.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Omlouvám se všem, kteří se minulý víkend nedočkali kapitoly. Potřebovala jsem trochu času na přípravu něčeho zcela jiného. Doporučuji nejprve přečíst toto
 
Drahá Nadin,
vymýšlela jsem důvod ( a že jich bylo nepočítaně, jeden šílenější než druhý), který by Luciuse Malfoye přinutil ti zazpívat k narozeninám. Prý má dokonalý hlas. Já ho osobně neslyšela, ale povídá se to. Poslal mě do háje. Pokaždé. Zkoušela jsem tedy použít Severuse, jenže ten mě zarazil hned na začátku. Zbabělec. Ty nové růžové šaty by mu určitě slušely. No každopádně mi nezbylo nic jiné, než se vrhnout na tvorbu dárku sama.
Přeji ti tedy k dnešnímu významnému dni, abys v životě vždy našla vřelou náruč, která by tě objala. Několik otevřených srdcí, kde bys měla trvalé místo. Pevná ramena, která ti poskytnou pocit bezpečí a poslouží, když se budeš potřebovat vyplakat.
Mám tě ráda Chave



 
Za zrcadlem

„Ty… ty… jeden sobecký, egoistický zabedněnče!“  
„Přestaň se chovat jako malé děcko!“
„Já? Tohle nehodlám komentovat!“
„Jen to řekni!“
Pár vzteklých máchnutí hůlkou, dva kufry a nakonec jedno dokonale vydařené prásknutí dveřmi.

Hermiona by nejraději do těch dveří ještě kopla, ale odmítala se chovat jako to malé děcko, kterým byla před chvilkou počastována. Sevřela pevněji držadla kufrů a se zdviženou hlavou se vydala ztemnělou chodbou pryč z hradu.
Však on bude ještě litovat, že se takhle zachoval.

Chladný vítr prohánějící se po Bradavických pozemcích jí pomohl pročistit hlavu. Konečně se na situaci podívala jasnýma očima – lehce uplakanýma. Potřebovala se rozhodnout, kam vlastně půjde. Nechtěla se stát jednou z těch, co se pokorně vrací domů, když se jim vztah nevydaří.

 
Seděla na své staré posteli obklopená věcmi z dětství, kterými se snažila přivolat krásné vzpomínky na minulé časy. Jako malá se často cítila nezdolná a předurčená k velkým věcem. Potřebovala nabrat trochu toho sebevědomí a rovnováhy.
Rázně zaklapla album školních fotek rozhodnutá, že už nevypláče ani jedinou kapku. Zvedla se a zamířila dokoupeny připravit se na spaní.
Podívala se na svůj obraz v zrcadle a vjela do ní zlost. Oči měla od pláče zarudlé, nos jak bambuly a make-up rozmazaný. Jak se jím mohla nechat tolik vyprovokovat, že ji dostal do podobného stavu? Rychlými tahy žínky se zbavila odporné masky, co se jí vytvořila na obličeji a teplá sprcha trochu uvolnila ztuhlé svaly. 

V posteli se stočila do klubíčka, a když zklidnila tělo i mysl, uvědomila si, jak strašně moc je sama. Zabořila nos do polštáře a dnes už po sté se naposledy rozbrečela.
 

Hermiona se probudila do krásného jitra - všem připadalo krásné, až na ni. Příšerně ji bolela hlava z nevyspání a ustavičného přemýšlení, co měla říct nebo udělat jinak. Nedokázala se přinutit přestat na to myslet. Taky objevila nový poznatek, který jí moc klidu nepřidal; žádná peřina ženu neobejme tak jako mužské ruce.

V noční košili stála u zrcadla a pozorovala ženu, která se na ni z druhé strany dívala. Rozhodně už nebyla mladou nevinou dívenkou. Holkou s věčně neupravenými vlasy. Tolikrát si musela připomínat, že se mu určitě líbí, i když není zrzka. Nejspíš už nezjistí, jestli si nelhala do kapsy.
V koupelně zůstala ještě dobrou půlhodinu, než se nalíčila a upravila k vlastní spokojenosti. To, že se nemá pro koho zkrášlovat, ještě neznamená, že nemůže připadat hezká sama sobě.

 
V práci čekala spoustu soustrastných pohledů a utěšujících slov, ale život si plynul vesele dál a nikdo nezaregistroval změnu v jejím životě. Oddychla si, že nemusí propírat špinavé prádlo veřejně, přesto jí chyběl přítel, který by ji ujistil o správnosti jejího rozhodnutí. Prací se snažila zaplašit prázdnotu, která právě naplnila všední dny, dřív než ji pohltí a změní na zabšklou opuštěnou starou pannu.

 
Tak smutné je pro dospělou ženu trávit večery před televizní obrazovkou, když jedinou společností jsou právě rodiče. Zahodila vytahaný svetr do kouta a rozhodla se projít si noční Londýn.  Příležitostem se musí vyjít naprosti.

Našla příjemnou hospůdku, kde osazenstvo tvořili převážně mladí lidé. Potřebovala si zvednout náladu i sebevědomí. Z počátku na ni útočily myšlenky, jak by se mu tu líbilo a co by nejspíš odsoudil, ale s přibývajícími prázdnými sklenkami se jí dařilo se jím víc a víc ubránit.

Večeři i večerku rozhodně zmeškala.


Domů se dostala opravdu hodně pozdě. Příjemně unavená si přehrávala uplynulé hodiny. Gratulovala si k nově nalezeným přátelům a připadala si úžasně.
Před zrcadlem vytahovala jednu vlásenku za druhou a společně s nimi se snažila vydolovat vzpomínku, kdy ji naposledy vzal večer ven – do kina, do divadla… Nejspíš nikdy, to nebyl jeho styl. Nesnášel zbytečné ponocování. Jenže ona ho o to ani nikdy nepožádala. Přišlo jí přirozené sedět u něj na gauči s hlavou v jeho klíně a číst knížku, nebo rozebírat uplynulý den. Jeho pohled na svět jí bude chybět.

Přešla do ložnice a zadívala se na prázdnou postel. Nasála do plic vzduch a zjistila, že nic necítí. Ne jeho pohled na svět, on jí bude chybět.


 
Davy lidí ji míjely na ulicích, ale ona si jich nevšímala. Zaujala ji jen dvojce starých lidí na lavičce. Jednou, ještě jako studentka, potkala podobný pár na procházce s rodiči a umínila si, že taky zažije věčně trvající lásku. Udělá vše, aby zůstala nekonečná.
Zkazila to.
 

Hermiona se procházela sama nočním městem a přemýšlela, čím by zahnala ten nepříjemný pocit prázdnoty. Dřív by zdráhavě přijala těžký dlouhý plášť a příjemnou mužskou náruč. Jenže žádná dostupná se v okolí nenacházela. Přitáhla si klopy vlastního kabátu blíž k sobě a upravila šálu, aby alespoň trochu zahnala vkrádající se chlad. Obávala se, že tuhle zimu nedokáže odehnat sebelepší topení.


Večer si nadávala u zrcadla. Nedokázala najít tu energickou mladou ženu, kterou bývala. Nějak se z ní vytratila všechna jiskra a chuť do života. Vypadala bledě a šedě, jako jen pouhý odraz Hermiony Jean Grangerové.

Než přivolávat staré časy, ukryla se pod dekou s kvalitní knížkou. Obsah ji lehce nudil, ale nebyl tu nikdo, s kým by se o tom mohla přít. Chyběl jí přítel s vlastními názory.
Založila si rozečtenou stránku a knížku odložila. Zůstala ležet na zádech s očima upřenýma do stropu. Nechala tmu, aby ji objala. Do náruče si chytila plyšového zajíčka, jediného kamaráda z dětství – z dob před Bradavicemi. Do ucha mu pošeptala několik svých tajných snů a doufala, že se některý z nich splní.

Pak se po dlouhé době opět tiše rozplakala.


 
Seděla za svým pracovním stolem, očima pozorovala temné mraky za oknem. Příliš toho dnes neudělala, nedokázala se soustředit. Útočilo na ní příliš mnoho rozličných pocitů. Potřebovala by si je roztřídit. Třeba při pečení. Jenže neměla nikoho, pro koho by pekla. Táta sladké nesměl a máma ho nejedla. Existovala osoba, která její sušenky milovala, přestože tvrdila opak.
On už je nejspíš nikdy neokusí.


 
Přemýšlela o důvodu, který by to všechno zvrátil. Donutil by ho pochopit, jak moc jí ublížil. Zaškaredila se na Hermionu, která na ni civěla ze zrcadla. Hloupá káča, co si myslí, že by on někdy přišel prosit. On příliš ješitný, on příliš sebestředný, on přesvědčený o své pravdě, o své dokonalosti.
Blázen je to. Oba jsou.

 
Jeden další den ztracený v minulosti. Jeden další bez jeho pichlavých poznámek. Kde se stala ta osudná chyba, co je rozdělila?
Nedokázala nechat nezodpovězenou tu jedinou nejdůležitější otázku života.
Miluje ji ještě?


„Věděl jsem, že se vrátíte, slečno Grangerová.“
„Mlč, nebo zase odejdu!“
Raději ji uvěznil ve svém objetí a umlčel polibkem výčitky - její i své.
31.12.2015 18:31:14
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one