.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka-díl 16

Mudlinka-díl 16

Podle minianketky usuzuju, že o Mudlinku by zájem ještě byl, takže proč vám nevyhovět?

Tuhle kapitolku bych ráda věnovala Soraki, protože se ujala betace a protože je to velmi příjemná osůbka. Děkuju ;-)

 

Díky, by stačilo

 

Severus zasténal.

Cítil se, jako by ho někdo hodinu mlátil do hlavy Hagridovou palicí na přerostlé ořechy, které mají leckdy i velikost dětské hlavičky. Přejel si rukou po zarostlé tváři; kdyby si jen dokázal vybavit, co včera vyváděl.

S prsty masírujícími kořen nosu se ponořil do vzpomínek, v živých barvách se mu roztančily před očima. Nejprve provedly barevnou centrifugu, než se ustálily do plynulého sledu událostí - i když jemně rozostřeného.

Další z povedených smrtijedských dýchánků - Testujeme Šedohřbeta. Je div, že vyvázl v celku a relativně nepoškozen. Raději se rozhodl pořádně přesvědčit, zda skutečně plně bez zranění, zatím musel děkovat všem svatým, že žádné vážné nenalezl. Příště, až bude mít Malfoy chutě na experimenty s naštvanými vybranými jedinci, sám se postará, aby se elegantní, hadí hlavou zdobená, vycházková hůl lépe seznámila s některými otvory jeho těla.

Vrhnul se důkladnějšího pátrání po újmách na svém těle, aby se ošetřil, dřív než bude muset strávit několik hodin nad odporným čajem - buď má někdo zvrácené chutě, anebo se jedná o způsob, jak se zbavit nežádoucích návštěv - v ředitelově zvídavé společnosti. Pokusil se zvednout ruku, ale pouze zjistil, že tíha spočívající mu na celé pravé půlce těla mu v tom celkem slušně brání. Dokonale se probral z otupělosti - nečekal ochromení poloviny těla, to by spíš předpokládal, že se neprobere vůbec.

Něco tu nesouhlasí.

Nadzvedl hlavu, aby se přesvědčil, co zapříčinilo jeho indispozici a mohl to pořádně posoudit, případně najít vhodné řešení.

Přes paži a břicho mu ležela jakási neuspořádaná hromádka. Mozek, který stále ještě lehce zel v mlhách, nemohl zjištěná fakta vyhodnotit, ale když se mu to povedlo, pustily se myšlenky nebezpečnými směry.

Kles hlavou zpět do polštářů, s povděkem si uvědomil, že do svých, a ušklíbl se. Tohle začíná být víc než zajímavé. Párkrát se ještě prohrábl ve vzpomínkách, jestli přeci jen něco nepřehlédl.

 „Profesorko Mettleová?"  Hromádka s trhnutím vyskočila.

Věřil by všemu, až na kolegyni ve své posteli, ale přeci jen byla dost oblečená na představy, které mu už stihly navodit slabou horečku.

Stočila k němu překvapené unavené oči s tmavými kruhy typu týdenní flám v jednom kuse, což ho nutilo uvažovat o věcech, které by byl rád, aby se nestaly.

 „Kdo mě ošetřil?" zamračil se na dokrvující lektvar na nočním stolku a až poté si všiml obkladu, který nesměle žmoulala v ruce. Jeho podezření začínalo nabývat reálných obrysů.

„Proč?" ptal se, aniž by jí dával prostor pro odpovědi. Nic nechápal, což ho příšerně rozčilovalo.

Hrát s ní roztomilé hry o tom, kdo získá převahu nebo se dohadovat, byla jedna věc, ale nechat si nezištně zachránit život?  To už zavánělo důvěrnostmi a vděkem - něco, čím rozhodně neplýtval.

Narovnala se do sedu, promasírovala si spánky a trhla rameny.

„Potřeboval jste mě," zašeptala jednoduše.

Už je na světě dost dlouho, aby věřil, na samozřejmé poskytování pomoci na potkání.

„Má hůlka?" posadil se a změnil téma, aby se dostal z trapné situace, zahrnující právě onu vděčnost.

Podala mu tiše požadovaný předmět, nejspíš byla sama nesvá z okolností, které je v této místnosti spojily.

Začínala se mu točit hlava z otázek vířících od spánku ke spánku, proto se rozhodl raději počkat s výslechem, až se mu vrátí síly v míře vhodné na podobný rozhovor. Přivolal si nejnutnější potřebné lektvary a pustil se do samouzdravování.

„Kdo je Lilly?"

Poplašeně po ní střelil pohledem. Kde k tomu jménu mohla přijít?

Mrštil zrovna držící lahvičkou o zeď.

„Jak víte o Lilly?" stiskl tvrdě drobné zápěstí, aby si kolegyni přitáhl blíž. Protesty nebral na zřetel.

„V horečkách jste ji často volal," sykla.

Všiml si, že ji vyděsil, měl to sice v plánu, přesto překročil svou hranici a to ho donutilo nepatrně se stáhnout.

„Zapomeňte to jméno, nikdy už ho nevyslovíte!" rozkázal úsečně. Nejspíš jí svým sevřením způsobil modřiny a pořádný šok, ale momentálně mu to bylo jedno. Potřeboval se jen ujistit, že duchové jeho ztrápené duše zůstanou navždy ukryti jen pro jeho vlastní torturu.

Přikývla se slzami na krajíčku.

„Omlouvám se," vysoukal ze sebe ztěžka, když se konečně odhodlal ji pustit.

Nechápal, co ho víc rozhodilo, jestli jméno, které vyslovila, nebo že ho vyslovil on. Lilly už nežije, s tím se musí vypořádat. Sám.

„Omlouváte!" vykřikla navztekaně Angela, která si třela pohmožděná místa.

„Tak vy se omlouváte? Několik nocí jsem kvůli vám nespala. Snažila jsem se, aby na vaše zmizení nikdo nepřišel, potom, co se mi položíte k nohám a ředitel mě v tom nechá samotnou. Dokonce jsem, já bláhová, převzala i vaši hodinu a vy místo poděkování, o které mimochodem vůbec nestojím, mi tu málem zlomíte ruku." Prudce vstala a s energií nabytou rozhořčením začala při svém výčtu přecházet po malé ložnici. „Pouštíte na mě hrůzu, jak na neposlušné rozmazlené děcko." Zašermovala ukazováčkem překvapenému Severusovi před nosem. „Nechte si svá tajemství, nestojím o ně, ale rozhodně mě pak do nich nezatahujte!" Angela byla na pokraji zhroucení. Probdělé noci, napnuté nervy a strach o kolegu, se na ní podepsaly víc, než čekala. Jeho chování bylo poslední kapkou do poháru přetékající trpělivosti. V jednom momentě se mu rozpouští v náručí a hned na to by ho nejraději přetáhla smetákem po té jeho zabedněné hlavě. Ten člověk ji přiváděl z extrému do extrému, nebylo divu, že vybuchla jako ještě nikdy.

Nechala Severuse přemýšlet nad jejími slovy a odešla se prospat.

 

Severus překvapeně hleděl za odcházející profesorkou. Zavrtěl hlavou nad jejím nečekaným chováním, ale právě teď se jím nemohl zabývat. Určitě si ještě promluví, ale později, nejprve se potřebuje dát do původního stavu. Než se do něčeho pustí, musí si prohlédnout napáchané škody, postavil se na stále ještě slabé nohy. Dostal se pomalu do obývacího pokoje, kde komodu dočasně proměnil na velké stojaté zrcadlo a kouzlem se zbavil zbytku oblečení i obvazů. Našel několik krvavých škrábanců, které se už pěkně hojily, pár modřin svítících na bledé kůži, ale jinak neobjevil závažnější poranění, jež by vyžadovalo větší péči. Pár lektvarů a mastí a bude moct opět Malfoyovi vymlouvat pošetilé nápady.

 

Angela pochodovala nasupeně chodbou ze sklepení.

Bídák, mizera, ničema… Na mysl jí přicházela jedna nadávka horší než druhá a s každým krokem se s ostrostí zvyšovala i jejich frekvence.

Proč jen jí přijde, že na něco zapomněla?

Sakra hábit! Udeřilo ji jako blesk s čistého nebe.

Otočila se na podpatku zpět.

Zprudka rozrazila dveře, klepat nehodlala, on se k ní taky nechoval podle etikety. Jenže na prahu se proměnila v sochu s pusou nedůstojně otevřenou, protože Severus proti ní stál v celé své kráse, jak ho pán Bůh stvořil. Sice si rychle přivolal osušku, ale ne dost rychle.

„Já…potřebuju… chlapa," koktala s barvou konkurující přezrálému rajčeti. „Hábit!" vykřikla ve snaze napravit vyslovené.

„Zapomněla jsem tu hábit." Těkala očima po jeho postavě a až když se probrala, vrhla se k místu, kde oděv nechala.

„Au." Ve zbrklosti nakopla pohovku a převrhla židli, jak se snažila rychle zmizet.

„Omlouvám se," špitla a znělo to jako posměšně zlé déjá vu.

Už skoro odcházela, když jí zastavil: „Angelo!"

Otočila se se sklopenýma očima a rukou na klice.

„Klepejte, až ke mně příště půjdete," dobíral si ji s ledovým klidem.

Zprudka se otočila, což zapříčinilo čelní náraz do hrany dveří.

Kdyby se bývala otočila, všimla by si jeho veselého úšklebku, který pomalu po jejím odchodu přešel ve výbuch potlačovaného smíchu.

21.04.2013 07:51:11
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one