.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Chápu, že kapitolka přidaná skoro po měsíci nikoho nijak nenadchne, ale třeba se najde odvážný jedinec, který si ji přečte :-)
Slibuju, že když budete komentovat, přidám rychleji ;-)
Kapitolku věnuju Nadin k jejímu 5 letému výročí. Pozdě, ale já tu taky nejsem od začátku, tak ať jsem stylová :-D

Betace náleží Vendi.

 
Hermiona se unaveně soukala z postele, položila nohy na podlahu a nepřítomně hleděla před sebe. Myšlenky rozkutálené daleko na všechny možné strany; pořádně se nedala polapit ani jedna. Skoro celou noc musela utěšovat dítě, které si před týdnem tak hrdinně vybojovala a nyní za to pykala. Pravděpodobně se jí rozhodlo ukázat všechny strasti matek novorozeňat. Nejprve ho musela nakrmit, poté přebalit a pak už nejspíš brečelo jen ze zvyku.
Protřela si ospalé oči a vydala se do kuchyně pro pořádný povzbuzovací prostředek v podobě silné kávy.
Severus seděl za stolem s ranním výtiskem novin. Víceméně ji ignoroval, dokud se neposadila naproti. Tázavě si prohlédl její vytahané triko, které nosila na spaní. Rozhodně neměla v úmyslu mu vykládat, že se ještě nestihla převléknout do něčeho důstojnějšího. Po pár minutách němého očního souboje, opravdu se neměla k vysvětlování svého nepatřičného ošacení, se jednoduše vrátil ke čtení.
„Připravil jsem si na vás pár otázek, abych mohl začít s léčbou,“ přistrčil před Hermionu pergamen, když se zakousla do toustu se silnou vrstvou marmelády.
Utřela si prsty do ubrousku a zvedla list popsaný známým rozmáchlým rukopisem. Při čtení začínala uvažovat, jestli profesor není náhodou špeh nastrčený ministerstvem. Z otázek měla dojem, že prochází bezpečnostní kontrolou nějaké tajné organizace. Ještě dotaz na velikost spodního prádla a oblíbený film a věděl by o ní snad vše.
Jídlo jí v ústech zhořklo, jen netušila, zda únavou nebo nechutí se mu zpovídat. Než stihla Snapea i s „dotazníčkem“ poslat do patřičných mezí, připomenul jí jejich vzájemnou dohodu o spolupráci.
„Vezmu si to do kanceláře,“ zavrčela před odchodem a raději se odebrala k sobě, protože ji začínaly svrbět prsty, jak toužila někoho zaškrtit.
Na všetečné otázky si samozřejmě vzpomněla až večer při odchodu do svého bytu. Když se vrátila, všimla si na stole bílé obálky. Nevypadala úředně, takže ji při probírání ranní pošty odložila na později, které nastalo navečer, těsně před odchodem z kanceláře.
 
ooOoo
 
„Mohu vás požádat o laskavost?“ Hermiona hledala vhodná slova celou dobu, co ji profesor po večeři týral svými doteky.
Snažil se najít příčinu rozšiřování zarudlých pupínků po jejím těle a ona se čím dál tím častěji nacházela ve stavu, kdy jí letmé zavadění kůže o kůži zas až tak nevadilo. Naopak.
Mohla si pokaždé vynadat, hledat pádné argumenty k zesměšnění celé situace nebo se pokoušet myslet na něco nepříjemného a nezáživného, přesto reagovala, jak reagovala. Dech se jí nepatrně prohloubil a nervové zakončení napnulo očekáváním. Pokaždé, když narazil na to správné místečko, naskočila jí husí kůže. Prsty křečovitě svírala triko, které si tiskla k hrudníku.
Přála si, aby byla odolnější, ale nenacházela dostatek sil pro vnitřní boj.
 
Nakonec se rozhodla pro vytloukání klínu klínem. Přijala pozvání, které se skrývalo v odložené obálce. Molly pravidelně v Doupěti pořádala hony na nezadané, maskované za různé večírky, přátelské posezení nebo párty ke všemožným příležitostem. Ačkoli všechny její děti skončily šťastně v okovech manželství, nepolevovala její dohazovačská touha spárovat všechno živé ve svém okolí. Pár jedinců se rozhodlo raději podobné akce nápadně ignorovat, aby se ubránilo návalu vdavek chtivých protějšků. Takže se poté člověk ocitl v klubu zoufalců vedeném rozesmátou paní Weasleyovou, která každému přidala hřebíček do rakve svou nekonečnou sbírkou fotografií rodinného zrzavého štěstí.
 
„Říkala jste něco?“ probral se mistr z badatelské činnosti.
„Jestli vás mohu požádat o laskavost?“ opakovala trpělivě. Tak trpělivě, jak jen jí to pocuchané nervy dovolovaly.
Nemohla riskovat vyvolání hádky ještě před vyslovením žádosti. Ačkoliv byla dopředu přesvědčená, že odmítne, zkusila to.
Severus ustal v obcházení židle, kde byla usazená a věnoval ji svou plnou pozornost. Naznačil jí, aby pokračovala.
„Pohlídáte malého?“ vyhrkla rychle, než si to stihla rozmyslet.
Už po první slabice poznala, jak moc je její plán bláznivý.
„Ne.“ Nečekala nic jiného. Rozhodně nebyl typem člověka, co plýtvá slovy. Když už něco vyslovil, dokázal tím zasáhnout správné nechráněné místo, takže nač se namáhat se složitými souvětími.
„Proč?“ Hermiona nikdy z boje neutíká; minimálně dokud nedostane odpovědi na své otázky.
„To se skutečně ptáte, nebo se jen nudíte a snažíte se udržet konverzaci?“ Zvednuté obočí, gesto neodmyslitelně spjaté s jeho osobou. Občas mívá stavy, kdyby ho za to nejraději praštila.
„Než jste se pustila do zběsilé záchrany novorozence, měla jste si uvědomit důsledky, které vám to přinese. Dítě není domácí mazlíček, s kterým si hrajete, když se vám to hodí a pak ho odložíte stranou jak nepotřebnou panenku.“
„To já přeci vím.“ Zamračila se rozhořčením, že ji pokládá za hloupou husičku, co si pořídí dítě jako módní doplněk. Jenže místo vypuštění ostrých slov, která se jí drala na jazyk, se raději uklidnila. Potřebovala vyvolat přátelskou atmosféru, což by se hádkou asi nepodařilo. „Čeká mě porada a …“ Výmluvy jí nikdy nešly, nepopírala to, ale nepřestávala se snažit zlepšovat. Většinou marně.
„Weasleyovské dýchánky by se těžko daly nazývat poradou.“ Obočí putovalo zpět na své původní místo, zato koutek se rozhodl pro cestu vzhůru, aby naznačil otrávený pocit svého majitele.
„Jak?“ už se ani nedivila, spíš zjišťovala, na co si má dát příště pozor. Prořeknutí úplně zabránit nelze, vše ostatní se dá eliminovat.
„Pozvánka vám ještě leží na stole.“ Osudová chyba, kterou si vyčte později.
„Čtete mi poštu?“ Kašle na přátelskou atmosféru, má svou hrdost a nenechá nikoho hrabat se jí v soukromí.
„Nepotřebuju. Dostal jsem stejnou navoněnou barevnou obludnost.“ Mávl rukou na znamení zbytečnosti cokoliv dál vysvětlovat.
„Jen pár hodin, ani nepostřehnete, že jsem byla pryč,“ zaprosila znovu ve snaze obměkčit ho.
„Máte na hlídání skřítka, tak proč otravujete mě?“ Znala ten příliš známý výraz, kterým častoval každého, kdo se v hodině pokusil zeptat na něco z postupu výroby lektvarů. Učebnice jim poskytovala dostatek potřebných informací, tak nač otravovat učitele hloupými dotazy.
„Skřítci v noci hlídají pacienty, nemůžu žádného odvolat.“
„Mě od mých povinností ano? Dovolte mi připomenout, že právě kvůli nim jste mě vytáhla z Bradavic.“ Opřel se o opěrky židle a jeho tvář se tím ocitla náhle tak zoufale blízko, že se jí nosem málem dotýkal. Jeho dech ji polechtal na rtech. Nejspíš si neuvědomoval, jak intimně to působí. Bála se nadechnout, aby nenasála příliš jeho osobité vůně. Přestože se zlobil a vyhrožoval, prolomením osobního prostoru mezi nimi narušoval její sebekontrolu.
„Jen pro jednou,“ pípla neschopná podívat se mu do očí.
„Ne.“ Zavrčel sotva slyšitelně. O to hlasitěji dodal: “Ještě jednou se zeptáte a ozkouším si na vás, kolik kleteb si ještě pamatuju.“
„To byste neudělal.“ Velmi rychle se vytrhla z nerozumných úvah a překvapeně vzhlédla, když jí jeho výhružka doputovala do mozku.
„Zkuste to,“ levý koutek mu lehce zacukal. Netušila, zda se pokouší o úsměv, nebo začne vrčet podrážděním.
„Taky bych vám ho tu mohla nechat bez varování, bez přípravy, bez možnosti úniku.“ Nechodila do Nebelvíru pro nic za nic, rozhodně se nezalekne výhružek.
„To by vám nebelvírské myšlení nedovolilo.“ I on poznal, že ji Moudrý klobouk zařadil do správné koleje.
„Zkusíte to?“ Jenže ona mu to rozhodně nepřizná.
27.04.2014 21:36:07
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one