.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 15 - obrázek

Mudlinka - díl 15 - obrázek

Jedno malé varování na začátek. Pustila jsem si do povídky jedno velké HP klišé, protože jednak tohle klišé mám celkem ráda a taky proto, že se mi hodilo :D
Hezky se bavte.

Věnování patří betě elu, která se trápí se zkouškami ;)

Drobný incident

„Myslím, že jsem včera večer srovnal skóre,“ doneslo se jí k uším, když se už skoro zvedala od snídaně. Samozřejmě že ji včera vytočil víc než vývrtka špunt, ale připustit to nehodlala. Alespoň ne veřejně a už vůbec ne jemu do očí.

„Myslíte?“ otočila se k němu s touhou pěkně se po ránu pohádat. Boj o hrdost je krásná věc, a to i tehdy, je-li jazýček vah značně nakloněn na špatnou stranu. Musela si, ač nerada, připustit, že slovní potyčky se Severusem Snapem nikdy nebyly nudné. Líbilo se jí ho pošťuchovat, protože věděla, že se jí dostane rychlé a inteligentní odpovědi. Vyhrát se sice dalo málokdy, ale o to šťavnatější ovoce ze stromu Úspěchu bylo.

Dnešní den jí ale sudičky rozhodně nepřály, protože jeho ostrý profil s netečným výrazem, až na slabě zvednutý koutek, jasně prozrazoval, že si nemyslí. On ví.

Angela vztekle zakroužila lžičkou v čaji, až se pár kapek rozhodlo pro leteckou kariéru.

Jak to poznal?

Přehrávala si jejich poslední setkání a spolu s ním i scénu u vyhaslého krbu a bez skrupulí si musela přiznat, že se chovala jako smyslů zbavená. Stačilo jeho pevné sevření, aura mužnosti, která ho obklopovala spolu s nezaměnitelnou vůní…

Neprozradí mu, že už uteklo příliš mnoho času od doby, kdy ji k sobě nějaký muž podobně tiskl. Ještě by mu tak ukázala karty a do rukávu přidala pár es.

„Pokud to berete jako hru, mohlo by se vám připsat pár bodů,“ vstala a zašeptala mu v lehkém předklonu do ucha. „Ovšem za nápaditost nula.“ Položila mu ruku na rameno, než se narovnala, a jak nejelegantněji dokázala, pomineme-li škobrtnutí ze stupínku, odešla.

 

Po zbytek týdne se snažila přijít na pořádnou odvetu, aby mu převaha nezůstala příliš dlouho. Hlavou se jí honil jeden bláznivější nápad s dalším ještě horším. Ani ranní jóga u bradavického jezera jí nedokázala pročistit myšlenky. Skoro toužila to vzdát, přiznat porážku, jenže když si představila následky, raději se vrhla do dalších úvah na téma Jak pokořit Severuse Snapea.

Zasněně se zastavila s náručí knih nabraných v knihovně uprostřed chodby a hlavou se jí mihla myšlenka zobrazující situaci, ve které by ho vyhrát nechala. Nemít knihy, přitiskne si vyděšeně ruce ke spánkům a uteče do svého pokoje, kde by se schovala pod peřinu. Takhle si jen tiše odkašlala, než se dala do pohybu a spíš setrvačností se posunovala krok za krokem dál ke svým pokojům.

Po pár krocích se se zavřenýma očima opřela čelem o chladnou zeď. Přeci ta její bláznivá představivost nemůže vážně snít o protivném muži, který o ni nestojí a o kterého přeci nestojí ani ona sama.

Těžké šouravé kroky ji probudily z nemilých úvah. Spěšně se rozhlédla ve snaze najít rušitele.

Sám mistr cynismu osobně.

Po pořádné prohlídce jeho nahrbeného těla se zamračila. Jeho držení těla postrádalo onu přísnou tvrdost. Nechala ho doploužit se až k ní, čímž se utvrdila, že s ním není něco v pořádku. To, že ji zaregistroval, až když ji skoro míjel, bylo samo o sobě zarážející. Snažil se zahrát svou obvyklou důstojnost, jenže po narovnání zad následovalo mírné zavrávorání.

„Severusi, jste v pořádku?“ zeptala se a raději ho rukou podepřela v pase a jeho paži si položila kolem krku, pro lepší stabilitu. Šedá barva jeho obličeje ji podpořila v podivné úzkosti.

„Nechápu, kde jste přišla k domněnce, že bych neměl být,“ snažil se ji marně odehnat podrážděným zavrčením. 

Aspoň že jízlivost mu zůstala. Dodávalo jí to naději, že situace se jeví víc vážná, než ve skutečnosti je.

„Postrádala jsem váš rázný krok,“ snad si nevšiml záchvěvu v jejím hlase a zkoumavého pohledu.

Zamračení bylo poslední ukázkou síly, než se jí plnou vahou svezl na rameno. Jeho nečekanou slabost sice stihla zaregistrovat včas, ale přeci jen pod jeho vahou zavrávorala.

„Plně souhlasím, že vám nic není, přesto vás teď dostanu do postele,“ oznámila mu rezolutně.

Pohled, který jí poslal zpod přivřených víček, jasně říkal, že si její slova vyložil po svém. Tedy tak, jak to ona v dané situaci vůbec nemyslela.

„Muži,“ zavrčela podrážděně, jenže s jeho přimáčknutým tělem to spíš znělo jako zafunění.

Společnými silami doklopýtali až do Severusových soukromých pokojů.

„Díky, dál už to zvládnu,“ zasýpal jí unaveně do ramene.

„Nemám někoho zavolat?“ zeptala se a pomohla mu plně se postavit na vlastní nohy.

„Když říkám, že to zvládnu, myslím tím sám-“ prohlásil s přehnanou razancí těsně před tím, než jí omdlel do náruče.

Pan nic-nepotřebuju-a-teď-se-o-mě-postarej.

Angela měla síly dost, přestože se na první pohled zdála být drobná, jenže pod jeho mrtvou vahou se jí začala podlamovat kolena, takže pod ním začínala klesat. Dostala se do pokřivené pozice, pokrčených kolen a zakloněných zad, které silnou bolestí protestovaly proti takovému zacházení. Z tohohle se sama nedostane, a jestli jí brzy někdo nevysvobodí, skončí na podlaze v nepěkné poloze přišpendlená bezvládným tělem jednoho paličatého chlapa.

„Westy,“ zakňučela zoufale, naštěstí to na zavolání skřítky stačilo.

Malé stvoření jí pomohlo dostat Severuse do postele a navíc Westy Severuse pár kouzly odstrojila a přikryla. Angela svlékací proceduře nepřihlížela, držela se stranou zády k posteli.

Opatrně se otočila, když uznala, že Severusova čest by už mohla být zachována. Obrázek, který se jí naskytl, nebyl lákavý. Horní polovinu těla pokrývaly rudé krvavé šrámy a spousta podlitin, určitě ztratil spoustu krve. Přikryla si ruku pusou aby nevykřikla.

„Paní tu počká a Westy přivede pana ředitele,“ špitla Westy a vrhla na Angelu plachý pohled, protože se bála, aby si větu nevyložila jako rozkaz, ale když se nedočkala trestu, s hlasitým puf zmizela.

Brumbál se dostavil vzápětí a zadumaně si svého nehybného podřízeného měřil pohledem. Párkrát nad ním zamumlal několik Angele nic neříkajících kouzel a nakonec se na ni přívětivě usmál.

„Myslím, že kolega je v nejlepších rukou,“ mrkl na ni a podával jí potřebné masti, které na jeho příkaz Westy obstarala.

„To nemůžete myslet vážně!“ vykřikla podrážděně. „On potřebuje na ošetřovnu, ne-li rovnou do nemocnice!“ V Angele narůstal vztek na skoro celý tenhle pokřivený svět.

„Angelo, chápu vás, ale tento drobný incident musí zůstat jen mezi námi,“ uchopil ji ředitel otcovsky kolem ramen.

„Drobný incident?“ vydechla nevěřícně. Jestli tohle považuje za drobný incident, nechtěla ani vědět, jak u něj vypadá vážná situace.

„Vy to zvládnete,“ pokýval hlavou před odchodem.

Když Angela osaměla se svým pacientem, zatoužila propadnout panice. Zdrceně si prohrábla vlasy, než se pustila do záchranné akce.

 

Den za dnem se Severusovi snažila srážet horečky, ve kterých doslova blouznil. Vykřikoval nesrozumitelná slova nebo volal lidi, které neznala. Někdy to málem vzdala, ale přesto vytrvala ve své snaze pomoci mu. Z tmavé ložnice skoro nevycházela. Někdy jen sedávala u jeho postele a v duchu si přála, aby se brzy uzdravil, protože přestože ji uměl pořádně potrápit, stále to byl člověk, a ten si zaslouží žít.

Pokud ji odvolaly pracovní povinnosti, nechávala u něj Westy, jako náhradní stráž.  Naštěstí jí chybělo odučit už jen jednu hodinu, a to zrovna lektvary, protože někdo se o Severusovy studenty postarat musel.

Zadala práci, sesunula se za katedru a dopřála si lehký odpočinek v podobě bezmyšlenkového pozorování protější zdi. Samozřejmě že se neodvážila nechat studenty vařit lektvar - rozhodně se netoužila s celým hradem proletět do nebes. To je ta lepší varianta katastrofy, která ji napadala. Naštěstí nikdo z druhého ročníku, který se lopotil se sepsáním účinků lektvaru z předešlé hodiny, se neodvážil zeptat, kde přesně se nachází jejich profesor, když jim oznámila, že kolegovy hodiny dočasně přebírá ona.

03.06.2012 20:07:04
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one