.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 2 - obrázek

Mudlinka - díl 2 - obrázek

Copak bych vám dnes řekla hezkého :D

Jen to, že je tu další kapitolka, věnovaná speciálně Saře a Nadin, ze jejich vzájemně nevědomé betování předešlé kapitolky. :D

Pokud se vám tato bude líbit, velké díky předejte betě elu, které tímto děkuji. A když nebude, rozneste mě na kopytech. Máte povolení :D

Angela

 Angela se probudila do krásného jitra. Protáhla se ve své velké posteli, jediný luxus, který si kdy dopřála, a vysoukala se zpod přikrývek. Z kraje postele shodila svého čtyřnohého mazlíčka. Vlastnila Irského vlkodava Matyldu a takové malé telátko už zabere kus místa. Naštěstí Angela měřila něco kolem 160 cm, což se při společném nocování s takovým obříkem jevilo jako výhoda. Tím pro ni však výčet pozitiv malého vzrůstu končil.  S hrnkem kouřící kávy se usadila ke stolu uprostřed skromné kuchyně a prohlížela si dnešní poštu, která jí vzápětí pokazila veškerou náladu.

Samé účty. Už je to tak dávno, kdy naposledy dostala obyčejný dopis.

Vzdychla.

Pokud to takhle půjde dál, brzy přijde i o střechu nad hlavou. Nedávno ji vyhodili ze školy, kde zastávala post suplující učitelky. Věděla, že je to protože se až přespříliš spřátelila s tou zvláštní ženou, co se přistěhovala do její ulice a nastoupila k nim dočasně na uvolněné místo učitele angličtiny.

Tolikrát ji horlivě bránila proti křivým a nepravým obviněním. Nehodlali ji přijmout mezi sebe jen proto, že byla trochu jiná, zvláštní. Ona ji, ale měla ráda. Navíc na tom byla stejně.

Také na okraji zdejší společnosti.

Minerva byla v jádru velmi moudrá a laskavá. To poznala hned na první pohled. Škoda, že se už odstěhovala. Takhle tu Angela zůstala úplně sama.

Jí se také od začátku chtěli místní zbavit a ona jim to jen svým gestem dobrosrdečnosti usnadnila. Nakonec ji její touha po spravedlnosti a ochraně nevinných stála jediný pravidelný zdroj peněz. Ani se neobtěžovali najít si kvalitní důvod pro její výpověď. Prý ji už nebudou potřebovat. Prý má špatný vliv na děti.

Pche. Ona? Věděla, že ji ti cvrčkové mají svým způsobem rádi.  

Vstala a došla k zrcadlu stojícímu v místnůstce, která se jen stěží dala nazvat obývacím pokojem.

Mandlovýma očima dlouho studovala snědou tvář a drobnou postavu. Málokdo ji bral takovou, jaká je. Většinou ji zařadili do té či oné skupiny lidí bez ohledu na to, že o ni vlastně ani ta druhá skupina nestála.  

Angela se narodila ve smíšené rodině bílé matce a černému otci. Její kůže tak dostala ten kouzelný, věčně opálený, nádech, což jí přidělávalo, přes všechny obdivné pohledy mužů, spousty starostí.

Starousedlíci ji nesnášeli. Byla jiná, příliš se lišila. Velmi zřetelně jí dávali najevo, že nikdy nemůže zapadnout.

Pokrčila rameny.

Nějak bylo, nějak bude. Jediné čeho se obávala, bylo, aby se nemusela vrátit do města k matce. Její autoritativní matka by jí nejspíš předhodila, že už na začátku říkala, aby neodcházela.

Pracovala v Londýnské bance v oddělení zahraničního obchodu, kde by své dceři snadno zajistila teplé místečko. Plynně mluvila pěti jazyky a zakládala si na své dobré pověsti. Ze své, 26 let staré, dcery chtěla mít něco víc, než jen učitelku v malé zapadalé vesničce na konci světa, jak často a ráda připomínala.

Angela ale milovala děti, a jelikož, po své drahé matce zdědila tvrdohlavost, šla si za svým.

Pro dnešek hodila starosti za hlavu. Spletla si své pod lopatky dlouhé černé vlasy do tlustého copu, oblékla do sportovního a vydala se na svou oblíbenou ranní rozcvičku.

Pískla na psa. Aspoň, že ta ji má ráda a poslouchá. Vyšla před svůj skromný byteček.

 Už zase jí popsali domovní dveře odpornými nápisy.

Sousedi mě milují, uchechtla se v duchu, i když jí do smíchu moc nebylo.

Vydala se obvyklou trasou směrem do parku. Protože běhala ráda, její cesty bývaly velmi dlouhé. Vždy si tak dokonale pročistila hlavu a život hned viděla ve veselejších barvách.  

Mávnutím se snažila pozdravit pár známých lidí ze sousedství, kteří už v tuto ranní hodinu museli vstát a nyní se vydávali za svými neodkladnými povinnostmi. Vesměs ji ignorovali, jako obvykle.

Udýchaně doběhla na odlehlý kopec, nechala svou chlupatou společnici volně pobíhat okolo. Zhodnotila výhled, který ji vždy fascinoval. Nabrala potřebný dech a vrhla se na každodenní sestavu pohybů.

 

Kručící žaludek a známky únavy jí připomněly, že je nejvyšší čas vrátit se domů.

K popiskům na jejích dveřích přibyly další. Už se ani neunavovala je jakkoli likvidovat. Začala je přecházet bez povšimnutí. Dokonce si na ně už i začala zvykat.

Spěšně odemykala dveře, jak se těšila na studenou osvěžující sprchu, třikrát jí upadly klíče, navíc do ní strkal studený psí čenich větřící svou snídani a než se trefila do zámku, málem ho zlomila, když se jí zpříčil, ale nakonec se úspěšně dostala dovnitř, kde si stihla zanadávat na svou nešikovnost, kterou byla proslulá už od dětství.

Na prahu bytu se však zarazila.

U stolu seděla osoba v dlouhém cestovním plášti.  

„Kdo jste? Jak jste se sem dostal?“ Ostražitě přejela místnost studujícím pohledem, zda tu není někdo další.

„Nemyslela jsem si, že si na mě stihla zapomenout.“

Konečně se sedící osoba otočila.

„Minervo!“ vydechla úlevou. Radostně k ní přiskočila a objala. „Vydrž minutku, jen se převléknu.“

Cestou do koupelny si v tom spěchu narazila koleno o dveře a vrhla se pod sprchu.

Čistá a voňavá se za pár minut vrátila ke své nečekané návštěvě.  

„Jak ráda tě zase vidím,“ vyhrkla ihned.

Nakrmila Matyldu, uvařila sobě i své přítelkyni jejich oblíbený čaj a naservírovala ho ke stolu.

„Povídej, jak se máš? Co děláš?“ chrlila na ni jednu otázku za druhou z vděčnosti, že si má s kým povídat. Dokonce úplně zapomněla, že ji domů vlastně přivedl hlad.

„Všechny tvé otázky ti ráda zodpovím, ale nejprve proč jsem vlastně tady.“

„Aha, takže se nejedná o zdvořilostní návštěvu?“  

„Přišla jsem ti nabídnout práci učitelky u nás na škole, pokud ještě stále něco sháníš. Plat sice nebude příliš velký, ale na druhou stranu ti zajistíme slušné ubytování a stravu.“  

„Ráda u vás nastoupím. Vím, jak nadšeně jsi o své škole mluvila a byla ráda, že se už zase smíš vrátit.“ Angela nezvyklá na dlouhé vysedávání, začala poposedávat na židli a nadšeně gestikulovat rukama.

„Je tu ovšem jeden malý problém.“  

„Nic jiného jsem ani nečekala,“ poznamenala smířlivě. „Poslední dobou můj život provází jeden problém za druhým a považovala bych za krajně podezřelé, kdyby se nějaký nevynořil,“ do jejího hlasu se začínal plížit smutek.  „Naštěstí nic se nejí tak horké, jak se uvaří a na každý problém se někde skrývá i řešení. Co je to tentokrát?“ usmála se na ni Angela povzbudivě a v duchu se modlila, aby jí osud pomohl překonat případné překážky.

„Jsem ráda, že se k tomu takhle stavíš,“ poklepala ji Minerva po ruce, „nic jiného bych od tebe ani nečekala.“

„Takže?“ vzdychla Angela odevzdaně se smutkem v očích.

„Bradavice nejsou obyčejnou školou. Jedná se o jednu z nejlepších škol čar a kouzel na světě.“

„Bradavice? Čáry a kouzla?“ Angela se neudržela a rozesmála se z plných plic. Vždy si říkala, že je její bývalá kolegyně trochu zvláštní, ale až tak? Nemohla si pomoci, ale začínala uvažovat o jejím duševním zdraví. Rozloučila se s vidinou nové práce, ale ani to ji nedokázalo přimět přestat se smát.

Minerva počkala, až přejde Angelin záchvat smíchu a mezi tím se nechala čenichem pobízet k drbání od spokojené Matyldy, která se u ní uvelebila.

„Nedělám si legraci. Já například učím předmět nazvaný ‚přeměňování‘.“

Angelu schvátil další výbuch smíchu.

To už Minervě opravdu docházela trpělivost. Chápala nereálnost svých slov, ale každá situace má své hranice. Nezbylo než vytáhnout hůlku a před užaslýma očima své přítelkyně nechat poletovat šálek čaje.

„Už mi věříš?“  ptala se neutrálně.

„Minervo, i kdyby to všechno nakrásně byla pravda, proboha, co tam budu dělat já?“

„To co tady. Učit.“

Minerva jí začala vysvětlovat, jak to zhruba v kouzelnickém světě chodí. Naznačila snahu mnoha význačných kouzelníků o spojení dvou odlišných světů, kterými kouzelnický a mudlovský bezesporu byl. Objasnila jí také, proč všechny ztroskotaly. To, že lidé na tak ohromnou změnu nejsou dostatečně připraveni a že možnost zneužití ze strany kouzelníku je velká ani říkat nemusela. Zároveň Angelu varovala, před nesnášenlivostí mudlů některými kouzelníky, čímž se dostala až k Voldemortovi. Jelikož se jí toto téma velmi dotýkalo, rychle od něj upustila a zaběhla do běžné rutiny všedních dní. Předběžně jí vylíčila chod věcí na škole a mimo ni.

Angela po celou dobu vyprávění tiše poslouchala a přemítala. Stále si nebyla jistá pravdivostí právě vyřčených slov. Nikdy o světě plném zvláštních bytostí s nadpřirozenými schopnostmi neslyšela, to ale neznamená, že nemůže existovat. Její dětská část duše, která velmi často převažovala, jí radila poddat se snům. To racionální já, které bylo tak často potlačováno, nyní volalo na poplach. Nedala na sobě znát, jaký vnitřní boj se v ní odehrává. Dítě uvnitř zvítězilo.

 „Dobře,“ zamyslela se a přitom si nevědomky poklepávala palcem na bradu, „pokud se nejedná o vtip,“ propalovala Minervu šibalským pohledem a záměrně ji napínala, „beru to místo!“ vypískla. „Zkusit se má vše. Jen jestli s tím bude souhlasit i tvůj ředitel,“ zarazila příval nadšení. Pro jednou dala přednost váhání před neuvážlivým nadšením.

„S tím si nelam hlavu,“ uklidňovala ji shovívavě Minerva. „Už jsem s ním o tobě předběžně mluvila. Brumbála si zamiluješ. Je to ten nejlepší ředitel, kterého jsi kdy potkala,“ při jméně jejího ředitele se jí podezřele rozsvítily oči. „Jako jeho zástupkyně mám právo najímat lidi bez jeho přímého souhlasu,“ dokončila hrdě.  

„Dobrá, pak už zbývá dořešit jeden drobný nepatrný zádrhel.“ Angela hodila pohledem po své čtyřnohé spolubydlící. „Upřímně, není zas až tak nepatrný, ale bez ní nikam necestuji!“  

Minerva se usmála.

„Pokud jde jen o to, nevidím žádný problém. Bradavice jsou domácím zvířatům vždy plně otevřeny, jak sama záhy poznáš, a náš Hagrid ti ji doslova rozmazlí, dostane-li k tomu příležitost.“   

02.03.2010 19:18:54
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one