.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
slythmn.png
Já vím, že prodlevy mezi jednotlivými kapitolami nejsou už vůbec vtipné a určitě se pokusím je zkrátit. Největší motivací jsou Vaše komentáře, když jich pár bude bude i kapitola ;-)

Děkuji Soraki, že si našla chvilku a kapitolu opravila.

 
Špatný nápad

Už někdo někdy viděl pohromadě víc nejneschopnějších lidí, než se právě teď nacházelo ve sklepení Malfoy Manor?
Severus zacinkal ledem ve své netknuté sklence s medově zbarvenou tekutinou pravé whisky, kterou nehodlal pít. Lucius si snad nemínil zapamatovat, že on alkohol nepije, když se potřebuje soustředit a z velké části ani tehdy, když nepotřebuje.
Nejen záblesk rudého šátku kryjícího rudou kadeř v rohu místnosti, ale i účel jeho dnešního pozvání na smrtijedský dýchánek, jasně vybízel k naprosté koncentraci.
Po fiasku posledních dní, kdy se nejprve v ložnici přesvědčil o své pravdě, že ženy jsou proradná stvoření. Poté, když díky napomádovanému maniakovi neudržel vztek na uzdě, a nakonec když byl svědkem objevení nových schopností mladého pana Pottera, mu sova přinášející pozvánku na soukromé setkání přišla jako osvobození a příslib rozptýlení.
 
„Naposledy jsi odcházel značně ve spěchu,“ Lucius Malfoy se s pozdravem nezdržoval. Dotkl se sklenicí svého nápoje o tu jeho a to mělo Severusovi stačit za přivítání.
„Pár tvých přátel by se mi mělo vyhýbat, zvlášť těch, co si můj hábit spletlo se štítem,“ prohodil Severus nezaujatě při sledování hemžení kolem, přesto Lucius nemohl pochybovat o vážnosti jeho slov.
„Drobné selhání,“ zhodnotil hostitel neutěšenou situaci poslední smrtijedské sešlosti.
Severusovi nestála podobná slova za odpověď, zvednuté obočí spojené s mírně překvapeným pohledem jasně značilo, že si myslí své.
„Přežils,“ ušklíbl se jen blonďatý smrtijed. Lucius by snad i jeho případnou smrt zhodnotil jen pokrčením ramen.
Severusovy se myšlenky opět zatoulaly na studenou bradvickou chodbu, kde doslova padl Angele do náruče. Pochyboval, že by mohl vést tento absurdní rozhovor, kdyby na ni nenatrefil, jenže ani by nejspíš nepocítil vděk, nebo co za selhání zdravého rozumu ho donutilo strávit s ní noc. Stiskl silně skleničku v ruce, aby zabránil nutkání s ní mrštit o nejbližší zeď.
 
„Neměl byste se mračit, vrásky vám nesluší,“ koketní hlas a dráždící nehet na zátylku ho probral ze zamyšlení.
„Potrpíte si na dokonalost?“ otočil se k Lauře, která za ním postávala se skleničkou šampaňského v ruce. Trefila se do chvíle, kdy na ni jednoduše neměl chuť, ale nehodlal zahodit okamžik její náhlé náklonnosti pro nevhodnou náladu. Ovládl rozjitřené nervy a přinutil se naladit na svádivou vlnu.
„Není vyloženě nežádoucí,“ než odpověděla, vsunula mu nenápadně malý papírek do kapsy na vnitřní straně hábitu. Při tom nečekaném pohybu se k němu přitiskla víc, než bylo nezbytně nutné.
Nenechala ho odpovědět a odešla se věnovat dalším zúčastněným. Ani se nepokoušel sledovat, zda se otočí. Moc dobře věděl, že to neudělá, aby byla víc provokující a chtěná. V koketérii uměla chodit, o tom nepochyboval. Prohlédl si vzkaz, který mu podstrčila, a zjistil, že na kousku pečlivě složeného pergamenu je napsaná adresa a čas.
 
Severus stál před rozlehlou rezidencí postavenou ve viktoriánském stylu a zvažoval, zda se nežene do pořádného průšvihu, přesto zaklepal na pozlacené klepadlo. Skřítka ho vpustila dovnitř dřív, než stihla rukověť pořádně dopadnout na masivní dveře.
Ze salonu v přízemí vyšla jeho hostitelka oděná jen do dlouhého tmavě zeleného saténového županu. Okamžitě zatoužil poznat, co se skrývá pod lesklou látkou, což asi taky bylo účelem zvolené róby. Chvilku postála ve správně naaranžovaném světle svíček, než ho s úsměvem spokojené šelmy dovedla chodbou ke schodišti do patra.
Sledoval Lauru při elegantním výstupu do dlouhých točitých schodů s vědomím, že moc dobře věděla, jak hýbat boky, aby vynikla její postava. Při pohledu na správně zaoblený zadeček zahalený hladkou látkou se i jemu podlamovala kolena a to už pozoroval hodně dámských pozadí.
Pousmál se nad její provokací, a klidnými kroky se vydal vzhůru za ní do ložnice. Žíhaný mramor zábradlí ho chladil do dlaně, ale nezvládal uhasit touhu, která ho pomalu rozpalovala zevnitř.
Prostorné ložnici laděné do tmavě modré vévodila velká postel s nebesy. Levou stranu od vchodu do místnosti tvořila mozaika hrubě otesaných kamenů, kde na větších výčnělcích hořely v křišťálových miskách čajové svíčky a měkké světlo propůjčovalo stěně zajímavě tvarované stíny. Na druhé straně se nacházel francouzským oknem tvořený průchod na terasu, před kterým visely dlouhé nakadeřené světle fialové záclony.
Laura si naučenými ladnými pohyby odkládala šperky, jako by tu Severus nestál a neposuzoval zařízení pokoje. Postavil se jí za záda a sledoval křivku šíje, která se v matném osvětlení zdála být stvořená z dokonalé slonoviny. Dlaní pohladil látku zakrývající štíhlou postavu, než pomalu rozvázal uzel, který držel obě strany jednoduchého oděvu těsně u sebe.
Zprudka se otočila, aby dosáhla na jeho rty a mohla je drancovat vášnivými polibky. Rukama vklouzl pod župan a pěvně sevřel štíhlou postavu krytou dráždivým spodním prádlem.
„V tomto domě vládnu já,“ oznámila mu zadýchaně, když se rozhodla vzdát bitvu o převzetí kontroly.
„Pravidla jsou od toho, aby se porušovala,“ oznámil prostě, než ji uchopil v pase a bez námahy ji odhodil do nadýchaných pokrývek, které zakrývaly postel. Věděl, že se žene do maléru, ale jeho celý život byl jeden velký malér, tak proč si lámat hlavu s jedním navíc?
Rudé vlasy se rozlétly po polštářích, župan dokonale odhalil, co se skrývalo pod ním a než se Laura mohla vzpamatovat, ležel Severus na jejím štíhlém těle a opíral se dlaněmi okolo její hlavy. Dravě ukořistil rudé rty ještě nateklé od předešlého polibku.
Nedalo jí příliš práce zbavit ho dlouhého pláště i kabátu a ani košile nepředstavovala pro hbité prsty žádný problém. Zvlášť když nerozepínala, ale prostě trhala.
Severus nezahálel, posel polibky odhalený dekolt, a když se dotkl krajkového okraje korzetu, stejné barvy jako župan, který už dávno ležel vedle postele, zuby jej stáhl, aby uvolnil naběhlou bradavku. Jazykem si pohrával s drobným hrbolkem, dokud se žena pod ním nezačala svíjet rozkoší.
Nechal si svléknout bílou košili, a když se mu uvolnily ruce, obrátil Lauru na břicho a začal se líně věnovat šněrování. Čím pomaleji rozvazoval dlouhé tkanice, tím byla vzteklejší a on se rozhodl ji dnes pořádně rozdráždit. Škubala sebou ve snaze přetočit se zpět, ale nedovolil jí to, dokud práci nedokončil.
„To už -“ chtěla ho varovat před dalšími pokusy si s ní pohrávat, ale umlčel ji divokým polibkem. Na oplátku ho Laura kousla do spodního rtu, až ucítil na jazyku kapku své krve. Výsměšně si olízla rty, když ucukl. Dlaněmi zakryl uvolněná prsa, která hnětl, až mu opět zvláčněla v náručí. Sledoval, jak přivírá slastně oči, on už přijde na to, čím tuhle kočku správně rozpálit.
 
Severus nepřítomně studoval záhyb na naprosto bezchybně nařasené zácloně. Potřeboval se napít něčeho ostřejšího, něčeho, co by mu vypálilo ty mozkové buňky, které mu neustále na víčka posílaly obraz Angeliny tváře. Otráveně se překulil na bok ke své dnešní společnici a sledoval křivku jejích boků rýsujících se pod tenkou přikrývkou. Přehrával si v hlavě jejich společnou noc a neubránil se srovnávání, což ho dráždilo ještě víc. Nikdy neporovnával ženy, které mu zahřívaly postel, dokud mu ta drzá holka neukázala, že sex nemusí být jen technicky perfektně provedenou souloží. Většina žen, které s ním prožívaly sexuální radovánky, si dávaly pozor na každý pohyb, aby náhodou nevynikl pečlivě ukrývaný faldík nebo tajené znamínko. Angela byla jiná, kašlala na případné nedokonalosti či neladnost pohybu, jednoduše si užívala jeho pozornosti a plnými doušky mu dávala tu svou.
Dnešek mu víc než co jiného připomínal boj o nadvládu nad tím druhým. Potvrzovaly to i krvavé šrámy na zádech, které mu dlouhými nehty Laura uštědřila.
Rozhodně si sex s ní užil, o tom nebylo pochyb, ale bohužel mu tam chyběla maličká drobnost. Jeden malý detail, který dělal milování nezapomenutelným. Přesně ten jeden bod navíc, který mu zatím dala jen jedna jediná černovlasá žena, na kterou hodlal velmi rychle zapomenout. Dřív než ovládne jeho život nadobro.
Podrážděně se zvedl, posbíral rozházené oblečení a opustil spící ženu s pocitem, že dnešním dnem opouští mnohem víc než jen další z postelových obětí.
08.05.2014 17:53:31
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one