.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Vendi nás přišla prolustrovat, tak ji věnujeme jednu kapitolku, snad nebude proti.
A jako druhé osobě bych ji ráda poslala Reni, která nám tu pilně věštila ;-)

Kapitola 3 - Zlé vzpomínky

Po dalším měsíci a několika stěhováních se jim nakonec povedlo vytýčenou oblast relativně zbavit působení nežádoucí magie nebo ji alespoň zabezpečit. Vraceli se zpět na ministerstvo, kde je čekalo zasloužené volno a po dovolené další čistící akce.

Jean nadšeně zaklepala na světle natřené dveře a rychle se odběhla schovat za keřík stojící u cesty na verandu. Žena s dlouhými kudrnatými vlasy v čerstvě vyprané zástěře se zmateně rozhlížela po okolí a když se otočila k odchodu, Jean vyskočila ze svého úkrytu a vrhla se jí kolem krku.

 „I ty jedna uličnice,“ usmála se žena a zavedla dívku do domu.

Jean matce povyprávěla nejčerstvější a nejšťavnatější zážitky ze svých cest a neopomněla se zmínit, že potkala velmi zajímavého muže.

„Mami, myslíš, že by ses za Tobiase mohla u strýčka přimluvit?“ obkreslovala Jean prstem obrysy na vzorovaném ubrusu a po očku sledovala matčiny reakce.

„Jean, miláčku, vždyť toho člověka sotva znáš a nevíš, čím se provinil,“ pohladila svou dcerku po vlasech a zadívala se jí přísně do očí.

„Sama si mě učila, že druhým se má pomáhat,“ vztekala se Jean nad matčiným jasným nezájmem, než prudce vyskočila na nohy. Chvilku postávala na místě, pak uraženě přešla k oknu, kde se zadívala do zahrady.

„Dobrá, uvidíme, co se dá dělat, ale nejprve si s ním chci promluvit,“ rezignovala nakonec Hermiona pod psím pohledem své dcery. Před očima se jí rozehrála vzpomínka na doby, kdy bojovala za práva skřítků a nikdo se nepostavil na její stranu, dokonce i skřítkové se tomu zájmu bránili.

Ron je opustil brzy po narození Jean a tak výchova jejich dcery zůstala jen na ní. Práce pro ministerstvo se mu stala osudnou, když ho jeden z posledních stoupenců lorda Voldemorta zaskočil nepřipraveného.

Zakusila těžká období, ale až teď poznávala, že odvedla dobrou práci.

Jean táhla svou matku chodbami ministerstva do dolních pater, kde se nacházely prostory určené pro Oddělení nápravy škod napáchané hrůzami války. Doslova radostí poskakovala, jak byla nadšená, že se jí její plán daří. Tobias sice nechtěl ani slyšet o nějaké pomoci a přímluvách, ale až vše zařídí, už jí nebude moci odporovat a určitě jí poděkuje.

Vtrhla do jeho maličké kanceláře skoro bez zaklepání a zhurta spustila k zádům muže hrbícího se nad stolem plným map.

„Tobiasi, chtěla bych ti někoho představit,“ zazpívala radostně, že konečně nastává zlomový okamžik. Tobias se pomalu narovnal a otočil.

V Hermioně by se v ten moment krve nedořezal, z tváře jí vyprchala všechna barva a málem se jí podlomila kolena.

Jean si nevšimla matčina šoku a pokračovala si dál ve svém.

„Mio!“ zašeptal muž, aniž by Jean zastavil.

„Dobrý den, profesore,“ Hermiona posbírala svou rozsypanou nebelvírskou kuráž.

Jean přestávala stíhat sled událostí, pozorovala svou bledou matku, jak uhranutě sleduje Tobiase a on jí pohled stejnou měrou vrací.

 

Nenápadně se snažila dostrkat matku k svému cíli, usilovala o uskutečnění nevinných setkání Hermiony a Tobiase, ale ta vždy skončila prudkou výměnou názorů. Hermiona si nebrala servítky a neustále se do něj navážela třeba i pro drobnosti a on jako obvykle si nenechal nic líbit. Hořkost, nenávist a ztracené ideály kroužily okolo v čím dál menších kruzích. Nakonec to vzdala. Prosila matku, aby na vše zapomněla, že se zařídí sama a svého cíle dosáhne jinak. Tušila, že obě strany boj ničí, ale nechápala, proč v něm přesto pokračují. Co ji však dráždilo ze všeho nejvíc, bylo, že oba zarputile odmítali říct důvod jejich sváru a tím jí zamezili vytvořit mezi nimi alespoň klamné zdání příměří.

 

Hermiona rázovala ode zdi ke zdi dlouhými kroky po měkkém koberci Harryho kanceláře.

„Ještě jednou, Harry, rezolutně odmítám, aby Jean pracovala se Snapem!“ Zkřížila ruce na prsou a vyslala varovný pohled do křesla, kde se Harry snažil poskládat střípky informací z jejich hodinového rozhovoru dohromady.

„Hermi, sama si souhlasila s tím, že by neměla mít protekci, jen proto, že je dcerou dvou ze slavné trojky,“ Harry se smířlivě usmál, vstal ze svého ministerského křesla a přešel ke své kamarádce, „souhlasilas, aby používala rodné jméno své babičky místo Ronova. Proč, by to najednou mělo být jinak?“ pohladil ji chlácholivě po ruce.

„Tady přeci nejde o výhody, ale o její bezpečí!“ rozhodila Hermiona vztekle rukama.

„Severus byl Starostolcem osvobozen, sám jsem se o to přičinil!“ ohradil se rázně Harry.

„Jistě a za smrt Brumbála dostal jen doživotní zákaz vstupu do Bradavic. Nikdy jsem nepochopila, jak si mu to mohl udělat!“ třískla za sebou dveřmi. Neuspěla u kováříčka, půjde za kovářem.

Zaklepala na dveře, ze kterých nedávno doslova vyběhla. Pokusí se postavit minulosti čelem. Jakmile v Tobiasovi poznala učitele lektvarů, vzpomínky rozehrály své bolestné představení.

Protáhla se po dlouhém spánku a ihned poznala, že je něco špatně. Zapátrala rukou po posteli, aby zaznamenala, že v ní leží sama. Posadila se a rychle se rozhlédla. Nebelvírská dívčí ložnice nikdy nepůsobila, tak studeně a opuštěně. Protřela si ospalé oči a zjistila, že leží v posteli profesora Severuse Snapea. Tváře jí zrůžověly z představy, co se stalo předešlou noc. Jejich vztah trval už skoro půl roku a ona se díky tomuto zvláštnímu muži cítila neskutečně šťastná a volná. Po špičkách přeběhla studenou podlahu, aby mohla ukořistit ještě pár chvil v jeho hřejivé náruči, než odejde učit a ona se bude muset jít tvářit, jako by ho nesnášela. Jeho komnaty však zely prázdnotou. Nikdy neodešel bez rozloučení. Křik a shon za dveřmi ji vytrhl z hloubání, popadla hůlku, narychlo se oblékla a spěchala chodbou, aby se stala svědkem všeobecného zmatku a povyku.

Pochopila až mnohem později, když bylo jeho tělo odklizeno do kaple, střepy byly posbírány, utichl truchlivý fénixův nářek, dozněla poslední smutná slova, mozek přestal popírat realitu a ona mohla nečinně ležet v posteli. ‚Snape zabil Brumbála.‘ Tak nějak to Harry říkal. Ne, to se nestalo. Zítra se probudí v jeho náručí a oba se spolu pobaví nad jejím bláznivým snem, že Albus je… že Brumbál není….

Její hlava nedokázala tu jednoduchou zprávu přijmout.

Dveře se prudce otevřely. Stál v nich a ona si zoufale pomyslela, že i když oba zestárli, jemu to na té zvláštní uhrančivé kráse rozhodně neubralo. Jednoduchým pokynem ji pozval dál.

„Mohlo mě to napadnout, jak je prosté si půjčit jména rodičů. Tobias se ti stal soukromým bičem?“ Vzpomínala na noci v jeho objetí, kdy se jí přiznal k nenávisti k despotickému otci. Těkala očima po regálech a oddalovala důvod své návštěvy, než se dostala pomalou chůzí až k němu a ocitla se mu tak tváří v tvář.

„Stejně jako tvá dcera.“

Prosté a jednoduché, nikdy si nepotrpěl na nikam nevedoucí rozhovory.

„Drž se od Jean dál!“ vyhrkla ve snaze dostat to ze sebe a rychle zmizet z jeho dosahu.

„Zakaž jí to, zařiď si to! Jak sama dobře víš, já si moc vyskakovat nemůžu.“ Zády se opřel o stůl a zaujal tak oblíbenou pózu z doby, kdy ještě učil v Bradavicích. Hermiona ohrnula ret. Už se ho nebojí, není malá studentka trpící pod proudem sarkastických urážek. Vztáhla dlaň a vytrhla jeho pravou ruku z pevného sevření na hrudi, kde vykasáním rukávu odhalila jeho předloktí. Nijak v počínání nebránil, jen ji tiše pozoroval.

„Jistě, jen malá jizva. Tak lehce se dělá tečka za minulostí,“ pustila rukáv, který sklouzl na své místo. „Já nezapomínám. Měli tě poslat na doživotí, ale místo toho tě osvobodili!“

„Mohla ses přijít podívat k soudu, jako hrdinka si měla právo zasahovat i do neveřejných procesů.“ Ani Severus už se nemohl ubránit tomu, aby zvýšil hlas.

„Jenže vám, slečno Grangerová, jsem nestál ani za to!“

Nemohla se ho zúčastnit, nešlo to. Tak brzy se nedokázala s jeho podvodem smířit. Zradil Brumbála. Zradil všechny, kteří mu věřili. Zradil svým odchodem ji.

Toužila na něj zapomenout, tvářit se, že jeho polibky a doteky nikdy nepoznala.

Zabořil štíhlé prsty do jejích ramen a prudce si ji přitáhl blíž k sobě.

 „Paní Weasleyová!“ ohradila se a přikryla jeho dlaně svými v pokusu strhnout je dolů. Při pohledu do černých hloubek jeho očí ale zapomněla, co vlastně zamýšlela. Stáli strnule proti sobě. Jediným bodem se stala jeho ústa sklánějící se k jejím.

„Mami!“ Jeden výkřik, dva zmatené pohledy a jeden rozzuřený. Severus stál rázem na druhém konci místnosti a Hermiona se snažila pochopit, k čemu se to právě chystala.

Jean si, celou situaci vysvětlila jinak. Stoupla si mezi oba zúčastněné a s rukama v bok Hermioně vyčítala, že se jí musí neustále plést do života.

Jindy výřečná Hermiona se nedokázala bránit, ne když její vlastní dcera stojí proti ní kvůli němu.

27.07.2012 23:00:04
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one