.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
vendi k narodeninám

Samozřejmě jsem si na Vendiny narozeniny vzpomněla pozdě. Moje múza se mě snažila potrestat, ale spíš si trvalé následky odnesla ona sama. Stejně jsem si prosadila svou a ona musela makat.

Pro mou betu tedy pár neobetovaných řádků.

 

K tvým narozeninám ti přeju málo vrásek, hodně lásek a hlavně kopu smíchu ;-)

 

Azkabanská zábava

 

Lucius seděl na studené zemi, ruce opřené o kolena a záda odřená o ostré výčnělky na neopracované zdi. Nevnímal nepohodlí, víc se soustředil na tmavé stíny vznášející se mu nad hlavou. Nesnášel jemné šustění, které sílilo pokaždé, když se jeden z temných tvorů jen přiblížil. A pokud se dostal blíž jeden, následovali ho další. Vysávali teplo, víru i naději.

Nezbývalo mu příliš šťastných okamžiků, které by mohli ukrást, proto lpěl na každém pevně uzamčeném hluboko v nitru.

Zarachocení v zámku bylo příjemnou změnou v tichu plném vkrádajícího se šílenství. Plazilo se po stěnách a natahovalo dlouhé pařáty. Snažilo se uhnízdit v dostatečné vzdálenosti, stále však na dosah, kde mohlo klidně vyčkávat na příhodný okamžik.

 

„Máte návštěvu,“ neosobní hlas, znějící zpoza mříží, ho vytáhl na nohy.

Upřímně ho to překvapilo a zaujalo zároveň; nikdo za ním nechodil.

Draco si žil vlastní život oproštěný od rodiny, která jeho jméno pošpinila službou Temnému pánovi. Narcissa se odmítala vídat s kýmkoli, kdo nenosil talár, takže se ukryla za klášterní zdi.

Většina obchodních partnerů zapomněla jméno Malfoy velmi rychle a snadno a ti, s nimiž ho nespojoval obchod, seděli v sousedních celách.

Opravdu nemíval mnoho návštěv.

 

Zavedli ho do bílé místnosti, posadili na židli a svázali poutacími kouzly.

Jakoby něco zmohl bez své milované hůlky.

Vybavil se mu protivně mučivý pocit, když před ním jeho hůlku rozlámali na malinké kousky, které pak demonstrativně spálili v kouzelném ohni. Zavyl by tehdy utrpením, kdyby mu to hrdost dovolila. Udržel se a vše důstojně snášel, však jeho chvíle ještě přijde. Oplatí všem rovným dílem veškeré ponížení.

 

„Dobré ráno,“ dovnitř vešla mladá dívka. Vlastně žena - odhadoval ji na dvacet sedm, nejvýše třicet, let. Prošla kolem, nijak zvlášť si ho neprohlížela, usadila se naproti a mezi ně na stůl položila složku v tmavých pevných deskách.

„Slušné vychování vás tu zřejmě odnaučili, přejděme tedy k věci,“ dodala po chvilce trapného ticha.

„Jmenuji se Vendis Wan Hallen a jsem tu, abych zjistila, nakolik jste schopný se asociovat.“ Lucius do té doby poslouchal jen napůl ucha, přesto se k němu slova dostala s plnou silou svého významu. Tohle pískle znamenalo jeho lístek na svobodu.

Opravdu existovala šance uniknout?

Lucius Malfoy neměl nikdy problém vystupovat ve společnosti. Slova mu sama splývala z úst a o schopnosti manipulovat nemohl pochybovat nikdo v celém kouzelnickém světě.

Náhle ho rozhovor začal zajímat, přesto na sobě nedal znát žádnou změnu. Štvalo ho, že někdo bez dostatečných zkušeností má rozhodovat o jeho osudu, a přestože by dal vše, aby z téhle díry vypadl, nehodlal jí to v nejmenším ulehčit. Když už nic jiného, zbudou mu zajímavé okamžiky, o které se bude moct s Mozkomory prát.

„Wan Hallenovi, velmi prastarý rod. Mám dojem, že jsem znal vašeho děda,“ v obyčejné situaci, by nasadil svůj klasický přezíravý postoj, aby ukázal, absolutní nezájem o cizí méněcenný rod. Jenže nyní nebyla obyčejná situace, proto se musel spokojit s mírně na stranu nakloněnou hlavou.

„Nepřišla jsem na zdvořilostní návštěvu!“ Vendis štvalo, jak každý posuzoval její schopnosti dle délky pupeční šňůry. Samozřejmě, že znal jejího dědečka. Na jednom z velkolepých Malfoyovských večírku se ji děda pokoušel udat nějakému šlechtici ze Švýcarska. „Ale pokud Vás toto téma tolik zaujalo, mohu Vám příště donést náš rodokmen – rozhodně zajímavé čtení,“ dodala klidně. Netoužila mu poodkrývat citlivá místa pro zásah.

„Jaké téma by zaujalo vás?“ Ta roztomilá brunetka uměla vystrčit drápky, to se mu líbilo.

„Prozraďte mi, co vás vedlo ke službě Voldemortovi?“ pečlivě nalakovaným nehtem přejela po stuze na deskách a ty se před ní otevřely.

„Vlastně mě k němu dovedl McNair,“ nechal si pár sekund na vygradování, než se rozhodl pro pointu. „Celou cestou po té příšerné chodbě mlel, jaká to bude zábava.“ Čekal, až pochopí, že si ji dobírá.

Na rovném nose se jí usadila drobná vráska, jak se zakabonila nad jeho odpovědí.

Když se začetla do svých poznámek, pozorně si ji prohlédl. Rozhodně by jí slušel jiný sestřih, něco víc do obličeje, ale zase ten pevně stažený drdol zvýrazňoval její výrazné oči.

Zajímalo by ho, zda tak upnutý účes nosí i doma při opečovávání rodiny. Narcissa měla podobnou úpravu vlasů v oblibě, i když o něco honosnější.

„Myslela jsem motivaci,“ střelila po něm přísným pohled.

„Ta je velmi důležitá, ale kouzlo osobnosti zapůsobí líp,“ kdyby mohl, začal by se smát na hlas. Byla rozkošná, jak začínala být bezradná z jeho vyhýbavých odpovědí.

„Voldemord vás okouzlil?“ Opřela se ve své židli a pravou nohu přehodila přes levou, nechtíc mu tak na nepatrný okamžik odhalila krajkový lem svých tělových punčoch. Vyschlo mu v krku, už dlouho neměl možnost okusit krásu ženského těla.

„Libido mi fungovalo a funguje dobře, díky za optání, přesto opravdu raději upřednostňuji dámskou společnost,“ na chvíli ho vykolejila, ale zase se vrátil do role uhýbajícího čekatele na správnou chvíli.

Začervenala se pod jeho významným pohledem.

„Neusnadňujete mi to,“ vzdychla si otráveně. Zvykla si páčit odpovědi z nemluvných nebo negramotných vězňů, rázně ukončovat nemravné návrhy nebo zatrhnout všechny hloupé pokusy o vtipy. Jenže Malfoy byl jiný kalibr, on si rozhovor vyloženě vychutnával a přenášel své emoce i na ni.

„Měl bych?“ Upřený pohled jeho bystrých šedých očí jí bral vítr z plachet.

Jistě, že by měl. Proto tu přeci oba jsou a on je dost inteligentní, aby to pochopil. Kam tedy svou otázkou vlastně míří?

„Chcete-li se dostat domů,“ rozhodla se opatrně mapovat jeho mysl a na to potřebovala čas. Moře času.

„Co přesně mám proto udělat?“ Zeptal se s naprostým nezájmem. Lezlo jí na nervy, jak málo se snaží. Musela to pak odřít za oba.

„Odpovídat mi na otázky,“ zavrčela podrážděně.

„To jsem udělal,“ pokrčil rameny tak nonšalantně, jak jen mu to pouta dovolila.

„Pravdivě,“ dodala.

„Stále trvám na tom, že jsem to udělal,“ odpočítával, kdy se na něj vrhne, aby ho podrápala pěstěnými nehty. Když se nic nedělo, čekal alespoň hysterický výbuch, ale ani toho se nedočkal. Zajímavé. Ona byla zajímavá.

„Dobrá, zřejmě byly mé otázky na vás příliš složité,“ rozhodla se pozlobit jeho ješitnost, aby se mu dostala na kobylku.

Ona ten souboj myslí vyhraje.

„Začneme od začátku,“ mile se na něj usmála, jakoby mluvila s duševně narušeným jedincem. Momentálně to byl Lucius, kdo neměl daleko k výbuchu.

„Proč jste začal sloužit Voldemordovi?“ pokračovala plynule dál, nevšímaje si blesků zpod zlatavého obočí.

„Lépe placené místo bych v té době nesehnal,“ procedil mezi zuby, ještě naštvaný jejím novým přístupem.

„Vám šlo o peníze?“ zaraženě si ho měřila. Nemohla uvěřit jeho slovům.

Lekl se, jak moc jí o sobě právě prozradil.

„Peníze, moc, přítulná dámská společnost. Co si kdo přál,“ snažil se odvést její pozornost jiným směrem. Pochopil, ale že už se chytla hledané nitě, která ji odvede z labyrintu.

„Peněz jste přeci měl dost a nevěřím, že byste si je nedokázal vydělat sám jinak,“ držela se nově nabyté informace jako Potter koštěte.

„Možná,“ odsekl.

Vendis usilovně přemýšlela, poznal to podle mírně našpulených rtů. Nějak netoužil zjistit, co na něj chystá. Ta holka představovala odjištěnou minu pro jeho klid.

„Zasloužím si něco na oplátku,“ sledoval, jak překvapeně vzhlédla, když jí přetrhl tok myšlenek.

„Odměnou bude vaše svoboda.“

„Oba víme, že mě nepustí,“ zarazil ji ihned při nádechu k odpovědi. „Za vaše všetečné otázky, mám své vlastní. Berte nebo jděte,“ mírně se na ni usmál, jak zhodnocovala jeho návrh.

Ona nad tím vážně uvažovala? Zábavné.

Vendis vstala, oprášila si neexistující smítko ze sukně dokonalého na míru šitého tmavě fialového kostýmku. Fascinovaně pohyb ruky po látce sledoval. Dovedl si živě představit, jak by ta jeho putovala podobnou trasou.

„Odcházím.“

Škoda, začínal se bavit, ale pokud nemá odvahu, nemá hra smysl.

 

Hlídač otevřel dveře a galantně jí je podržel, aby mohla pohodlně projít.

Lucius sledoval vlnění boků, když ho vedli k cele a přemýšlel, jestli ještě chvíli neměl návštěvu prodlužovat a hlavně kam by to asi vedlo.

Dostali se na úpatí schodů, kde se jejich cesty rozcházely.

„Vrátím se zítra,“ prozradila mu s ďábelským úsměvem na rtech, než, doprovázená klapotem svých střevíčků, odešla.


PS: Prosím, nedajte sa pomýliť, autorkou tohoto skvelého dielka je Chavelierka, moje meno vidíte iba preto, lebo chavy je doma doposiaľ bez netu.
nad

13.08.2014 12:48:17
nadin
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one