.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 13 - obrázek

Mudlinka - díl 13 - obrázek

Četla jsem jednou jednu knihu, kde autorka záměrně přeskočila 13. kapitolu s odůvodněním, že hrdinové mají už tak dost trablů, nač pokoušet 13. Líbilo se mi to a chtěla jsem se opičit, jenže pak jsem si řekla, že na to nejsem vhodná autorka.
Měla jsem, 13 je začarovaná :D Doma nemůžu přidávat, ale dostala jsem se k jinému Pc. Takže doufám, že problém není na mém přijimači, ale že jednoduše pominul :D

Za betaci děkuju rychlé elu ;)

Na mistra se musí mistrně

Konečně oběd.

Angela svůj den zvládla dobře, žádné dítě se jí neotrávilo barvou ani si nebo druhému neublížilo štětcem. Navíc podle útržků rozhovorů, které pochytila, hodnotili studenti její výtvarné hodiny jako celkem zábavné. O přínosu se může bavit s ředitelem za pár měsíců, do té doby je výsledek ve hvězdách.

Naladěna nanejvýš pozitivně se s chutí pustila do jídla a vrčení od vedle prostě vypustila z hlavy. Ono ho to alespoň donutí brousit si intelekt na někom, kdo o to dnes bude víc stát.

 

Severus Snape neslavil dnes takové úspěchy jako mladá kolegyně. Od rána trpěl migrénou, kterou nezahnal ani nejsilnější lektvar z jeho laboratoře; neměl to pití včera přehánět. Jenže Albusova - dle starobou nahlodané mysli - dobře míněná slova mu spíš přivolala žaludeční nevolnost než duševní úlevu. Bohužel jeho smůla nekončila jen ranním kontaktem s deskou nočního stolku, když se zamotal do na zemi pohozeného hábitu - skřítci asi zase stávkují. Při snídani si spálil jazyk kávou a v okolí nebyl zrovna nikdo, na kom by si vybil nahromaděný vztek; ke všemu následně během pár vteřin, když se nápoj propálil k chuťovým kanálkům, zjistil, že se nespálil kávou, ale hodně silným černým čajem, který nesnáší. Zase někdo přehodil konvice. Odpoledne mu při otevírání dveří do učebny nějaký zlosyn přišlápl plášť, až se málem uškrtil. Měl podezření na Draca, takže se tvářil, že si toho nevšiml, a raději strhl pár nebelvírským body za hlasité šoupání nohama. Před koncem hodiny si ta kudrnatá šprtka z Nebelvíru dovolila odevzdat výsledek své práce jako první – a to Dracovi pomáhal. Už by měl vymyslet způsob, jak Nebelvíru narušit ty dobré výsledky a srazit hřebínek. Na dovršení všeho trouba Longbottom polil půlku své koleje vařící směsí umíchanou ze záhadných přísad tak dokonale – musí zjistit složení – až všem naskákaly oranžové puchýře. Na druhou stranu nebelvírské stádo ubylo o pár nemocných uložených na ošetřovně. Ten den nebude zas až tak zlý, jak se zpočátku jevil.

Mýlil se. Při obědě zjistil, že si na něj skřítkové asi zasedli, když zahájili dneškem zeleninovou stravu. Pro kus masa by vraždil. Příhodný objekt seděl hned vedle a tvářil se jako právě vycházející hvězda.

 

 „Nechápu, proč se máme učit takové hlouposti,“ zamumlal při první hodině matematiky mladý pan Malfoy dost slyšitelně, aby se to dostalo i k uším mladé profesorky. Zmijozel spolu s Nebelvírem - zlý sen všech vyučujících. Ředitel má zřejmě rád drama.

Přísahala by, že od první minuty s touto skupinou se jí řinou kapky potu po zádech. Štěstí, že pod volnými záhyby hábitu nejsou mokré mapy na halence viditelné.

„Mladý muži,“ stoupla si k jeho lavici a věnovala mu významný pohled, pochycený od Minervy, „pokud máte něco, co pokládáte za nutné nám sdělit, přihlaste se a já vám možná dám prostor k vyjádření,“ čekala na zpětnou reakci.

„Můj otec určitě nebude souhlasit s nepotřebnou výukou,“ zamručel blonďatý mladík.

Měla by si s otcem toho chlapce brzy promluvit, postraní úmysly si nehodlala připouštět. Sice obraz zajímavě šedých očí se zdál poměrně lákavý, přesto se přinutila myslet na povinnosti.

„Ráda si s ním o tom promluvím, ale do té doby bych ocenila vaši absolutní pozornost,“ zakončila diskuzi na téma neodpovídajících osnov nekompromisním tónem.

Dlouho hledala a přemýšlela, jak studenty přitáhnout k této, pro ni zajímavé, vědě, až se zrodil nápad, který se rozhodla vyzkoušet právě na této problémové skupině.

Pro ozvláštnění a odlehčení na konec hodiny položila žákům hádanku. První tři, kteří ji zodpoví, získají každý pro svou kolej 2 body.

* „V létě, kdy louku pokrývá jistý druh kopretin, které zdvojnásobí svou rozlohu každých čtyřiadvacet hodin. Od chvíle, kdy se objeví první kopretina, to trvá šedesát dní, než je louka pokrytá celá. Kdy je louka poseta kopretinami do poloviny?“ napsala znění na tabuli. K překvapení ostatních i jí samotné se se správnou odpovědí jako první dostavil ke katedře Neville Longbottom - chlapec, který zatím nijak nevynikal. První body putovaly do Nebelvíru, k šoku spolužáků i druhé koleje. Neville se poté s červenýma ušima posadil zpět do lavice. Angela chlapce chvilku zamyšleně pozorovala, než jí došel právě zjištěný fakt. On se přeci velmi zajímá o bylinkářství, proto příklad převedený na jeho oblíbené téma tak rychle vyřešil. Spokojeně se usmála - právě našla způsob, jak mu pomoct s výukou. Minimálně s tou její.

Dál vše probíhalo předvídatelně, druhá vyluštila hádanku Hermiona Grangerová a posledním do trojice byla celkem bystrá dívka Lory Thomasová ze Zmijozelu.

 

Později odpoledne, skoro navečer, když už měla klid, si znovu vybavila nápad na potrestání jednoho mrzutého profesora. Rychle si v hlavě prošla všechna pro a proti své plánované akce. Konečně samu sebe přesvědčila, že by měla přestat snášet výkyvy nálad svého kolegy a trochu píchnout do vosího hnízda.

Drahý profesore, budeš litovat dne, kdy jsi mě potkal. Bez ohledu na to, že už možná lituješ.

 

Zadumaně stála před zrcadlem, kde se snažila odhodlat ke svému dlouho zamýšlenému činu. Je to zvrhlé, perverzní, pohoršující, a proto tak lákavé. Stále ještě měla čas od všeho ustoupit, zapomenout na hrdost i potupu. Střelila pohledem na potřebné atributy, které si netečně, skoro až provokativně, ležely na posteli. Škodolibě se usmála a vrhla se na převlékání.

Opět stála před zrcadlem a prohlížela si výsledný efekt, který ji dost překvapil a hlavně povzbudil. Těsný temně fialový korzet s krátkou koženou sukní nechaly drobné snědé postavě vyniknout přesně ty správné partie. Na stehnech černou krajkou dráždily samodržící černé punčochy končící ve vínových lodičkách s černou ozdobnou obrubou.

Prsty si pročechrala rozpuštěné vlasy, aby jim dodala objem. Lehce se nalíčila, přes ramena přehodila hábit, který si upnula až ke krku a vyrazila za svou obětí.

Spěšně procházela hradem s myšlenkami na oděv (nebo spíš neoděv) ukrytý pod záhyby pláště. Dlouho už necítila takové příjemné chvění kolem žaludku. Na tváři se jí usadil nevinný úšklebek, prozrazující mnohé. Vzrušení z možného odhalení umocňovalo veškeré cítění -  každý sebemenší závan vzduchu vyvolaný chůzí ji provokoval, kůže slabě svrběla nedočkavostí, až jí za krkem naskočila husí kůže.

Před cílem se ještě párkrát lehce kousla do rtů, aby získaly potřebnou barvu a plnost.

Zaklepala a po strohém dále s vlněním boků pomalu vešla.

Severus stál za katedrou, kde zevrubně kontroloval přísady před poslední hodinou. Měl by si doplnit výluh z pelyňku a drcené mandragory, nejspíš zadá pár trestů. Úhledným písmem si do notesu poznamenal docházející zásoby.

Rychle, ale rázné zaklepání ho vyrušilo z úvah. Zavrčel dále a než se otočil, nasadil jeden otrávený pohled ze sbírky pro-zastrašení-otrapů.

Tvář mu přešla všemi výrazy, které znal, když spatřil profesorku Mettleovou, jak si cestou k němu postupně rozepíná plášť, pod kterým, až na dráždivé krátké šaty, nic nemá.

„Možná je na řadě příměří…“ dostal se mu do zatemnělého mozku provokující hlas.

O nos se mu otřela její kadeř, přísahal by, že skoro zasténal. Květinová vůně ho obepínala a stahovala smyčku okolo jeho staženého hrdla. Potřeboval se uklidnit - zhluboka nasál vzduch do plic, bohužel prosycený příjemným parfémem spoře oděné kolegyně.

„Co…“ snažil se dostat ze šoku, ale tělo nespolupracovalo. Zvlášť když její štíhlé prsty zdolaly první knoflíček na jeho překvapivě odhaleném kabátci.

„Ale no tak, Severusi,“ přiblížily se smyslné rty nebezpečně blízko.

Dech ho polechtal na ústech, které bezděky otevřel, ale hlásku nevydal. Zaskočila ho nepřipraveného.

Další otravné zaklepání, po kterém následovala zvědavá hlava nějakého studenta. Aniž by zaregistroval, o kterého se jedná, poslal ho nevybíravým způsobem do patřičných mezí a švihnutím hůlky mu před nosem zabouchl dveře. Nyní se potřeboval soustředit jinde a jinak.

„Ach, v kolik ti začíná vyučování?“ pohladila mu jazykem ušní lalůček.

„Za… za…“ odkašlal si, aby uvolnil stažený krk, „za pár minut.“

„To bych tě neměla zdržovat,“ uvolnila ze sevření knoflíku další kousek látky jeho košile.

Severus byl na kotlíky vzdálen vyučování, studentům, dokonce i hradu samotnému, že by nechal i Brumbála stepovat za dveřmi, kdyby na to přišlo. Tělo, které se mu nabízelo, rozhodně skýtalo zajímavější zábavu.

„Nevadí,“ zamručel zaskočen vlastní neschopností složit kloudnou větu.

Opět pocítil sladce vonící dech na své tváři.

„Skoro bych zapomněla,“ jazyk si začínal tvořit cestu k ústům, „že mě nesnášíš natolik, že by ses mě ani koštětem nedotkl,“ uhnula milimetr před jeho čekajícími rty.

Překvapeně zatřepal hlavou, ale zaregistroval už jen, jak se Angela - opět úplně zahalená - prosmekla mezi lavicemi. U dveří se zastavila, aby se na něj otočila.

„Myslím, že máme srovnané skóre,“ mrkla na něj, než se ještě pevněji zachumlala do svého hábitu a zmizela na chodbě.

Angele bylo nesmírně líto studentů, kteří se scházeli před třídou. Následující hodina nejspíš neproběhne hladce.

Škodolibě se usmívala - už dlouho jí nic tak krásně nevyšlo.

 

*půjčeno a upraveno z knihy: Džungle Hrůzy, autor: Joe Dever

 

15.04.2012 11:30:24
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one