.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Máme tu krásné letní počasí a já věřím, že většina z Vás tráví svůj drahocený čas spíš u vody, než sledováním počítače.
Proto přináším další kousek Mudlinky a Hermionu si necháme na příště ;-)
N188171-b0fd2.jpg
Medvídek a Zlatohlav

Angela by před několika měsíci těžko uvěřila, že bude ráda za Lockhartovu zářivou společnost. Když se jí při jedné procházce hradem udělalo nevolno, byly to právě Zlatoslavovy paže, které ji zachytily před jistým pádem. Galantně ji doprovodil až do pokoje a doporučil pár zaručených rad na zmírnění bolesti hlavy. Tomu trochu nerozuměla, když zrovna hlava bylo jediné, co ji nebolelo, ale vykládat mu to nehodlala. Toužila se zamknout, zabarikádovat a už nikdy nevylézt z postele. Skoro by se jí to povedlo a prospala by půl dne, kdyby Minerva nezatoužila po její společnosti u večeře. Raději by pokračovala v právě načaté činnosti, zahrnující zmačkaný polštář v náručí, ale vyhrál prázdný žaludek a Minervina odhodlanost. Sedla si na své místo a až při pohledu na naložený talíř si uvědomila, jak velký hlad má. Pustila se do nadstandardní porce s pocitem, že musí nakrmit snad celý regiment.
„Neměl bych se vyzout?“ 
„Prosím?“ otočila se překvapeně na Severuse, který si ji zvědavě prohlížel.
„Tímhle tempem zlikvidujete i okolo sedící učitelský sbor,“ kývl hlavou k jejímu prázdnému talíři.
„Neboj se, medvídku, nechám ti trochu kašičky,“ přestože neměla nejmenší náladu se dnes hašteřit, malou ironii si neodpustila. Vychutnala si zaražený kolegův pohled, než ho uvedla do děje.
„Neznáte pohádku O třech medvídkách? To je mezera ve vzdělání,“ usmála se na podmračeného Severuse a odložila příbor, protože ji náhle přešla chuť k jídlu.
Zvedla se k odchodu. Zrovna si říkala, že až vyzvedne Matyldu, půjde si lehnout, když se jí opět zamotala hlava. Jen díky Severusovým rychlým reflexům se neocitla na zemi, ale u něj na klíně.
„Prudké vstávání si pro příště odpustím,“ oznámila černým hloubkám, aniž by se pokoušela změnit polohu, která jí najednou přišla ohromně příjemná. Obklopená jeho vůní a teplem si připadala jako ptáče v rodném hnízdě.
 
ooOoo
 
„Dnes jsi opravdu bledá, dojdi si za Poppy“ poznamenala Minerva s přísným pohledem zaměřeným na Angelinu tvář, když se s ní o několik dní později procházela kolem Bradavic.
„Jen se potřebuju nadýchat čerstvého vzduchu,“ pokrčila Angela rameny a hodila čekající Matyldě klacek na aportování.
Další prospaná sobota a náhlý absolutní odpor ke kávě Angelu přeci jen dohnaly do Poppyny péče.
Ležela na lůžku, nechala se kouzelnicí obcházet s hůlkou v ruce a naprosté ticho jí drásalo nervy. Nevědomost je krásná, ale jen do určité chvíle.
Poppy si přisunula židli, sedla si na ni a zadumaně si mnula bradu.
„Je to vážné,“ strachovala se Angela, která z jejího podmračeného výrazu ještě víc zbledla.
„Vážné to asi bude, ale až to budete říkat otci,“ zvedla k ní ošetřovatelka oči.
„Táta už nežije,“ Angela začínala být čím dál tím víc zmatená.
„Ne vašemu otci. Otci toho malého,“ pohladila Angele stále ještě ploché břicho.
Ta zezelenala a regulérně se pozvracela.
„Jak?“ nadechla se, když Poppy odstranila poslední zbytky její zajímavé reakce na novinku ohledně svého současného stavu.
„Obě víme jak,“ poklepala ji po ruce s úsměvem na tváři.
Angela přesně věděla jak, dokonce i kdo, stejně jako nejspíš i Poppy, když tolik přemýšlela, jak to dotyčnému sdělit, jenže to její mozek nehodlal akceptovat.
Minerva ji zabije.
 
ooOoo
 
„Paní kolegyně, vaše vtipnost přesahuje únosné hranice!“ Dveře dopadly na své místo s ránou, která musela rozhodně probudit půl hradu. Jestli má hradní obluda noční obchůzku, určitě ji tím kraválem Severus zahnal.
Lépe její novinu vážně přijmout nemohl.
 
Už by se měla přestat kácet před Lockhartem, mohl by nabýt milného dojmu, že omdlévá z jeho hvězdné osobnosti, pokud už se tak nestalo. Přenést ji do pokoje ho stálo silně orosené čelo. Severus s její vahou nikdy problémy neměl. Tou myšlenkou se rozhodně zabývat nechtěla, zvlášť když ho cestou potkaly. Nesouhlasně si je oba změřil, ale obešel se bez připomínek.
 
ooOoo
 
„Nikam nejdu,“ Angela seděla na podložce u krbu a drbala Matyldu, která si její péči náležitě vychutnávala a nastavovala se tak, aby panička dosáhla, na správná místa.
„Jen by ti prospělo přijít mezi lidi,“ Minerva si povzdechla.
Sama už byla ve slavnostním a jen čekala, až se její přítelkyně odhodlá změnit názor na společenské události.
„Stejně nemám co na sebe,“ vytasila se Angela s posledním argumentem, který ji napadl.
„O to jsem se postarala, když sis nechala šít hábit,“ prohlásila vítězně Minerva a s potutelným úsměvem předávala Angele stuhou převázaný balík.
 
„Na Vánoce by ses neměl tvářit tak zarputile,“ Lucius se pousmál nad svým vlastním vtipem a napil se z poháru punče.
„Pozor, abych nezapomněl, že jsi přítel a neokořenil ti pití,“ zabručel Severus v odpověď a dál se tvářil, že ho dění v sále nezajímá.
Nesnášel Vánoční plesy a už vůbec nesnášel falešné kamarádíčkování s ministerstvem, které tu předvádí Brumbál se školní radou. Po několikáté přejel celou místnost pohledem, až našel další přestupek vůči školnímu řádu. Mohl si konečně zvednout náladu odebráním bodů.
 
Sledoval elegantní křivku boků, oválné správně tvarované pozadí bělostnou kůži a pomalu mu vyschlo v krku. Náznak smyslného úsměvu patřil jen jemu, poznal to, když se jejich oči střetly. Už nebyl dravcem, ale jen objetí lapenou do pasti.
Rudé nehty se nepřirozeně vyjímaly na černé látce jeho slavnostního hábitu. Naštěstí po Lauřině společnosti zatoužil i Lucius, tudíž nemusel brát nohy na ramena. Momentálně na ženské hrátky náladu neměl.
Vytratil se na terasu, nadýchat se vzduchu a získat pro sebe trochu volna.
Stál tam opřený o zábradlí, s rukou na břiše, malý anděl. Dlouhé černé vlasy osvětloval měsíc a propůjčoval jim svůj jas. Dlouhé šaty obepínaly štíhlou postavu, ve které právě roste nový život. Severuse uvědomění praštilo silou rozjetého vlaku. Znovu sklouzl pohledem na dlaň hladící zatím ploché břicho. Ona si s tím miminem nedělala legraci! Náhle pochopil i její nečekané nevolnosti.
Kdyby ho právě teď blesk srazil na kolena, nemohl by být víc překvapený.
Jenže on nemůže být otcem - pravidelné užívání, vlastnoručně vyráběného antikoncepčního lektvaru pro muže, bylo dostatečnou zárukou.
Netušil, co ho zranilo víc. Fakt, že čeká dítě s jiným, nebo fakt, že mu ho chtěla podstrčit? Naštvaně zamířil zpět do sálu s úmyslem s touto osobou nemít už nikdy nic společného. Nechápal, proč ho to tolik mrzí?
 
„Severusi, to přeci nemůžeme dopustit?“
„Cože?“ Severus se otočil na Brumbála, který mu pravděpodobně něco vyprávěl, ale on ho příliš nevnímal.
„Angelo, zrovna říkám Severusovi, jak vám to sluší a že by vás měl vyzvat k tanci,“ ředitel změnil téma hovoru tak náhle, že i Severusovi došla slova a jen sledoval přicházející kolegyni zavěšenou do Luciuse. Albus nenápadně do Severuse strčil, aby stál přímo před ní, takže byl nucen ji opravdu požádat o tanec. Přirozeně mu vklouzla do náruče, jako by pro ni byla stvořena.
Severus trpěl.
Stačilo, aby nepatrně posunul dlaň a dotkl by se odhalených zad, a kdyby sklonil pohled, výstřih by mu nabídl zajímavou podívanou. Strnule hleděl své tanečnici přes rameno, aby se s ní nemusel bavit.
„Tolik se ti příčí představa, že budeš táta, až ses mě rozhodl ignorovat?“ zašeptala mu společnice k bradě.
„Drahá kolegyně, to že vy se neumíte dostatečně chránit, neznamená, že to nedokážou ostatní. Zkuste si najít někoho jiného, komu to pověsíte na krk.“
„Kdyby mi někdo ukázal obyčejnou lékárnu, pro antikoncepci bych si klidně došla, ale taková tu v okolí, zdá se, není,“ Angele se začal houpat svět, ale odejít momentálně nedokázala. Zvedla k němu oči plné slz a snažila se ho pohledem poslat do háje; asi to nepochopil. Sklepala ze sebe jeho ruce a s dlaněmi na obličeji přece jen utekla.

 
05.07.2015 18:59:14
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one