.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     

Hra na kočku a myš

Poznámka: Chtěla jsem to dát o půlnoci, jelikož elu si na to potrpí, jenže jsem to trochu přetáhla a pak webgarden si to stejně časuje po svém :D

eloušku kouloušku, lamičko tlamičko určitě tu teď napíšu spoustu blábolů, které navíc okořením chybami, ale jelikož už mě znáš natolik dobře, vezmeš si z toho přesně to pravé. Pochopíš, že ti jen těmito řádky chci říct, že jsem hrozně moc ráda, že tě znám. Vím, že jsem tě párkrát naštvala a určitě ještě naštvu, přesto doufám, že za rok ti tu pudu psát pár podobných nesmyslných nesourodých řádků.

K tvým narozeninám ti proto přeju hlavně hodně zdraví, protože bez něj je život leda tak pro kočku. Pevné nervy, protože ty budeš zaručeně potřebovat. (čistě sobecky i na moji tvorbu :D) Hodně přátel, protože bez nich se nedá žít. A hlavně ať už blém přestane zlobit ;)

Všechno nejlepší k narozeninám.

No tohle mi tedy nejde, takže raději šupky číst :D

 

Za betaci děkuju Sarušce, které se velmi omlouvám, protože jsem ji do opravy sáhla víc než jsem měla. Vyplývá z toho, že tam bude hromada nenalezených utajených eluškou objevených chyb.

 

Hra na kočku a myš

Rozkvetlá zahrada plná poletujících motýlů a různobarevných ptáků ji tentokrát klidem nenaplňovala. Většinou sem chodila relaxovat, odpoutat se od starostí, zapomenout. Dnes ani vůně odcházejícího léta správně nezapůsobila. Neprotkla ji veselou hravostí a lehkou, povznášející náladou jako zatím vždycky.

Dnešní bolest hlavy se stupňovala a hrozila hořkým výbuchem. Od kořene nosu se rozpínala do spánků a spojovala se jako trnová koruna na temeni hlavy.

Hermiona zuřila od časných ranních hodin. Seděla v, růžemi porostlém, altánku už přes hodinu, ale vztek ji neopouštěl. Dusila páru hněvu co mohla, ale přesto jí unikala ven, kde zamořovala ovzduší a kazila každou radost.

Za vše mohl ten jeden jediný protivný chlap, který ji prostě nedopřál ani chvilku klidu. Hrál si s ní na kočku a myš a bez námahy vyhrával. Netušila co si myslet, ať udělala cokoli, vždy ji doběhne.

 

Jako tomu bylo onehdy.

Nastrojila se pro něj jak manekýnka, celý den protrpěla na vysokých jehlách. Vylovila v šatníku elegantní dlouhé černé kalhoty, přiléhavou provokativní halenku a on nad jejím vzhledem nehnul ani brvou. Přešel její snahu bez povšimnutí.

Skoro si začínala myslet, že si jeho zájem jen vysnila.

Jenže pár dní na to, když spěchala z porady ve svém nejobyčejnějším hábitu, ji obdařil tak zvláštním zaujatým pohledem, že by mohla odpřísáhnout, že ji svléká očima.

 

Jindy si s ní pro změnu domluvil schůzku za účelem zcela prohlédnutelným, že se nepochybně muselo jednat o rande. A když už se nadšeně těší, den předem setkání zruší. Navíc se ani neunavuje s vymýšlením důvodu nebo snad omluvy.

Nikdy nic neřekne přímo, vždy jedná jen v náznacích.

 

Třeba se plete a vše je jinak? Rozkousala si vzteky ret.

Kdy přesně na něj začala myslet jako na muže a ne jako na obyčejného kolegu?

Při nástupu rozhodně ne.

Před třemi lety zahájila svou kariéru profesorky Dějin čar a kouzel v Bradavicích.

‚Kolega‘ Severus samozřejmě nesdílel názor, že profesoři by se měli snažit, aby studenty jejich předmět bavil. Proto z jejich rozkolu názorů vyplynulo velké množství střetů.

 

Nesla si na jednu z prvních hodin spoustu pomůcek, kterými chtěla ozvláštnit vyučování. Ztrácela se pod vysokou hromadou ve svém náručí, takže ji hebký ironický hlas úplně vyděsil.

„Hodláte provést ve své výuce rekonstrukci výstavby Bradavic?“ vysmíval se její snaze změnit zkostnatělé způsoby zdejšího vyučování.

„Jistě. Vás si plánuji pozvat jako někoho, kdo u zakládání byl.“ Narážka na věk ho zřejmě zasáhla na správném místě. Se zamračeným výrazem si odvlál po svém.

Tehdy to rozhodně být nemohlo.

Jedině…

Pospíchala do sklepení s důležitou zprávou. Mohla ji samozřejmě poslat po sově nebo sdělit při snídani, ale nacházela se zrovna nedaleko (dobře pár pater musela seběhnout, ale už by spolu přeci měli začít vycházet), tak proč vzkaz nedoručit osobně?

Lehce, plna obav, zaklepla, ale pak hodila studentské zábrany za hlavu (jsou už přeci dávno rovnocenní kolegové), rozrazila dveře a zarazila se s pohledem upřeným na muže… ano na muže. Zlom musel nastat rozhodně právě tady!

Vycházel zrovna ze svých soukromých komnat, oblečen jen do černých kalhot s ručníkem kolem krku. Z vlasů mu ještě kapala voda a na břiše se mu lesklo pár zapomenutých kapek. Fascinovaně si ho prohlížela.

Velmi rychle přešla od obyčejného protivného profesora, rejpavého kolegy k Severusovi Snapeovi.

Klidně počkal, až skončí svou důkladnou obhlídku a s jeho typicky povytaženým obočím se zeptal: „Vás neučili klepat?“

„Omlouvám se,“ koktala s očima upřenýma ke špičkám svých bot, „potřebuji s vámi mluvit.“

„Slečno Grangerová,“ provokativně ji líně obcházel, „netvrďte mi, že jste ještě neviděla nahého muže?“ výsměch z jeho slov přímo čišel.

Pásl se na novém zjištění ohledně nevinnosti jeho mladé kolegyně.

„Samozřejmě, že viděla,“ povedlo se jí přesvědčivě odpovědět.

Rona a dokonce i Harryho už zahlédla mnohem méně oblečené, jenže to bylo jiné. Oni byli v té době vlastně chlapci. Navíc přátelé, lidi, na které se prostě díváte jinak, než na někoho cizího patřícího do skupiny ‚opačné pohlaví‘.

Severus byl rozhodně muž každým coulem.

Musela uznat, že ji jeho nahá kůže nesmírně přitahovala.

Vyběhla z pokoje rychlostí namydleného Kulového blesku.

Styděla se za svou náhlou zbabělost, jenže si nebyla jistá svou reakcí, kdyby s ním zůstala o samotě déle.

Nelíbily se jí jeho uštěpačné poznámky. U Merlina, on se jí nevysmíval, on s ní flirtoval. Zalapala po dechu.

Rychle zahnala podobné myšlenky hodně hluboko, nejlépe někam až pod koleno. Hlavně, aby se nevrátily do hlavy.

Je přeci nanejvýš nepravděpodobné, aby profesor – náhle jí to oslovení skřípalo - Severus Snape laškoval se ‚šprtkou‘ Hermionou Grangerovou.

Na druhou stranu… Proč ne?

Vyrostla, stala se z ní, podle jejího názoru, celkem hezká žena.

Jenže on… ON… Nesmysl! Zaobírá se hloupostmi. Podrážděně si odfrkla.

 

Vstala a ze své pozice si prohlížela hrad. Došla k závěru, že zjistí, co se za tím skrývá.

„Vyměníme si role Severusi, už nebudu tvou provokovanou myší!“

Rázně kráčela hradem a kula pikle.

„Hermiono, tady jsi!“

Nejprve výkřik nezaregistrovala, ale postupně do její zaneprázdněné hlavy doputoval.

„Rone… Harry…“ těkala očima od jednoho k druhému. Zrovna teď je potřebovala ze všech nejméně.

„Přišli jsme tě vytáhnout, abys oslavila Silvestra s námi na horách,“ chrlili na ni důvod své návštěvy, aniž by si všimli jejího rozpoložení. Jako by si někdy všimli něčeho, co se  netýkalo přímo jich samotných.

Silvestr… hory… Co to melou? Rychle si dávala jedna a jedna dohromady.

Ve svém zorném poli zahlédla černý stín.  Všimla si chvilkového nadzvednutí koutku v posměšném gestu, který naznačoval, co si o jejích přátelích a zábavách myslí.

Zas to dělá. Opět ji urazil, aniž by třeba jen otevřel ústa.

Možná by mohla začít se svými nástrahami hned.

Zneužije svých kamarádů. V duchu se jim omluvila.

„Dobrá pojedu, ale pozvete i Viktora…“ nenápadně koutkem oka čekala na reakci.

Odezvou jí bylo mírné škobrtnutí, vteřinové zaváhání a opět vlající hábit.

Mám tě!

 

Cinkání příborů a brebentění studentů dnes nevnímala, čekala na správný okamžik. Pozorovala netečného Mistra lektvarů a jeho pohled zavrtaný do talíře.

Dobrá jiná šance už být nemusí.

„Pane řediteli,“ naklonila se ke svému bělovlasému nadřízenému po levici. Sice jeho obličej měla dostatečně blízko, přesto se snažila mluvit natolik hlasitým šeptem, aby slova dobře postřehla i její oběť, které byly určeny především.

„Ano?“ poslouchal ji Brumbál a ona už nemohla od svého plánu ucuknout.

„Mohla bych si o Vánočních prázdninách vzít pár dní volno?“ nevinně se usmála a prstem si nervózně pohrávala s vidličkou.

Brumbál si zamyšleně promnul plnovous, než se usmál.

„Jistě, studentů zde příliš nezůstane, takže dozor zvládneme bez vás,“ poklepal jí otcovsky po ruce.

„Děkuji,“ pípla a raději upila ze svého poháru.

Proč jen v duchu doufala, že jí to rozmluví. Přála si zůstat. Chodit hradem. Hrát dráždivé hry a věřit na naději. Jenže když odjede, rozsekne uzel jednou pro vždy a pozná, jak na tom je. Sladká nevědomosti.

„Už jsem se začínal obávat, zda jste nezačala žít poustevní život jako náš Severus,“ nehodlal rozhovor ukončit ředitel.

Hermiona hekla do svého pití, takže hladina lehce zabublala, ale ven se naštěstí nedostala. Tohle téma na programu rozhodně neměla.

„Pane řediteli, byl bych vám nesmírně vděčný, kdybyste můj osobní život nerozebíral na veřejnosti,“ prohlásil bez emočně Severus, který se dál plně věnoval jen svému jídlu.

Jeho prudká reakce, značila, že je poslouchal. Hermina se začala blaženě usmívat. Aby svůj výraz skryla, nacpala si plnou pusu jídla.

„Ale, chlapče, jen by ti prospělo, občas někam vyrazit,“ vrhl Brumbál blankytný pohled přes Hermionino rameno.

Ano tohle přesně potřebovala.

Severusi, nechtěl bys jet se mnou na hory? Už se viděla, jak ruku v ruce běhají zasněně bílými závějemi a staví sněhuláka. Štípala se pod stolem do stehna, aby se té představě nezačala smát nahlas. Smích ji přešel, když si uvědomila, jak podezřele ironicky začíná smýšlet.

 

První krok jí nevyšel úplně přesně podle představ. Přesto si musela blahopřát k drobnému úspěchu. Však ona ho dotlačí, kam potřebuje.

Poslední kousek, zacvaknout kufr a hurá za zábavou.

 

Přecenila se. Podcenila Rona a Harryho. Všechno je špatně.

Další tanec s Viktorem v jeho toužícím objetí už asi nevydrží. Neustále jí do ucha blábolí nesmysly, protože si myslí, že to je přesně to, co chce mladá žena, respektive ona, slyšet.

Určitě touží po slovech obdivu nad svými vlasy, nad opojností svých rtů, nad třpytem svých očí…

Ale ne zase ta prokletá ironie. Prorůstá ji, že by si mohla hrát na starý pařez a všude vlezlý mech.

Uvolila, aby nad ní zvítězila romantická stránka. No, možná opravdu chce slyšet všechny ty něžné žvásty, ale proč jí je neříká jiný.

Zatraceně!

Opět jí bloudí myšlenkami a je jako černá skvrna na zářícím slunci, postupně se roztahuje, až dojde k zatmění. A ona rozhodně nemá k dokonalé tmě daleko.

 

Běžela dlouhou studenou chodbou.

Kufr ležel odhozený někde v jejím pokoji. Jen jím po příchodu mrskla do kouta. Vztek, zoufalství, beznaděj, vše ji v hradu dohnalo a donutilo k jedinému poslednímu a bezhlavému činu.

Bez klepání vrazila do jeho hradního bytu.

Seděl si pokojně za stolem a pracoval.

Ustrnul ve své oblíbené činnosti - škrtání studentských odpovědí.

Zadýchaně zavřela dveře, o které se hned odevzdaně opřela zády.

Překvapeně vzhlédl.

„Slečno Grangerová, vaše…“ nenechala ho domluvit.

„Vyhráls, ty parchante,“ oznámila mu razantně.

Nadzvedl levé obočí a posměšně zvedl koutek.

„Snad jsem ti nechyběl, Hermiono,“ vstal, aby mohl přejít blíž k ní, „že ses rozhodla vrátit dřív.“

Stál se založenýma rukama na hrudi a ve svém postoji si ji pobaveně měřil.

Odlepila se od dveří, čímž se k němu dostala na dosah.

„Ani trochu,“ oznámila mu ledově, ale oči ji určitě prozradily.

Chytla ho za klopy kabátu a přitáhla si jeho hlavu k hladovému polibku. Nenechal se dlouho pobízet a začal jí oplácet stejnou měrou.

Nepatrně se odtáhl od jejích vášnivých rtů.

„Už jsem se bál, že se k tomu neodhodláš,“ zašeptal, než ji tentokrát políbil on.

28.10.2015 21:14:47
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one