.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Moje drahá Vendi, usmyslela jsem si, že ti k narozeninám dám něco speciálního. Ještě teď mi moje múza z koutku hrozí pěstičkou, jelikož jsem se na ni vrhla, až jí pírka odletovala. Zprvu se bránila, ale jsem silnější :-D
Přeji ti k narozeninám, hodně dalších pohádkových let, plno čarokrásných okamžiků, vzkvétající zdraví, věrné přátele, splněné sny a fantazii na vymýšlení dalších a hlavně, aby tě tvá múza nikdy neopustila.

Prosím tě, kdyby se wixie dlouho neozývala, tak je to proto, že jsem ji donutila tohle betovat a ona to chuděra neustála :-D
obrázek nalezen zde: http://184.172.46.20/entry/56820813
obrázek nalezen zde: http://184.172.46.20/entry/56820813

Pro jednou první

 

Lucius moc dobře věděl, že mu to tentokrát neprojde, jenže stále doufal ve své neochvějné štěstí. Nikdy by nevěřil, že si na něj úředníci troufnou. Možná to mohl tušit.

Po pádu Pána Zla se stal terčem mnoha mladých kariérních lezců. Zkoušeli, hledali slabiny, ale to by jejich cílem nesměl být Lucius Malfoy, muž co přežil Temnou válku bez ztráty kytičky.

Dnešní akce se ovšem lehce vymkla kontrole. Měl vědět, že začínat si s ‚mláďaty' ho jednou zničí.  Poučil se a až se z téhle šlamastiky dostane, jednomu mladíkovi pořádně vysvětlí, do čeho se nepouštět, když mu ještě ani fousy nerostou.

Pohodlně - jak jen to dokázal - se opřel na kovové židli a vyčkával, co se bude dít. Seděl tu snad celou věčnost, už si i pomalu propočítával, kolik obchodních šancí propásne, když se konečně otevřely dveře a vpustily do malé místnosti partu bystrozorů. Začíná to být čím dál tím lepší, ten starý medvěd si na něj brousil zuby už pěkně dlouho; teď se musí tetelit blahem. Alfred Bear byl Luciusův stín téměř celý život, do dnes o krok pozadu.

„Konečně jsme vás dostali, Malfoyi," velitel bystrozorů se lokty opřel o stůl mezi nimi a vrhl spokojený pohled na zadrženého.

„Musím vás zklamat, došlo nejspíš k omylu," vracel mu pohled, jako by seděli v restauraci u kávy místo ve výslechové místnosti.

„Přichycen na místě činu, v čem se pletem?" Lucius poznal, že jeho protihráč si je sebou víc než jistý. Zamrazilo ho z toho v zádech. Věci se začínají podezřele komplikovat, přesto na sobě nehodlal dát znát znepokojení.

„Ve špatnou dobu na špatném místě, jednoduše nepříjemná náhoda," pokrčil ledabyle ramena.

„Jenže my toho máme víc…" nechal větu vyznít do ztracena Bear, a když si byl jist, že pomlka byla dostatečně dramatická, pokračoval. „Mám pro vás návrh. Stáhnem všechna obvinění za protislužbu," Bear si propletl prsty a čekal, jak Lucius s informacemi naloží.

„Protislužbu?" Lucius si připustil, že ho nabídka víc než zaujala.

„Dostanete našeho člověka na tajné setkání smrtijedů," tohle rozhodně nebyla žádost, dost silně to připomínalo výhružku.

„Pán Zla padl, nevím o žádných smrtijedech," zkoušel to, musel získat čas, aby si utřídil zjištěná fakta. Věděli, že i po Voldemortově smrti se pár fanatiků schází ve snaze získat moc. Jak?  Jeho to nelákalo, už z toho nekanuly žádné výhody, ale někomu nejspíš šlápli na kuří oko. Možná by se na tom dalo ledacos získat.

„Dobrá, ale nebude se jí to líbit," přelétl očima Tonksovou, zatím tiše stojící v rohu. Zmateně střelila pohledem ze svého šéfa na něj, ale než mohla začít protestovat, rozběhla se opět konverzace jen mezi muži.

 

Nymph sebou práskla na prošoupaný gauč v obývacím pokoji tak razantně, že i Remus zvedl hlavu od rozečtené knihy. Starý dobrý věrný Remus, tolik se jí líbil jeho klid, jenže ona se zrovna potřebovala pohádat. Tu cestu dostala doslova příkazem, Lucius Malfoy nebyl dobrým obchodníkem pro nic za nic. Lidem uměl líbivými slovíčky vnutit své myšlenky, že by i platili, aby pokračoval. Takže jeho pádná fakta donutila jejího šéfa hrát dle Malfoyových pravidel. Nic nepomohlo, že jedním efektivním kouzlem přeměnila šéfův stůl na třísky.

Kdyby se teď svěřila Remusovi, určitě by jí rozumně dokázal vysvětlit, že je to tak správně. Jenže ona chtěla, aby se vztekal, rozčiloval - bojoval za ni. Frustrovaně zavřela oči a snažila si představit, jaká žena by asi nejspíš doprovázela vznešeného aristokrata na zasedání masochistických maniaků?

 

„Přestaňte sebou šít!" zavrčel Lucius dostatečně nahlas, aby ho jeho společnice slyšela, přesto tak tiše, aby všichni ostatní nepochytili ani slovo.

„Ty šaty mi nesedí," Tonksová si nedělala žádné starosti s tím, kdo je zrovna poslouchá.

„Neměla jste si dělat tak velká prsa," ušklíbl se spíš pro sebe.

„Ta jsou moje." To zjištění ho celkem zaujalo. „Přestaňte na mě tak zírat," zamračila se, když si všimla, kam směřuje jeho pohled.

 

Lucius na sebe musel být pyšný, odvedl dokonalou práci. Dostali se přímo do hlavní skupiny největších příznivců zesnulého pána Temnot a nejenže nevzbudili pozornost, naopak si všichni mysleli, že jim prokazuje nesmírnou čest.

„Půjdeme tančit," nabídl jí rámě s očima upřenýma kamsi do prostoru, měl totiž dojem, že by se neuhlídal.

 

Nymphadora stála se sklenkou šampaňského u stolu s občerstvením a hlava jí drnčela z množství informací, které za jeden večer získala. Bylo až zvláštní, co na sebe lidé dokázali prozradit, když se domnívali, že jsou mezi svými; v bezpečí. Nikdy nepochopí, jak dokázali smrtijedi přežít válku a dostat se tak daleko. Pak jí to došlo. Tohle jsou amatéři. Stará garda už dávno zmizela v prachu. Jen několik málo zůstalo, jako nedosažitelné štiky proplouvali rybníkem nikým nepoznáni, nepolapitelní.

Očima vyhledala Malfoye, zrovna mluvil s jedním z účastníků. Tak přirozeně a uvolněně. Otočil se k ní, několik okamžiků si ji měřil a pak jí naznačil, jestli nemá zájem o další tanec. Už spolu zvládli tři a každý další byl lepší a lepší. Přikývla.

Elegantně se propletl davem, aniž by ho kdokoli zastavil.

Musí zjistit, jak to dělá, prolétlo jí hlavou.

Ocitla se v jeho objetí a jediným zatočením v rytmu hudby se z ní díky němu stala pro dnešní večer opravdová dáma. Nenechal ji zakopnout, nebo něco shodit svou nešikovností. Přesně ji vedl parketem, kam jen chtěl a ona se jednoduše poddala. Nečekaně.

 

Probudila se do svěžího rána, prsty přešla po řadě světlých chloupků na silné paži. Musela se usmát, přála si chovat jako malá holka - tolik jí radostí poskakovalo srdce. Přetočila se k mužskému tělu a zjistila, že ji pozoruje pár šedých očí.  Pevně ji k sobě přitiskl, pohladil hebkou kůži, než se mu do tváře vkradl opět ten známý chlad.

„Víš, že se musíme dnes rozejít?" Vlastně se ani neptal, oznamoval jim oběma jasný fakt. Jejich vztah byl odsouzen k záhubě od prvního polibku. Vzpomínala si na něj.

 

„Užila jsem si zajímavý večer," těžko se jí volila slova a ještě hůř se jí odcházelo do přiděleného pokoje, neboť ji naplňovalo vědomí, že zítřkem vše skončí.

„Nemusí končit." Věděla, co naznačuje a přála si to slyšet, přesto se zdráhala nabídku přijmout.

Sešla o schod blíž k němu, stála tak, že mu hleděla zpříma do očí.

„Není to moudré," zašeptala, ale ona nikdy nedělala moudré věci.

Ucítila horký dech nejdříve na krku, vychutnával si její blízkost, než se odhodlal pokračovat. Až když se třásla potlačováním všeho v sobě - touhy mít ho, nenávisti k tomu, co představoval i jen obyčejné lidské potřebě spojení s někým blízkým- se jejich ústa spojila.

 

„Vrátím se k Removi." Všimla si, jak mu zacukala čelist. Sžírala ho její slova, ale nemohl s nimi nic udělat. Těšilo ji jeho utrpení, alespoň v tom nebyla sama. „Prozraď mi, byla jsem jen další z mnoha?" potřebovala slyšet krutou pravdu, aby se o něj přestala třít a žádat si o něžnosti jako zatoulané štěně - příhodné po tom, co právě provedla jednomu vlkovi.

„Bez ohledu na klevety, co mě provází, jsem Narcisu dodnes nepodvedl." Držel ji u sebe tak těsně, až skoro nemohla dýchat. Cítila každý záchvěv jeho nádechů a výdechů. Poznala, že mluví pravdu i to, jak je mu to v hlouby duše nepříjemné.

„Třeba mi nevadí být druhá." Vyhoupla se mu na klín a koleny mu tvrdě sevřela boky. Prohnul se v zádech, aby jí vyšel vstříc, jejich těla do sebe dokonale zapadala.

„Vadilo by," oznámil jí, než si její tvář přitáhl k hrubému polibku. Už si nehráli na romantický páreček, toužili po živočišnosti, aby zahnali bolest bušící na dveře.

 

Nymphadora předala své hlášení sepsané na jedničku. Jen jednou odevzdala veškeré papíry v celku v pořádku a srozumitelné. To jednou bylo právě teď.

Po očku sledovala měření psychických sil mezi Bearem a Luciusem. Nakonec bez rozloučení odešel, nechal ji tu, jak slíbil. Bála se okamžiku, kdy se za ním zavřou dveře, ale přežila to. Stejně jako přežila každé své jiné dobrodružství.

Dnes v noci asi Remus nepochopí její vášeň, ale ona bude muset vyrážet klín klínem.

28.10.2015 20:59:54
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one