by zjistil, kde vzala tu jistotu.
Megan si z odpovědí dala na čas, až když polkla, odpověděla. „Máma se na tebe celou dobu tak hezky dívá.“ Když si nabírala další kousek, dala Severusovi možnost ujistit se o jejích slovech. Vyslal k Angele rychlý pohled, ale rozhodně nezjistil, že se jí na tváři usadil zamilovaný výraz. Spíš vražedný. „Samozřejmě tajně,“ oznámila mu mezi řečí. „A taky když mi o tobě vyprávěla, představovala jsem si tě takhle nějak,“ dodala s čokoládovým úsměvem.
„Co ti vyprávěla?“ vyhrkl bez přemýšlení.
Lepší zdroj informací stejně neměl.
Odpovědi se nedočkal. Jak se ukázalo, jeho dcera je mistr v týrání. Místo požadovaných informací na něj vychrlila novinky ze školy. Právě zkouší divadelní představení, kde by měla hrát hlavní roli Sněhurky. Jenže ona chtěla být čarodějnicí. Ta je přece mnohem lepší než nějaká hloupá princezna, co ani nepozná, že právě konzumuje otrávené jablko.
 
Severus potřeboval najít Angelu.
Zajídalo se mu všeobecné veselí, které jeho rozmrzelost nebralo na zřetel, a ze všeho nejvíc si s ní potřeboval nutně promluvit. Jeho objev předčil nejhorší očekávání. Angelin a Nicholasův polibek jasně ukazoval to, co už tušil. Vlastně se tím všechno vyřešilo a ani nepotřeboval slyšet slova, která následovala.
„Po tomhle jsem toužila vážně strašně dlouho.“
Raději se sebral a odešel, aby nepřekážel, tam kde nemá co dělat.
 
Angela posbírala několik špinavých talířů a vydala se s nimi do kuchyně. Nedokázala snášet pohled na Megan, která se rozhodla zpovídat jejich hosta. Nejraději by vběhla mezi ně, aby dceru chránila vlastním tělem, ale nemohla to udělat.
Zasloužili si poznat se. Megan navíc vypadla víc než spokojeně. Proto se rozhodla pro ústup. V kuchyni se naklonila nad dřez a přemýšlela o dalších krocích. Posilňující nápoje by už měla vynechat, začíná ztrácet jasné uvažování.
„Mám ti pomoc?“ Leknutím sebou trhla.
Nečekala, že se jí někdo vynoří za zády.
„To je v pořádku,“ rozechvěle se usmála na Nicholase a snažila se uklidnit poplašené srdce. Podobné šoky s velkou dávkou alkoholu ji přivedou do hrobu.
„Vážně?“ přistoupil těsně k ní a zahleděl se jí vážně do očí.
Přemýšlela, jestli naráží na překvapením pobledlou tvář nebo na to, jak ji rozhodilo setkání se Severusem.
Raději se jen usmála, aby nemusela odpovídat na nic konkrétně. Mohla by se proříct v něčem důležitém.
Prsty jí přešel po tváři. Naklonila hlavu na stranu, potřebovala vlídný dotek. Jenže Nicholas si to nejspíš vyložil po svém a odhodlal se k dalšímu kroku.
Jeho rty chutnaly po citronové limonádě a zvláštní osobité chuti. Trochu se jí z té kombinace zamotala hlava, nebo za to mohl i vypitý alkohol. Nehodlala to zkoumat.
Když se probrala z překvapení a vychutnala si zájem o svou osobu, jemně ho odstrčila.
„Po tomhle jsem toužila vážně strašně dlouho,“ zašeptala.
Ona si myslela, že zašeptala, ale ve skutečnosti to řekla víc než nahlas.
„Jenže už máš ráda jiného,“ prohrábl jí vlasy a hlasem se mu nesly známky pochopení. „Nemyslím si, že si to zaslouží, ale asi to nezměním,“ dodal, než se otočil a odešel.
 
„Opět utíkáš před odpovědností?“Angela byla strašně vytočená, když zahlédla Severuse, jak se souká do kabátu a plánuje nepozorovaně zmizet. Tohle deja vu se jí opravdu nezamlouvalo. Musela se proplést mezi několika dětmi, které si tu hrály na honěnou, ale dostala se ven v čas. Neplánovala hrát sousedům divadlo, jenže někdy prostě nedokáže zlosti poručit, aby se držela zpátky.
„Nepřekážím tam, kde o mě nestojí!“ zastavil se Severus na cestě k tmavému koutu, kde by se mohl nepozorovaně přemístit. Bublalo v něm tolik vzteku, že se obával, aby někoho nepřekvapil zajímavou kletbou.
„Dobrá výmluva. Aspoň se nesnažíš tvrdit, že se na tebe zase snažím něco hodit,“ zapřela si ruce v bok a ani si neuvědomila, že tím postojem hodně napodobuje svou matku.
„Náhradu sis našla rychle,“ otočil se k ní čelem.
Nezlobil se proto, že nezůstala sama, ale proto, že to byl zrovna jeho nevlastní bratr. To se mu vážně chtěla tolik mstít?
„Rychle?“ hořce se pousmála. „Roky jsem trnula hrůzou, že nebudu mít čím nakrmit vlastní dítě. Musela jsem se připlazit za vlastní mámou, abychom měly kde žít, přestože jsem ji kdysi přesvědčovala, jak jsem samostatná. Poslouchala jsem nekonečné výčitky, jak špatně mě vychovala, když se ze mě stala svobodná matka. Brala jsem každou práci, i podřadnou, abych Megan dopřála slušný život. Protrpěla jsem si všechny ty noci, kdy brečela a ptala se, proč jí táta nemá rád. Co jsem podle tebe měla dělat, když u mě nestál ten jediný člověk, co nás měl podporovat?“ během proslovu z ní vyprchala veškerá výbušnost a zbyla jen prázdnota.
Proč se obhajovat? Stejně to nepochopí. Už ani nenašla dost síly, aby se rozplakala. Jen tu stála a hleděla mu do očí. Do těch temných dálek, co jí tolik učarovaly. Kdysi v nich hledala cestu, teď už jen stopy.
 „Možná byly doby, kdy jsem si myslela, že Nicholase miluju,“ zašeptala. Pokrčila rameny a pokračovala: „ Stejně tak byly doby, kdy jsem si myslela, že miluju tebe. Naštěstí už je oboje dávno pryč. A já nedělám stejné chyby dvakrát, na to nemám čas ani sílu.“
„Mohla jsi mi dát o vás vědět,“ popošel kousek blíž, ale zarazil se.
Netušil, co by měl udělat.
„Jasně si mi dal najevo, že o to nestojíš,“ ustoupila o několik kroků dozadu a vytvořila tím mezi nimi mnohem větší mezeru než jen ten půlmetr trávy.
15.11.2015 19:01:08
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one