.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Mezi kapkami deště

Mezi kapkami deště
Drahá Soraki, neznáme se sice nijak zvlášť dlouho, přesto vím, že jsi duše naladěná na podobnou ne-li stejnou vlnu. Přeji ti k tvým narozeninám jen ty nejúžasnější věci a plno dalších krásných let života.
S Nadin jsme tě zdrbaly (bez ní by tahle věc nevznikla), než mi prozradila, že máš ráda Dramione, tak snad jsem se trefila do vkusu. :-)
Všechno nejlepší, děvče

Za zrychlené betování děkuji Vendi.

Letošní léto se opravdu vydařilo. Slunce zaplavovalo každičký kout a jen těžko se hledal chladný stín. Dnešní den nebyl výjimkou, proto hodně lidí zaskočil prudký déšť, který náhle protrhl oblohu. Hermiona ovšem byla připravena na každou nehodu, takže z drobné kabelky vytáhla malý deštník, který kouzlem zvětšila do normálních rozměrů. Pohodlně dál procházela ulicí, nakukovala do výkladních skříní a užívala si volný den v Prasinkách. Harry s Ronem samozřejmě skončili hned u madam Rosmerty, takže si mohla svůj čas uspořádat čistě podle svého.

„Dobrý nápad, Grangerová," přitisklo se k ní z boku mužské tělo a podle hlasu poznala Malfoye. Choulil se k ní pod deštníkem, jako by bylo zcela běžné, že jdou spolu ulicí. Na pár okamžiků zapomněla na rozbroje, které mezi nimi panují a prohlížela si ho jen jako obyčejného cizince. Dlouhý tmavě modrý kabát se zvednutým límcem podtrhoval atletickou postavu a až vražedně mu slušel.

„Jsem snad nějaká úschovna?" obořila se na něj, aniž by domyslela, jestli narážku vůbec pochopí.

Ono to bylo stejně jedno. Ať řekla cokoliv, vždy to obrátil proti ní. Prudce se otočila i se svým deštníkem, postříkaných kolemjdoucích s nesouhlasným mručením si nevšímala, a rozešla se dál svou cestou.

„Nehraj si na netykavku." Studené prsty se jí obtočily kolem zápěstí, aby si ochranu před deštěm přitáhly na správné místo. Zamračeně se podívala do toho bledého škodolibě se tvářícího obličeje, který se náhle ocitl tak podezřele blízko. Přísahala by, že ucítila jeho dech na své tváři.

„Studíš!" mohla vymyslet tisíc a jednu urážku, milion argumentů, přesto vyřkla jen tohle.

„A ty hřeješ. Vidíš, pasujeme k sobě," ušklíbl se nad chabou poznámkou a přitisknul se k ní ještě těsněji. Všimla si, že ačkoli se škaredí, pořád má jemné rysy. Zkoumala šedé oči a zjišťovala, kde se v jeho duši skrývá ta zloba, která ho dělá tak protivným. Pro tentokrát zůstala zamaskovaná pod povrchem.

„Neškleb se, po dešti mě zas můžeš poslat do háje." Vysmíval se jí, poznala to z jeho odlehčeného  tónu. Vibroval vzduchem a zahříval ho.

„Možná to udělám hned," chtěla se mu vyškubnout, osvobodit se od toho kouzla okamžiku, který ji nutil stát s ním v dešti na ulici.

On byl jiného názoru. Vytušil, co má v plánu a zatáhl rukou, ve které stále svíral její dlaň i s deštníkem. Ztratila rovnováhu a upadla by, kdyby nestál dostatečně blízko - možná to celé byl jeho plán. Skončila přitisknutá na promáčeném kabátě s hlavou opřenou o jeho rameno. Deštník se kutálel blátem ulice, aniž by si ho některý z nich všímal.

„Mohlas říct dřív, že po mě toužíš," vysmíval se červeným tvářím, které jí zkrášlily obličej.

Nespoutané kudrliny vlasů se vlhkem zkroutily do drobných neposedných prstýnků, které ji zdobily víc než nejkrásnější klobouk. Zapletl do nich prsty, jako by se pokoušel srovnat neposedné pramínky a dřív, než mohla začít protestovat nad jeho nehoráznou poznámkou a ostudným chováním, umlčel ji vřelým polibkem.

Nedostatek vzduchu je přiměl přestat se líbat, i když netoužili po ničem jiném, než pokračovat nekonečně dlouho. Nenechal se dlouho pobízet a pokračoval dál v prozkoumávání sladkých rtů.

„Vážně jsi to měla říct dřív," zašeptal, když odtrhl ústa od jejich sladkých vábivě pootevřených.

Zadíval se na oblohu, kde se právě slunce rozhodlo roztáhnout záclony a vykouknout ven. Lidé ukrytí před nepřízní počasí se opět vydali do ulic nevšímajíce si dvou mladých lidí v těsném objetí. Zastrčil jí několik volně poletujících pramínků vlasů za ucho, něžně políbil špičku drobného nosu a otočil se k odchodu.

„A co bys udělal, kdybych to bývala řekla?" zavolala za ním, aby jeho pozornost ještě na pár chvil strhla k sobě.

„Vysmál se ti, to přece víš," pokrčil rameny, urovnal si pokřivený límec, otočil se a zmizel za nejbližším rohem.

„Vím," oznámila prázdnu před sebou. Pak se šibalsky usmála, jednou mu to možná vážně poví, ale potom se jí rozhodně nevysměje. O tom byla skálopevně přesvědčená, protože už teď se jí v hlavě začal rodit plán hříšně sladkých intrik, do kterých ho zavleče.

28.10.2015 21:00:43
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one