.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
mudlinka díl 11 - obrázek

mudlinka díl 11 - obrázek

Nadin rozhodla, že dáme kapitolku a jelikož já jsem poslušná holčička, tady ji máte :D

Za betaci děkujeme naší drahé elušince

 




Nenávidím sny

Odhodila zmuchlanou pokrývku, čímž se definitivně vzdala vidiny klidného spánku. Její postelová společnice jen ospale zvedla hlavu, aby ji se švihnutím oháňky opět zabořila do peřin. Angela podrbala Matyldu mezi ušima a začala pochodovat po místnosti.
„Nesnáším Severuse Snapea, nenávidím jeho aroganci a přerostlé ego,“ mumlala při přerovnávání skromně zařízeného pokoje. Šílí z něj, už si povídá sama pro sebe. Posadila se na pelest a nepřítomně hladila chlupatý kožíšek. Ten chlap se jí nelíbí, nemá ho ráda, tak proč kvůli němu nemůže spát? Proč, když zavře oči, cítí zase jeho prsty na své kůži? Po prstech se přidává dlaň a nakonec i ústa… Cítí horký šimravý dech a palčivě si uvědomuje, jak dlouho už nezažila muže v noci po svém boku. Ne že by byla extrémně vybíravá, ale dnešní doba moc výběr neposkytovala. Rozhodně nechtěla skončit ani jako hodná ženuška uvázaná u sporáku despotickým hulvátem ani jako družka neschopného opileckého individua, které se jí naposledy dvořilo.

Situace se zdála neřešitelná.

Nacházela se mezi hromadami kamení, kde jediný mužský, který přicházel v úvahu alespoň věkem, byl protivný a netopýra připomínající sarkastický bastard.

Vstala, přešla k oknu, kde úsvit prozrazoval začátek nového dne, a ušklíbla se.

Máma se vnoučat nedočká.

Matylda začala provádět na svém dočasném pelíšku probouzecí manévry a Angele bleskl hlavou nádherný, ale potrhlý a nebezpečný plán - možná že by se přeci jen dalo něco vytěžit ze stávajícího stavu. Ona mu ty urážky rozhodně trpět nebude.

Se šibalským úsměvem se oblékla a vyrazila s fenkou na ranní procházku, při které si v hlavě rovnala jednotlivé etapy své akce - pokud se ji někdy odhodlá převést do reality; ale jako relax taky dobré.

 

V dolních patrech Bradavického hradu trpěl jistý mistr lektvarů stejnými příznaky. Hodinu už se přehraboval v přípravách na prověřovací test, ale nemohl se na nic soustředit. Noc skoro celou probděl, ještě teď se mu dlaně potily touhou po hebké pokožce. Nadával, kudy chodil. V jeho životě se nacházel dostatek žen, které by pro jeho uspokojení stály klidně fronty, a to byl vlastně ten problém. S jídlem roste chuť. Věděl, jaké potěšení mu může povolné ženské tělo dát, a proto ho to jeho vlastní zradilo.

Promnul si oči a znovu mezi prsty ucítil jemnou zlatou pokožku. Pod nosem ho opět zalechtaly černé vlasy podpořené lákavou zvláštní vůní jeho nové kolegyně.

Tahle ještěrka se musí brzy vyhubit nebo ho přivede do pořádného maléru; přinejmenším. 

Pro případ, že by se mu myšlenky začaly toulat podezřelým směrem, měl svůj vlastní lék.

Posbíral potřebné atributy pro vymítání soukromého ďábla.

 

Zdobený rám, studená výplň a láhev vína - nutní společníci v těžkých chvílích. Dlouhým štíhlým ukazováčkem přejel po rozostřeném výjevu.

Rozevláté ohnivé vlasy, široký hřejivý úsměv a oči plné jiskření. K prvnímu prstu se přidaly i ostatní v zoufalém gestu zachytit nedosažitelné.

Ty oči… ty ho pronásledovaly. Sesunul se k podlaze, kde se mu hábit rozprostřel okolo nohou. Jeden polibek… jen jeden mu byl dopřán.

 

Zastihl ji nepřipravenou; přitiskl své rty na její. Nejprve ze šoku jeho projev opětovala, nechala proniknout jazyk hlouběji do svých úst a on se těšil z pocitu nebeské přízně.

Vytřeštila oči a zděšeně ho odstrčila. Jak si mohl myslet, že může takový zmijozelský prevít a ztroskotanec získat sympatie oblíbené nebelvírské krásky? On přeci nebyl obrýlený nebelvírský floutek. Tolik ostrých slov už dlouho nikomu neřekl. Příval vět se hrnul bez zastavení, bez rozmyslu.

Zelené diamanty v se naplnily slzami. Víckrát mu její úsměv neměl patřit.

 

Severus si odfrkl a zhluboka si přihnul. Léta plynou, tíha zůstává a stupňuje se. Černé oči se zabodly do výjevu před sebou.

Vycítil otevření dveří, ale nehodlal se otáčet. Tušil, čí kroky se mu to šoupou za zády.

„Přišel jste udělovat moudré rady?“ zavrčel před dalším trpkým lokem.

„Skoro jsem doufal, že tu najdu Harryho. Neměl bys….“ Nedořekl, protože ho Severus rázně zarazil zvednutou dlaní.

„Brumbále, moc dobře vím, co zrcadlo z Erisedu dokáže!“ Potácivě se vyškrábal na vratké nohy, dnes neměl náladu na morální proslovy.

Brumbál přešel za svého chráněnce, obešel zrcadlo a zamyšleně při tom pozoroval parkety v místnosti.

„Řekl bych, že tam oba vidíte to samé.“ přes okraj půlměsícových brýlí studoval Albus mladého muže s dlouhými černými vlasy před sebou, přičemž si zadumaně projížděl prsty ve vousech.

Profesor Snape dlouho mlčel, jen upíral zrak na lesklou hladkou stěnu zrcadla. Natáhl prázdnou dlaň a přejížděl po obrysech, které byly určeny jen jemu.

Ředitel si skoro začínal myslet, že na něj zapomněl, že ho moc kouzelného předmětu opět natolik pohltila, až se ztratil v odraze.

Trhalo mu srdce vidět ho v tomto zničeném stavu. Měl se dávno postarat, aby tento výplod čirého zla zmizel ze světa tak, jak to kdysi řekl Harrymu, ale nenašel pro to dost odvahy.

„Nevidíme!“ ochraptělý hlas prolomil ticho i proud myšlenek.

„On se dívá na lásku.“ Zavíření pláště a loudavá houpavá chůze ke dveřím. „Já vidím jen chyby!“ oznámil do prostoru překvapivě pevně. „Své vlastní!“ doplnil šeptem.

Dveře ztěžka zapadly na své místo a Albus jen smutně vzdychl. Nikdy ho nedokáže pochopit, nikdy mu nedokáže pomoct, nikdy nepoznal zlomenějšího a zároveň hrdějšího člověka.

O to víc se utvrdil ve své snaze dostat dva absolutně odlišné lidi na správné místo; tedy jeden druhému po boku.

 

Dnes byl první den její výuky a ona absolutně netušila, co ji čeká. Pár let učila, ale nikdy neměla třídu plnou malých kouzelníků, nakonec se rozhodla hodit pochyby za hlavu a prostě postupovat jako za normálních okolností.

Žaludek sabotoval její odhodlání ihned při snídani, kdy do sebe odmítal přijmout sebemenší kousek jídla, ale taková drobnost ji nezastaví. Odmítala si připouštět i posměšné úšklebky z pravé strany stolu, ještě od něj se nechat odradit a může si jít rovnou lehnout do postele s nervy. V duchu mu chystala nejhorší možné tresty, čímž se dostatečně uklidnila.

Ve svém kabinetu pilně sledovala ručičku u hodin a ať se ji snažila hypnotizovat sebe usilovněji, zastavit ji nedokázala. Posbírala své pomůcky a loudavým krokem s hlavou plnou teorií o katastrofách v první hodině zamířila do nejvyššího patra, kde se nacházel nově zbudovaný atelier.

Skoro bezhlavého Nicka obešla velkým obloukem, sice duchy už potkala, ale na jejich přítomnost si nezvykla. Povedlo se jí i jimi párkrát projít, což ji utvrdilo v tom, že s mlžným oparem asi nejlepší přítelkyně nebude.

Do toho jí Protiva shodil pod nohy jedno v koutě schované brnění, takže než si poskládala rozkutálené štětce, zjistila, že na hodinu to bude muset vzít klusem.

Skupinky roztroušené po celé chodbě jí prozradily, že časový skluz se značně prohloubil. Jistě, co krásnějšího ji mohlo uvést, než přijít hned napoprvé pozdě. Nasadila absolutně nezaujatý výraz a vzpřímeně předstoupila před své nynější soudce.

Žáci si ji pár pohledy typovali a zařazovali. Počítala s tím, že ji budou zkoušet a zjišťovat hranice, proto musí nasadit jasně viditelná měřítka a únosnou mez značně blízko, aby jí nepřerostli přes hlavu. Dle svých dosavadních zkušeností věděla, že s dětmi se přátelit může, ale i tak jim musí ukázat, kdo je tu hlavní vůdce a čí slovo je zákon.

Brumbál prokázal svou shovívavost a pro začátek jí svěřil druhé ročníky Mrzimoru a Havraspáru. Klidné koleje, plné celkem rozumných lidí, žádné boje a řevnivost.

Otevřela dveře jedním lehkým dotykem dlaně a oddychla si, že vše funguje, jak má. První překážka úspěšně překonána.

Zavedla třídu do oválné místnosti, kde ze střešních oken měkce padalo světlo přesně v tom správném úhlu na řady rozestavěných malířských stojanů.

Všichni se tísnili u dveří a netroufali si dál.

„Vítám vás v našem atelieru,“ usmála se na čekající tváře a pokračovala dál, „slyšíte správně: našem. Za těmito dveřmi začíná náš vlastní svět. Realitu nechte venku, tu zde nechci.“

Přešla do středu místnosti, kde se nacházel podstavec. „Prosím, vyberte si každý jeden stojan, který budete používat do konce roku.“

Studenti nesměle splnili její přání a dál vyčkávali, co se od nich očekává a jaká se ukáže být nová vyučující.

„Po své pravé straně najdete plášť, který vyžaduji, abyste při práci nosili, a dál na stolku různé náčiní určené pro malování.“ Vzala do ruky štětec a do druhé křídu.

„Při první hodině zjistíme, co ve vás je, proto nechám na vás, co si zvolíte a co ztvárníte.“

Snažila se působit uvolněně a přirozeně, i když se jí prsty chvěly a žaludek se stahoval – oběd možná dnes vynechá.

Odložila stranou předměty, kterých se chopila, a přešla na druhý konec místnosti proti dveřím, kam si nechala nainstalovat rádio. Po zapnutí místnost naplnila příjemná relaxační tichá hudba, která i jí pomáhala zklidnit napětí.

„Zavřete, prosím, oči a nechte chvilku proudit hudbu vašim tělem. Naplňte se emocemi, které vám přináší, potom se chopte prvního, co vám přijde pod prsty, a zhmotněte své představy.“

Přešla zpět k nechápavým tvářičkám a vytáhla z desek opřených o stěnu pár svých děl, aby mohla názorněji předvést, co má na mysli. Některé její obrázky byly paletou barev prolínajících se dohromady, jiný ukazoval zpěněného hřebce vzpouzejícího se krotiteli, na dalším byla louka posetá květy a tak mohla pokračovat dál a dál. Každý sám o sobě vznikl za pomocí jiné techniky.

Žáčci pomalu jeden po druhém uposlechli jejich pokynů a zavírali oči, aby se pak s vervou vrhli do svých prvních malířských pokusů.

Procházela tiše mezi stojany a nakukovala přes nahrbená ramínka. Nikomu do díla nezasahovala, i když si byla vědoma určitých nedostatků. Nejprve, než jim začne ukazovat správný směr, musí zjistit, kam až sahá jejich fantazie a schopnosti.

Zavírala za ušmudlanými studenty dveře a spokojeně sledovala jejich usměvavé tváře. Se svým prvním výkonem mohla být spokojená, všichni přežili a nic nečekávaného se nedostavilo. S pocitem dobře odvedené práce se pustila za dalšími úkoly - dobře se zdolává schodiště, když se ukáže, že první schod není zdaleka tak vysoký, jak se na první pohled zdál. 

02.04.2012 23:06:31
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one