.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Tarja rozhodla, že si první dáme Severuse s Hermionou, snad ji obsah nesklame, takže se přesuneme do nemocnice pod laskavou péči mistra lektvarů ;-)
Betace se opět ujala Vendi.


 
Severus sledoval Hermionu přes jemný kouř stoupající z jeho zatím nedotčeného šálku kávy. Snažila se ho přesvědčit o svém rozhodnutí - vzít si do péče cizí dítě bez dovolení rodičů či úřadů. Chápal její jednání, nemohl říct, že s ním zcela souhlasil, ale chápal ho. Co však nepochopil, bylo to, kdy se z malé protivné šprtky lpící na poučkách vyčtených z knih stala dospělá žena s vlastními názory. Velmi zajímavá žena. Severus si musel přiznat, že Hermiona už rozhodně není tou stejnou dívkou jako v Bradavicích. O to víc, když se jí zaujetím třpytily oči, rty se chvěly a nepoddajné kučery ve velkých vlnách rámovaly drobný obličej. Tohle už rozhodně nebylo dítě, co zvedalo ruku při každé otázce.
Přesto by do ní nikdy neřekl, že poruší zákon, nebo jen hloupý předpis. Jistě, za války se dostala hodně za hranice pravidel, ale zvláštní vyhrocené situace si žádaly svůj vlastní neobvyklý způsob řešení.
Pozoroval svou bývalou studentku s tvářemi lehce červenými od rozhořčení, fascinován, jak moc se dokáže člověk změnit a přesto zůstat v určitých ohledech stejný. Protočil hrnek v dlaních a dál si o něj hřál prsty. Od jisté doby trpěl chudokrevností, což mělo za následek, že mu často bývala zima.
 
Hermiona netrpělivě poposedla na pohovce a zamračila se na mlčícího profesora. Potřebovala znát jeho názor, jenže on stále mlčel. Opakovala by pořád dokola, jak se do téhle šlamastiky dostala. Klidně by mluvila až do ochraptění, pokud by to znamenalo, že by pochopil, jak je to pro ni důležité.
Toho malého chlapce našli bystrozoři ležet v zadním pokoji domku, mladé paní Galanti. Zatím co jeho matka bojovalo nedaleko o život, on spokojeně odpočíval zahalen nejrůznějšími kouzly, aby ho nikdo nepatřičný nenašel. Možná by ho i neobjevili, kdy nezačal plakat a dožadovat se pozornosti.
Po lékařské prohlídce, kdy se zjistilo, že je dítě úplně zdravé, měla Hermiona správně vše nahlásit, jenže ona moc dobře věděla, jak taková instituce pracuje. Pro nedostatek financí předají bezbranného tvorečka prvnímu zájemci, který projde okolo, bez ohledu na to, zda má matka šanci na uzdravení nebo už se nikdy neprobere. Brala by to jako vlastní selhání, že ho neuchránila. Nepostarala se, aby svět byl pro jednou spravedlivější a nechal rodinu pohromadě.
Hleděla do těch malých zelených očí, a když se na ni chlapeček nečekaně usmál, věděla, co musí udělat. Čekající sociální pracovnici oznámila, že s dítětem je něco v nepořádku a musí si ho nechat na pozorování několik dní v nemocnici – s trochou štěstí se dny protáhnou na týdny a měsíce.
 
 „Už mi můžete udělat kázání,“ povolily Hermioně nervy při čekání na pořádný výklad o morálce a zodpovědnosti. Zasloužila by si ho, o tom se nemínila přít, ale stejně byla odhodlaná stát si za svým.
„Vy jste unesla dítě, protože se na vás usmálo?“ Samozřejmě si musel z celého projevu vybrat jen tu nejméně logickou část.
„Považujete mě za psychopata?“ Přimhouřila oči, aby postřehla případnou změnu v jeho výrazu a mohla ho tak usvědčit – z čeho vlastně, to se ještě nerozhodla.
„Opravdu musím odpovídat?“ Nebyla to zrovna odpověď, kterou potřebovala slyšet. Pokud se mají dostat někam dál, musí pochopit její motivaci.
„Shodou náhod jsem měla možnost zjistit, jak to v dětských domovech chodí. Paní Galanti by ho už nejspíš nikdy neviděla. Když vezmu v úvahu fakt, že ji většina zdejších lékařů už v podstatě pohřbila, ministerstvo se nebude chtít starat o další nalezené dítě. Uvědomte si, kde a hlavně za jakých podmínek se našlo. Jelikož se neví, kdo je otec, budou ho mít za dalšího smrtijedského spratka. Zbaví se ho dřív, než dostane šanci na normální život.“ Hermiona nevydržela sedět, příliš dlouho držela veškeré emoce pod pokličkou. Musela začít přecházet po pokoji, aby nezačala křičet. „Severusi, pochopte mě. Nedokážu jim ho vydat bez boje.“ Přidřepla si před ním a zcela bezmyšlenkovitě mu položila dlaně na stehna.
„Jak víte, že ho nezplodil některý ze smrtijedů?“ Severusovi se podobné choutky protivily, ale mnohokrát byl jejich svědkem. Nespočet dětí už zachránil před smrtí nebo povinnou službou Temnému pánovi. Vadilo mu, že jejich největším proviněním se stalo pouhé narození.
Momentálně se mu ale příčilo starat se o další důkaz podobného jednání. Už byl unavený zodpovědností, co si sám naložil na záda. Ohýbala ho, kroutila a nutila dělat věci, které ho většinou dostaly do pořádného maléru.
Stále měl před očima obraz mladé dívky, tolik podobné Lilly, která trpěla přehnanou péči Šedohřbeta. Po nevyhnutelném porodu skočila i s dítětem z okna. Do dnes někdy v noci slyší, jak pološílená tichým hlasem zpívala ještě nenarozenému dítěti ukolébavky. Zvedal se mu při tom žaludek - tolik ho zaplavovaly odporné vzpomínky.
„Sám jste poznal Bellatrixinu práci,“ Hermiona netušila, proč si byla tolik jistá, že to dítě vzešlo z čisté lásky. Věděla to v hloubi duše, to jediné jí dodávalo další argumenty na obranu toho malého chlapce.
„Ani ona nepracovala výhradně sama.“ Stejně tak Severus měl v hlavě vždy připravené důkazy o své pravdě. Nepotřeboval si přidělávat další problémy s úřady ani se svou pamětí.
„Viděl jste ho, určitě netrpěl nedostatkem. Ještě jsem nepotkala matku, která by tolik pečovala o plod vzniklý po znásilnění,“ pokud na to přijde, byla schopná mu dítě vrazit do náruče, i v něm se přeci musí skrývat otcovské pudy.
„Já ano,“ vydechl Severus, kterého opět začínala pohlcovat minulost.
Hermiona si už chystala slova prosby o čas a šanci, když pochopila význam toho, co řekl: Tady nešlo o dítě, tady šlo o něj samotného. Příliš mu to připomíná dobu strávenou v roli dvojitého špiona. Nedokázala si představit, čeho všeho musel být svědkem a co všechno svým činem spustila.
„Omlouvám se,“ špitla, aby ho nerozčílila ještě víc. „Nežádám vás, abyste se o něj staral. Jen vás prosím, abyste o celé záležitosti pomlčel,“ nechtěla na něj naléhat v rozpoložení, ve kterém se nacházel, ale neměla na vybranou. Pokud by je odhalili, skončili by oba. Ona v práci ředitelky, on jako případný lékař a nejspíš i profesor. Navíc by jejich pacientka určitě velmi brzy zemřela. Nikdo kromě nich už v ni nevěřil. Pokud by nad ní přestala držet ochrannou ruku, ostatní by vzdali veškerou péči a nechali ji pomalu zemřít na následky kleteb.
„Grangerová, ať už si o mě myslíte cokoliv, nejsem žádný zastánce nevinných,“ umlčel ji dřív, než se stihla nadechnout k slovnímu útoku. „Stejně tak je ale dobrovolně nepředhazuju jako oběti,“ prohlásil rázně, pak se zvedl a zamířil k sobě do pokoje. Musel si promyslet spoustu věcí a zvědavé oči slečny Grangerové by mu to zrovna dvakrát neulehčovaly.
 
„Moment.“ Severus si ráno počkal, až uslyší pravidelné zvuky provázející slečnu Grangerovou při odchodu do práce.
Vzhlédla od otevřené kabely, kde si rovnala dokumenty.
Přemýšlel, jestli se nehodlá chytit do své vlastní pasti, když se pouští na tenký led, ale v noci se rozhodl. On své názory nemění tak snadno.
„Nechám si vaše tajemství pro sebe, ovšem pod jednou podmínkou.“ Grangerová naklonila hlavu na stranu a pár okamžiků si ho měřila zvědavým pohledem. Těžko mohla přijít na to, co na ni chystá.
„Poslouchám,“ posadila se do křesla, druhé mu kývnutím nabídla.
„Necháte se ode mě léčit.“ Neposadil se, zůstal stát na svém místě a založil si ruce na hrudi. Potřeboval získat klid, z nejasného důvodu mu totiž začalo na odpovědi záležet.
„Nejsem nemocná.“ Snažila se tvářit naprosto klidně, ale v hlavě jí vrtalo, kam tím vším míří?
„Vážně?“ přešel vzdálenost, která je dělila a lehkým uchopením límce mezi ukazovák a prostředník, odhalil část kůže kolem klíční kosti, kde drobné rudé pupínky kazily jinak bezchybnou pleť. „Vsadil bych svůj roční plat, že tohle nebude kosmetická úprava.“
„Už vám někdo řekl, že jste protivný?“ zavrčela, když si stáhla oblečení tak, aby vyrážka nebyla vidět.
„Beru to tak, že jsme se dohodli,“ oznámil jí suše a vrátil se zpět do svého pokoje pokračovat ve výzkumu. Právě ho totiž napadlo několik nových myšlenek, které musel prověřit. Nejspíš by měl nad slečnou Grangerovou vyhrávat častěji, přináší mu to kromě jistého uspokojení i elán do práce. A to prásknutí dveřmi je jen sladkou třešinkou na dortu.
19.03.2014 20:45:38
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one