.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Milé moje,
než se uvolní moje betuška k opravám, přichystala jsem si pro vás pár překvapení.
Jedním z nich je tahle malá krátká povídečka. Jedná se o povídku, kterou jsem kdysi napsala pro naši drahou wixie a s jejím laskavým svolením vám ji sem přidávám.
S tím druhým mi pomáhá Saruška a to by se tu mělo brzy taky objevit  - nechte se překvapit;)
Hezké počtení.

Kapitola 1 - Pan Lloyd


Dopnul poslední knoflíček na manžetě svého tmavého kabátu a černým pohledem přejel celou místnost s pocitem, že se sem už nikdy nevrátí. Nakonec jeho oči spočinuly na divokých kudrnách rozprostřených po polštáři. Roztřesenou dlaní uhladil neposlušnou svatozář jemných vlasů, ale děvče v jeho posteli se neprobudilo. S neslyšným povzdechem nechal dlaň opět klesnout a dovolil si ještě kousek sentimentu, s kterým hleděl na něžného andílka v rozházených peřinách.

Konečné cvaknutí dveří znamenalo definitivní uzavření jeho dosavadního života. Zároveň tím zahájil nový, mnohem nebezpečnější.

 

Jean se zamumláním kouzla klepla hůlkou na špinavý pařez, aby ho zbavila nejhoršího nánosu hlíny a poté se na něj odevzdaně sesunula. Adrien se s funěním dobelhal vedle a těžce se skácel na zem.

„Nehnu se už ani o píď, tenhle les je nekonečný,“ odkopl Adrien těžké boty a masíroval si unavená chodidla.

„Adriane, copak nevíš, že když si zuješ boty, otečou ti nohy a ty je už neobuješ?“ neubránila se Jean smíchu při trpitelském výrazu v kamarádově tváři.

„Nechci je znovu obouvat,“ fňukal kolega s nadějí, že se dnes utáboří.

„Pokud se nehodláte probudit s něčím ošklivým na obličeji, měl byste si je obout velmi rychle!“ tichá, zato rozhodná, slova za jejich zády je probrala z letargie a postavila bleskově na nohy. Jejich hůlky se vyšvihly do bojových pozic.

„Kdybych vás chtěl zabít, už dávno byste leželi tváří k zemi,“ dobře slyšitelné odfrknutí zakončilo krutou pravdu. Nedávali dost pozor a byli si toho vědomi.

„Kdo jste?“ první se vzpamatovala Jean, která se rozhodla pro smířlivý tón a sklonění hůlky.

„Slečno Prewettová, posílají mě za vámi z ministerstva,“ znuděně jí podával úředně vyhlížející dokument. Rychle přelétla zdobená písmenka na pergamenu i jeho netečnou tvář. Černé vlasy pevně svázané do cůpku zdůrazňovaly ostrý orlí nos i uhlově černé tvrdé oči.

Jean přimhouřila své oříškové oči. Možná, kdyby si vlasy rozpustil, nepůsobil by tak přísně, ale to už nebyla její starost.

„Jean, děje se něco?“ dloubl do ní Adrian ve snaze upoutat na sebe pozornost. Nelíbilo se mu, jak nečekaně a hlavně nenápadně se tu ten podivný člověk zjevil a už vůbec se mu nelíbilo, že ho oba ignorují.

„Pana Lloyda nám posílají z ministerstva na výpomoc. Vrátíme se na základnu, pro dnešek toho bylo až dost,“ rozhodla nakonec, ale oči z toho tajemného muže nespouštěla.

„Proč, nemůžeme zůstat na noc tady?“ nehodlal Adrien vidinu odpočinku tak rychle propustit.

„Protože v epicentru černé magie není radno tábořit,“ dostalo se mu odpovědi od nového člena skupiny.

 

Jean seděla ve svém stanu a se strnulým výrazem hleděla na prodlužující stíny, které na celtě kreslilo zapadající slunce. Dlouhé kudrnaté vlasy si nepřítomně splétala do pevného copu. Kdyby je nechala na noc volně, ráno by je neučesala. Neposlušné kadeře zdědila po své matce a výraznou barvu jim dodal otec.

Snažila se ukočírovat tok svých myšlenek, ty si však splašeně létaly podle svých vlastních pravidel.

Jean se po škole vrhla na práci bystrozora a s vervou sobě vlastní to dopracovala až sem. Vedla skupinku kouzelníků, která potírala následky slavné války. Hledala se svými lidmi místa zasažená černou magii a napravovala škody. Důležitý a nebezpečný úkol jí vyhovoval a přinášel uspokojení. Ona sama válku nezažila, narodila se až po jejím konci, ale zkázu, kterou napáchala, nacházela stále. Její matka, která bojovala na straně světla, jí tvrdošíjně odmítala vyprávět, co se tehdy dělo a proto se musela spokojit jen s informacemi ze školy. Často pátrala v různých zdrojích, ale lidé odmítali vzpomínat. Toužili začít znovu žít, proto pramenů ubývalo. Jenže jí stále něco podstatné unikalo a ona si přála tomu přijít na kloub.

Zalezla si do svého spacího pytle, zhasla jedním mávnutím hůlky světlo a podložila si hlavu rukou. Tma rázem pohltila celý prostor a tiché zvuky noci naplnily její dnešní útočiště. Zaposlouchala se do ševelení větru, které jí začalo hrát pravidelnou ukolébavku.

První ptačí tóny sloužily Jean jako budíček. Sebrala ranní hygienické potřeby a vydala se, dokud ještě všichni spí, k nedaleké řece trochu se upravit. Nesnášela svůj vzhled po probuzení. Vlasy jí někdo při spánku aranžoval na nejhorší vrabčí hnízdo, oči se slepily a tvář otekla a růžověla.

Na břehu se chystala stáhnout noční oděv, když si všimla něčí siluety. Přikrčila se za nejbližší strom a snažila se prohlédnout ranní mlhu stoupající z vodní hladiny. Nadávala, že si hůlku nechala ve stanu. Nevěřila by, že se jim někdo vkrade do tábora. Zahodila věci třímající v náručí a přikrčená se proplížila blíž. Věděla naprosto přesně, že nikdo z jejích lidí nestává dřív než ona. Schovaná za hustým křovím nestačila žasnout ze svého objevu.

Z vetřelce se vyklubal její nový podřízený Tobias Lloyd. Stál jen v černých kalhotách u stromu, na který si zavěsil zrcadlo, právě si stahoval své dlouhé vlasy do pevného culíku pomocí černé stuhy.

Jean si všimla, že stejně jako ona nepoužívá na česání, a jak si podle potřeb položených vedle hůlky a košile všimla ani na holení, čistící a upravovací kouzla, raději dává přednost poctivé ruční práci. Opatrně se naklonila, aby měla lepší výhled. Tušila, že další zásah do soukromí by jí asi už nemusel dovolit. Jeho štíhlé tělo pokryté řadou jizev prozrazovalo, že si užil své.

Dokončil úpravu, pomalu s rozvahou posbíral své náčiní a klidným krokem se vydal zpět.

„Nemyslíte, slečno Prewettová, že na schovávanou jste už přeci jen dost stará?“ pronesl otráveně, když procházel kolem jejího úkrytu, aniž by se zastavil.

Jen udiveně vydechla, ale na námitky se nevzmohla.

 

Jean stavěla svůj stan pod košatým bukem kousek stranou od ostatních. Našla si jako vždy výhodné místečko, kde měla přehled o celém stanovišti a zároveň i dost soukromí. Viděla, že nedaleko od ní si svůj příbytek rozkládá i Tobias. Zahleděla se na jeho úsporné pohyby a snažila se přestat na něj myslet jako už tolik dní před tím. Je tomu už druhý měsíc, co se k nim přidal a za tu dobu se velmi osvědčil jako dobrý stopař i ochránce. Mnohokrát je zachránil před nečekanými léčkami a nástrahami. Zjišťovala, že s černou magií má dozajista spoustu zkušeností. Fascinoval ji. Na jeho jistě pokročilý věk působil mladistvým dojmem a skrýval se v něm velký potenciál. Všech ve skupině se stranil a mluvil jen, když to bylo opravdu nutné. Snažila se o něm vypátrat něco víc, ale jediné, co se k ní dostalo, byly fámy od jejich kolegů.

Hemžení při zakládání nové přechodné stanice se podobalo mravenčímu snažení o vybudování mraveniště. Lidé pobíhali od jednoho k druhému v předem stanoveném plánu, každý si dobře uvědomoval, co za úkol musí splnit. Jean věděla, že v tomto časovém úseku jí není třeba a má chvilku vytouženého klidu jen pro sebe.

Sedla si nedaleko tábora na kraj okolo protékajícího potoka, rozdělala si malý ohníček a vytáhla svou přenosnou sadu na lektvary. Po matce získala touhu po vědění a ze všech oborů ji lektvary lákaly nejvíce. Strýček jí kdysi daroval zajímavou učebnici, která obsahovala řadu poznámek a vpisků. Naučila se tak spoustu těžkých lektvarů mnohem rychleji než ostatní a naučila se i mnohým neznámým. Nalistovala založenou stránku a dala se do přípravy, jednoho z náročnějších lektvarů.

Ztuhlý zapáchající obsah nechala s odporem zmizet. Stále nemohla přijít na to, kde dělá chybu, postupovala přesně podle návodu a stále nedokázala dosáhnout potřebné konzistence, aby směs mohla dotáhnout do konce. Svraštila čelo a přejížděla po ohmataných stránkách, aby nalezla, co jí vypadlo.

„Přidejte před poslední fází trochu vody.“ Prudce se otočila za hlasem, jak ji nečekaný host vylekal.

„Obyčejnou vodu?“ nedůvěřivě si prohlížela Tobiase sklánějícího se nad jejím snažením.

„Voda není nikdy obyčejná! Dokáže dávat život stejně jako brát, je obsažena ve všem, co nás obklopuje, proč byste ji nemohla tedy přidat i do…“ nahlédl zkušeně do kotlíku s bublajícím novým základem, „posilujícího lektvaru?“ Jean nestačila žasnout, jak mohl poznat, o který druh lektvaru se pokouší, když mnoho z nich má velmi podobný základ.

„Ale tady v postupu se o ní nepíše,“ zmateně listovala a říkala si, že by na nic tak banálního přeci nezapomněla.

„Pokud máte klasickou učebnici, ani se nedivím,“ přiklekl si vedle ní.

„Právě že nemám,“ vítězně máchla svou knihou ve vzduchu.

Podmračeně jí vytrhl svazek z ruky se slovy: „Kde jste ji vzala?“

„Nemusíte se obávat, černá magie v ní není,“ zářivě se na něj usmála, „daroval mi ji strýček. Podívejte, jak se v lektvarech vyznal, obsahuje spoustu cenných rad,“ snažila se získat ji zpět, aby mu mohla dokázat pravdivost svého tvrzení. On se však zvedl, s odporem odhodil knihu před sebe a odešel. Na zadní straně desek zasvítil nápis:

„Tato kniha je majetkem Prince dvojí krve“

12.07.2012 21:05:50
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one