.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Elulinek má dnes narozeniny, což mi dává svolení se tu emočně vykecávat. Timto varuju všechny, že těch pár vět níže bude asi nudných, nezáživných a nic neříkajích. Všichni, krom elu, máte právo je přeskočit - ty, naše milá malá lamko, si je musíš protrpět do posledního písmenka.

Prošmejdila jsem všechny staré dárky od nás všech, abych našla inspiraci na přání. Neumím si hrát se slovy jako ty, takže nevyjádřím nejspíš přesně, co bych ti všechno chtěla říct. Jsou dvě varianty, buď tu budu psát ještě další rok o všem, co mám (na vás všech z naší malé skupinky - je to tvé přání, takže hlavně na tobě) ráda. Nebo to vtěsnám do klasického vše nej. V obou případech se toho dozvíš asi stejně :-) Takže se pokusím o něco mezi. ;-)
Když jsem prvně objevila svět FF HP myslela jsem si, že o přátelství vím všechno, co potřebuju vědět. Mýlila jsem se. Vy všechny jste mi ukázaly, jak nezkušená v tomhle odvětví jsem. Jste části mojí duše. Drobné střípky tvořící zářivý celek. Změnily jste mě (snad k lepšímu, ale ať tak či tak je mi to fuk, protože jsem ráda za každý váš nepatrný zásah ;-)), obohatily. Pevně věřím tomu, že si máme ještě co dát. Proto bych ti ráda, trochu sobecky, popřála bysme si byly poboku ještě spoustu dalších let.

Ps.: Protože já ujíždím na těch skrytých poselstvích a příbězích v písničkách,jak asi tušíš, mám tu pro tebe nakonec jednu ukradenou a přeupravenou část písničky od Marty Kubišové: "Severus je chlap, po kterým každá blázní. Pro jeho ramena a úzký boky. Pro jeho hlas, co něco znamená, když zazní a dělá holky jasnooký. 
Chci ti tím ukázat, že jedině Severus Snape za to stojí ;-) (Ale to už tvoje múza přeci ví, takže koukej zase zasednout ke klávesnici)

Krásné narozeniny, hodně štěstí, zdraví, lásky, úspěchů a splněných snů 

Betace se ujala Wixie, za což jí nesmírně děkuju. Přiznávám se, že jsem ještě pak do toho šáhla, takže se jí omlouvám, že tam asi zas budou chyby - elina oblíbená činost hledání chyb může započít :-D
 
Zoufale veselí


Veselí zoufalci - jako my v oné době.
Na úzkém kavalci
přitáhl jsi mě k sobě



Chudý a ospalý
toužil jsem zahnat spaní.
Tvé vlasy šimraly,
veselo k uzoufání.

Jenom dík pálence
nevzdali jsme se noci.



Dva brouci ve sklence
nazí a černoocí,
budoucnost věštil prach
lépe než čáry dlaní.



 
Stála, chráněná léty ohnutým stromem na nízkém kopci nedaleko slavících skupinek, a sledovala, jak po hradních stěnách tančí stíny krmené náhodně rozestavěnými ohništi. Přesunula pohled výš k polorozpadlé střeše, kterou ve tmě spíš tušila, než viděla. Ostře se jí do srdce zabodla vzpomínka na jinou noční podívanou. Tehdy seděla v malé loďce a spolu s desítkami jiných dětí vzhlížela na nádherně osvětlené Bradavice, vítající natěšené studenty do prvního ročníku.
 
Dnes ráno pohřbívali padlé a večer už opěvují život. Měla by také, ale nedokázala se tak lehce zbavit truchlivých myšlenek, které jí plnily hlavu. Lidé kolem ní zpívali, popíjeli, dováděli – snažili se zapomenout. Každý po svém.
Ucítila všechny své trpké emoce, zhmotňující se na řasách jako vlhký závoj. Přitiskla ke rtům láhev vína, aby zahnala další příval výčitek, že zůstala naživu.
Výskající dvojce, toužící po soukromí, zajištěném popadanými větvemi, ji vyrušila ze sebemrskačství. Dnešek není vhodný pro oslavy ani pro zoufalství.
Střelila pohledem po Ronovi, který si s Harrym užíval triumf vítězství snad nejvíc ze všech, vyměnila prázdnou lahev za plnou a zamířila hlouběji do tmy zaplňující školní pozemky.
 
Odhrnula pár nízkých keříků, aby si uvolnila cestku, když jí náhle před očima vyrostl starý opuštěný kostel. Přemýšlela, jestli už sem někdy dřív zabloudila. Hlava omámená množstvím vypitého alkoholu zaprotestovala proti vynucované činnosti začínající migrénou. Protřela si čelo a další dávkou silného nápoje zkoušela bolest zahnat. Namlouvala si, že to zabírá.
Klopýtavě se dostala blíž, opatrně vzala za kliku a ta pod její dlaní povolila. Velké zdobené dveře se překvapivě potichu otevřely, aby odhalily vstupní portál. Náhle si připadala prázdná, bezvýznamná, nicotná. Stála na prahu a vdechovala atmosféru klidu, která místnost naplňovala až po klenutý strop. Lahev v ruce jako by ztěžkla a zdála se nepatřičnou, proto ji schovala do kapsy hábitu, zakrývajíc tak fakt, že do posvátných prostor přinesla alkohol. Absurdní myšlenka.
Váhavě procházela uličkou mezi dřevěnými už dlouho nikým nepoužívanými lavicemi, sem tam se některé lehce dotkla. V bledých měsíčních paprscích, které do místnosti pronikaly rozbitým oknem, začala tančit zrníčka prachu rozvířená jejím pohybem. Světla bylo jen tolik, aby bezpečně došla k oltáři, dál do tmavých koutů nepronikalo. Nebála se - dávno zapomněla, co je strach. Prožila si příliš mnoho, než aby ji vyděsila tma.
Došla k místu, kde očekávala kříž, místo něj však nalezla železný kruh protkaný zlatými listy břečťanu. Na kruhu byly rozmístěny čtyři znaky živlů, nahoře oheň proti němu dole voda, nalevo vzduch a v opozici mu byla země.  Každý symbol se pozvolna, občas trochu trhaně, otáčel ve svém malém zdobeném oválném rámu a jako dovršení vyplňovalo střed velké rotující křišťálové jablko.
Překvapeně si prohlížela nádherný obrazec, otupělý mozek odmítal pracovat, nedokázala ho přinutit vysvětlit jí, na co se právě dívá.
 
„Ač by to kouzelníci nikdy nepřiznali, jsou mudlům podobní víc, než se jim líbí,“ dolehl k ní tichý mužský hlas z pravé strany. „Dřív se kostely stavěly v blízkosti hradů zcela běžně, protože to lidská víra vyžadovala. Stejně tak i kouzelníci potřebovali duchovní oporu, jen věřili v trochu jiné hodnoty,“ vyprávěl jí dál onen neznámý, který se k ní pomalu přibližoval. Stále byl mimo dosah měsícem osvětlené plochy.  Normálně by ho nejspíš už dávno poznala, ale vlivem alkoholu a únavy z předešlých dnů se rozhodla počkat, až se jí sám ukáže.
 
„Čtyři živly jste určitě poznala. Břečťan značí matku přírodu, která vše svazuje a vytváří život, jehož symbol je uprostřed - jablko jako zrození samo,“ dokončil svůj výklad a vystoupil ze stínu.
„Takže stejně jako my potřebujete vyšší mocnost, na kterou byste sváděli kotrmelce svého života,“ trochu se jí zapletl jazyk, když ze sebe soukala ono momentální moudro, ale přesto jej nakonec dokázala říct bez většího zádrhelu.
Severusovi Snapeovi to, zdá se, bylo jedno. Dál stál s povytaženým obočím a čekal, dokud mu nevysvětlí své tvrzení.
„Když se mi v životě nedaří, Pán Bůh mě zkouší, když mám úspěch, Bůh mě odměňuje,“ rozhodila rukama na znamení, že jednoduší už to být ani nemůže.
„Proč neoslavujete s ostatními?“ Změna tématu ji překvapila stejně jako lahev, kterou cinknul o tu vykukující z její kapsy.
„A proč vy?“ vrátila mu, aby nemusela odpovídat.
Než se otočil k oltáři a opřel se o něj lokty, upřel na ni neproniknutelný pohled. Prohlížela si jeho svěšenou hlavu, záda krytá jen tuhým kabátcem, ramena působící jako by nesla všechnu tíhu světa. Náhle k tomuto muži pocítila mnohem větší sympatie, než ve chvíli, kdy se ukázalo, na čí straně vlastně stojí.
 „Nepovažuju smrt za důvod k radosti,“ zašeptala odevzdaně a se značným úsilím vytáhla své víno k tichému přípitku na ironii osudu. Až válka musela spojit neslučitelné – koleje, lidi, život, smrt.
„Spousta nevinných lidí - přátel - zemřelo předčasnou smrtí, jejich těla ještě ani pořádně nezakryla hlína a já bych tu měla radostně prozpěvovat?“ pokračovala dál ve vylévání si srdce za pomoci alkoholu, který jí už značně zředil krev.
„Slečno Grangerová, jste mladá, máte ještě vše před sebou. Vy ze všech nejvíce byste měla křepčit,“ odfrkl si, ale neotočil se k ní.
 
Hermiona poznala, že ji pochopil, ale odmítá souhlasit. Na oplátku ona odmítala souhlasit s jeho poraženeckým postojem, který ho nutil skrývat se zde, ačkoli ona dělala totéž. Přispěchala si na pomoc dalším hltem na kuráž, rozhodnutá probudit v něm opět toho hrdého muže, jenž jim vtloukal do hlav, že nejlepším prostředkem proti jedu je Bezoár narvaný do krku nebožáka.
„Od vás to sedí. Stařec na sklonku života…“ přistoupila blíž, aby jí rozuměl každé slovo.
Podrážděně zavrčel, než mrštil lahví do kouta a vztekle ji chytil za ramena.
„Neodvažujte se mě poučovat!“ vyštěkl jí přímo do obličeje.
Překvapeně zamrkala, ale tělem už jí kolovalo příliš vína, aby se stáhla zpět.
„Vyhrožujete mi?“ zeptala se zcela nevinně, skoro s úsměvem na rtech.
„Rozhodně,“ zašeptané slovo náhle stvrdil tvrdým polibkem. Nechápal, co ho to popadlo, původně ji chtěl pouze vystrašit. Zahnat do kouta, aby utekla zpět ke svým přátelům a nechala ho dál se opíjet. Jenže její rty působily příliš opojně.
Vjel prsty do hustých vlasů a začal jí lehce masírovat kůži na hlavě. Na pár okamžiků zavřela oči a oddala se jeho laskání, než na něj opět upřela pohled plný očekávání.
 
„Útěkem se smutku nezbavíte,“ zašeptal do její tváře a zároveň povolil stisk druhé ruky, která jí stále ještě drtila rameno.
„Útěkem možná ne,“ pronesla těsně proti jeho rtům, když si stoupla na špičky, aby si ho mohla přitáhnout k dalšímu polibku. Nepřikládala své chování nebelvírské odvaze, prostě se na jednom odlehlém místě potkali dva lidé, kteří potřebovali jeden druhého. Zatoužila slíbat vrásky z koutků tenkých úst a na oplátku požadovala vytěsnit šrámy na duši příjemnými vzpomínkami.
 
Nebránil se. Poznala, že sám touží pokračovat.
Jazyk zaplétal s jejím, aby ho mohl opět mučivě pomalu rozplétat. Uvěznil její dolní ret mezi zuby a slabě zatahal. Uvědomovala si, jak se k němu tiskne, jak mu omotává ruce kolem krku, jak pomalu ztrácí rozum, rychleji než díky nejčistšímu alkoholu.
 
„Slečno Grangerová, víte, že mi lijete za límec víno?“ zašeptal proti jejím rtům, aniž by pustil její útlý pas.
„To si vypiju později.“ Naklonila hlavu na stranu, když se domáhala dalšího polibku.
„Žádné později,“ ušklíbl se, než opět uvěznil její rty. Rukama ji pevně uchopil za zadeček, aby si ji vyzvedl výš. Vděčně mu omotala vratké nohy kolem boků.
Aniž by ji přestal líbat, donesl ji k nedaleko stojící lavici, kde předtím seděl na svém odloženém plášti.
Bez doteku se nad ní skláněl, nad dívkou, která právě rozkvétá v okouzlující ženu. Pravé koleno měl opřené vedle jejího boku, rukama se držel opěradla za kudrnatou hlavou. Sklopil pohled k jejím štíhlým prstům, které začaly bojovat se zapínáním na kabátci. Plně se zabrala do své nynější činnosti, že si dopřál ještě pár chvil na pozorování. Uhladil jí rozlétané vlasy a dlaň nechal přitisknutou na drobné tváři.  Věnovala mu krásný smyslný úsměv, než natočila hlavu, aby mu vtiskla polibek do dlaně. Jazykem putovala k jeho zápěstí, kde ho lehce pošimrala, a dál pokračovala v jeho svlékání. Nevydržel dlouho netečně přihlížet, toužil pohladit kůži, zatím skrytou pod hábitem.
Propracoval se až k jejímu spodnímu prádlu, zatímco se věnoval laskání dlouhého elegantního krku. Chvilku se ještě mazlil s odhaleným místem, než začal rty putovat ke krajce podprsenky.
 
Hermioně se zatím povedlo zbavit ho košile a nic nebránilo pustit se do kalhot.
Fascinovaně si prohlížela siluetu postavy, která se nad ní rýsovala. Jediné, čeho litovala, bylo, že jí měsíc nedopřál víc světla. Drobnou dlaní přejela po zjizvené hrudi, místo odporu však pocítila jen nový příval vzrušení. Sklonil se a ji na tváři zalechtaly černé vlasy. Na zádech mu nahmatala další jizvy, přejela po nich prsty, ale příliš se nezdržovala, potřebovala ho zbavit kousku oděvu, který momentálně překážel nejvíce. Povedlo se jí dostrkat kalhoty spolu s prádlem až ke kolenům. Vrávoravě se postavil, aby látku, která se mu omotala kolem kotníků, odhodil stranou. Mezitím se i ona postarala o poslední části oblečení. Věděla, že už žádné příště nezažije, proto by si měla každý jeho dotek co nejvíc vychutnat. Mazlit se, hrát si. Jenže tolik hladověla po sblížení a oba byli pohlceni náhle probuzenou vášní, že veškeré průtahy jednoduše hodili za hlavu. Strhla ho na sebe a hladově si brala jeho horká ústa. Rukama zmapovala každý kousek jeho kůže, na který dosáhla.
 
Vzal si ji tady; přímo před zraky dávných bohů pronikal do sladkého dívčího klína. Ta myšlenka ho rozpalovala a hnala dál bez ohledu na to, zda s ním drží krok. Její vzdechy a šikovně pohybující se pánev ho spolu s přemírou alkoholu nesly ke hvězdám. Ohňostroj emocí na sebe nenechal dlouho čekat, přišel současně s jejím výkřikem a ostrými nehty zarytými do zad.
 
Hermiona objevila zakutálenou hůlku vedle kamenného oltáře, zastrčila si ji do úchytu a naposledy zkontrolovala, jestli má opravdu všechno. Spokojeně zjistila, že jí nic nechybí. Opatrně přistoupila ke spícímu muži. Ležel na břiše na dřevěné lavici s rukou volně visící přes okraj. Obličej mu zakrýval závoj černých vlasů. Přiklekla k němu tak, aby ho nevzbudila neopatrným pohybem. Několik centimetrů nad jeho hlavou naznačila pohlazení, pak ruku stáhla. Uvolněnou částí hábitu, na kterém oba odpočívali, zakryla jeho nahotu. Stále to byl její učitel, i když neseděla ve třídě s rukou vysoko nad hlavou. Tolik jí toho dnes večer dal, do smrti bude jeho dlužnicí.
Zvedla se, věnovala mu poslední pohled a rozeběhla se pryč z magického místa, které se jí nesmazatelně vrylo do srdce.
 
Severus si unaveně promnul kořen nosu, než se opatrně posadil. Zaskřípání lavice pod sebou nevěnoval pozornost, snažil se utřídit si myšlenky. Bezděčně kopl do prázdné lahve, která se mu připletla pod nohy. Cinkání kutálejícího se skla mu rezonovalo v hlavě silou hromu. Zkřivil obličej do útrpné grimasy. Pomalu se začal rozpomínat na zvláštní sen, co ho v noci pronásledoval. 
Vážně by měl přestat tolik pít. Akorát mu z toho mozek v nestřežené chvíli podsouvá erotické představy o protivné šprtce Grangerové.
09.02.2014 00:01:00
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one