.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Jednoho krásného dne osud zasáhl svou mocnou rukou a mě dostal k wixie na stránky. Druhá jeho ruka pro změnu přisunula na ty samé stránky Sarušku. Měla jsem potom to štěstí poznat jednu zajímavou, svéráznou a na tu správnou vlnu naladěnou osobu, která dnes slaví ehmeehhmté narozeniny. Tímto bych jí ráda popřála všechno nejlepší, plné využití svého talentu, spoustu lásky a dobrých přátel.

 

Hon na mistra

Severus si prohlížel kaskádu zlatých vlasů, která se mu zaplétala do prstů. Opatrně, aby nevzbudil jejich majitelku, si pohledem přejížděl dokonalé tělo ukryté pod peřinou.

Je to už dávno, co do jeho života vtrhla, s životní energií sobě vlastní, tahle blonďatá amazonka.

Nedokázal ji vystát, když nastoupila na uvolněný post po Hyacintě Hoochové, které se povedlo při jednom ze svých tréninků šikovně spadnout tak, že si nevyléčitelně poranila dolní končetiny. Mohla chodit jen s vycházkovou holí, ale na koště už nesedne.

Severus ani netušil jak a už se během pár měsíců ocitl v hřejivém náručí zlatovlasé tygřice.

„Když průzkum, tak pořádný, nemyslíš?“ sváděl ho melodický hlas.

Zaznamenal, že se usmála, než lehce pohodila ramenem, ze kterého jí poté sklouzla přikrývka a odhalila mu tak ladné křivky.

Konečně našel její ústa, která si bez odporu přivlastnil. Přitáhla si ho k sobě těsněji, toužila po jeho laskání.

Z druhé místnosti se ozval naléhavý dětský pláč. Jejich dcera si žádala rodičovskou péči.

„Lež, dojdu tam,“ povzdechl si odevzdaně Severus a dopřál jí ještě chvilku v posteli.

Za nedlouho dítě opravdu přestalo plakat, ale to už se Sarah musela připravovat do práce a na manželské radovánky nezbýval čas.

Prosmekla se kolem manželovy toužící náruče do koupelny, kde ze sebe hodlala udělat člověka.

Dopřála si osvěžující sprchu, která ji vrátila ze snové říše pevně do reality. Vlasy si vyčesala do volného uzlu, oblékla si rafinovaný kostým, který ukryla pod profesorský hábit. Jistě se najde chvilka, kdy se bude moci svému muži předvést a decentně se nalíčila, čímž dovršila svou ranní hygienu.

Na stole ji čekala čerstvá káva a jejich andílek trpělivě seděl na vysoké stoličce. Maličká si zaujatě hrála s ubrouskem a bylo jen otázkou času, kdy se pod jejími drobnými prstíky promění na malé neposkládatelné kousky.

 

Rychle netrpělivé zaklepání.

Ve dveřích se objevila žena s velkýma hnědýma očima, její rty se roztáhly do laskavého úsměvu.

„Čím vám mohu posloužit?“ její hlas zněl přátelsky.

„Potřebovala bych lektvar Grá*,“ zašeptala žena s obličejem ukrytým pod širokými záhyby kapuce.

 

„Vážení, dnes se naučíme plynulý půlobrat, který přechází do výkrutu,“ Sarah přejela přísným pohledem celou skupinky svých svěřenců. Doufala, že se v její hodině nezmrzačí.

Naštěstí se za léta praxe naučila, jak zjistit, kdy se některý ze studentů chystá spadnout z koštěte podobný přezrálé hrušce.

Předvedla jim, co by si představovala, aby zvládli. Ve vzduchu se cítila šťastná a volná.

Mladí kouzelníci se vznesli podle jejího vzoru, bohužel dolů je dostávala buď šikovným kouzlem, nebo na svém koštěti.

Hodina létání ji nesmírně unavila a to má dnes ještě dozor na chodbě. Ještěže jí ředitel sestavil rozvrh tak šikovně, aby zvládala skloubit pracovní povinnosti spolu s péčí o rodinu. Navíc pro ni uvolnil jednu skřítku, která dohlíží na její dítě po dobu vyučování. Sarah sice nejprve nebyla nadšená z vidiny, že se o jejich piškotka stará tohle malé stvoření, ale po pár tajných nárazových přepadovkách, kdy se přesvědčila, že Zeta nespouští velké oči z jejich Elisabethy a umí včas zakročit, se uklidnila.

 

„Hami, uděláme hami,“ snažila se do dcerky dostat pár soust zeleninové polévky.

„Brfff,“ dostalo se ji posměšné odfrknutí v odpověď, po kterém si mohla sundávat kousky mrkve z vlasů. Tyhle moresy musela chytit od tatínka, pomyslela si škodolibě Sarah, když si vybavila jeho prskání nad nepříjemnými úkoly.

Vykoupala sebe i Elisabeth, která jí párkrát málem utekla z koupelny. Čertisko malé, ještě pořádně nechodí, ale už zvládá zlobit za dvě.

Unaveně ležela v posteli, kde se snažila luštit drobná písmenka z rozečtené knížky.

Nakonec při čekání na manželův příchod usnula.

Schoulila se do klubíčka, protože jí přišlo, že je v místnosti podezřele chladno. Necítila se dobře, něco jí chybělo. Chtěla se přitulit, k milovanému tělu, aby zahnalo její zvláštní chmury. Rozespale zašátrala po druhé polovině postele.

Její muž tu dnes nespal, probralo ji překvapivé zjištění.

 

Severuse příšerně bolela hlava, nedokázal se rozvzpomenout, co se včera večer stalo. Přišla za ním Vectorová, neustále mu narušovala osobní prostor a rádoby „omylem“ se o něj otírala. Dál neměl nejmenší tušení, co se dělo.

Adelaide, proč si nikdy nevšiml jak zajímavé má oči, takové zvláštně modrozelené. Vlastně ne, ona má šedé. Modrozelené patřily někomu jinému, jen si zrovna nevybavoval komu. Na tom nesejde, šedá je lepší.

Zkontroloval čas, který mu naznačoval, že je právě akorát doba vyrazit na snídani. Urovnal si hábit a vyšel na chodbu.

„Pane řediteli,“ zarazila ho rázně vysoká blondýnka před vchodem do jídelny, „myslím, že bychom si měli promluvit.“

„Později, kolegyně,“ odbyl ji. Svraštil čelo, nedokázal si ujasnit, jak se jmenuje, ani co přesně učí.

 

Sarah se už týden snažila přijít na kloub záhadě proměny jejího muže. Bloudil zamyšleně chodbami, nespal v jejich pokojích, vyhýbal se jí a celkově, jako by zapomněl, že má rodinu.

Zrovna se chystali Bradavicím oznámit, že spolu žijí a vychovávají dítě a najednou úplně otočil. Jestli nestál o zveřejnění, stačilo říct, ona by počkala, ale stranit se jí nemusel. Začínala toho mít právě dost.

Vyrazila za ním do ředitelny, vysvětlit mu pěkně od plic, co si o jeho chování myslí.

Potkala se s ním na schodech, kde diskutoval s Vectorovou. Tu ženskou nesnášela, měla studený hadí pohled a při rozhovoru neupřímně stáčela oči stranou.

Odměřeně prošla kolem, počká si na svou chvíli.

Zachytila část rozhovoru.

U Salazara spárovaného s Merlinem, on s ní veřejně flirtoval. Chtěla po něm skočit a vydrápat mu oči, ale studenti, kteří si její nasupený pohled zaujatě měřili, ji zastavili.

 

Porada. Co na ní můžou řešit? Severus se zbytečným diskuzím vyhýbal, jak jen mohl, a nyní ji sám svolal.

Probírali hloupá bezvýznamná témata a jen Severus si užíval vrhání toužebných pohledů na profesorku Vectorovou.

„Pane řediteli, slíbil jste mi nová košťata,“ vyjela Sarah, když se pokoušela rychle zakončit tuto pochybnou parodii.

„Je to nezbytně nutné?“ dostalo se jí jediné reakce, aniž by se podíval jejím směrem. Nutné? Sám jí to kdysi navrhoval.

„Některá košťata mají poničené proutky, takže nezatáčí. Jiná se ani nevznesou,“ vztekala se nad jeho zabedněností.

„Dobrá, pan Filch s vámi projde sklad, kde spolu vyčleníte nepoužitelné kousky,“ afektovaně vzdychl, jako by ho obtěžoval otravný hmyz.

„Filch rozumí košťatům asi jako já věštění,“ praštila Sarah pěstí do stolu.

„Omlouvám se kolegyně,“ otočila se na Sibyllu.

Rozhodnuto, dokonáno. Filch bude třídit košťata a ona ho nejspíš jedním přetáhne.

 

Horší! Už to nemůže být horší! Seděla v jídelně a sledovala tokajícího Severuse s Vectorovou. Jak jen tu starou fosilii nesnáší. Laškovně ho krmila a on se nechal. Sarah se musela držet, aby nevstala a nezadávila ho pořádným kusem masa.

Studenti by si z nového zamilovaného ředitele jistě tropili legraci, kdyby bez Adelaidy nebyl zatrpklejší a podrážděnější než dřív. Nepoznávala ho. Vrčel a štěkal, kudy chodil, ne že by dřív byl učiněný beránek, jenže to nyní už přeháněl. Jen na profesorku Věštění z čísel byl líbezně roztomilý až nebezpečně.

Rozchod se stává jediným rozumným řešením.

 

Schůze se vlekla, protože ji stále přerušovalo vrkání Vectorové, která si nejspíš myslela, že spaním v knihovně nabude moudrosti.

Brzo si dojde pro staré nepoužívané koště a umlátí ji násadou.

„Jako poslední dnešní bod,“ Severus si odkašlal, „profesorce Wellerové pozměníme rozvrh, všiml jsem si podezřele malého počtu hodin.“

Sarah strnula. Zbláznil se? Nemůže jí přidat hodiny, už teď bez jeho pomoci nestíhala skloubit práci a výchovu. Elisabeth se zrovna učila postavit na vratké nohy, takže potřebovala mnohem více pozornosti než dříve.

Severus jí s definitivní platností předal nový vyučovací rozpis, na který jen němě zírala.

 

Na oběd v jídelně neměla rozhodně chuť. Ještě tak sledovat přeslazené chování nového bradavického páru číslo Jedna, to může jít zrovna zvracet.

Vydala se do svých komnat s tím, že si nechá jídlo přinést. Aspoň se potěší s dítětem. Mezi dveřmi se skoro srazila se Zetou.

„Paní už je tu?“ klaněla se spěšně.

Sarah jen pokývala, nechtěla svou podrážděností to stvoření děsit.

„Zeta musí odejít paní,“ brebentila skřítka.

„Jak to myslíš?“ zastavila se Sarah ve dveřích do dětského pokoje, kde spala její dcera, když si uvědomila, co vlastně skřítka řekla.

„Pan ředitel poručil, že mám pracovat s ostatními,“ žmoulala si Zeta okraj potrhané zástěrky z velkého kapesníku, „už vám nesmím pomáhat,“ šeptala smutně.

Sarah pár vteřin zmateně těkala očima po místnosti, aby zjistila, jestli se z toho zlého snu probudí. V hlavě se jí honily události několika posledních dní, než se srovnaly do jedné rudé skvrny, která se jí zhmotnila před očima a mávala jako rudý prapor před býkem. Vzala malou na ruku a vyřítila se ze svých komnat. Kráčela s dítětem v náručí jako bohyně pomsty chodbou přímo k ředitelně. Lidé, kteří ji potkali, raději spěšně uskakovali stranou.

„Adelaida,“ lepší heslo už si vybrat nemohl. Vyplivla ho jako jedovatou slinu.

Schody se ani nestačily dotočit, když brala za kliku. Klepáním se neobtěžovala.

Severus úlekem nadskočil, když dveře s třískotem vrazily do zdi.

„Když mi přidáš hodiny a sebereš pomocnici, tak se o malou taky postarej!“ strčila mu žvatlající dítě na klín, pohlédla na něj spatra, načež za sebou zabouchla s definitivním prásknutím dveře. S pocitem zadostiučinění scházela dlouhé točité schody; než se ale dostala k poslednímu, ztratila svou sebejistotu. Několik chodeb a pater, které prošla, než se dostala na svou hodinu létání, jí poskytlo prostor k uvažování.

Její muž už není, co býval… nezná se k nim… co když malé ublíží? Ne, na Elisabeth by ruku nevztáhl… ale co když ji nepozná?

Raději si hned po skončení vyučování běžela dcerku vyzvednout, obejdou se bez tatínka.

„Minervo…“ vydechla, když zahlédla svou kolegyni, jak k ní míří s Elisabeth v náručí.

„Severus mi ji předal, abych vám ji dala, ničemu nerozumím,“ profesorka McGonagallová podávala dítě matce a čekala na vysvětlení.

Sarah ji tedy vzala na čaj k sobě do kabinetu, kde vše vylíčila.

„Drahoušku, to si nesmíte nechat líbit,“ usmála se Minerva na malého andílka, který mamince ‚upravoval‘ vlasy.

„Severus, to přehání, příliš vás přetěžuje,“ pokračovala a zkoumavě si prohlížela tmavé kruhy pod očima své mladé kolegyně.

„Nechápu, co se s ním děje,“ vzdychla blondýnka a vyprostila pramen vlasů z dceřina držení.

„Slyšela jste už někdy o lektvaru Gra?“ zeptala se zamyšleně Minerva, která se pro lepší soustředění dala už před nějakou chvílí do pohybu po místnosti.

Dotazovaná jen zavrtěla hlavou.

„Lektvar Gra je legenda. Vyprávěla mi ji moje babička,“ usedla Minerva opět do křesla a jala se vypravovat. „Říká se, že lektvar Gra je vlastně mast, která způsobuje u opačného pohlaví vzplanutí lásky. Příznaky by odpovídaly těm Severusovým.“

Minerva si urovnala drdol, než pokračovala, „Vždy jsem si myslela, že je to báchorka pro děti, ale nyní bych své tvrzení přehodnotila…“ nechala Minerva poslední slova vyznít do ztracena.

„Vy víte, kdo to vyrábí?“ chytala se mladá žena stébla.

„Ne, ale vím, kdo nám poradí,“ pousmála se na svou přítelkyni, která se po prvním slovu zachmuřila.

 

I přes sníh, který značně znepříjemňoval cestu, bylo nakonec dosaženo cíle a zaklepaní na oprýskané dveře, které se brzy otevřely, se stalo malým úspěchem.

Objevila se v nich příjemně vyhlížející černovlasá kouzelnice s velkýma hnědýma očima.

„Minervo, vítám tě,“ objala svou známou.

„Ráda tě opět vidím,“ opětovala jí Minerva pozdrav.

„Mohu ti představit Sarah,“ ukázala na svůj doprovod.

„Čím vám mohu pomoci?“ usadila své hosty kouzelnice a nabídla jim čaj.

„Chtěly bychom lektvar Gra,“ překvapila svým prohlášením Sarah, která se rozhodla jít rovnou k věci.

„To je zakázaný přípravek,“ bránila se jejich hostitelka.

„Leticie, jsi jediná, o kom vím, že jej dokáže připravit,“ natáhla se a poklepala Minerva své přítelkyni po zápěstí, aby ji uklidnila.

„Poslední sklenku jsem už prodala,“ přiznala se smutně Leticie. Její návštěvnice se na sebe usmály. Měly vyhráno.

Popsaly Leticii ředitelovo podezřelé chování a nezapomněly upozornit, že se za tím nejspíš skrývá zmiňovaný lektvar. Zároveň žádaly o pomoc, pokud je možná.

„To snad ne, to bude omyl,“ zarazila se léčitelka, „Gra se musí podávat zásadně lidem bez závazku, jak jsem upozornila i svou zákaznici.“

„Závazkem myslíte třeba to, že se se Severusem už přes dva roky stýkáme, rok a půl jsme manželé a máme spolu dítě, které za necelý měsíc oslaví první narozeniny?!“ vystřelilo ze Sarah, která začínala být podrážděná jako ježek při porodu.

Minerva ji klidnila chlácholivým mumláním, ale míjelo se to účinkem.

„Jenže muž, který miluje jinou a je očarován Gra, muže v lepším případě přijít o rozum a v horším následuje i smrt,“ zbledla Leticie úplně a zhroutila se do křesla.

Sarah zabořila obličej do dlaní, tohle jí ještě chybělo.

Leticie jim nakonec přeci jen pomohla, musí přerušit přísun Gra a poté Severuse očistit olejem, který jim připravila. Existuje ještě naděje na záchranu, aby totiž člověk plně podlehl kouzlu, musí Gra dostávat minimálně dva měsíce. Poté se zamiluje doopravdy.

 

Čekal je těžký úkol. Zjistit, jak Vectorová Gra Severusovi aplikuje. Nenápadně tomu zabránit a ještě nenápadněji ředitele naolejovat.

Týden, při kterém Sarah málem přišla o nervy i o žaludek, stopovaly ředitele a jeho družku. Úspěšně.

Adelaida pravidelně řediteli otírala čelo bílým kapesníčkem, který určitě namočila v Gra.

Minerva Vectorovou zabavila, dlouhosáhle jí vyprávěla o trampotách s některými studenty.

„Jistě byste se mohla přimluvit u pana ředitele, aby výtržníky usměrnil,“ vymýšlela rychle témata k natažení rozhovoru. Naštěstí se Vectorová ráda poslouchala. Navíc se vyžívala ve své nově nabyté důležitosti.

Sarah, která se krčila skrytá za velkým a až přespříliš zdobeným brněním, začínala cítit bolest v kříži z nepohodlné pozice. Na pár vteřin se narovnala, čímž propásla příležitost, kdy k ní byla Adelaida výhodně pootočená. Nejraději by si vytrhala vlasy. Naznačila spolčené kolegyni, že zatím se záměna nezdařila a opět se nahrbila.

Minerva zatáhla profesorku věštění k oknu, kde jí začala cosi ukazovat, zároveň nepatrným pohybem ruky naznačila schované přítelkyni, aby si pospíšila. Ta jí konečně úspěšně kouzlem vyměnila kapesníček za svůj, který byl nasáklý očistným olejem.

 

Další dlouhá, nudná, protivná, Sarah-ničící porada. Sledovala něžné dotyky a laškovné polibky, při kterých ji musela profesorka přeměňování držet, aby nezačala ječet a škrábat kolem sebe. Když přišel na řadu kapesníček, uklidnila se a pohodlně usadila ve své židli, snad se jim plán zdařil.

Konec zasedání a žádná změna, mladá blondýnka propadala panice.

 

Severus vstával ze své pozice v čele stolu, galantně pomáhal vstát své ‚krásné holubičce‘, když se mu zatočila hlava a on se skácel k zemi.

Probral se značně rozmrzelý, unavený a podrážděný.

„U Salazara, Vectorová, přestaňte mě ohmatávat,“ zavrčel, když se pokoušel vstát.

 

  

 

*‚Grá – irsky láska‘

 

 

28.10.2015 21:15:55
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one