.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mudlinka - díl 11 - obrázek

Mudlinka - díl 11 - obrázek

Tuto kapitolku bych ráda věnovala elu a nadin, které jsem včera otravovala se svými starostmi. Dál pak speciálně pro Reni a Zuzku, které si zažádaly v shoutu.
Drahé dámy, je vaše.

Za betaci všechny děkujeme elu.

 

Lektvary vaří, profesorky zachraňuje.

 

Severus zuřil. Nejenže se většina jeho studentů dostatečně nepřichystala na jeho hodiny, oni přípravu úplně vypustili. Do toho se ke všemu připlete ta všechno komplikující osoba, která se tu až podezřele rychle zabydlela a kterou všichni považují za velmi milou novou kolegyni.

Rázoval chodbami a s cílem nezůstat jediný, kdo trpí, strhával body na všechny strany. Činnost pro jeho nervy celkem bohulibá; bohužel mu vydržela jen do chvíle, než mu kousek od jeho sklepního království zkřížil cestu Brumbál s podezřele přívětivým úsměvem.

„Zrovna tě hledám,“ zdravil ho už z dálky ředitel, čímž mu jemně, ale přesto dostatečně silně dával na srozuměnou, že jeho plánům neunikne.

Merline, dnes je můj soudný den, že musím tak trpět?

„Profesorka Meattlová -“ už při vyslovení jejího jména chytal Severus silnou vyrážku, která nešla podrbat ani železným kartáčem, „- už navštívila skoro většinu předmětů, jak jsem zjistil. Chybí jen lektvary.“ Ředitel ho nenechával na pochybách o svém úmyslu a tvářil se, jako by stvořil nový kámen Mudrců.

Severu přemýšlel, který z jedů by mu nejlépe posloužil...
„Neslyšel jsem Lockhartovy výkřiky euforie. Že by jej profesorka opomněla poctít svou jiskřivou přítomností?“ Výraz jeho obličeje směle konkuroval nebi těsně před bouřkou.

„Ano, jistě, s ním si musím také ještě promluvit, tebe jsem však potkal dřív,“ nedal se Brumbál odvést od svého záměru. Drobný detail, že tu na svého kolegu čeká už od snídaně, raději zamlčel.

„Minervo,“ ignoroval Severusovy snahy o výmluvu a zastavil kolem jdoucí zástupkyni, „neviděla jste někde profesorku Meattlovou?“

„Ano, vybírá si u mne knihu na čtení. Stalo se něco, mám ji přivést?“ nechápavě těkala oslovená očima mezi oběma muži.

„V pořádku, Severus si pro ni dojde sám,“ rozzářil se starší z mužů a oběma přítomným bylo jasné, že se chystá chytat další oběti do svých bravurně propletených intrikánských sítí.  

Zmiňovaný nevrle zavrčel, ale poslechl; odpor neměl význam. Brumbál si s lidmi pohrával jako s loutkami na provázkách - dostal je nenásilně tam, kam potřeboval a oni pak s radostí a nadšením plnili jeho přání. Navíc si byli jisti, že se onen nápad vlastně vylíhl v jejich hlavě.
„Nemyslím, že je to dobrý nápad, Albusi. Ti dva jsou jako voda a oheň. Nikdy si k sobě nenajdou tu správnou cestu,“ hlesla Minerva za vzdalujícími se černými zády.

„Oheň občas potřebuje vodu, aby se sám nezničil,“ zaznělo v odpověď.

 

Severus se zastavil před soukromými komnatami Minervy McGonagallové, neobtěžoval se s klepáním. Nač taky, když jejich obyvatelka se jistě ještě zdržovala s Brumbálem? Cestou se stihla jeho nálada rozrůst do katastrofálních rozměrů a hrozila nekontrolovatelným výbuchem. Vztekle rozrazil dveře a prošel rovnou do obývací místnosti.

„Tady jste,“ štěkl na pozdrav za dívkou balancující na vysokém žebříku u regálu s rozličnými knihami. Nečekal ovšem, že jeho kolegyně projeví nadšení ze shledání poděšeným výkřikem. Překvapeně vzhlédl - právě včas aby se ujistil, že jeho nečekaný příchod nezůstal bez následků. Dívka se s úlekem otočila po hlase, pustila se a poroučela se k zemi.

Tentokrát útok na svou osobu ustál a Angela skončila pohodlně v jeho náručí.

„Svou neodolatelnou touhu vrhat se na mě byste se už konečně mohla naučit ovládat,“ zamručel, když si ji nešetrně pohodil do pohodlnější polohy; sám netušil proč.

„Já? Vy mě neustále toužíte držet v náručí! Proto mě do takových situací dostáváte,“ vrátila mu klidně s pohledem zabodlým do černých dálek jeho očí.

Severus si až bolestně uvědomil, že ji drží déle, než je nezbytně nutné a prostě ji pustil.

„Vás? Vás bych se nedotkl ani starým nepoužívaným koštětem!“ Prakticky si po předešlém úkonu protiřečil, ale oba mozky byly tak zaměstnány přípravou imaginární vraždy, že tento fakt pominuly.
„Jistě, vy a vaše urážky. Myslíte, že já bych o vaše dotyky snad stála?“ Angela se vztekala, ale zároveň byla smutná. K nenávisti se nechtěla nechat dotlačit; doposud si myslela, že nikdo na světě si tuto emoci nezaslouží. Lidé ji rozčilovali, trápili, ničili, ale vždy se nad ně dokázala povznést, ovšem Severus Snape nebezpečně posunoval hranice.

„Přestaňte hysterčit a raději pojďte za mnou. Brumbál se nejspíš nesprávně domnívá, že se na svých hodinách dostatečně nebavím, takže mi vnutil vaší přítomnost. Jako by nestačili studenti…“ Nenechal svou noční můru vyjádřit názor a zamířil ke sklepení. Něco za ním volala, ale on nezastavil.

Vpustil satanovy zplozence do třídy a tu malou veš v kožichu posadil k Longbottomovi. Netušil, že si tím právě pod sebou podřízl větev.

 

Tak ani koštětem, ty prevíte? Ještě se uvidí, kdo je drsnější!

Poslušně si sedla na určené místo, ale podrážděně dávala najevo své rozpoložení. Nebohý student se vedle ní krčil jako ustrašené kuře. Při zpozorování jeho bledé tváře a nejistých kradmých pohledů si uvědomila nevhodnost svého chování a vlídně mu pokynula hlavou. Snažil se usmát, ale jeho pokus mu na obličeji akorát vytvořil zvláštní grimasu. Skoro jako křeč, která se dostaví při zadržování průjmu.

Profesorův příchod vzbudil u mnohých studentů děs a panickou hrůzu, jak postřehla, a její spolusedící očividně zažíval muka ze všech nejhorší.

Kolega zadal práci a jal se pochodovat po místnosti. Angela chvilku sledovala urputné úsilí studentů, než ji zaujala drobná kudrnatá dívenka, která se s vervou pustila do práce a snad ani nesledovala postup na tabuli.

Všimla si, jak k ní vysílají dva chlapci sotva postřehnutelné signály - nejspíš pan Potter, usoudila podle jeho vzhledu, takže ten ryšavý chlapec vedle bude pan Weasley. Vzpomněla si na jeho bratry a ihned rozpoznala dost podobné rysy.  

Černý plášť jí zakryl výhled - vrhla po něm uražený pohled; ještě mu nezapomněla jeho urážky.

Pomsta bude sladká a bude její!

Procházela zajímavý návod na výrobu lektvaru pro neviditelnost a právě pročítala různorodé přísady, které měl pan Longbottom před sebou, když si všimla, že přeskočil řádek a natahuje se ke špatné surovině.

Nenápadně poklepala ukazováčkem na vynechanou látku, Neville minutu nechápavě tápal, než se chytil a přihodil správnou ingredienci.

Severus k nim vyslal vražedný pohled, ale nezasáhl. Možnost zažít den bez katastrofálních důkazů neschopnosti toho patlala se ukázala více než lákavá.

Angela nebožákovi ještě párkrát nenápadně zabránila v katastrofě, než začala raději opět zkoumat ostatní studentstvo. Nerada by vyvolala hádku s profesorem na veřejnosti; urážet se mohou i mimo zvědavé pohledy druhých.

Další, kdo ji z této třídy zaujal, byl drobný blonďatý chlapec s úlisným úšklebkem. Hrozně moc ji někoho připomínal, ale ať pátrala v paměti sebevíc, nemohla ho zařadit.

„Ten, na kterého tak soustředěně hledíte, je mladý pán Malfoy,“ pošimral ji chraplavý šepot na zátylku.

Leknutím nadskočila, až drkla do vratkého stolku, na kterém bublal kotlík jejího souseda.

Této katastrofě už však zabránit nemohla.

Severus se škodolibým úšklebkem a s radostí nad tím, jak se mu dařilo ničit nejen iluze své kolegyně, pomalu dál obcházel po třídě, když uslyšel podezřelý rachot za zády.

Prudce se otočil – příliš pozdě ale zahlédl šplouchance polohotového lektvaru řítit se bez možnosti záchrany k zemi.

Ten břídil Longbotom věnoval veškerou svou pozornost - pokud se dá vyděšený pohled a ten zvláštní třes, který předváděl, nazvat pozorností - překvapené profesorce, aniž by ho napadlo napřed uhasit pod přehnaně se kymácejícím kotlíkem. Severus provedl patřičná opatření a raději zmrazil i ostatní pokusy o cosi vzdáleně připomínajícího lektvar.

„Padesát bodů dolů za vaši neschopnost, pane Longbottome!“ zavrčel a představa dalšího úklidu učebny mu zkazila vyhlídky na klidné odpoledne.

„Padesát bodů za pohotovou reakci!“ protiřečila mu syčivě mladá kolegyně, aniž by se mu pokoušela pohlednout do očí, „a pokud nechcete, aby se školní počítadlo zbláznilo přesunem kamenů, nechte toho.“ Její hlas ho donutil k obezřetnosti.

Zhodnotil situaci a zjistil, že je tragická. Směs nezasáhla pouze vybavení, ale také drzou slečnu Mettleovou, přesněji její pravou nohu.

„Všichni ven. Okamžitě!“

Každá vteřina vážila hroudu zlata. Neobtěžoval se kontrolovat, jestli ti zabednění bezmoci utekli, přednější bylo dostat novou profesorku z průšvihu. Bez řečí ji chytil do náručí a vzdálenost od poslední lavice do míst za učebnou, kde se nacházela komora s léčivými a neutralizujícími látkami, překonal doslova sprintem.

Posadil si kolegyni na pracovní stůl a její lektvarem potřísněnou končetinu umístil do svého klína. Jediným pohybem hůlky se zbavil černých a podle jeho soudu až příliš těsných kalhot, aby se dostal na kůži.

Pohled na rudé skvrny, které po sobě roztok zanechal, ho vyděsily.
„Jestli jste toužil mě svléct, nešlo to i bez těch cavyků okolo?“ snažila se Angela o prolomení děsivého ticha a získání ztraceného klidu.

S vražedným pohledem ignoroval její připomínky. Látka sice posloužila jako filtr a zábrana, přesto velké množství prosáklo skrz a on musel jednat rychle. Přivolal si potřebný balzám, otevřel kelímek a přesnými pohyby opatrně roztíral lepkavou ohnivě rudou hmotu podobnou vazelíně na zasažená místa.

„Řeknete mi konečně, o co jde, nebo si tu masáž hodláte vychutnat beze mě?“ ztrácela pevnou půdu pod nohama - děsila se neznámých a netušených následků. On si tu v klidu máchá klacíkem a ona trpí. Nesnesitelná žahavá bolest ji spalovala kůži. Jeho prsty nanášející lék ji sice úlevu nabízely, ale přeci jen ticho pro tuto chvíli pozbylo léčivý účinek.

„Mast na popáleninách vytvoří škraloup, který do sebe natáhne škodlivé látky. Pak se bude muset strhnout,“ konstatoval prostá fakta s očima upřenýma jen na svou práci.

„Už jsem se lekla, že jste oněměl.“ Zabije ho, při nejbližší příležitosti ho zabije.

„Připravená?“ padla z nenadání otázka.

„Na co?“ Místo odpovědi přiložil na první strup připravenou vatičku a trhl.

Angela vytřeštila překvapením a bolestí oči, ale nehlesla. Zvykla si snášet bolest. Postupně překonávali jedenu ránu za druhou. Osamělá slza opustila útočiště oka a vydala se po tváři dolů. Trpěla, ale nehodlala ukázat slabost; rozkousala si ret do krve, jen aby nevykřikla. Postřehla jeho zaváhání, shlédla do jeho obličeje a pak k místu, které znamenalo jeho nerozhodnost. Poslední poškozené místo se nacházelo celkem vysoko na vnitřní straně stehna. Nehtem pohladil citlivou kůži, až se zachvěla. Nebýt tak vyděšená, snad by si tu intimitu i vychutnala.

Trhnutí a výkřik. Prudká bolest se přetavila na palčivou, která nutila zatnout nehty do nejcitlivějšího místa a jinou bolestí přebít tu stávající. Opustila ji poslední síla, otřela si zvlhlé řasy hřbetem dlaně. Lapala po vzduchu a hledala rukou na jeho rameni ztracenou rovnováhu.

„Čekal bych fňukání, nadávky nebo pláč, ale vy jste mě překvapila.“ Znát ho, zjistila by, že jí zrovna složil poklonu. Opatrně vyprostil její nohu, ze svého hábitu, narovnal se a začal s nonšalantním klidem uklízet.

„Počkejte, až se vám rány uklidní a poté si dojděte na ošetřovnu,“ pokračoval, aniž by se otočil nebo ustal ve své činnosti.

Začínala se dostávat do varu.

„Takhle?“ provokativně se postavila, s váhou na zdravé noze, aby si všiml její poloviční nahoty. Otočil se a krokem se ocitl u ní, vtiskl jí do ruky chybějící oděv, který mezitím už stihl očistit jednoduchým kouzlem.

„Obléknout se už zvládnete sama?“ zeptal se šeptem se rty pár centimetrů od její tváře.

Soptící Angela se opatrně oblékla, sebrala poslední zbytky důstojnosti a pomalou strnulou chůzí se dostala na chodbu, kde se před cestou na ošetřovnu ještě naposledy otočila na již zavřené dveře.

Pro dnešek možná vyhrál, ale válka teprve začala!

24.02.2012 21:50:44
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one