.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Drahá Wixie,
takže i tobě, značně opožděně (rozumějte po měsíci a nějaké drobné), přináším dárek k narozeninám. Strašně si vážím, že jsi mě přivedla do světa FF HP a dala mi možnost poznat několik úžasných lidí. Třeba tebe ;-)
Ráda bych ti popřála něco neotřelého a neokoukaného, ale každý potřebujeme právě ty základní věci - zdraví, štěstí a lásku. takže ať tvůj život provází právě tyto prosté a přeci tolik vzácné věci i několik výjimečných a kouzelných.

Ještě jednou krásné narozeniny.

Dopředu varuju, že jsem si nějak oblíbila neurčité příběhy bez rozluštění :-)


 
Lhářka
 
Hermiona se bezcílně potulovala po místnosti plné lidí. Přestože do ní neustále někdo narážel, nebo se její noha stávala terčem cizích bot, cítila se osaměle. Sledovala tvořící se skupinky a uvědomovala si, že do žádné z nich nezapadá.
Myslela si, že po válce se vše změní, získá víc přátel, stane se společností víc přijímanou. Jenže počet spřízněných duší se jednoduše ustálil na třech - Harry, Ron a Ginny.
Proč by to mělo vlastně být jinak?
Tím, že se stane hrdinkou, nepřinutí ostatní, aby ji měli rádi.
Popošla k hloučku svých bývalých, a vlastně znovu současných, spolužaček. Ty, jakmile ji zaznamenaly, rychle ztichly a začaly se nesměle usmívat.
„Co?“ neudržela nervy v klidu.
Dívky znejistěly ještě víc, ale žádná se neměla k odpovědi.
„To je tak, Hermi,“ vzala ji Ginny za loket a odvedla stranou. „Ty jsi pro všechny příliš slušná. Bojí se, že je budeš moralizovat,“ shrnula problém do pár prostých vět.
Ta slova Hermionu zabolela jako bodnutí nožem. Prožila s nimi tolik krutých i šťastných chvil a najednou spolu nedokážou mluvit?
„Umím dělat špatné věci. Ve válce jsem taky přece–“ vrátila se zpět k rozesmátým dívkám, aby jim řekla, co si myslí.
Nenechaly ji ovšem dokončit myšlenku.
„Jenže všechno ve prospěch většího dobra, nikdy pro vlastní potěšení,“ Levandule Brownová už asi dlouho nedostala pořádnou do nosu, že pokoušela štěstí pohrdlivým úšklebkem. Jenže Hermiona musela usoudit, že má nejspíš pravdu.
„Mýlíš se!“ Nebyla by to slavná válečná hrdinka, kdyby se vzdala bez boje.
„Dokaž to!“ přidala se Parvati, která nemohla nechat kamarádku na holičkách. Nebo si jen potřebovala rýpnout.
 
ooOoo
 
„Víno, pane profesore?“ Černé oči se do ní zabodly s takovou intenzitou, až se otřásla.
„Běžte otravovat někoho jiného, slečno Grangerová,“odbyl ji ledově a přidal k tomu i ledabylé máchnutí rukou.
Nechápala, jak se mohla nechat přemluvit k takové pitomosti.
Přesvědčit profesora Severuse Snapea, že ho miluje – jak to má zařídit?
„Už je po válce. Nevraživost můžeme odsunout stranou,“ stále stála s napřaženou sklenkou v náznaku nabídky. Jestli znovu mávne dlaní, polije je oba.
„Momentálně bych raději odsunul vás,“ pokoušel se projít kolem ní a zmizet v davu, ale ona se nehodlala vzdát.
„Severusi,“ řekla by cokoliv, třeba hloupost, jen aby neodešel. Nejspíš přestřelila.
Otočil se zpět s pohledem absolutního nepochopení a obočím usazeným skoro ve vlasech. Nedostal se k tomu, aby jí vynadal.
„Omlouvám se, to mi ujelo,“ sklopila kajícně hlavu a dala se na ústup. Sklenky přitisknuté k hrudi jako ochranný štít.
„Slečno Grangerová,“ zastavil ji rukou na předloktí.
Měla ho na háčku ani nevěděla, jak to dokázala. Nejspíš něco v očích, nebo chůze. Hlavně, že se začal zajímat. „domníváte se, že omluva a rychlý úprk vás zachrání?“ vykroutil jí z prstů jednu sklenku.
„Co vám připadá dostatečně adekvátním trestem? Plazení po kolenou, hlasité nářky, veřejné lynčování?“ přes okraj své sklenice zvědavým pohledem sledovala profesorovy reakce.
Pokud má provádět nějakou neplechu, tak si ji aspoň pořádně užije.
„Připadám vám jako středověký diktátor?“ pod tíhou jeho pohledu se jí špatně uvažovalo. Potřebovala vybrat natolik vhodnou odpověď, aby hovor neukončil.
Po dlouhém uvažování z ní nakonec vypadlo jen jedno slovo.
„Ne.“
Podle nepsaných pravidel bláznivě zamilovaných by mu právě měla začít popisovat, jak ho ve svých snech vídá coby božského hrdinu. Jednak jí bylo jasné, že na něco tak prostého by Severus Snape neskočil a pak bylo mnohem zábavnější pohrávat si s jeho zvědavostí.
„Očekával bych od studentky, která nepoužívá knihy jen pro vypodložení stolu, rozvinutější větu,“ protočil Severus oči.
Dívčí mozek pro něj byl jednou nekonečnou neznámou. Nejprve si k němu nakráčí a tváří se, že by ráda zavedla rozhovor, ale pak z ní vypadne akorát jednoslovná odpověď.
On se sice dnes s nikým vybavovat nehodlal, ale když už mu svou společnost nabídla, nepohrdne. Hermiona Grangerová byla jedinou živou duší v celém sále, která má možnost podobné výsady dosáhnout. Pokud ovšem začne zase normálně používat mozek a komunikovat na úrovni dospělého jedince.
„Očekávala bych od dvojitého špeha a muže, co se pyšní vysokou zásobou znalostí, že na to přijde sám.“
Tentokrát ze sebe sice dostala poměrně dlouhou větu, ale on se z ní nic nedozvěděl. Začínal ztrácet trpělivost. Asi přehodnotí svůj názor na jednu kudrnatou studentku.
„Předpokládám, že to měla být poklona.“ Poslední pokus vypáčit z ní něco smysluplného, než odejde domů trávit čas duchaplnější činností.
„Dejme tomu.“
Opravdu by ho zajímalo, na co ta holka myslí? Oprava. Jestli vůbec myslí?
„Čemu?“ Přistoupí na její hru a začne jí také trápit kusými odpověďmi, které se nevztahují k tématu. Oba dokážou zákeřně obejít hlavní význam věty a skrýt ho za nějaký rádoby duchaplný nesmysl.
„Co by následovalo potom.“ Hermiona naklonila mírně hlavu na stranu.
Oba se tak zabrali do přediva návnad na toho druhého a popíjení dobrého vína, že si ani nevšimli, jak se pomalu vyprazdňuje sál.
„Grangerová, s vámi je dnes domluva, jak s prostoduchým jedincem.“ Uvažoval jestli, kdyby s ní zatřásl, by se k životu probraly její mozkové závity. Raději upil ze své sklenky, aby zaměstnal ruce a nepodlehl případnému náhlému pokušení.
„Jindy se semnou dá mluvit líp?“ Vážně by se hodila na výslechy. Každý druhý by jí nejraději prozradil i kolik má kostlivců ve skříni, jen aby s ní nemusel dál vést takový bláznivý rozhovor. Přesto on to dělal. Bavil se tu s ní dál, ačkoli neměl nejmenší zdání, kam to povede.
„Snad neočekáváte, že vám začnu vykládat nesmysly o tom, jak toužím po nekonečných rozhovorech s vaší roztomilou osobou?“
„A toužíte?“
To byla hodně zajímavá otázka. Pozorně si jí prohlédl. V těch upnutých modrých šatech vypadla zajímavě.
„Toužím po spoustě věcí, tahle k nim rozhodně nepatří.“ Jen doufal, že si volbou odpovědi nenaběhl.
„A která ano?“ Naběhl.
„Tohle má být zpověď?“ Raději přešel do obrany. Nějak se mu situace začínala vymykat z rukou.
„Třeba vás pokládám za fascinujícího muže, kterého toužím víc poznat.“ Samozřejmě to plácla, aby neodešel, ale zároveň si musela přiznat, že je na tom značná část pravdy. Vážně ho toužila poznat blíž. Stačilo pár minut v jeho blízkosti bez urážek, aby zjistila, jak zajímavý je to člověk. Kdyby k tomu ještě přidal trochu péče o zevnějšek, mohl by to být i celkem hezký zajímavý člověk.
ooOoo
 
Hermiona nikdy nikomu neprozradila, zda sázku skutečně vyhrála. Jisté osoby samozřejmě došly k závěru, že určitě ne. Přesto už od té doby netrpěla nezájmem o svou osobu.
13.03.2016 20:09:56
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one