.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Před necelým rokem jsem se, tak trochu díky Wixie, seznámila se stránkami Spero Melior.

Spolu se stránkami jsem měla to štěstí objevit jednu úžasnou osůbku. Člověka, který se snad ani neumí zlobit, člověka, který ostatním dodává odvahu, člověka, který věří na sny, člověka, kterého si nesmírně vážím.

Autorku, která se, alespoň pro mě, zařadila mezi přední spisovatelky FF HP.

Nyní mám možnost jí poděkovat za vše, co pro mě kdy udělala a tak trochu se jí odvděčit.

Nadin, přeju ti do dalších let jen samý úspěch, hromadu štěstí, spoustu klidu, mnoho lásky, řadu pravých přátel a hlavně nevyčerpatelnou zásobu inspirace.

(Je mi jasné, že po přečtení povídečky mě asi zaškrtíš, takže na usmířenou klikni dole na odkaz)

Zas příští rok

Popraskané dveře staré skříně s nářkem zavrzaly v pantech, jak je její majitel otevřel, aby z jejích útrob vytáhl úhledně zabalený balíček. Prsty přeběhly po nažloutlém papíru jak klavíristovy při prvních tónech měsíční sonáty.

Odložil objemný náklad na vzorně ustlanou postel a opět se ponořil do temných hloubek zaplněných prachem a jemného odéru přípravku proti molům. Tentokrát vytáhl podlouhlou krabici, převázanou roztřepeným motouzem.

Slabě se usmál svému prastarému rituálu a začal provádět další potřebné úkony.

Dveře od koupelny tiše cvakly a voda s šuměním začala omývat denní špínu. Malá útulná místnost, jediný němý svědek jeho bláhového počínání.

Vrásčitou dlaní přejel po hladké ploše zrcadla, aby ji zbavil oparu, vzniklého vlnou horké páry. Pár vteřin sledoval drobné kapky, které vytvořil, jak si razí svou marnou cestu, než je s razancí rozetřel ručníkem. Na snění bude čas později.

Zašedlým kartáčem urovnal dlouhé vlasy na místo jim určené. Pozoroval svůj rozmazaný obraz, který na něj potichu hleděl ze skleněné orosené plochy.

Jeho oči, které lemovalo velké množství vrásek, se dávno zapomněly smát, ale dnes se o to opět pokusí.

Rychle dokončil poslední úpravy.

Rozechvělé ruce otvíraly připravený balíček, jako muž když svléká ženu při prvním milování.

Hladil a uhlazoval přehyby, dokud se před ním neobjevil skoro nenošený oblek.

Černé knoflíčky dávno ztratily svůj původní lesk a i barva začínala dostávat světlejší nádech.

Oprášil pár drobných neexistujících smítek, než se začal pomalu a s nedbalou elegancí oblékat.

Pravá ruka proklouzla správným rukávem, aby ji následovala levá tím druhým.

Zapnul poslední velký knoflík, uhladil sklady. Látka s přesností sedla na tělo.

Z krabice vytáhl na světlo zánovní boty. Ještě se leskly.

Jemným hadříkem nanesl potřebnou vrstvu krému a s povzdechem je přeleštil. Hladce do nich vklouzl, uvázal tkaničky a zkusil, jak mu boty sedí.

Přešel místnost s lehkým zavrzáním nepoužívané obuvi, jako by plakala nad jeho i svou opuštěností.

Kůže polykala příděl kolínské a propouštěla její aroma.

Poslední kontrola před odchodem, smutně přejel pohledem svůj opuštěný příbytek.

Ze stolku vzal jedinou bílou růži, než zamkl a vydal se loudavým krokem temnými chodbami.

Prastarý hrad vydává svá tajemství jen jednou do roka, právě v hodině duchů.

Přes mléčné sklo okna sledoval pohyb ručiček věžních hodin, brzy nastane i jeho čas.

Narovnal se v ramenou a vydal se za svým štěstím.

Pár schodů, pár kroků…

Tma a ticho, věční společníci na jeho každoroční cestě.

Stanul před prázdným mistrovsky vyřezávaným rámem. Pohladil jeho obvod, znal jej už i poslepu. Každá rýha, každý výčnělek se mu zapsal do srdce navěky. Vtiskl polibek na konečky prstů a přejel posledních pár centimetrů.

Neslyšné cvaknutí a tmavý obraz odkryl úzký průlez.

Bez zaváhání vkročil do chodby lemované zapálenými loučemi, které svým světlem ozařovaly dlouhé schody. Jejich nepatrné praskání netrpělivě zvalo dál.

Melodické kapání kapek podzemní vody pravidelně stékajících po okolních stěnách mu znělo jako stará známá melodie.

Nasál vůni a vybavil si každou svou tajnou návštěvu.

Zahnal chmury a těžké vzpomínky, nekonečná cesta zpět pro ně bude tím správným časem.

Lehce zatlačil na klenutou proplétanou železnou branku, která se mírně pootevřela a pustila svého návštěvníka dovnitř.

Obrovský taneční sál tonul v přítmí. Osvětlovalo jej nepřeberné množství bílých vysokých svíček. Přesto jejich mihotavé plamínky nestačily na zahnání stínů. Dodávaly noci zlatý nádech.

Viděl tuto scenérii nesčetněkrát, a přesto ho vždy přiváděla do údivu. Každý svícen spatřil už tolikrát a přeci si každý prohlížel zas a znovu jako poprvé.

Nádherná a smutná hudba se linula okolo, ovíjela a vábila jeho mysl.

Mazlila a dráždila roztříštěné emoce.

Nutila k pláči a zároveň hladila a laskala.

Z druhé strany parketu k němu došla bílá drobná dívka. Vánek si pohrával s jejími dlouhými zlatými vlasy.

Smutný úsměv se přeměnil na šťastný.
„Přišels,“ vydechla melodickým hláskem a podala mu zdobenou křišťálovou číši naplněnou rudým vínem. Opatrně si přiťukli a smočili rty v sladké tekutině.

Omamná chuť se mu rozlévala po těle a naplňovala ho slastným pocitem. Pro jednou mohl zapomenout na běžné starosti světa a oddat se vlastnímu prchavému štěstí. Věnoval jí poupě, které přinesl. Jako už tolikrát.

Drobné prstíky uchopily stonek a modré oči se naplnily slzami štěstí. Rudé rty rozehřál šťastný úsměv.

Odložil jejich poháry a vyzval svou drahou k tanci. Svíral její křehké tělo v záplavě světlé látky a jeho duše pocítila touhu létat. Zvedla malou dlaň, aby ho pohladila po tváři.

Vtiskl polibek na bělostnou kůži a věřil, že pro tento okamžik žil.

Dokázal by nemožné, kdyby ho o to požádala.

Očima se vpíjeli jeden do druhého, přáli si nekonečnost vteřiny.

Právě jim patřil svět.

Jejich vymezený čas pominul a nastala chvíle loučení. Naposledy pohladil záplavu zlata jejich vlasů. Otřel slané kapky na růžových líčkách.

„Vrátím se,“ slíbil, než se za ním na dobro zavřela železná branka.

Schody se zdály být nekonečné. Náhle zestárl o tolik ztracených dní.

Rám za ním schoval jejich svět a uzavřel pro dnešek své tajemství.

Pohled upřel na plátno, kde již stála jeho víla, a v rukou dřímala bílý květ. Opět němá a nehybná jako po celý zbytek roku, do chvíle než bude opět smět prožít hodinu v jeho náručí.

Její pohled raněné laně ho týral ve spánku.

Rád by prodloužil šedesát minut na věčnost, ale není jim přáno.

 

Blankytný pohled provázel odcházejícího muže dlouhou chodbou.
Ach drahý, nejdražší! Bojím se okamžiku, kdy jednou nepřijdeš. Mé srdce pukne. Nepřežiji zažít znovu stát sama na parketu, jako v den mých osmnáctých narozenin, kdy rodiče nepozvali mého vyvoleného. V tu chvíli jsem proklela svět a zvolila věčné vězení obrazu na místo trpkého života.

Já bláhová.

 

Odcházel, ale jeho srdce zůstávalo.

Navždy je s ní, i v myšlenkách zůstává.

Jí patří vše.

Dal by jí i měsíční svit, jen pro jeden její úsměv.

Záda se hrbila každým krokem. Cítil své stáří jako neunesitelné břemeno, náhle ho bolel každý sval. Křídla, jež ho donesla k jeho lásce, ochabla a nezvládala nést narůstající tíhu. Kapesníkem otřel zvlhlé čelo. Kroky zpomalily, až se proměnily v šouravou chůzi.

Opět zatrpkl pro celý širý svět, záviděl lidem jejich štěstí a volnost.

Zaslechl kňouravé mňoukání a ostré drápky zatínající se do látky na lýtku.

Věrná přítelkyně vítala svého pána.

„Dobrý večer Argusi, na své pravidelné obchůzce?“ provlál okolo něj černý stín.
„Dobrý, profesore Snape,“ odpověděl, sehnul se pro svou kočku a vrátil se převléknout do svých komnat.

Pro dnes ukončil svou pouť blaženosti. Povinnosti jej volají zaujmout své místo školníka. S povzdechem podrbal jedinou důvěrnici.
„Zas příští rok,“ zašeptal.

 

 

 

Dáreček 2

http://www.youtube.com/watch?v=aVcOLSu-J5c

 

 

28.10.2015 21:16:14
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one