.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Všední starosti jednoho nevšedního vztahu

Jednoho krásného dne mi dvě úžasná děvčata přihrála zajímavé nápady a jelikož nejsem zlá podělím se s vámi o ně.

První je pro elu, ona pozná proč.
Druhá příhoda zase osobně více nadchne nadin (doufám), tudíž je jen tvá paní spolumajitelko.
A pokud to vezmu jako celek, Wixie, snad ti pár udělá radost a Saru, třeba se ti zalíbí hlavní hrdina.

Poslední poznámka, protože je dílko věnováno speciálně elu a nadin, nikdo ho nebetoval!

Zrada a záhada první

Severus ráznou chůzí rozrážel vzduch na chodbě jako ledoborec zamrzlý oceán. Osoby, které se mu připletly náhodou do zorného pole, se třásly strachy, neboť tušili blížící se bouři. Profesor vplul do třídy a rázně za sebou zabouchl dveře. Dnes neměl náladu na divadlo s odrazem. Přimhouřeným pohledem sjel bandu nevděčných břídilů, co si dovolili nazývat se vznešeným oslovením student. Jeho zrak spočinul na rozpustilých hnědých kudrnách v první lavici. Ani se neotočila, dál se věnovala přípravě na výuku. Začínal vidět rudě. Doklusal za katedru a svým pláštěm přitom nešetrně shodil pár pergamenů některým málo duchaplným v krajních lavicích.

 

Opíral se dlaněmi o desku svého pracovního stolu a nechápavě poslouchal nervózní kroky za svými zády. Nádech a výdech.
„Proč?“ víc se mu vysoukat nepovedlo. Kroky utichly.

„Jak to myslíš, proč?“ zavýskal známý hlas, který se mu líbil pro jeho melodičnost, kterou nyní nemohl nalézt.

„Nechápu, proč by si dnes nemohla zůstat, tak jako vždy?“ povedlo se mu nakonec zhmotnit větu.

„Pro tohle,“ postavila do jeho zorného úhlu malou krabičku a se silným zabouchnutím ho opustila. Nechápavě hleděl na tu věc před sebou.

 

Hermiona se snažila působit naprosto vyrovnaným dojmem. Hromy, blesky nemělo smysl vypouštět, stejně nikomu nemohla prozradit, proč se zlobí. Kamarádky by jí nevěřily a Harry s Ronem by ji nejspíš odtáhli na ošetřovnu s jasným podezřením na uhranutí. Tak si jen v tichosti vedla svou válku. Dařilo se jí  provokovat, když už nemohla veřejně a nahlas nadávat. S lehkostí sobě vlastní dokončila požadovaný lektvar, učeným pohledem zhodnotila barvu, odborně vycvičeným nosem zkontrolovala vůni a jemným pohybem zápěstí se ujistila o konzistenci. Vše bylo tak jak má, tedy pokud šlo o její výtvor. Nalepila štítek a dál nehodlala v této učebně ztrácet čas.

 

Sledovala jeho nahrbená ramena. Tohle má být geniální mozek? Záchrana před všemocným a všude číhajícím zlem? TENHLE? Nechápavě zavrtěla hlavou a dál svými drobnými kroky měřila cestičku na koberci.
„Proč?“ Zarazilo jí slovo z jeho úst. Skoro ho vyplivl než, že by se ptal. Ano, něco nechápe, tak všichni okolo trpte, dokud nepřijde záhadě na kloub. Stala přimražená na místě a vstřebávala jeho neschopnost připustit si něco tak primitivního.

„Jak to myslíš, proč?“ začínala s ním jednat jako s malým nezvedeným dítětem. Laskavě volila slova i tón, i když by mu s chutí skočila po krku.

„Nechápu, proč by si dnes nemohla zůstat, tak jako vždy?“ Už toho měla dost. Většího zabedněnce snad ještě nepoznala. Prohledala kapsy dokud nenarazila na malou krabičku, kterou zaručeně pozná každá žena i ta, kterou každoměsíční problémy už netrápí.

„Pro tohle.“ Postavila před něj onen předmět a doufala, že si dá souvislosti konečně dohromady. Na další potyčku ji nezbylo sil. Překonala vzdálenost ke dveřím a zavřela za sebou dveře z venku.

 

 

Hermiona žasla při snídaní nad lístkem, který ji přinesla malá školní sova. To se vážně Severus Snape nikdy nesetkal s tampónem?



Zrada a záhada druhá

Severus studoval trolí mozečky snažící se vypotit něco, co by se dalo aspoň trochu přirovnat k lektvaru. Tvářil se, že ho dění okolo v nejmenším nezajímá. Postaví si před něj svou práci a jednoduše si začne balit? Jak si představuje, že se tu bude nakrucovat, když on potřebuje, aby to byla ona, kdo se bude svíjet v mukách a ne on. Přejel si koncem brka po rtech a s vrčením přijal fakt, že ji asi dnes nedonutí zůstat déle. Mrkl na jméno na pergamenu, který mu sloužil jako krytí. Dnes není Longbottomův šťastný den. Červená záhy zaplnila každé volné místečko.

 

„Odmítám tu potvoru u sebe v ložnici. Jak se sem vůbec dostala?“ běsnil, když se mu koule chlupů rozvalila po nártu a umanula si ulovit jeho vykukující župan za svou novou hračku.

Dlouhé jemné prsty mu přeběhly po páteři.

„Nevšímej si ho, přišel se mnou,“ lísala se, ale jemu bylo nad slunce jasnější, že to není z touhy po něm, ale ze snahy zachránit si mazlíčka.

„Říkám, že ji tu nestrpím,“ odstrčil její ruku z pod svého kabátce a sehnul se pro to zrzavé sídlo blech. Držel ho v napřažené ruce a štítivě jí ho podával.

„Rozhodni se, on nebo já!“ Chňapla po svém povedeném nadělení, zabořila nos do jeho srsti a s ublíženým výrazem opustila jeho pokoj.

Nechápavě zůstal stát jak přimražený.

 

Hermiona si načrtla poznámku na připravený pergamen a jala se pokračovat v práci. Překonává se jen co je pravda. Cítí jeho nenávistné pohledy, ale ona k němu ten svůj nestočí, ani kdyby jí mířil hůlkou na hlavu. Jeho vrtění a snaha o upoutání pozornosti mu neprojdou. Nechá ho si myslet, že své počínaní maskuje tak dokonale, že ho nepostřehla ani ona. Panenku na hraní mu dělat nebude. Opět dokončila svou práci jako první. Lípla své jméno na lahvičku a s přehnaným houpáním boků mu ji donesla. Taky umí probudit zmijozela, když je to potřeba.

 

„Odmítám tu potvoru u sebe v ložnici. Jak se sem vůbec dostala?“ zase hrál divadlo o nesnášenlivosti. Nevěřila mu ani slovo. Jak by mohl někdo, kdo dokáže tak laskat a šeptat něžnosti, nemít rád zvířata. Sám mu přeci narafičil pásek od županu, aby ho dostal k sobě. A ty nedovřené dveře, když prošla. Přeci je sám úmyslně opomněl zabezpečit, když slyšel to žalostné kňourání za jejími patami. Nedokázala už snášet jeho netečnost. Prozkoumala jak reaguje na dotyk a když se ujistila, že se nebrání, přistoupila na jeho hru.

„Nevšímej si ho, přišel se mnou.“

„Říkám, že ji tu nestrpím,“ zaskočil ji. Nečekala, že se odtáhne a navíc bude týrat jejího kocourka. Nešetrně po něm chňapl a vrazil jí ho doslova do rukou. Měla chuť se rozplakat, když v očích svého zlatíčka viděla děs.

„Rozhodni se, on nebo já!“ bála se, že mu ublíží ještě víc a proto ho sebrala, ochranitelsky schovala ve svém náručí. Šeptala mu konejšivá slůvka do kožíšku a vražedně při tom propalovala ten jeho arogantní obličej.

Pokud nesnese on Křivonožu, nesnese ona jeho.

 

Severus vyhodil posledního opozdilce ze dveří učebny. Konečně se mohl slastně podrbat na zádech. Co se to děje. Neutuchající touha se drbat! Náhle na bílém povrchu stránky před sebou zahlédl, ten malý pohybující se bod. Zamáčkl ho.
To zvíře na něj přeneslo blechy!

06.03.2010 23:22:53
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one