.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Jen pár slov do začátku. Všemožně se snažím držet faktů z knih, přesto se v příbězích vyskytují detaily, které jsem si prostě musela opravit. Proto prosím, berte mě s nadhledem.
Tuto kapitolku bych ráda věnovala všem, kteří si ji tu vykomentovali.
Doufám, že vás nezklame.
A jmenovitě bych ji ráda darovala:
Nadin – za neskutečnou trpělivost a laskavost. Vím, že nemáš ráda, když ti pořád děkuji, ale přeci jen: „díky, za šanci.“
Saru – za její hravou povahu, která mě posunuje dál a dodává odvahu.
Wixie – za inteligentní rozhovory o neinteligentních věcech.
elu – za to, že jsi taková jaká jsi.


Návrat


Minerva stála na kraji Zapovězeného lesa a dívala se na osvětlený Bradavický hrad.

Opět doma, mihlo se jí myslí a přes rty jí přeběhl úlevný usměv.

Tolik jí ta známá budova chyběla. Naposledy se zadívala na vysoké věže a zamířila ke vchodu, kde ji už dychtivě očekával ředitel školy, sám velký Albus Brumbál.

„Rád tě opět vidím, Minervo.“ Vroucně ji uchopil do náručí, jako by ji už nikdy nechtěl pustit. Oplatila mu objetí stejnou měrou, i jí velmi chyběl.

Ani nedokázala vylíčit kolikrát si za ten nekonečný půl rok na něj vzpomněla a zatoužila po uklidňujícím úsměvu a vševědoucím blankytně modrém pohledu. Podal jí její hůlku, kterou tolik postrádala. Zvlášť ve vypjatých situacích, kterých se za ten čas nakupilo požehnaně. Ve sborovně, kde na ně čekal zbytek učitelského sboru, jí přivítali stejně vřele.

Brumbál si jí později večer zavolal k sobě. Povídali si dlouhé nekonečné hodiny, jako lidé, kteří se neviděli několik let a nyní nevědí, kdy přestat. Vyprávěli si příhody uplynulých dní a nevnímali běžící čas.

„Minervo,“ zarazil se Brumbál a přemýšlel, z kterého konce by měl nejlépe začít, „mluvíme tu spolu už skoro celý večer, ale vlastně jsem neslyšel nic, co by nějak vypovídalo o tvém životě mimo kouzelnický svět. Přihodilo se snad něco?“

Profesorka se zahleděla do ohně v krbu jeho pracovny, jako by tam hledala vhodnou odpověď.

„Albusi, stále ještě sháníš někoho na výuku klasických předmětů? Neupustil jsi už od svého plánu o větším splynutí obou světů?“ zeptala se z ničehož nic, aniž by spouštěla oči z plamenů.

„Jistě,“ vyčkával kam svými slovy míří.

„Našla jsem ti někoho vhodného právě pro toto místo.“

„Minervo, ty na školu myslíš i ve svém nedobrovolném vyhnanství. Je tě pro nás škoda.“ Smál se ředitel, ale ihned opět zvážněl. „Prozraď mi, v čem je háček?“

„Je to čistokrevná mudla!“ Odhodlala se mu pohlédnout zpříma do očí.

Spatřila neproniknutelný blankytný výraz. Zhluboka se nadechla, věděla, že jemu jedinému může říci vše.

„Víš Albusi, lidé dokáží být krutí. Kolikrát jsem si říkala, že jsou horší než Ten – jehož  - jméno – nesmíme vyslovit. Myslela jsem, že se raději vrátím dřív a budu čelit jisté smrti, než prožít tam byť jen jeden další den. A přeci se mezi nimi našla bytost, která nehledě na své problémy se dokázala postavit na mou stranu. Snažila se v mezích svých schopností, a někdy i víc, mi pomoci ten krutý čas nějak překonat. Ráda bych jí nyní tu laskavost oplatila. Vlastně se do nynějších nesnází dostala díky tomu, že se mě zastávala. Sama to neměla v té vesničce snadné a tím, že se postavila na mou stranu si definitivně uzavřela možnost, aby s ní zacházeli jako s člověkem.“ Minerva ukončila svou zpověď, při níž stihla Brumbálovi barvitě nastínit v pár příkladech, jak někteří omezení lidé zachází s něčím, co nedokáží pochopit, s něčím, co je pro ně nové nebo cizí.

Brumbál si vše tiše vyslechl, než odpověděl.

„Nemám žádné námitky, aby si ji přivedla, jen si to ještě pořádně rozmysli. Uvědom si, že ji přivedeš do nového prostředí, kde si bude muset zvykat na nový režim a navíc se jí vše stíží tím, že objeví kouzelnický svět, ve kterém vždy bude jen hostem. Věříš, že se s tím dokáže vyrovnat? Některé jedince by to mohlo stát i rozum, což je další z důvodů, proč musí být kouzelnický svět od toho okolního naprosto oddělen.“

„Pokud to někdo z lidí dokáže, je to právě ona.“

25.02.2010 19:42:55
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one