Tak jsem se po xy letech dočkala a zakončila svou první povídku vůbec. Musím se přiznat, že původně jsem s ní měla docela jiné plány. Člověk míní život mění. (wixie mi určitě promine, že jsem si slogan od ní pujčila ;-) ) Každopádně konec je tu. Sice mám připravený ještě prolog, ale to už je jen pár posledních slov, co nestojí ani za řeč.
Ráda bych poděkovala Wixie za první podporu ve světě FF a psaní téhle povídky. Pak bych chtěla vyjádřit vděčnost Nadin, která mě přinutila začít a dala mi prostor pro realizaci svých snů. Dalším člověkem, na kterého nechci zapomenout je elu, která stála u zrodu povídky a věnovala se její betaci. Později tento nelehký úkol přešel na Soraki, které též moc děkuji. Děkuji též Saře, která mě několikrát podržela nad vodou, když jsem chtěla se vším praštit a možná o tom ani neví. Ještě nesmím zapomenout na Zuzku jedinou nejvěrnější čtenářku, která mě dovedla až sem.
Všem se hluboce klaním a děkuji nebesům, že mi je seslal do cesty :-)
Měl by to být kompletní výčet lidí, kteří se do tvorby povídky nějakým způsobem zásadně zapsali. Doufám, že jsem nikoho neopomněla a pokud ano, předem se omlouvám. Přeci jen je to už nějaký ten pátek.
Večeře
![2570rjn[1].jpg](http://media1.wgz.cz/images/media1:535028b08ed1e.jpg/2570rjn%5B1%5D.jpg)