.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Přes zoufalí nedostatek komentářů u poslední kapitoly. Přiznejme si, nula je vážně hodně málo. Jsem se rozhodla vydržet do konce. Minimálně téhle povídky.
Takže máme tu další kousek.



Proč?


 
_liverpool-ulice.jpg
Severu Snape se podrážděně otočil na svou nadřízenou Minervu McGonagallovou. Absolutně nechápal, proč uprostřed srpna zatoužila právě po jeho přítomnosti.
Každý školní rok se jí snažil úspěšně vyhýbat, aby se náhodou nedostali na téma vděčnost a dluh. Oba pevně dodržovali nevyslovená pravidla a scházeli se pouze ve školním řádem předepsaném čase - ve sborovně, na poradách, při jídle nebo náhodně na chodbě. 
Nyní se ovšem Minerva rozhodla překročit stanovené hranicenejsitého smíru mezi nimi. Zavolala si ho na hrad, aby ho potom táhla, Merlin ví kam, aniž by se namáhala mu sdělit účel cesty.
Pomocí přenášedla se z Prasinek dostali na jemu neznámé místo kdesi v Anglii. Alespoň doufal, že zůstali v Anglii.
Minerva nečekala, až se Severus probere skrz husté křoví, které se mu omotávalo kolem nohou, a vydala se neomylně směrem k pěšině.
Generálské taktiky Albuse Brumbála. Začínal se děsit, do čeho se před časem nechal opět uvázat.
K Minervě nebyl připoután žádným slibem, ani věštbou. Mohl svobodně odejít kdykoli by se mu zachtělo. Jen se obával, že právě ta nabídnutá svoboda, byl největší závazek. Učinila mu velkorysou nabídku a apelovala tím na jeho svědomí. Rozhodně by se cítil mizerně, kdyby se k ní po něčem takovém obrátil zády. Ocitl se ve slepé uličce a opět za to mohl ředitel Bradavic. Přestávalo to být vtipné.
„Minervo, velice rád se procházím po obědě parkem, ale byla byste konečně tak laskavá a sdělila mi, proč se tady promenádujeme zrovna dnes a kde to tady vlastně je?“ zavrčel podrážděně a jeho hlas pomalu začínal nabírat na intenzitě. Pár kolemjdoucích lidí se po nich dokonce zvědavě otočilo. Nevšímal si jich, daleko víc ho zaujal výraz na ředitelčině obličeji – nikdo by nedokázal nasadit spokojenější výraz. Ani hladový medvěd nad miskou plnou medu.
„Severusi, za pár dní nám do školy nastoupí noví studenti.“ Možná nenosil diáře po kapsách, ale kalendář vlastnil a moc dobře si uvědomoval datum, které se nezadržitelně blížilo. Přesto nebo právě proto ho ta odpověď nijak neuklidnila.
„Ne všichni jsou kouzelnického původu, jak si jistě uvědomuješ.“ Uvědomoval. Až bolestně dobře si to uvědomoval. Stále mu to připomínala hluboká jizva na krku.
„Těm sova dopis přinést nemůže…“ významně se na něj podívala a v tu chvíli by nejraději vzal nohy na ramena.
„Vyhýbal ses této povinnosti už příliš dlouho,“ pokračovala dál, spokojená s tím, jak se jí ho povedlo vykolejit. „Ty děti tě nepokoušou,“ oznámila mu prostě a se smíchem ho poplácala po rameni.
Samozřejmě by se mohl obrátit na podpatku a jednoduše zmizet. Ať si to Minerva vyřídí sama, když ho vrhla do rozbouřených vod a plav. Nejspíš by to i bez výčitek udělal, kdyby už nezvonila na zvonek.
Prohlížel si řadu okázalých domů a přemýšlel, co asi rodiče z téhle čtvrti řeknou na novinku, že mají doma malého kouzelníka. Jak nejlépe jim sdělit, že opravdu nemají postižené dítě, ale naopak velmi nadané. Podle jednotnosti ulice usuzoval, že tady se odlišnosti příliš netolerují.
„Této!“ vypísknutí nadšeného dítě, které jim přišlo otevřít, ho vytrhlo z neradostných úvah.
Malá černooká holčička v zelených šatech a s úsměvem od ucha k uchu se hrnula k Minervě.
„Snad sis nemyslel, že bych tě na poprvé vzala k úplně cizí obyčejné mudlovské rodině?“ pošeptala mu spiklenecky Minerva, než se sehnula k dívce a objala ji.
„Máš doma maminku?“ zeptala se, když se dost přivítaly.
„Je vzadu, připravuje s babičkou oslavu. Já mám totiž dnes narozeniny,“ oznámilo jim to škvrně důležitě.
Severus skoro čekal, jestli jim nezačne vykládat i rodinný rozvrh sestavený právě pro tento den. Odmítavě zavrtěl hlavou a vydal se za nimi do útrob domu.
 „Této, kdo je to?“ zatahala dívenka Minervu za ruku.
„To je strejda Severus,“ odpověděla jí jednoduše.
Jmenovaný toho už začínal mít dost. Na dnes si naplánoval mnohem zajímavější program, než vysedávání po návštěvách.
„Megan, kolikrát ti mám říkat, abys neotevírala dveře!“ ze schodů scházela starší žena v elegantním kostýmku. Černé vlasy měla stažené do přísného uzlu. Severus předpokládal, že je to zmiňovaná babička, ačkoli působila celkem mladistvě. Kdyby tuto ženu potkal na ulici, rozhodně by nehádal, že už má jedenáctiletou vnučku.
„Vždyť je to teta Minerva, přišla na mou oslavu,“ pronesla malá důležitě, ale spodní ret se jí malinko chvěl.
„Jenže to jsi předem nemohla vědět,“ zarazila ji žena dřív, než mohla dál rozvíjet své omluvy. Severusovi se zamlouvala, přestože mu ježila chloupky na zátylku. Hodila by se do Bradavic. Dokázala by zaručeně zklidnit třídu rozjívených pubertálních výrostků jedním pohledem.
Žena se odměřeně pozdravila s Minervou a uvedla je do obývacího pokoje. Jeho si jen zkoumavě prohlédla, možná o trochu déle, než bylo vhodné, a ohrnula nos.
Ředitelka se rozhodla pomoct s přípravou v kuchyni, takže Severus s dítětem osaměli.
„Ty seš taky učitel?“ posadila se dívka vedle něj na gauč a zvědavě si ho prohlížela.
„Ano,“ odpověděl Severus a cítil se celkem nepříjemně.
Z dálky se k nim nesl tlumený zvuk hudby, nejspíš z tolik propagované narozeninové oslavy. Nechápal, proč se to dítě nepřipojí k ostatním a místo toho tu sedí s ním.
„Minerva říkala, že mě jednou bude učit. Ty taky?“ Megan nepřítomně opisovala špičkou boty obrazce na koberci. Rozhovor ji, ale nejspíš zajímal, protože trpělivě čekala na odpověď.
„Nejspíš.“ Co se na podobné otázky vlastně říká?
Měl jí začít vysvětlovat, že se nejspíš stane její nejhorší noční můrou?
„Megan, zlato, měla bys sfouknout svíčky,“ do pokoje vešla osoba, kterou by tady Severus čekal ze všech nejméně.
Díval se na ni a nebyl schopen jediného slova. Změnila se, ale přesto mu připadala stejně krásná.
„Mamí, to je strejda Severus, a prý mě bude taky učit,“ nenechala Megan nikoho promluvit a jala se všechny představovat.
Ta věta ho donutila si dítě znovu pořádně prohlédnout. Dlouhé černé vlasy mohla mít po obou, stejně tak černé vlasy, ale ten zkoumavý pohled a příliš světlou pleť jedině po jednom jediném.
Takže to je ona. Patří mu. Obě mu patří.
Pak se podíval do očí její matky a pochopil, že se mýlí.
ooOoo
 
Angela netrpělivě hledala po domě svou dceru, která se vytratila ze své vlastní oslavy. Byla ráda, že si Megan našla tolik přátel. Ona v jejím věku to štěstí neměla. Moc si přála, aby její dítě podobné časy nezažilo.
Našla ji sedět vedle jediného člověka, kterého rozhodně u svého dítěte vidět nechtěla. Zarazila se v půlce kroku a zůstala tupě zírat na nečekanou návštěvu. Hlavou jí proběhla spousta slov a ani jedno se nehodilo pro uši malé nezletilé holky, takže je jedno po druhém hezky spolknula. On se najde vhodný čas, kdy mu je omlátí o hlavu.
„Kde máme oslavenkyni?“ za zády se jí ozval hlas Nicholase.
Perfektní načasovaní.
Objevil se jí po boku a zcela automaticky ji objal kolem ramen. Následně si i on všiml, kdo se tu překvapivě objevil.
Než se stihla zeptat na důvod jeho náhlého příchodu, k téže otázce se nejspíš nadechoval i Nicholas, vrátila se Minerva.
Ihned začala zachraňovat situaci. Nejspíš pochopila, že se schyluje k hádce a ani se nemusela příliš rozhlížet.
 
11.10.2015 19:23:01
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one