.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Zmijozel a Nebelvírka

Já samozřejmě vím, že Vendi má narozeniny v srpnu. Bohužel tohle datum se mi nepovedlo dodržet. Pak mi to taky vypadlo z hlavy, takže jsem nemohla dát dárek ani opožděně.
Tak jsem se rozhodla vyřešit to jiným stejně zajímavým datumem. Jenže vybrat ten správný to byl vážně nadlický úkol. Nakonec to vyhrál Silvestr.
Druhý problém nastal se samotnou povídkou. Mám rozepsané asi čtyři různé příběhy. Jeden se mi zdál moc takový další onaký takže jsem si nakonec napsala ještě jiný. Doufám, že jsem nepřebrala.

Tolik k úvodu. Nyní už jen zbývá popřát všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví a zároveň úspěšný nový rok.



 

 



Ginnevra Weasleyová už toho měla právě tak akorát dost. Nesnášela bratrova hloupá a necitlivá slova. Věděla, že to tak nemyslí - pokud vůbec myslí - ale i taková slova dokázala zasáhnout to nejbolestivější místo v duši.
Zavrčela několik nevraživých nesrozumitelných vět a rázně vstala od nedojedené večeře. Příbor ještě zvonil vedle talíře, když mířila k východu z jídelny. Skoro při svém velkolepém odchodu shodila chudáka Nevillea z lavice.
 
Našla si opuštěný kout v jedné z chodeb - ještě že Bradavice jich mají nepočítaně - a frustrovaně se opřela zády o zeď.
Proč zrovna ona musela mít za sourozence takového osla? Pokud nechtěla urážet to nebohé zvíře, musela mu přiznat víc rozumu.
„Weaslleyová snad nebudeš brečet?“ s posměšným odfrknutím vystoupil Draco Malfoy na světlo, který ji zatím sledoval ze stínu na protější straně.
Rozhodně to neměla v plánu. Možná se jí trochu leskly oči, ale určitě žádnou slzu nepustila na tvář.
„Přišel sis přisadit?“ podrážděně se zamračila.
Ze všech míst na hradě si vybere to, kde se usídlil protivný zmijozelský princ; dnes nemá svůj den. Stejně jako nemá náladu na hloupé hádky - s nikým.
„Jen chci vědět, jestli to vážně umíš,“ pokrčil rameny a stoupl si přímo před ní.
Na tváři se mu usadil zvláštní úsměv. Zajímalo by jí, co jím naznačuje.
„Co jako?“ lezl jí na nervy normálně, ale teď ji vytáčel na nejvyšší možnou úroveň.
Jeho hloupé řeči vůbec nedávaly smysl.
„Přece brečet jako hloupá ufňukaná Uršula,“ zadíval se na nehet na prostředníčku a začal z něho znuděně vytahovat neexistující špínu. „Už jsem tě viděl vtipně odpovídat Pansy na bezduché urážky. Odejít se vztyčenou hlavou, když se tě snažil Zabiny pokořit. Dobře mířenou ranou srovnat Craba. Jen brečet jsem tě ještě nezažil.“
Netušila, že ji tolik sleduje. Vzpomínala si na všechny události, o kterých vyprávěl. Nikdy si nevšimla, že stojí poblíž.
„Neznat tě, řeknu, že to byla lichotka,“ začala si ho dobírat a při tom lépe prohlížet.
Holky měly pravdu, když tvrdily, že je to sice zmetek, ale celkem hezký zmetek. Famfrpál mu zformoval postavu a vlasy už si taky směšně neulizoval dozadu. Ještě pár let a stane se z něho opravdu pěkný mužský.
„Nebelvírkám poklony rozhodně neskládám,“ zkoumal její tvář výrazem, ze kterého se nedalo nic vyčíst.  Naštěstí už Ginny poznala dost kluků na to, aby jeho hru dokonale prokoukla. On přece nemůže jednoduše říct, že se mu líbí. „Ani netuším, co bych na tobě měl vlastně obdivovat?“ sklopil oči zpět ke svým nehtům. Dokonalý manévr, aby mu nemohla nic vyčíst z obličeje. Pozdě. Četla v něm jako v otevřené knize. Zajímavé čtení plné novinek.
„Třeba dlouhé zářivé vlasy, útlý pas, oblé boky nebo pevný zadek?“ Ginny se odlepila ode zdi a předvedla se mu v celé kráse jednou dokonalou otočkou. Nikdy se nepovažovala za školní krásku, ale zároveň věděla o svých přednostech. „Můžeš si vybrat.“
„Nepřeceňuj se?“ ušklíbl se jejímu snažení o upoutání pozornosti, přesto jeho pohled hodnotil každou křivku. „Pochodeň na hlavě rozhodně máš.“ Snažil se o nadřazenost, ale nějak ztratil jeho výsměch na ostrosti. „To ostatní se v tom příšerným vytahaným oblečení ztrácí.“
„Pořiď mi lepší a můžeš se kochat dle libosti.“ Pronesla kousavě.
Vadilo jí, že se naváží do jejích šatů. Jasně, že v očíslo větším svetru a volných sportovních kalhotách její postava tolik nevynikne, jenže ona si nemohla dovolit lepší.
„Tak se hned nečerti. Možná to udělám,“ usmál se na ni tím svým aristokraticky povýšeným stylem. Dával jí najevo, že on si koupí, co si umane.
„Vážně bys to chtěl tak snadný? Koupíš mi šaty a já ti padnu k nohám?“ obcházela ho, prohlížela si jeho dokonalé oblečení, držení těla i sebeovládání a musela uznat, že lepší partií by si nevymyslela.
„Už jsem ti řek, že…“
„Já vím. Nebelvírky tě nezajímaj. Pohádky si nech pro Zmojizelky,“ mávla rukou a ani ho nenechala domluvit. „Ukaž trochu důvtipu,“ mrkla na něj, naklonila se k němu, jako by ho chtěla políbit a pak s houpáním boků odešla.
Přeci jen to nebyl zas tak špatný den. Jak se z počátku zdál naprosto ztracený, dokázal ho jeden světlý okamžik naprosto otočit.

 
28.02.2016 20:04:44
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one