.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
uvod.jpg
K Vánocům patří pohádky, romantika a cukroví, proto i sem přidáme jednu sladkou tečku. Navíc nemám ráda dlouhé prostoje :-)

Za betaci moc děkuju Soraki.


 
Pojedeš s námi?

Ředitel ho pravděpodobně nesnáší, anebo se vyžívá v masochistických hrátkách zaměřených na jeho osobu s úmyslem ho naprosto psychicky zničit.
„Studenti podobné rozptýlení v této ponuré době potřebují, aby se v jejich myslích vystřídaly temné myšlenky opět za světlé a radostné,“ ujišťoval ho Brumbál o správnosti absolutně absurdního nápadu.
„Mě je jedno, na co studenti myslí, pokud se to netýká přísad do lektvarů. Takže mi ještě jednou vysvětlete, proč bych se měl téhle maškarády zúčastnit,“ Severus si propletl prsty, aby zabránil jejich poklepávání o desku stolu, což by prozradilo jeho rozzuřenost. On je svým stoickým klidem přeci proslulý.
„Protože s nimi musí jet někdo trochu znalý v léčitelství a Poppy nemohu postrádat. Navíc je to výborná příležitost, jak dostat studenty z hradu. Čím méně jich tu bude, tím méně potencionálních obětí si může stvůra vyhlédnout. Mandragory jsou právě v pubertě, jak mi prozradila madam Prýtová, tudíž se vrátíte právě včas na jejich dozrávání,“ Brumbál nikdy neztrácel trpělivost a zdálo se, že i nyní hodlá neúnavně odpovídat na všechny dotazy. Jednoduše řečeno, všem dával najevo, že se rozhodl a nikdo ho nepřesvědčí o opaku. Severus Snape pojede s profesorkami Angelou Mettleovou  a Rolandou Hoochovou společně s bandou děcek utržených ze řetězu školní kontroly na školu v přírodě. Kde by se snad dokonce studenti měli učit sebeobraně, protože kolegyně Mettleová se bojovému umění věnuje od 10 let a dokonce jezdí na nějaké exhibice. Nechápal a rozhodně nechtěl chápat, o co vlastně jde.
 
Severus přemýšlel nad možností sám najít tu zatracenou bestii, která jim šmejdí po hradě, a lehnout si jí dobrovolně do tlamy, aby skoncoval své utrpení. Otráveně otočil stránku Denního věštce, aby ho záhy přepadla myšlenka, kde Rita Holoubková získává informace? V každém jejím článku se přes horu nesmyslných žvástů skrývá kousek pravdy, stěží si může všechno jen vymýšlet, ale to poznají jen zúčastněné strany.
Klepání na dveře ho přimělo poslat myšlenky na novinářskou verbež ke kotlíku. Nečekanou návštěvu vpustil dál jedním máchnutím hůlky, doposud položené vedle na stolku.
„Přišla jsem s nabídkou míru, a abych ukázala, že to myslím vážně, přinesla jsem plán trasy. Můžete se tam přemístit předem a zabezpečit místo, jak navrhl ředitel,“ Angela se posadila na područku křesla, ve kterém seděl, a zřejmě jí vůbec nedocházelo, co si naopak Severus uvědomil až moc zřetelně, že se mu tím, jak se k němu naklání, tře hrudníkem o paži.
„Víte, že musím podle ředitelova rozkazu jet i kdybych nechtěl, takže k čemu to?“ urovnal si před sebou noviny, aby se alespoň malinko vyprostil z jejího dosahu.
„Hodláš mě ignorovat věčně, nebo si stanovil časové omezení?“ zavrčela mu do obličeje, když si stoupla a opřela se dlaněmi okolo jeho hlavy.
„Severusi, kdyby ses mě ráno zeptal kolik je jedna a jedna, odpovím ti nějaký nesmysl ve stylu zmrzlina. Prostě mi to po probuzení moc nemyslí. Už jsem se taky dlouho neprobudila vedle muže. Nejsem na to hrdá, ale na druhou stranu ve světě s rasistickým smýšlením nebyla moje barva kůže zrovna nejvyhledávanější. Pro jedny jsem moc černá pro druhé zas bílá,“ chrlila věty jednu za druhou, aby si to nestihla rozmyslet. Potřebovala mu vysvětlit, co se stalo, a potřebovala, aby jim dal další šanci.
„Pomačkala jste mi noviny, kolegyně,“ oznámil suše, aby ji dostal z pozice, kdy jeho pohledu dokonale nabízela svůj výstřih.
„A pomačkám ti toho ještě víc,“ oznámila mu klidně, když mu z ruky vytrhla denní tisk, aby ho nahradila svým tělem. Než se mohl nadechnout k uštěpačné poznámce, začala mu zasypávat drobnými polibky nejprve horní ret a hned na to i spodní.
Později pochopil, že přesun do ložnice nepřipadá v úvahu a raději zvolil daleko méně pohodlný, ale o to bližší, gauč vedle křesla.
 
Druhý den ráno sledoval Severus hlouček Nebelvírských studentů, jak se snaží vtěsnat své tašky do malého zavazadlového prostoru přiděleného autobusu. Zmijozel si samozřejmě už držel svá vybraná místa, včasné vstávaní se jim vyplatilo.
Ředitel se rozhodl, že do přírody pošle druhé ročníky Zmijozelu s Nebelvírem - jednoduše vyexpedoval mladého pana Pottera z dosahu Bradavic, aby, kdyby náhodou opravdu byl Salazarův dědic, nenapáchal příliš škod - spolu s několika staršími studenty, kteří měli nad mladšími dozor. Samozřejmě tak musel Severus několikrát projít kufry Freda a George Weasleyových a odebrat z nich všechny předměty určené k narušení nervové soustavy dohlížejících učitelů. Právě uštědřil pár výchovných pohlavků strkající se dvojici studentů, samozřejmě oděných do červenozlaté, když zaslechl zoufalý hlas své kolegyně.
„Domluvili jsme se přeci na týdnu bez kouzel,“ stála nad drobnou černovlasou studentkou, která ze země sbírala své rozsypané věci, a v ruce držela její hůlku.
Sklopené hlavy několika dalších studentů Severusovi prozradily, že nebude jediná, kdo porušil přísný zákaz brát si sebou hůlky. Správně by si měl podle svých obvyklých zásad užívat profesního selhání jednoho ze svých kolegů, ale on naopak udělal čin pro něj absolutně překvapující. Využil svých profesorských zásad daných pravidly Bradavic a kouzlem si přivolal všechny ukryté hůlky do své napřažené dlaně. Ani ho příliš nepřekvapilo, že nejvíce jich vylétlo ze zmijozelských batohů a kapes.
„Předám vám je po příjezdu s nějakým zajímavým trestem,“ oznámil zaraženým studentům.
„Myslela jsem si, že jsme všichni už na tolik dospělí, že si můžeme věřit,“ z Angely jako by vyprchalo veškeré prvotní nadšení z plánovaného výletu a překvapivě to bylo Severusovi líto. Nevhodné pocity rychle zapudil a raději se dál věnoval přípravám k odjezdu.
 
Docestovali do malého tábora uprostřed borového lesa, který tvořilo, okolo vydlážděného místa na oheň, do půlkruhu sestavených několik nízkých dřevěných chatek, zde měli připravené spaní studenti.  V čele stála hlavní budova, kde se v přízemí nacházela jídelna s kuchyní, budou nocovat učitelé, aby měli větší pohodlí a každý vlastní koupelnu. Studentské sprchy a záchody se ukrývali v lese kousek po pěšince přímo za chatkami.
Angela stála před první chatkou a překvapenýma očima přejížděla po okolí. Nemohla se nabažit přírody rozprostírající se všude kolem. Najednou jí vše připadalo svěží, živé, plné ostrých výrazných barev. Zdálo se jí, jako by se doposud dívala na svět přes jemnou záclonku, která jí zamlžovala vidění. Věděla, že na ni má hradní magie určitý vliv, ale dokud nevyšla ven, nepoznala, jak silný je. První, na co jí v té chvíli padl zrak, byl rozmrzelý profesor lektvarů, který dokončoval poslední úpravy, než studenti vystoupí z autobusu. Přes jeho kyselý obličej, kterým častoval vše, co se mu připletlo do cesty, ho zatoužila obejmout, zaplavil jí tak silný intenzivní pocit, že mu jen stěží dokázala odolat.
„Jste si jistá, že jste si před cestou nic nevzala?“ zamračil se na ni.
„Naprosto. Proč se ptáte?“ stoupla si k němu a obdařila ho vřelým úsměvem, o kterém se domnívala, že rozežene všechny jeho chmury.
„Protože se tváříte jako Lockhart, při svém největším vystoupení,“ zavrčel a raději se přesunul krotit právě přicházející mládež.
 
Původně plánoval dopřát Dracovým nohsledům delší čas na vylepšování Potterovy vizáže, ale když se do jejich zábavy začala plést Hoochová, musel zakročit. Právě si užíval mladíkův nasupený obličej, zaviněný ztrátou několika bodů za neupravený zevnějšek, když ho vyrušil příšerný kravál nebezpečně se přibližující k jejich táboru.
Otlučený starý Pick up se kodrcal pěšinou k hlavní budově a z jeho kabiny se linuly ohlušující zvuky, někým pravděpodobně nazývané hudbou. Z auta vyskákala podivná individua v odrbaných kalhotách a sepraných tričkách, která vypadala, že zde hodlají zakotvit. Severus se plánoval procvičit v používání zajímavých kouzel a následném mazání paměti, když se k jeho neskonalému údivu rozhodla profesorka Mettleová osoby velmi vřele uvítat. K jeho značné nelibosti až příliš vřele, jak mohl posoudit z jejich objetí.
Nové hosty Angela představila jako Phila a Taylora, jejich nynější kuchaře. Severus si prohlížel dva mladé muže – blonďatého Phila a zrzavého Taylora, jímž měl na týden svěřit svůj žaludek - a rozhodně z nich neměl chuť začít jásat radostí. Po oznámení, že k večeři se plánuje založení táborového ohně s opékáním buřtů, už začínal přemýšlet o předčasném návratu do Bradavic s odůvodněním, že náhle vymyslel růstový preparát pro mandragory.
 
Severus procházel tmavé kouty okolo ohniště, aby zamezil ztrácejícím se párům v taktním ústupu. Tolik bodů za jeden večer ještě nestrhal, jen doufal, že se body odečítají i mimo školní pozemky, případně se po příjezdu už postará, aby se kameny přesypaly na správnou stranu. Opřel se o břízu po své pravé straně a utajen slídivým očím sledoval dění u ohně. Údržba kuchyně se chytla kytary a podpořena zvučnými hlasy zrzavých dvojčat vydrnkávala nejrůznější melodie. Mudlovské písně se učily velmi snadno, nenacházel se v nich žádný složitý text a většinou se opakovala stejná slova i různých písní. Jeho oči zcela automaticky vyhledaly Angelu, seděla skoro proti němu, tvář ji ozařoval oheň a oči jí jiskřily veselým a odrazem plamene. Zastrčila si několik uvolněných pramenů za ucho a naklonila se ke svému společníkovi, aby mu pošeptala něco, co je oba rozesmálo. Tělem se mu začínal rozprostírat zvláštní pocit, zatoužil, aby to byl on, kdo dokáže na její tváři vyvolat úsměv, kdo dokáže rozzářit její oči, že se blyští jako nejvzácnější drahokamy, kdo volí ta správná slova. Náhle zvedla zrak a zadívala se jeho směrem, věděl, že ho ve tmě nemůže vidět, přesto mu připadalo, že sleduje právě jeho. Málem už vystoupil ze svého úkrytu uchvácen hnědí jejího pohledu, když se k ní náhle někdo připlížil, zakryl jí oči dlaněmi a přerušil tak jejich tichý kontakt.
Angela vypískla úlekem, ale zřejmě narušitele poznala, protože se s úsměvem otočila, aby na příchozího lépe viděla.
„Už jsem ani nečekala, že přijedeš,“ přivítala ho, než dostala pusu na uvítanou.
Do světla tvořeného pouze ohněm vstoupil vysoký mladík s černými vlasy po ramena oblečený do černých kožených kalhot, trika a dlouhého koženého kabátu.
 
„Takže jsi to opravdu ty,“ ozval se Severusovi za zády povědomí nepřátelský hlas, když se toho večera vracel z noční obchůzky.
„Ano, opět se setkáváme,“ otočil se k muži vycházejícímu ze stínu hlavní budovy.
„Drž se od Angely dál,“ jaká ironie osudu, že slova, která nedávno vypustil z úst, se k němu vrací z druhé strany a se stejnou nevraživostí, s jakou je vyslovil on sám.
„Jak mi v tom zrovna ty hodláš zabránit?“ nenechal se zastrašit výhružkami ukrytými mezi řádky, tady zdaleka nešlo jen o Angelu.
07.12.2014 21:40:16
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one