.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Konec jednoho zkaženého dne

Naší drahé elulince k narozeninám. Tušíte správně, měla je taky před měsícem a nějaký ten den.
Elušíku, přeju ti ze srdce všechno nejlepší, hodně zdraví, lásky, dobré přátele, (mě za trest ;-) ) a hlavně, abys konečně našla dost sil k Vanilce. Protože prostě já ji chci :D

Všem ostatním: tohle je vážně poslední zapomenutý dárek ;-)


(Varování: Severus opravdu velmi sladký - podávat s rozvahou a přivřenýma očima)
 
Konec jednoho zkaženého dne

Ginevra Weaslleyová neplakala od svých sedmi let, kdy zjistila, že slzy jsou na nic. Umínila si, že už ji nikdo nikdy k podobným projevům slabosti nepřinutí. Daleko účinnější zbraní byla drzost a odvaha.
Předsevzetí je jedna věc, ale dodržet ho je věc druhá. Proto tu teď seděla na schodech nahrbená jako uzlíček posledních hadrů, které nikdo nechce. Utírala si mokré cestičky z tváří a z očí jí kanuly další přívaly vzteku a zoufalství.
 
„Weaslleyová!“ ozvalo se vzápětí po tom, co ji čísi noha shodila z místa, kde před okamžikem seděla. „Můžete mi laskavě sdělit, z jakého důvodu tu nosem leštíte podlahu?“ zahřímal příchozí.
Povedlo se jí celkem důstojně odlepit obličej od dlaždice a podívat se na strůjce svého dalšího neveselého okamžiku dne.
Profesor Snape, poslední, co jí dnes ještě chybělo k dokonalosti.
„Potřebovala jsem být sama,“ zavrčela ze své velmi nedůstojné pozice na všech čtyřech.
Nejspíš by mu věnovala nějakou jinou oduševnělou poznámku, kdyby mu právě nezírala na špičky bot z velmi nepříjemného úhlu.
„Opravdu duchaplné,“ sledoval, jak se pokouší vstát. „Pokud jste toužila blíže poznat Bradavické chodby, mám dojem, že školník by potřeboval pomoct s úklidem.“ Zamračil se, pokud se dala z jeho věčně nasupené tváře vyčíst nějaká mimika, poté jí podal ruku.
„Netoužila a přestaňte být kousavý,“ vyštěkla.
Když konečně stála, připadala si dostatečně silná se mu postavit.
Snape byl na podobné výstupy zvyklý. Spousta studentů si před odchodem ze školy dodávala odvahu vrátit mu roky utlačování. Většinou je během pár okamžiků přiměl k pláči a ústupu. Podruhé se o nic podobného nepokoušeli.
„Weaslleyová! Nemyslíte si…“ Severus snížil hlas na hladinu – každým dalším slovem tě zničím o kousek víc.
Jenže Ginny ho nenechala dokončit větu.
„Přestaňte si hrát na bubáka a raději mě tu někde nechte v klidu umřít,“ nejspíš by to na Snapea opravdu zapůsobilo, kdyby svůj projev nedoprovodila náhlým sesuvem na schody, kde se opět rozbrečela.
Posadil se vedle ní a podal jí svůj čistý kapesník.
Za normálních okolností by ji nechal seškrabovat své pošlapané ego z podlahy. Do studentských záležitostí se zásadně nepletl. Jenže Weaslleyová dnešním dnem přestala být jeho studentkou a zároveň dlužil Arturovi pár laskavostí. Tudíž postarat se o jeho dceru bylo jeho povinností.
 „Takže?“ zasyčel méně vražedně, než zamýšlel. Nejistě se podíval na třesoucím ramena dívky vedle sebe a uvažoval, co má dál podniknout.
Plačící ženy nebyly jeho silná stránky. Většinou tuhle část knihy života elegantně opomíjel, nejlépe vytrhával.
„Co chcete slyšet? Absurdní holčičí záležitosti?“ Jistě, že nechtěl. Přál si sedět v křesle a zkoumat dno lahve od kvalitní whisky.
 
Snape byl posledním člověkem na zemi, kterému se toužila svěřit se svým trápením. Zároveň byl také jediným člověkem široko daleko, kterému by se svěřit mohla.
Bylo jí nad slunce jasnější, že nestojí o vyprávění strastí a útrap jedné studentky, ale nejspíš nezůstane ušetřen.
„Na tenhle večer jsem se připravovala několik měsíců dopředu. Jednou jedinkrát v životě jsem chtěla mít něco dokonalého.“ Ginny ze sebe chrlila slova, protože si tu zpověď nechtěla rozmyslet. Když už našla posluchače, potřebovala ze sebe dostat všechno. A velmi snadno by se mohlo stát, že přestane, jakmile se do popředí dostane její rozumnější část.
„ Jak to dopadlo? Samozřejmě katastrofou. Vysněné šaty mi prodaly před nosem a lepší než tyhle hadry z druhé ruky jsem si už pak nemohla dovolit. Kamarádka, co mi slíbila pomoc s účesem, se někde ztratila hned ráno, proto mám na hlavě neuspořádaný roští. Harry mi ráno oznámil, že náš vztah ho plně nenaplňuje a opustil mě. Můj náhradní doprovod se vypařil s jinou, jakmile jsme vešli do sálu. Za celý večer jsem si ani jednou nezatančila a to tanec opravdu zbožňuju. Pohádala jsem se s Hermionou, jedinou opravdovou kamarádkou, kterou ještě mám. A když jsem se polila vínem, jako s udělání to viděla celá společenská místnost.“ A bylo to venku.
Zhluboka se nadechla, nenápadně se pod rukou podívala na mlčícího profesora a čekala salvu smíchu nebo opovrhujících poznámek.
„Pro Merlina, proč s tím děláte takové cavyky? Podobných plesů ještě zažijete spoustu. Většinu z těch lidí už nejspíš nikdy neuvidíte, takže vám může být jedno, co si o vás myslí. Minerva si například už kolikátý rok bere stejné šaty a nikomu to nevadí.“ O pozitivech rozchodu s Potterem se raději nezmiňoval. Předpokládal, že to by zrovna teď za výhodu nepovažovala.
„Klidně se zeptejte.“ Naklonil se Severus blíž, když si všiml jejího zacukání koutků. Sice to nebyl úplný úsměv, ale aspoň už neplakala.  
„Opravdu nevím, jak to dělá. Nikomu to nikdy neprozradila, ale podezírám ji z několikadenní hladovky a stahovacího korzetu,“ pokrčil rameny a snažil se tvářit, jako někdo kdo právě nepomlouvá svého kolegu.
„Jenže o to právě jde. Podobný okamžik se už nikdy nebude opakovat, a proto si přejete učinit ho perfektním výjimečný. Zatím všechny mé podobné aktivity skončily katastroficky. Přála jsem se z toho vymanit a alespoň jednou jedinkrát zažít úchvatný kouzelný zážitek. Věnovala jsem tomu tolik času a úsilí a přesto se to celé zbortilo během pár minut.“ Nějak nechápala, jak se dostala k tomu, že v rukách žmoulala klopy černého hábitu a tvář si otírala o profesorovu košili.
 
„Tak dobře,“ povzdechl si hodně zvláštním způsobem, že tím přinutil Ginny přestat fňukat a vzhlédnout.
Sledovala opatrně každý jeho pohyb a netrpělivě očekávala, co se bude dít. Opatrně se vymanil z jejího sevření a stoupl si.
„Pojďte sem,“ přinutil ji netrpělivým mávnutím ruky, aby ho následovala.
Snape vytáhl hůlku a předvedl s ní několik obratných máchnutí. Pronesl pár dlouhých formulí, po kterých se její staré šaty změnily na zcela nové.
Překvapeně zamrkala, když zjistila, jaký má profesor dobrý vkus. Šaty byly natolik fascinující, že Ginny pominula zelenou barvu i odvážný střih.
„Jak?“ otáčela se několikrát dokola, aby si vychutnala záplavu látky vznášející se jí kolem nohou.
„Tváříte se tak překvapeně, že mám chuť nechat vás opakovat několik ročníků!“ pronesl kousavě, aby alespoň částečně dívce připomněl, s kým vlastně mluví.
„Smím prosit?“ nabídl jí galantně rámě, když se do sytosti pokochala novým oblečením.
Zmateně si ho přeměřila, přesto svou drobnou dlaň vložila do té jeho.
„Pokud to někomu prozradíte, všechno popřu a vám z života udělám peklo.“ Oznámil jí netečně, zatímco se s ní začal líně otáčet do rytmu v dálce znějící hudby.
Neprozradí.
Tenhle večer se jí rozhodně zapíše nesmazatelně do paměti, ale budou o jeho nevšednosti vědět jen oni dva.
12.11.2016 17:31:50
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one