.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
duel.jpg
Expelliarmus-What-now-Lockhart-severus-snape-19702964-1279-541.jpg
Tuhle kapitolu bych ráda věnovala Lee, která má dnes narozeniny. Nejspíš si to nepřečte, ale i tak všechno nejlepší, děvče. Nikdy nezapomeň jít za svým snem ;-)

Poté bych ji také ráda věnovala nadin, protože je taková jaká je a také proto, že tuhle část v HP má velmi ráda ;-) Psala jsem ji s myšlenkami na tebe, aby byla co nejvěrohodnější a nejzdařilejší, no moc se to nepovedlo, ale co nadělám :-D

Za betaci děkuji soraki.

 

Soubojnický klub

 

 

Albus Brumbál svolal poradu učitelského sboru, kde se mělo probírat velmi důležité téma, o jehož prodiskutování požádal sám Zlatoslav Lockhart. Podle Severuse absolutně promrhané dopoledne, ale i tak byla jeho přítomnost vyžadována.

Posadil se ke stolu společně s ostatními kolegy, jeho místo se nacházelo přesně naproti profesorce Mettleové.

Angela netušila, zda si ho vybral záměrně, každopádně ji jeho kradmé pohledy vyváděly naprosto z míry.

Jelikož ředitel potřeboval vyplnit čas, než přijde hlavní dnešní aktér ve své plné dokonalosti, začal rozebírat naléhavost nalezení Tajemné komnaty v co nejkratším čase, neboť se mu na stole kupí dopisy od rozhořčených rodičů. V té samé chvíli si mistr lektvarů, nejspíš taktéž pro vyplnění čekací mezery, vybral jeden z pomerančů z mísy stojící na stole mezi nimi. Angela nenápadně sledovala každý jeho pohyb fascinovaná elegantními dlouhými prsty, které v jejím těle uměly rozpoutat hotové peklo vášní.

K její smůle nebyla tak nenápadná, jak si myslela, protože si brzy všiml, že je pozorován. Provokativně ovoce potěžkal v ruce a začal si s ním, jen pro její oči, pohrávat podobně, jako se milencova ruka mazlí s dívčím ňadrem. Angele se nahrnula krev do tváří, když palcem několikrát přejel přes zbytek stopky, jako by to byla malá bradavka.

„Plánuješ ten pomeranč vůbec jíst, nebo si s ním budeš hrát ještě zítra?" šťouchla ho podrážděně Hoochová do žeber.

„Možná by sis měla jít přepočítat košťata a nestrkat nos do mých věcí," vrátil jí otráveně, aniž by se pustil do loupání zmiňovaného ovoce.

 

„Všimla sis, jakou barvu mají Snapeovy oči?" zeptala se Angela nepřítomně Charity Burbageové, která ji po poradě zastavila, aby získala pár informací ohledně několika drobností ve studii mudlů.

„Černou," pokrčila rameny zaskočená nezvyklou otázkou.

„Myslím, že spíš hnědo-zelenou, ale nezvykle tmavou," Angela se ztrácela ve svých myšlenkách, takže si ani nevšimla Ronaldy, která se k nim přidala a zaposlouchala se do jejich debaty, ale ani jedna z nich nezaregistrovala Severuse, sedícího opodál, kterému málem vypadly noviny z ruky, když zaslechl své jméno z Angelinin úst. Nikdo si zatím nedal tu práci zajímat se o skutečnou barvu jeho duhovek a následující věta mu to jen potvrdila.

„Který sebevrah, by se mu díval tak dlouho do očí, aby zjistil, jakou mají vlastně barvu?" nechápala Charity, kam tím vším Angela míří.

„Já si tu práci dala a, jak se zdá, přežila jsem," vrátila jí víc uštěpačně, než zamýšlela.

„Drahoušku, smím si vás ukrást pro sebe?" přerušil jim dívčí debatní kroužek, miláček žen, všude chtěný a soudným lidem ztrpčující život,  Zlatoslav.

„Já právě," hledala Angela podporu u náhle zmizelých kolegyň.

„Musíte mne přijít dnes odpoledne podpořit," pokračoval dál, protože ho pramálo zajímalo, co, kde právě. Takže Angele nezbylo než souhlasit, aby se ho na čas zbavila.

 

Severus si připadal jako cínový vojáček v rukou parodiální podoby učitele, když kráčel vedle pestře oděného Lockharta, který mu přes všemožnou duševní obranu už hodinu cpal do hlavy, jaký je rozdíl mezi fialovou a švestkovou barvou; na jeho hábitu. Víc už mu náladu stejně zkazit nemohl, o to se postaral, když ho přes ředitele donutil zúčastnit se téhle šaškárny.

„Vidíte mě všichni? Slyšíte mě všichni?" přinesl mu další vrásky Lockhartuv zpěvný hlas nesoucí se z podia. Několik dívek zavzdychalo, až přehlušily chlapecké šeptání.

Severus přepnul mysl do fáze nevnímání okolí, jinak by, při vyzdvihování nových spisů o zázračném naondulovaném obránci nevinných, nejspíš začal zvracet, případně házet kletby.

„Rád bych vám představil svého pomocníka profesora Snapea," jednoduchá věta probrala profesora z meditační polohy do polohy vraždící. Strnule vystoupal pár schodů, aby se ocitl tváří tvář stvůře, kterou si tu pletou s učitelem Obrany proti černé magii. Možná si nakonec užije i nějakou zábavu, když si představil, která kouzla by mohl vyzkoušet.  Lockhart si nebezpečného úšklebku v kolegově tváři nevšiml a tak bláhově pokračoval dál.

„…nemusíte se obávat, váš učitel lektvarů vám zůstane zachován," proslov plynule rozdmýchával Severusovu podrážděnou náladu. Opovržlivě ohrnul ret nad představou, že by se kouzlo vyslané z té zlatavé hůlky byť jen otřelo o jeho hábit. Postavil se do předepsaného postoje pod důkladným popisem všech kolegových pohybů, jeden by zapomněl na pravidla a pomohl hůlce zasáhnout protivníka, ještě než se vůbec otočí, aby začal počítat kroky. Místo hluboké úklony, kterou mu s teatrálními pohyby rukou předvedl jeho soupeř, jen strnule pohodil hlavou.

Oba proti druhému pozvedli hůlku.

„Expelliarmus!" vykřikl Severus, čímž poslal svého protivníka nebývalou silou proti zdi.

Pomalu přešel k neelegantně ležícímu profesorovi, jako by se mu snažil pomoct postavit ho na nohy. Jenže vyvinul o něco větší sílu, než bylo třeba, takže Lockhart zády opět tvrdě narazil o zeď, přičemž mu Severusova ruka stále svírala pomačkaný hábit.

„Od profesorky Mettleové dáte ruce pryč," tiše zasyčel jen pro ně dva nakloněn těsně k jeho tváři, aby slova neslyšel někdo další.

Nechápal, přesně proč to udělal, ale když viděl toho napomádovaného šaška skákat kolem Angeli, která se příliš netvářila, že o podobnou pozornost stojí, nechal nejspíš rozum v druhém hábitu.

Když se Lockhartovi povedlo zastavit třes, vyloudil na tváři grimasu lehce připomínající jeho zářivý úsměv a přešel zpět do středu podia.

 

Angela se zatajeným dechem sledovala Lockhartuv let i lehkovážnost, s níž se pustil do vysvětlování funkce odzbrojovacích kouzel. Netušila, co se těsně po střetu odehrálo mezi kolegy, ale zaručeně poznala obezřetný výraz ve tváři blonďatého muže, když mu pohled sklouzl na Severuse. Neměla ale příliš času si svou domněnku potvrdit nebo vyvrátit, protože po nedlouhé překvapivě klidné výměně názorů ohledně výuky obraných kouzel, kdy s převahou vyhrály Severusovy nebezpečně stroze pronesené pádné argumenty nad Lockhartovým chaotickým výkladem a snahou o získání pozornosti. Hodina se začínala vymykat kontrole a zdá se, že jediný kdo si toho začal všímat, byla Angela. Zlatoslavova nervozita by se dala stáčet do sudů a prodávat za drobné.

„Konec ukázek," usoudil i novodobý Adonidos, že mu nastalá situace přerůstá přes hlavu a že si jako výpomoc nevybral mezi Bradavickými profesory zrovna nejvhodnějšího kandidáta. Hodil odpovědnost na studenty, které postupně s profesorem Snapem rozdělovali do dvojic.

Překvapivě - i když kdo Severuse trochu zná, ani překvapený nebyl - se Snape rozhodl spárovat neslučitelné, konkrétně Malfoye s Potterem, Grangerovou s Bulstrodovou a podobné zajímavě tvořené dvojce, ze kterých šel strach i Angele - zvlášť když věděla, jaké katastrofy zvládne napáchat Weasleyova hůlka a pan Finnigan že je nebezpečný všemu, protože dokáže vyhodit do vzduchu i právě vybuchlé, ale profesor se zřejmě zrovna začal bavit.

Než stihl Lockhart, který někde záhadně našel opět svůj nekonečný optimismus, napočítat do tří strhla se hotová vřava. Studenti po sobě náhodně začali házet nejrůznější kletby, čímž se obyčejný nácvik strhl na skutečný boj, ve kterém podoben mouše po zásahu ředěným biolitem, pobíhal zmatený Zlatoslav a snažil se je zkrotit. Profesor Snape stál stranou možného rizika a vyloženě si užíval divadlo před sebou. Když už Lockhartův hlas začínal přecházet do fistule, rozhodl se pro úlevu všech zakročit.

„Finite incantatem," zničil jedním ladným pohybem zápěstí a mírně zvýšeným hlasem snahy o zneškodnění protivníka všech stvořených bojových párů. Možná by ji to gesto i oslnilo, kdyby se jí před očima nesnažili studenti pozabíjet. Jediné, kterých se přerušení netýkalo, byly slečna Grangerova se slečnu Bulstrodovou, protože už dávno přestaly používat magii a vrhly se na opravdový zápas tělo na tělo.

Naštěstí k nim měla Angela dost blízko, aby zasáhla právě včas, než by slečně Grangerové došla zásoba kyslíku. Stačilo ze zadu slečně Bulstrodové narušit koleny postoj, aby ztratila rovnováhu a pak jen dvěma prsty na nosní přepážce si ji navést tak, aby se mohla postavit mezi ně.

„To by stačilo," oznámila jim i všem zvědavě přihlížejícím přísně, spíš by bradavické studenty naučila obraně ona sama než barvami hýřící ozdoba hradu, která se k ní právě hrnula s rozcuchaným účesem, a to ji přivedlo na zajímavou myšlenku.

12.06.2013 20:18:01
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one