.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

26. Někdy je těžké se rozhodnout

Někdy je opravdu těžké se rozhodnout a hledat odpovědi kolem sebe není nejlepší řešení. Rozhodnout se musíme nakonec sami.
Naštěstí Ginny si sama volit nemusí, protože to děláte za ní ;-)
A abyste to neměli jednoduchá, hezky budete rozhodovat i za mě. Proto se opět těším na zajímavé možnosti v závěru.
Pokud nebude dost komentářů, volím si sama. (Opravdu je to výhružka. Občas umím být drstická, když mám náladu :D )

Děkuji Sáře, že mi věnovala špetku svého drahocenného času a mrkla se mi na kapitolku, abych vám nevnucovala úplné bláboly ;-)

Užijte si



 
Severus byl rád, že se Ginny odhodlala mu důvěřovat. Přes den se všemožně snažila dávat najevo, jak v jeho společnosti zažívala nejhorší možné utrpení. V noci vždy nakonec přišla a uvelebila se mu v náručí.
Najednou se cítil kompletní. Veškeré to špehování a přetvářky dostaly smysl. Pro pár okamžiků, kdy se k němu tisklo dívčí tělo, by dokázal přetrpět nemožné.
Jednou se na Voldemortově oslavě další povedené akce zdržel víc, než sám toužil. Pozdě večer se vracel unavený zpět k sobě a náladu měl horší než podzimní obloha před bouřkou. Cítil se podrážděný a potkat nějakého studenta po večerce na chodbě asi by ho rozčtvrtil.
Vyčerpaně se opřel o dveře v ředitelně, ještě jasně cítil, jak ho pálí svaly od poslední dávky Cruciatů. Toužil jen po dlouhé horké sprše a měkké posteli. Pak ji spatřil. Choulila se na křesle zabalená do jeho školního pláště. Čekala na něj.
Přešla ho veškerá zlost. Tiše stál a jen se na ni díval, nechtěl ji ničím vyděsit.
Utekla do ložnice, když ho spatřila. Přesto těsně před tím, než zmučeně usnul, ucítil, jak si k němu opět lehá. Zase mohl zabořit nos do voňavých rudých loken. Měl chuť si ji k sobě pořádně přitisknout, aby už nikdy neodešla, ale bál se. Nechtěl ji odehnat svou prudkostí.
 
ooOoo
 
Ginny se brzy ráno vyplížila z ředitelny a pospíchala na ošetřovnu. Večer zaslechla, že se Neville stal terčem pro názornou ukázku v hodině Obrany proti černé magii.
„Jsi v pořádku?“ šeptala, když se k němu konečně proplížila. Gratulovala si, jak dobře se jí povedlo proklouznout temnými chodbami hradu, aniž by ji někdo zahlídl.
„Budu,“ kývl dotazovaný a pokusil se při tom usmát. Podlitiny na obličeji mu příliš prostoru pro grimasy nedávaly.
Ginny cítila ohromnou vinu, i když za kamarádovo poranění přímo nemohla. Ona byla chráněná ředitelovou náklonností, takže hodinami procházela s minimální újmou, ale ostatní takové štěstí jednoduše neměli. Našlo se jen pár jedinců, kteří jí to nezazlívali. O to víc se teď cítila provinile.
Povídali si ještě dlouho, než je vyrušily přicházející kroky. Ginny rychle zalezla pod postel a Neville předstíral spánek. Kdyby je tu načapali, oba by si to šeredně odskákali. Ze svého místa mohla dobře sledovat víření černého pláště.
„Neměl bys to pít!“ vyhrkla, když si všimla flakonku v kamarádově ruce. Došlo jí, proč tu ředitel byl takhle brzy a stejně tajně jako ona. „Mohlo by ti být hůř,“ dodala rychle. Musela ho upozornit, že lék není od zdravotnice.
„V to doufám,“ pokusil se Neville opět o úsměv. „No tak Ginny, ty jsi to stále ještě nepochopila?“ zeptal se vážně. „Snape ve skutečnosti není nepřítel. Pravidelně nám tu potají nechává krom léčivých i tyhle lektvary, po kterých je nám mizerně.“ Neznělo to příliš, jako dobrá obhajoba. Jenže Ginny měla pocit, že právě v tom je klíč k celé záhadě.
„Proč?“ cítila se hodně hloupě, že se musí ptát. Vážně netušila, proč by měla mít radost, když někdo záměrně ubližuje ostatním.
„Trocha nevolnosti nám zaručí víc dní na ošetřovně a míň utrpení v učebně,“ vysvětloval spolužák trpělivě a zvláštní obraz začínal nabírat jasných obrysů.
 
ooOoo
 
Ginny se odpoledne pokoušela dopsat esej na Bylinkářství, ale nemohla se donutit k soustředění. Nakonec to vzdala a způli zaplněný pergamen hodila do brašny. Sedla si ke krbu a vzpomínala na první noc, kdy se odhodlala přijít za Severusem. Nenáviděla se za to. Považovala to za projev slabosti. Jenže zároveň byla vděčná, že ji nevyhodil. Svářily se v ní dvě strany jedné mince. Cítila se hrozně provinile, že toužila být nablízku úhlavnímu nepříteli. Opravdu byla tak špatná, jak o ní spolužáci smýšleli?
Pak tu byla scéna z dnešního rána a Nevillovo zastávání. Vážně se snažil studentům pomoct, nebo měl jen zvrhlou touhu ještě víc škodit? Nemohla se ho ani zeptat, protože by jinak musela přiznat svou přítomnost na ošetřovně i protichůdné pocity k jeho osobě.
 
Večer se převalovala v posteli a nedokázala usnout. Příliš si zvykla na teplé objetí, že si najednou připadala nesvá. Po špičkách přeběhla pokoj a stoupla si před spícího muže. Věděla, že spánek předstírá, ale nezlobila se. Jejich soukromá hra spočívala právě v klamné nevědomosti. Lehla si vedle něj a byla vděčná, že má zavřené oči. Nikdy by nedokázala to, k čemu se odhodlala, kdyby ji sledoval.
Opatrně se naklonila a přitiskla rty k těm jeho. Neotevřel oči, přestože na chvilku zaváhal, než jí začal polibek oplácet. Stále jí dával šanci utéct do bezpečí ložnice. Tohle byla další výhoda. Ložnice byla příliš osobní, ale takhle na gauči se cítila svobodnější.
Chvějícími prsty se mu pokoušela rozepnout košili, ve které spával. Tentokrát oči otevřel.
„To není dobrý nápad,“ zamručel, proti jejím dychtivým rtům.
„Já vím,“ zašeptala a modlila se, aby ji právě teď neodstrčil. Podruhé už by se k podobnému činu neodhodlala. Nebylo třeba.
Ginny si vychutnávala každý jeho dotek. Ani nezaregistrovala, kdy ji svlékl. Najednou se cítila hloupě. Jeho tělo i přes všechny jizby působilo dokonale, za to ona je proti němu tak mladá nanicovatá. Co by se mu na ní mělo líbit? Jenže jeho pohled ji hodnotil s takovou úctou, že si připadala jako bohyně.
„Bude to nejspíš bolet,“ zašeptal jí do ucha a dlaní přejel po intimních místech. Prudce srazila kolena, takže mu ruku uvěznila mezi stehny. Vyslala k němu poděšený oříškový pohled, vyprchala z ní veškerá odvaha. Najednou si nebyla sebou příliš jistá. Skutečně to chce udělat?
Laskal a líbal ji, dokud se neuvolnila na tolik, aby ho pustila do svého klína. Bolest ji zasáhla nepřipravenou. Pevně se chytila prvního možného pevného bodu kolem sebe. Nehty zaryla Severusovi do ramen s takovou silou, že jistě zanechají následky. Přestal se v ní pohybovat a jen ji jemně hladil, kde mu to dovolila.
 
Ginny ještě odpoledne nedokázala pořádně sedět. Bolelo ji celé tělo a připadala si, jako by každý musel ihned uhodnout, co provedla. K pořádnému rozpitvání svého činu ale nedostala šanci. Večer cestou do ředitelny ji odchytil sám Severus.
„Běž a vyřiď mu, že o něm ví,“ zašeptal tajemně a odstrčil ji opačným směrem.
Než se stihla zeptat, co to znamená, rozpálila se jí v kapce mince na svolávání Brumbálovy armády. Držela se jí jako kompasu a našla tak tajnou skrýš všech týraných studentů.
Našla mnohem víc. Našla Harryho Pottera.

Možnosti:

1) Právě jsme se dostali na konec příběhu a už nám chybí jen happy end (nebojte Severuse bych umřít nenechala). Dál už se budeme věnovat jen rozepsaným         příběhům.
2) Budeme pokračovat v příběhu poválečnou dobou.
3) Ukončíme tenhle příběh, ale začneme jiný. Volbu postav nechám čistě na vás (jediná podmínka - páry stejného pohlaví nepíšu ;-) )
4) Vaše možnosti
21.03.2015 23:36:09
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one