.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Mám problémy s připojením, takže druhá kapitolka se zpožděním.

 

Kapitola 2 - Milovat lze jen jednou

Jean rozdělila denní úkoly a zamířila na krátkou obchůzku okolí.
„Nedaleko odtud je bažina nasycená magií,“ zasyčel ji známý hlas za zády. Prudce se otočila na Tobiase opřeného o strom.
„Zítra se tam porozhlédneme,“ oznámila mu věcně a snažila se tvářit vyrovnaně a klidně. Stále měla z jeho přimhouřeného pohledu pocit, že by měla stát v pozoru.
„Pro početnější skupinu je to nebezpečné, půda je tam nestabilní. Dojdu tam sám. Ještě dnes.“ Odlepil se od kůry a loudavou chůzí se prosmeknul kolem ní.
„Usilujete o převzetí velení?“ opáčila tónem, o kterém doufala, že bude dost autoritativní a spěšně ho následovala. Vypadalo to, jako by ji ignoroval. Nezpomalil, i když bylo zcela evidentní, že ví, že za ním jde a ani nijak nereagoval na její otázku.
 „Jdu s vámi!“ zastavila se mu po boku. Úkosem si ji změřil, ale neprotestoval.
Vedl ji jistě, jako by toto místo už v minulosti navštívil. Prodrali se hustým houštím, až se před nimi rozprostřela travnatá loučka posetá pestrobarevnými květy.
Rozhodla se mu ukázat, kdo je vůdce a vyrazila první, jenže jí nebylo přáno, protože ji prudce strhl zpět. Zmateně na něj upřela hnědý pohled.
„Chcete se utopit?“ nemusel zvýšit hlas, a přesto poznala, že se na ni hněvá. Zdvihl kámen a hodil ho před ně. Její zbrklost ji málem přivedla do maléru. Kámen se propadl tím, co se zdálo být trsem trávy, jako kostka cukru smetanou. Šokovaně zírala na místo, kterým chtěla projít a nadávala si, jak mohla zapomenout na svůj výcvik a neomylný instinkt. Opatrně vytáhla hůlku a přemýšlela, jaká diagnostická kouzla budou nejvhodnější.
„Kterým způsobem nás hodláte zabít teď?“ protočil oči její doprovod.
„Nechte těch ironických průpovídek a řekněte mi narovinu, o co tu jde!“ vyprskla, protože ztrácela kontrolu nad svými rozbouřenými emocemi.
„I to nejjednodušší kouzlo by se tu obrátilo proti nám. Ochranný štít brání kouzlit,“ máchl otráveně rukou okolo a tvářil se, jako by mu tvořilo největší obtíž ji cokoli vysvětlovat. Ano magický štít, o tom už slyšela, ale poprvé se s ním setkává v reálu. Pozorněji se porozhlédla a zjistila, že od místa kde stojí, se okolí opravdu nepatrně rozostřuje. Pro obyčejného smrtelníka nepostřehnutelné.
„Co navrhujete?“ poddala se jeho zřejmým zkušenostem.
„Dostat se do středu k jádru a zničit ho.“ Prosté konstatování typu tohle-už-máš-dávno-vědět.
„Jak? Všude okolo se rozprostírá bažina,“ Jean se nehodlala vzdát bez boje. Nasupeně si složila ruce na hrudi a čekala na odpověď od pana „moudrého“.
Tobias opět nasadil výraz naprostého zoufalství.
„Budeme sledovat motýly.“ Další jednoduché konstatování.
Jean vzdala úsilí pochopit tok jeho myšlenek a jednoduše si počkala na vysvětlení.
„Motýl se neřídí očima, a proto zaručeně pozná, který květ je pravý.“ Nečekal na odpověď, otočil se k ní zády a pustil se za prvním barevným tvorečkem. Pochopila, že pokud se do večera nedostanou na pevnou půdu, nemusí to zvládnout nikdy.
Motýl v noci taky odpočívá.
 
Jean otráveně seděla na uschlé větvi a vztekle cupovala stéblo trávy. Šero sebou pomalu přinášelo nastávající tmu a ona trčela společně se svým průvodcem na opuštěném ostrůvku uprostřed divočiny a, co hlavně, neprostupné bažiny. Epicentrum černé magie se jim povedlo neutralizovat, okolní krajina se rázem vrátila do původních tvarů, ale sebemenší magický výboj by jejich počínání mohl zmařit, takže proto zůstali uvězněni na ostrůvku.
„To se vám opravdu povedlo!“ vztekala se Jean spíš na sebe než na Tobiase.
„Kdybych vás nemusel vláčet sebou a donekonečna vám všechno vysvětlovat, nikdy bych tuhle školáckou chybu neudělal!“
Slovní úder se jí vrátil s nečekanou razancí.
„Moji lidé mě zaručeně půjdou hledat,“ postavila si tvrdošíjně hlavu.
„A pokud je povede ten mamlas Adrien, utopí se tu všichni,“ odvětil suše a prohlížel si nepřítomně okolní krajinu.
Chtěla mu odporovat, vážně chtěla, ale měl pravdu.
 
Jedna Hodina stíhala druhou, celkem vzato se skoro předháněly, která dříve uběhne. Tma všechno milosrdně zahalila do svého hvězdami vzorovaného hávu.
„Cos provedl, že tě poslali sem?“ Jean se zachichotala, jak jí samo tykání sklouzlo ze rtů. Třela si promrzlé paže a přisedla si blíž ke svému společníkovi, aby od něj získala kousek jeho živočišného tepla. Jeho výraz ze tmy nebyl patrný, ale tušila, že ho svou familiárností zaskočila. Na ramenou jí přistál kabát a jeho paže si ji přisunula ještě kousek blíž.
„A co ty?“ pronesl tiše kdesi nad její hlavou.
„Já jsem si to vybrala dobrovolně,“ zaklonila hlavu, aby zahlédla jeho oči, „Proč neděláš něco, co by tě bavilo?“
„Podle čeho soudíte, slečno Prewettová, že se nebavím?“ Poznala, že si ji přechodem na vykání dobírá.
„Nejsem hloupá. Máš velký potenciál, mohl bys mnohé dokázat.“ Zkoumala jeho tvář vzdálenou jen pár centimetrů od té její. Tma mu však dávala šanci zabalit emoce do tmavých stínů.
„Například?“
„Lektvary,“ bleskla jí hlavou myšlenka, kterou ihned vypustila do prostoru mezi ně. „Se svými znalostmi bys hravě zvládl spoustu věcí, nebo je můžeš učit, mně si poradil dokonale.“ Rozzářila se, jak skvěle vyřešila jeho problém, on však ustrnul.
„Mýlíš se,“ odvětil a nepatrně se odtáhl.
„Nechtěla jsem tě urazit.“ Nechápala čím, se ho dotkla, ale mrzelo ji, že se po krátkém okamžiku sblížení zase uzavírá do sebe. A to nechtěla připustit.
„Měla by ses pokusit usnout. Plyny z bažiny působí hůř než ether, za chvilku bys mi vyzradila i to, cos neřekla vlastnímu otci,“ promluvil tiše a upravil jí límec kolem krku.
„Táta je mrtvý,“ zašeptala a vzpomněla si na chvíle, kdy jí v otcovské náruči bylo krásně.
Oba se ponořili do svých vlastních myšlenek, toulali se ve svých soukromých světech.
Neměla příliš času poznat otcovskou lásku, vlastně si ani pořádně nevybavovala, jak vypadal. Jen jeho veselý hlas z dob, kdy ji uspával pohádkou, slýchávala ve snách.
„Tobiasi?“ snažila se ho vtáhnout zpět do diskuze. „Miloval jsi někdy někoho?“
„Jednou,“ promnul opatrně pramen jejích vlasů. „Vlastně dvakrát.“
„Opravdová láska je ale přeci jen jedna.“ Nechápala, s jakým klidem dokáže konstatovat, že jeho životem prošly dvě ženy.
„Jsi ještě dítě,“ zašeptal a jeho dech ji polechtal na nose. Vztáhla ruku, přejela mu prsty po tváři a políbila ho na překvapená ústa. Povolil se jejímu hřejivému dotyku a oddálil své rty, aby mohla jazykem proniknout dovnitř. Pohrával si s jejími ústy, než se spěšně odtrhl.
„Proč si to udělala?“
„Abys věděl, že už nejsem dítě a…“
„A?“
„Chtěla jsem vědět, jaké to je líbat muže.“ Naštěstí, pod pláštíkem dámy noci, nemohl zahlédnout, jak ji polila červeň.
„Příště,“ vtiskl ji polibek na špičku nosu, „si počkej na toho pravého.

22.07.2012 09:43:06
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one