.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Jsem lempl lína a nejsem schopná doopravit další kapitolku, proto přidávám aspoň jednohubku. ;)
elu vím, že jsem ti to měla poslat ještě na prověření, ale jsem neposlucha.
Asi mě zakousneš, ale i tak děkuju, za tvé neocenitelné služby, kterých si neskonale vážím :)

 

Již brzy!

 

Přejel prstem po rýze na šedém kameni, mozaice stěny, o kterou se opíral.

Povrch víc nešel rozeznat, jako by pohladil představu ve vzduchu.

Žádný chlad nebo vlhkost.

Nasál nosem, ale nic necítil, ještě nikdy předtím nenašel místo, které by nemělo specifickou vůni. Lákalo ho objevovat a zkoumat.

Stál v kulaté temné místnosti se spoustou dveří, chystal se zrovna jedny otevřít, když ji spatřil.

Tichá a jemná, dlouhé bílé šaty ji lehce klouzaly kolem bezchybně tvarovaných nohou.

Husté vlasy jí slabě vlály kolem bledého obličeje, on však vánek necítil.

Neviděl její oči, ale toužil jí být na blízku a utápět se v tom pohledu.

Krokem, který se ani nedotýkal chůze, se přesunula až k němu, natáhla před něj ruku se skoro dohořelou svíčkou.

Náhle to pochopil, přál si být jinde a daleko.

Místnost se s ním zatočila.

Vír ho strhl a srazil na kolena.
„Již brzy,“ slyšel ten šeptavý vtíravý hlas.

Tón ani barvu nešlo rozeznat, táhl se jak med a přec lehce splýval ze rtů.

Nebyla krásná, děsila svým chladem a neústupností.

Vzduch kolem se nedal vydržet; dusil a dráždil.

Polknout bylo těžší, než přelézt horu, přeplavat moře.

Nemohl se pohnout, snažil se dostat co nejdál a přeci jen na ni hleděl s obavou a rostoucím úzkostným zjištěním.

Zalil ho studený pot.


S hlasitým výdechem se posadil na posteli. Probral ho děsivý sen, který si za žádných okolností nedokázal vybavit. Promnul si unavené oči a zahleděl se do prázdné tmy.

Nemohl se zbavit vědomí, že je jen kousek od něčeho podstatného, osudového.

 

Kletby létaly vzduchem.

Jiskřily a zářily šedou oblohou.

Nevnímal je, jen se snažil udržovat odstup.

Poslal pár nevinných kouzel do řad protivníků, aby vypadal, že bojuje.

Nenápadně tím ale mířil do vlastních řad.

Přemýšlel o osudu, o situaci do níž se dostal, o příteli, kterého vlastní rukou ztratil…

A pak to zaslechl.

Myslel si, že se spletl, že jen vzduchem rozvířené listí hrálo svou tklivou melodii.

Poslal předtuchy pryč.

Dnes na ně nebyl čas ani nálada.

Za zády mu zaskřípěl hlas jeho dávného a bláhově uctívaného idolu. Jak se mýlil, když jej považoval za někoho blízkého bohům. Ne, ten měl k dokonalosti daleko. Poznání přišlo pozdě. Posel.

Ano, práce přesně pro znuděného aristokrata.

Ani se na něj nepodíval, když zamířil do chatrče, která nyní sloužila jako hlavní stan, kam byl předvolán.

Tichá teskná melodie se vrátila. Zněla jako hlas, tolik známý hlas… ale co se mu snaží našeptat?

Určitě ho už slyšel. Mrazení v zátylku radilo, aby si vzpomněl.  

Potřásl hlavou. Nevěřil na budoucnost, zvlášť na tu svou.

 

Hleděl do zlověstných rudých štěrbin.

Dávno už neznamenaly okno do duše.

Duše; ani o té se už nedalo uvažovat.

Do obličeje člověka, který ztratil lidskost.

Tu, kterou nikdy neměl.

Lze ztratit, cos nikdy nezískal?

Bušení ve spánku ho nutilo soustředit se.

Sklouzl pohledem na slizkou bestii.

Jak ji může zvát mazlíčkem?

Pocit vzdálené blízkosti se vkrádal do podvědomí.

Má pohladit ego někomu, kdo je o své nenahraditelnosti skálopevně přesvědčen?
Hadí smyčka se pohnula a jemu se vybavil neodbytný šepot, který ho neustále pronásledoval.

Nesmí polevit v ostražitosti. Zahnal bezvýznamné do pozadí.

Později!


Jak?

Proč?  

Neznal odpovědi a přece tušil.

Neovládal třes, který zachvátil jeho tělo.

Podvědomí uvolnilo zakrývané a jeho myslí zazněl slabý šum podobný skučícímu hlásku.

Sílil a nabíral na intenzitě.

Nechápal, odkud pramení.

Vteřina podobná věčnosti stačila k pochopení všeho.

Zahleděl se na bílé zuby, mířící k jeho hrdlu.

Spatřil záblesk jeho minulého života. 

Ponížení, zlo a nenávist, věční poutníci na jeho cestách.

Ztráty blízkých osob, kterým nemohl zabránit.

Povinnosti, kterých nedostál.

A zvuk, který dostává jasné obrysy.

Sílící sotva slyšitelná změť hlásek, přerůstající v jasná a zřetelná slova.
Už ví!

Je si jistý, kde honaposledy slyšel.

‚Již brzy,‘ pronesené vtíravým hlasem.

Tón ani barvu, kterou nelze rozeznat přes hrubou těžkost, klouže jako hedvábí.

Už neděsí.

Vítá neznámé a zřejmé.

Brzy se mění na teď.

 

21.03.2010 20:13:03
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one