.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Vzestup a pád Bellatrix Lestrange

Drahá Zuzanko, chtěla jsem ti moc poděkovat, že jsi nám zachovala svou přízeň tak dlouho.
Přála sis příběh o Bellatrix inspirovaný písničkou Andělíček od Terezi Pergnerové. Přiznávám se, byl to opravdu těžký úkol. Proto jsem si k němu přizvala Nadin, jako odbornou asistenci a múzu v jedné osobě. Takže tohle je vlastně naše společné dílko ;-) 
Asi to nebude s tou písničkou úplně ladit, ale momentálně nevyprodukuji nic kloudnějšího ;-)

Za betaci děkuji Vendi.


Ps.: na tohle videjko jsem narazila při hledání inspirace a faktů o Bellatrix. Třeba by se ti mohlo líbit, mě úplně dostalo.
https://www.youtube.com/watch?v=OK26HRFAqqM
 
Bellatrix-promo-bellatrix-lestrange-28967575-1574-2100.jpg
Vzestup a pád Bellatrix Lestrange
na píseň Terezi Pergnerové Andělíček


Jen bledý měsíc byl svědkem tichého zoufalství mladé ženy schoulené v černém koutě studené kobky. Špinavými prsty kreslila do hlíny zvláštní obrazce a slova, která ihned zase s děsivým smíchem mazala. Ve světlých chvilkách svého vědomí se Bellatrix Lestrange modlila za svou spásu a vzpomínala.
 
Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku černou
Harampádím prolejzala, s démonama tancovala hernou.
Na hřbitovech líbala se, pila z kaluží.
Objímala houfy lidí smíchem svým.
Udělej z ní bílou zase, vždyť nic nedluží
Andělíčku, můj strážníčku, já, nejsem ještě stín


„Bellatrix, počkej přece!“ Bellatrix ale svou sestru neposlouchala, běžela rozkvetlou loukou s pocitem naprosté volnosti. Nemyslela na to, že si zašpiní šaty nebo se nevhodně zadýchá a tváře jí zrudnou. Užívala si krásného dne a svého mládí. Chůva jim později určitě vynadá, že utekly a nejspíš i otci vylíčí jejich nestoudné chování, ale právě teď ji to vůbec netrápilo. Myslela na jiné, hezčí věci.
Domů se dostaly hodně pozdě a, dle předešlých předpokladů, je čekalo dlouhé kruté pokárání za jejich hloupé počínání.
Rychle se převlékly do dlouhých upnutých šatů, ve kterých se nedalo skoro dýchat. Podívala se na Narcisu, proč vždycky musí vypadat tak úchvatně? Její vlasy nikdy nebudou tak zlatě zářit. Ona nikdy nebude mít jemný oválný obličej s velkýma modrýma očima. Záviděla jí.
Naštěstí tu byla ještě Andromeda, která se nepsaným ustanovením o kráse vzdalovala ještě daleko víc. Dodávalo jí to sebevědomí.
Hrdě, se vztyčenou hlavou, tak jak to vídávala u otce, sešla z dlouhých schodů do béžového salónu, kde se konala oslava jejích šestnáctých narozenin.
Toho večera se jí změnil život. Tom Rojvol Raddle byl okouzlující, inteligentní, neuvěřitelný.

Vozila se v temný káře, milovala před oltářem v botách.
To, co ty máš v bílejch křídlech, to má moje černá duše v nohách
Po tržnicích courala se, pila z kaluží
Ubíjela houfy lidí smíchem svým
Měla by bejt bílou zase, vždyť nic nedluží
Andělíčku, můj strážníčku, já, nejsem ještě stín


Nikdy v životě se necítila tolik ponížená.  
Na vánoční prázdniny se vrátila do rodného sídla, přestože tady už netrávila skoro žádný čas. Většinu volních dní, kdy nemusel trčet v Bradavicích, prožívala na starém venkovském sídle, které sloužilo jako základna pro všechny stejně smýšlející. Pro všechny, kteří toužili prosadit jejich Temného pána za jediného možného vůdce. Její rodiče nic nenamítali i oni považovali Voldemortovu cestu za jedinou správnou. Jenže dnes byla její přítomnost doma vyžadována. Oznámili jí, že se provdá za Rodolfuse Lestrange. Nenáviděla ho. Neustále si ji prohlížel chlípným pohledem a pronášel nejapné poznámky o její postavě.
V noci se vyplížila z ložnice. Musí si promluvit se svým pánem. On jediný jí rozumí, on jediný pochopí a přesvědčí rodiče, že se ve výběru jejího manžela spletli.
 
Bellatrix stála u okna a pozorovala měsíc odrážející se v nedalekém rybníku. Kuňkání žab jí lezlo na nervy.
„Jsi jediná, komu opravdu věřím.“ Tiše pronášená slova lechtala na krku, zatímco jí v ruce přistála sklenka s kvalitním vínem. Chtěla se otočit, aby mu viděla do očí, ale tělo přitisknuté k jejím zádům jí to neumožnilo. „Lestrange a jeho schopnosti potřebujeme pro naše cíle. Jenže je nestálý,“ pokračoval dál, když jí hladil na boku. Chápala, kam míří, ale nedokázala se soustředit, když stál tak blízko. Dokázala se mu jen podvolit.

Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, prosím
Čuchala jen všechny vůně, na který svět právě stůně, co kosí
Já nejsem přece stín


Rodolfus Lestrange si prohlížel svou krásnou novomanželku s chlípnou chtivostí v očích. Oproti tomu, ona ho toužila utlouct starodávnou vázou po babičce, kterou dostala na svatbě darem. Jenže Pán jejího muže potřeboval.
„Nikdy jsem nevěřil, že opravdu za svou věrnost dostanu tak skvostnou odměnu.“ Bellatrix se zachvěla. Tušila, že ji prodali jako ovci na trhu, jen v ní přebývala malá jiskřička naděje, že se snad mýlí. Po Lestrangeho slovech pochopila.
 
Zmizel? Jednoduše se vypařil? I kdyby se svět zhroutil, pohltil všechny do horoucích pekel, on nemohl zemřít! Nevěřila.
Stál při ní, když poprvé zabila. Vedl jí ruku, když se učila správně mučit své oběti. Dal jí poznat chuť černé magie a teď by o něj měla přijít?
Zaměřila veškeré své síly, aby ho našla. Získala zpět. S každým dalším pokusem v ní narůstala beznaděj, o to silnější však byly její kletby. Ona zjistí, co se stalo, i kdyby měla vymazat všechny bystrozory z povrchu zemského.

Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku černou.
Harampádím prolejzala,s démonama tancovala hernou.
Na hřbitovech líbala se, pila z kaluží.
Objímala houfy lidí smíchem svým.
Udělej z ní bílou zase, vždyť nic nedluží.
Andělíčku, můj strážníčku, já nejsem ještě stín.


Bellatrix ležela na zádech, ruce nohy doširoka roztažené, a revidovala svůj zpackaný život. Kde všude na křižovatkách mohla zahnout jinak?
Přemýšlela, jestli je Bůh? Odpouští?
Ohlušující rachot ji vytrhl z momentálního stavu nečinnosti. Stejně tu žádnou, krom chrastění řetězy, nemohla vykonávat. Zeď po její pravé straně se rozlétla na miniaturní kousky.
V první chvíli ji napadla absurdní myšlenka, že snad svatý archanděl Gabriel vyrazil na očistnou cestu pro její duši.
Pohled na oblohu, kde se jasně rýsoval bolestně známý symbol lebky s hadem, ji přesvědčil o opaku. Začala se smát. Šíleně a bezdůvodně. Opravdu zajímavý vývoj situace. Myslela si, že pro ni jde spása a místo toho …

Já nejsem přece stín


 
26.12.2014 19:05:21
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one