.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 14 - obrázek

Mudlinka - díl 14 - obrázek

Dnes mám chuť dělat radost, takže mě napadlo dát kapitolku.
Děkuji elu, že si na ni udělala čas. Mám vás jejím jménem varovat, že by se u této kapitoly nemělo nic konzumovat, protože sem tam hrozí zadušení ;)

Jak se topí koťata


„Neměla byste dráždit draka bosou nohou,“ klidné zavrčení těsně u ucha jí odfouklo pramen vlasů. Moc dobře poznala, nejen podle vůně bylinek, kdo se k ní přidal na večeři.

„Nemuselo by se mi to vyplatit?“ natočila se k němu, opřela se loktem o desku stolu a dlaní si podepřela bradu. Vyslala k němu nevinně dětský pohled s pár mrknutími, což mělo za následek zvlnění jeho rtů v hořkosladkém úšklebku.

„O tom nepochybujte,“ s ledovým klidem se nahnul těsně k jejímu obličeji, který pomalu ztrácel svou sebejistotu.

Zadržela dech, když se skoro dotkl její tváře. Přivřela oči a pozorovala, jak v pohybu pokračuje, až si podal džbán vedle její rukou.  

Téměř současně se oba vrátili do vlastního osobního prostoru; výrazy ve tváři pečlivě neutrální.

„Ještě jsme spolu neskončili,“ oznámil jí při odchodu.

 

Horší den už dlouho nezažila. Všechno jí padalo z rukou, nedokázala se na nic soustředit.

Sváděla to na roztržitost, ale její příčinu si nehodlala připouštět. A ani to, že kdykoli onu příčinu potakala, házel na ní významné pošklebky. Význam byl sice znám nejspíš jen jemu, ale o to víc ji rozrušovaly. Pomalu začínala svého neuváženého činu litovat. Ale jelikož lítost se v jejím slovníku příliš nezabydlela, rozhodla se mu čelit hrdě, statečně a na vysokých podpatcích - večer necítila nohy.

 

Famfrpálový zápas – ocenila by, kdyby byl někdo od té dobroty a vysvětli jí konečně, o co jde. Minerva od rána nemluvila o ničem jiném, jenže věty nejspíš opatřila šifrou, protože Angela ani z jednoho slova nepochopila důvod všeobecného veselí. Jediné, co stihla pochytit, bylo to, že Potter v této hře – snad je to hra – exceluje.

Hloupé školní nařízení, které nutí učitele nosit rozevláté černé prostěradlo. Angela se ve vstupní hale zachytila cípem za zákeřně nastavený meč u brnění, takže vymotáváním ztratila cenné minuty, které měla na odvedení Matyldy k Hagridovi. Ten ji naštěstí nabídl doprovod až k hřišti, jinak by taky mohla cestu hledat ještě zítra.

Konečně pochopila důvod obřích obručí, které tolikrát zahlédla z okna.

„Jaké milé překvapení, že se opět setkáváme.“

Angela se otočila, aby se střetla s podmanivým šedým pohledem; černý zamračený záměrně přeskočila.

„Dobré odpoledne,“ usmála se na přicházející muže.

„Smím doufat ve vaši milou společnost při zápase?“ políbil Lucius Malfoy Angele ruku.

Angela na minutku zaváhala, ale když si všimla blesků ze Severusových očí, s radostí nabídku přijala. Jedná se přece jen o nevinné posezení při školním zápase.

 

Angela seděla mezi Severuse a Luciusem, který jí nejen galantně nabídl svůj kabát, aby jí nebyla zima, ale i tykání a se zatajeným dechem sledovala napínavé utkání. Oni opravdu létají na košťatech! A ve víru nečekaných událostí - pro obyčejného mudlu je honění míčů na košťatech rozhodně nečekaná událost - si ani nevšimla Pottera, který se řítil jejich směrem s potloukem v těsném závěsu. Stihla mu uhnout pár okamžiků před srážkou.

„Kolegyně Mettleová, kroťte své choutky,“ slyšela pobavené zašeptání nad svou hlavou, když se ji snažila nenápadně odtáhnout ze Snapeova klína, kam upadla po svém úhybném manévru. Věnovala mu jeden vražedný pohled, který už se od něj stihla naučit. S ním to ovšem moc neudělalo, ve tváři mu dál pohrával potměšilý úšklebek.

„Jste v pořádku?“ upoutal její pozornost druhý společník, když ji opatrně uchopením kolem ramen pomohl se narovnat.

„Ano, děkuji,“ usmála se na něj o to víc vstřícně, o co víc byla naštvaná na osobu po své druhé straně.

Podobné incidenty se naštěstí během hry už neopakovaly, takže si ji mohla vychutnat až do konce, kdy mladý nadějný chytač Nebelvíru opět uspěl.

Po dramatickém zakončení dnešního utkání se raději rychle uklidila do svých komnat, aby nepřekážela v ošetřování místního hrdiny a aby se náhodou nestala terčem Lockhartova výčtu svých dovedností. Jedna ukázka – naštěstí jen na ruce pana Pottera – jí pro dnes stačila.

 

Večerní procházka po Bradavických pozemcích s Matyldou ji tolik neuklidnila jako horká koupel plná voňavé bílé pěny. Vlasy si vyčesala do volného chumlu na temeni hlavy a pohodlně se uvelebila na vyvýšeném sedátku tak, aby jí voda sahala až k ramenům. Zavřela oči a dovolila si pro jednou prostě vypnout. Voda odplavila veškeré napětí ze svalů i hlavy. Sice se jí ještě nechtělo vylézat, ale protože voda začínala chladnout a ona netoužila po pořádné rýmě, nic jiného jí nezbylo. Odfoukla si pramen z očí a sáhla za sebe pro sprchový gel, nalila si malé množství na žínku, nasála příjemnou vůni levandule a začala si umývat nohu, kterou vystrčila ven z vody.

 

Zjištění, že se jim po hradu možná potuluje příšera vypuštěná ze zatím nikým neobjevené Tajemné komnaty, nebylo samo o sobě radostnou zprávou, ale přidá-li se k tomu pokyn přivést slečnu Jsem-všude do sborovny, jásal. Společně mu s jejím jménem vytanula na mysli i její lákavá vůně, ale to později zažene silným uklidňujícím lektvarem. Podle jeho mínění si nejspíš pár studentů vybralo nejméně vhodný způsob zábavy, ale kdo kdy dbal na jeho mínění? Mohl by prohlásit, že Lockhartovi straší ve věži, stejně by mu nikdo nevěřil už jen proto, že to tvrdí on, proto si svůj objev ohledně nezpůsobilosti napudrovaného maniaka, který si říká učitel, nechá pro sebe.

Nakvašeně mrsknul práškem do krbu a zadal místo určení - krb kolegyně Mettleové. Výhoda letaxu v Bradavicích - ven ani dovnitř se sice nikdo nedostal, ale po hradu se dalo cestovat skoro volně, proto měl svůj krb zabezpečený proti neohlášeným návštěvám permanentně.

Vystoupil z krbu přímo do prostorného obývacího pokoje, na štěkající obludu byl připraven předem - skončila přivázaná ke sloupku postele ve vedlejší místnosti dřív, než stihla pořádně štěknout.

Známé zvuky z koupelny ho nenechaly dlouho tápat. Ušklíbl se pro sebe, spěšně složil Salazarovi poklonu a bez zaklepání se přesunul mezi futra.

Sledoval její mycí proces jen tak dlouho, než mu začal být hábit těsný v určitých partiích a než se dostatečně ubezpečil, že o jeho společnosti neví.

„Vaše lýtka jsou sice hodná obdivu, ale pro tuhle podívanou jsem sem rozhodně nepřišel,“ pronesl tak suše, jak mu jen stažený krk dovolil.

Vypísknutí, šplouchnutí a kolegyně mu podezřele rychle zmizela z očí. Vzpamatoval se právě včas, aby mu došlo, že se sama nehodlá vynořit. Přiskočil k okraji vany a prostě hrábl někde okolo unikajících bublin.

Vytáhl zmáčenou, vyděšenou, po dechu lapající spleť vlasů. Zarazilo ho, jak voda dokázala prodloužit černé řasy a dodat tak očím na zvláštní výraznosti - ty lektvary bude potřebovat dva.  

„Až skončíte se svými sebevražednými pokusy, čekám vás vedle,“ podepíral ji v podpaží, hleděl do očí a nedokázal se přimět k odchodu. Se stále překvapeným výrazem a prskáním vody pomalu kývla. To byl pro něj signál, že je tu vážně zbytečný.

 

Angela seděla nehybně v už naprosto studené vodě s mokrou žínkou v ruce. Vztekle s ní mrskla do vody kamsi ke svým nohám, vyškrábala se na studené dlaždičky a popadla první věc, do které se mohla zabalit. Naštěstí její nový hábit se dal použít víceúčelově - dál se sušením nezabývala.

„Vás neučili klepat? Nebo snad máte se slušností nějaký problém?“ přeběhla krátkou vzdálenost ode dveří ke zdi, o kterou se opíral, aby mu mohla vyčítavě zabodnout ukazováček do hrudi.

„Přišel jsem krbem, do vzduchu se klepe celkem špatně, ale nechám se rád vyvést z omylu.“ Sledoval ji na tolik pobaveně, až se sama divila, že mu ještě nevlepila facku.

„Pokud o nečekané návštěvy nestojíte, prostě jej uzavřete,“ pokračoval ve svém výkladu.

„Oh, proč mě to samotnou nenapadlo?“přitáhla si černou látku těsněji k tělu, pomalu začala zbrklého oblékání litovat, což jí ještě víc rozčilovalo. „Nejspíš proto, že u nás leze komínem jen starší pán v červeném kostýmu. Asi jste někde zapomněl svůj pytel s dárky,“ našpulila vztekle rty.

Vytáhl hůlku, něco zamumlal a zašermoval jí tím malým klackem skoro pod nosem. Chytil ji za ramena nasměroval čelem ke krbu, aby jí mohl natáhnout ruku do prostoru ohniště.

„Jednoduše řeknete uzamknout,“ pod prsty jí něco lehce zapraskalo, zašimralo na kůži, ale víc nic nezaregistrovala.

Co ale pocítila zaručeně, byla jeho těsná blízkost za zády, prsty kolem zápěstí a jeho dech na její šíji.

Překvapila ji síla nutkání opřít se o jeho hruď.

Štíhle prsty přeběhly po látce na jejím břiše, stiskly bok a přitáhly si její vláčné tělo blíž k pevné hradbě jeho těla.

„Příště mě k tomu už potřebovat nebudete,“ přísahala by, že cítila jeho rty na svém uchu. Bránila se slastným pocitům, přísně si je zakazovala, ale nezachvět se nedokázala.

Těsně před tím, než zaklonila hlavu a odevzdala se tomu jiskřivě omamujícímu momentu, bylo elektrizující napětí mezi nimi přerušeno.

„Angelo, já -“ profesorka McGonagalová zkameněla v půlce věty a jen zůstala němě, s postupně narůstajícím vražedným pohledem hledět na sousoší tvořené spoře oděnou Angelou a, sice dostatečně oblečeným, ale přesto příliš blízko stojícím, Severusem.

„Měl jsi ji jen přivést, ne…“ opět neměla Minerva možnost dokončit myšlenku.

„Ne jí pomáhat zabezpečit krb?“ odtáhl se Severus s klidem od svého předešlého objektu zájmu.

„Přehnaný zájem o mudly jeví někdo jiný než já, Minervo,“ konstatoval pouze, když se vzdaloval ze scény.

 

Minerva nedokázala nečinně sedět, když se dozvěděla, že Albus pro Angelu poslal ten černý přízrak. Severuse měla svým mateřským způsobem vcelku ráda už z dob jeho studia, ale tím její sympatie k němu končily. Jeho neustálé vrčení, ironické poznámky a neodůvodněné samotářství jí vadilo jako špatně padnoucí klobouk. Rozhodně nepovažovala Angelu za lék na jeho neduhy, nebo Merlin chraň jako hračku pro ukrácení dlouhé chvíle ve sklepení, proto také nesdílela ředitelovo přesvědčení, že by si ti dva měli rozumět.

„Vážně jsme jen, to… no… zamykali, nebo co se to dělá s tím krbem,“ soukala ze sebe Angela a připadala si jak školák přistižený na školníkových švestkách.

 „Tohle není člověk, se kterým by ses měla stýkat víc než je nezbytně nutné.“ Minerva ji položila ruce na ramena. 

 „Minervo, slibuji, že pokud to dojde dál než by mělo, rozhodně tě budu informovat,“

pronesla mladá profesorka rozhodně, ale sama si přestávala být jistá, kde to ‚by mělo‘ vlastně začíná.

15.05.2012 00:16:22
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one