.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Tuhle drobnost bych speciálně věnovala naší milé čtenářce Zuzance. Všimla jsem si, jak jsi nadšená z různých dárečků, které si tu píšeme, tak jsem si řekla, že by ti udělalo radost, kdyby ti taky někdo jeden napsal.

O tom, že máš ráda povídky s Lunou jsem si přečetla, až když jsem tohle pro tebe měla napsané. Snad se ti to bude líbit i tak ;-)

Dál bych ráda touto cestou popřála Claire, neb je to taky Zuzanka. Hermionu jsem pro tentokrát vypustila, tak doufám, že se bude líbit ;-)

Děvčata Vám i dalším Zuzankám, přeju krásný svátek a hodně moc štěstí, zdraví a lásky.

Za betaci děkuju Vendi.

Ps.: S Nadin jsme se nějak nedomluvily a přidaly současně, tak si nás snad najdete obě. ;-)

 

Noční zahrada

 

V řádce temnejch domů jen tvý okno svítí,
celý město šlo už dávno spát.
Tak si to vem a já tu jsem.
A mám to vzdát.


Sirka zaprskala do tmy, než se rozhořela jasným plamenem. S povzdychem si o ni zapálil ručně ubalenou cigaretu a zadíval se do jediného okna, které v celém domě svítilo. Stál v malé zahradě opřený o strom a nechával si letním vánkem čechrat vlasy.

Nesměl nic a jediné k čemu ho pustili, bylo odzamořování prokletých pokojů; vážně zábava. Otrokem ve svém vlastním domě, ani zapálit si nemohl, aby Molly nevyběhla se zakaboněným obličejem a řadou kázání. Cítil se znovu jako vězeň. Už ho to unavovalo, nejraději by všechny poslal do háje. Jenže místo toho se vždycky raději uklidil někam, kde nepřekážel.

A přeci tu bylo světélko naděje - malé a skromné. Svítilo, hřálo a usmívalo se na něj.


Dál si hlavu lámu, mám v ní vlnobití.
Třetí do hry vstoupil mezi nás
a já to vím, tak co teď s tím.
Chci vrátit čas.

 

Tolikrát si říkal, že už je to dlouho, co neměl v náručí ženskou a jen proto ho uchvátila. Mockrát si říkal, aby na ní přestal myslet. Dokola si připomínal, o kolik let je starší než ona. Všechno marné. Stačilo, aby spatřil drobné jiskřičky v oříškových očích a podlomila se mu kolena. Dokázal by překonat každý z problémů, ale když se do ní zakoukal i Harry; ztratil veškeré naděje.

Kdysi myslel na Lilly, ale sebral mu ji James a teď mu jeho syn stojí v cestě stejně jako otec. Proti tomu se bojovat nedalo. Měl svého kmotřence příliš rád, tolik mu připomínal nejlepšího přítele i ztracenou lásku.

Zná jen pár fíglů,
jak se valej holkám šrouby do hlavy.
Pár hloupejch fíglů,
ty mu na to skočíš,
za pár dní to chlápka otráví
.

 

Zahleděl se do rozsvíceného okna v kuchyni, kde právě končilo sezení Fénixova řádu a malá Ginny sklízela použité nádobí. Vznášela se místností a on nedokázal odtrhnout oči od jejich boků. Právě se začala něčemu smát; asi jeden z jejich bratrů. Obraz úsměvem zvlněných rtů se mu zarýval hluboko do paměti, pro časy trávené o samotě ve svém pokoji. Pak se k ní připojila rozčepýřená kadeř černých vlasů a on pochopil, že strůjcem její dobré nálady rozhodně není nikdo z rodiny. Přál si být uvnitř, slyšet ten hlas, co mu dokázal rozeznít celé tělo.  Místo toho si zapálil další cigaretu.

Mám tu ruce v kapsách, dlaně se mi potí;
nejvíc ze všeho mám chuť se prát.
Pár na solar a lovu zdar,
tak to bych zvlád.

 

Stála k němu zády a Harry byl blízko u ní. Tak moc blízko. Nejraději by do něčeho praštil. Do někoho.

Vždycky vyřešil překážky tím, že je rozdrtil. Naprosto zničil. Tentokrát by mu to neprošlo, trpěl by ztrátou a ji by nezískal.

Dřív ho ženy obdivovaly, samy za ním běhaly a on tu teď fňuká pro jedno malé pískle. Zajímalo by ho, kam se ztratil ten starý známý Sirius. Silný, neohrožený a hlavně nikým nepolapitelný.

Tvrdě sevřel ruku v pěst a silně udeřil do kůry stromu, který mu zatím sloužil jako podpěra.

Znáš mě, já jsem blázen, málokdo mě zkrotí.
Já si na třetího nechci hrát.
Tak čert ho vem, teď já tu jsem;
jak žhavej drát.

 

„Kdo to měl být?" Tiše pronesená slova ho probrala z depresivních myšlenek.

Zahleděl se do čokoládových studánek a náhle mu došla všechna slova. Ať už ta jednou vyřčená nebo dušená; duší šeptaná.

„Ukaž! Podívám se ti na to," drobné dlaně obemkly drsnou hrubost jeho ruky. Tak moc kontrastovala krémově bílá hebká kůže s jeho, až ho ničilo se jen dívat na spojení jejich prstů.

„Netřeba," vytrhl se jí, ačkoli si přál držet ji věčně.

"Chápu," zadívala se mu do očí, než je odvrátila k obloze. „Už se tu nebudu plést," zašeptala hvězdám a vydala se vyšlapanou cestičkou zpět do domu.

Toužil ji zastavit, všechno vysvětlit, ale nedokázal jim to udělat - jí ani sobě.

Zná jen pár fíglů,
jak se valej holkám šrouby do hlavy.
Pár hloupejch fíglů,
ty mu na to skočíš,
za pár dní to chlápka otráví.

 

A tak jen dál sledoval, jak si ji mladý odraz jednoho z Pobertů omotává kolem prstu. Opět přišel o kousek sebe sama, ale tak to mělo být. Oni budou spolu šťastně žít, o to se jim postará…


Zná jen pár fíglů
jak se valej holkám šrouby do hlavy
pár známejch fíglů
Já tu ve tmě házím
Já tu ve tmě házím
Zapálený sirky do trávy

 

 

28.10.2015 21:00:15
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one