.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Včera jsem překvapeně koukala na statistiky. Prý naše stránky navštívilo přes 100 lidí. Žasnu. 
Nevím sice, jestli přišli omylem nebo úmyslně, ale i tak mě to prostě potěšilo. Pravda komentující návštěvy potěší ještě více, ale já se umím radovat i z maličkostí. Proto jsem se rozhodla udělat radost i vám ;-)

Severus se pokoušel analyzovat vzorek krve, který získal od své pacientky, ale nalézal pouze záhadu za záhadou. Nikde ani stopa po známých kouzlech, po použití nějakého lektvaru nebo čehokoliv, co by ho přivedlo k rozlousknutí lékařského oříšku. Když už si byl jistý, že našel řešení, objevily se nové protichůdné prvky. Musel Belle složit poklonu, tentokrát odvedla opravdu kvalitní práci.

Nehodlal to vzdát bez boje, ale když mu po několikáté praskla zkumavka, vztekle odhodil měchačku na zem. Pravděpodobně použil větší sílu, než zamýšlel, protože se ve dveřích objevila rozčepýřená hlava slečny Grangerové. Zamračila se na spoušť, kterou způsobil, a pravděpodobně se chystala ke kázání. Zarazil ji máchnutím ruky už při nádechu, nestrpěl by, aby mu mluvila do práce. Pak si ale všiml podivné skvrny na jejím vždy perfektně čistém domácím oděvu, ale co ho zaujalo ještě víc, byly opět se objevující drobné červené body okolo klíční kosti. Mast měla vyrážku vyléčit, ale zdá se, že jen potlačila příznaky.

„Kdy se vám to vrátilo?" přišel blíž, aby prozkoumal část odhalené kůže.

„Dost! Jednou mi to stačilo," zastavila ho dřív, než se jí mohl vůbec dotknout. 

Udělala několik kroků dozadu, aby mezi nimi vytvořila větší odstup. Severus ji nechal, neměl opravdu nejmenší zájem honit ji po bytě, na to už nemá roky ani náladu. Nechápal, na co si hraje, ale byla to vlastně její věc.

„Chováte se jako malé dítě," konstatoval pouze a víc se tím nehodlal zabývat.

„Nezapomínejte, že já nejsem vaše pacientka," stála si rázně za svým, jen netušila, co to vlastně je. Toužila snad nechat si tělo pokrýt svědivou vyrážkou? On ji bránit nebude, ale rozhodně bude vyžadovat, aby se držela dál a své drbací manévry prováděla zásadně v soukromí.

„Pokud jste skončila, rád bych se vrátil k práci," plánoval za ní zavřít dveře a pak se ponořit do knih. Někde leží klíč k záhadné nemoci a on ho najde.

 

Hermiona seděla na gauči a nepřítomně si škrábala zápěstí. Hlavou se jí honilo tisíce myšlenek a všechny měly společný element, Severuse Snapea. Byt jí pomalu mění na Bradavické sklepení - včera ho dokonce přistihla při přestavování nábytku v ložnici. Řeči o správném nastavení světla odignorovala a jednoduše si skoro vykřičela hlasivky. Ještě nikdy tolik nevypěnila, ani za dob klukovských průšvihů slavného tria. Skončilo to škrábáním v krku a designem podle Snapea. Dá se nad tím chlapem vůbec vyhrát?

Bezděčně se podrbala za uchem, než se unaveně zvedla a vydala se na svou druhou tajnou šichtu. Nikdy nepochopí, jak před tím všetečným profesorem tohle dokázala ukrýt.

Možná pan Všechno-vím stárne. Usmála se v duchu.

 

Severus přecházel pokojem od okna k posteli a přemýšlel, jestli to kapku nepřehnal. Nikdy nelitoval svých činů; řídil se pravidlem - změň, co změnit jde, ostatní je nepodstatné. Přesto se dokázal poučit z chyb a jedním z mnoha poučení, které se mu za život dostalo, bylo, že naštvaná ženská je horší než poraněná obří oliheň.

Poslední dobou měl dojem, že to ve slečně Grangerové pěkně vře. Nerad by se dočkal výbuchu, takže raději zvolí taktický ústup o pár kroků, aby pak mohl popoběhnout vpřed. Stačí pár dobře zvolených slov, atmosféra se uvolní a on dosáhne kýženého klidu. Už se jen k podobnému kroku odhodlat.

Ještě nikdy se před nikým neponížil prosbou o odpuštění. Vlastně jen… Náhle ho zasáhla vzpomínka na dlouhé rusé vlasy, na touhu po vrácení ostrých slov. Další krutá vzpomínka, kdy klečel před Brumbálem a zpovídal se ze svých hříchů, na sebe nenechala dlouho čekat. Možná by se ve starých vinách brodil déle, ale vyrušil ho divný zápach.

„Slečno Grangerová!" Otevřel rázně dveře s úmyslem někomu, dost konkrétnímu, vynadat. Překvapilo ho tedy, když jeho pečlivě naaranžovaný příchod do společných prostor nikdo neocenil.

Zatracená ženská! V duchu zanadával a začal prohledávat byt, k jeho štěstí složený jen ze dvou pokojů, obývacích prostor a koupelny.

 

„Co to tu vyvádíte?" Severus se doslova dusil, jen co otevřel ty správné dveře.

„Zkazila jsem lektvar," Hermiona si stoupla tak šikovně, aby mu nejen zamezila přístup do místnosti, ale zároveň aby nezahlédl skutečnou příčinu zápachu linoucího se pokojem.

„To jste do něj sekala týden nošené ponožky máchané v bažině?" Ještě tu stráví pár minut a budou ho muset křísit.

Odstrčil mladou dívku stranou a šel si prohlédnout napáchanou škodu. Doufal, že mu znalosti postačí, aby zachránil, co se dá.

„Grangerová!" jeho řev rezonoval bytem a zaručeně by probral k životu celou nemocnici, kdyby dávno před jeho příchodem nepoužila silná tišící kouzla.

„Já to vysvětlím," pípla, ale k dalšímu výkladu se neměla. Sledovala špičky svých bot, jen aby se nemusela podívat profesorovi do očí.

„Stále čekám," vrčel podrážděně a pro větší efekt si založil ruce na prsou v tolik známem gestu. Neville se jednou málem rozbrečel, když si podobně stoupl před jeho kotlík při hodině lektvarů.

„Je můj," vyhrkla první nesmysl, o kterém se domnívala, že by ji mohl vyvést ze šlamastiky.

„Neztrapňujte nás oba," vzal mezi prsty nemocniční řetízek s visačkou a jménem. Jasně na ni zářilo jméno Galanti. Malému chlapečkovi ležícímu na přebalovacím pultu se jejich rozhovor nezamlouval, což taky dával dost hlasitě najevo po celou dobu konverzace, ale nikdo mu nevěnoval dostatečnou pozornost. Oba právě měřili psychické síly.

„Nešla sundat," pokrčila rameny s pohledem stále upřeným na prkna na podlaze. Cítila se v této situaci značně nepříjemně, právě byla přistižena při přestupku. V podstatě se jednalo o trestný čin a ona, Hermiona Grangerová, takové věci jednoduše nedělá. Určitě ne vždy. Tady se jednalo o naprosto výjimečný případ a určitě by její jednání dokázal pochopit, kdyby mu to uměla vysvětlit. Jenže ona to neuměla. Náhle nedokázala najít dost výmluvná slova pro svou obhajobu.

„Logicky. Nejste ani jeho matka ani odpovědná sociální pracovnice." Severus musel značně zvýšit hlas, protože malý, právě rozebíraný problém, se s novou vervou přihlásil o pozornost stylem, že praskaly ušní bubínky.

Hermiona přiskočila zpět k provizornímu přebalovacímu pultu, aby si chlapeček nevykřičel hlasivky. Začala se opět věnovat přebalovaní a posléze i konejšení, jako by tu profesor vůbec nestál.

„Co jste s ním prováděla?" Zarazil ji při ukládání malého do postýlky.

„Jen jsem ho přenesla z nemocnice sem," překvapeně se k němu otočila v ruce stále modré chrastítko.

„Narážím na ten příšerný zápach." Protočil oči, jako by v místnosti bylo dětí rozhodně víc než jen jedno a on jim musel vysvětlovat základ stvoření světa.

„Taky jste v jeho věku nevoněl vždycky po heřmánku," pár čistícími kouzly se zbavila použitých plenek, které mu napřed demonstrativně předvedla.

 

„Ještě jsme neskončili," oznámil jí důrazně, když za nimi potichu zavírala dveře.

„Do toho vám nic není!" zabodla mu prst do hrudi.

„Omyl. Pokud mám držet vaše tajemství v tajnosti, chci vědět proč." Hermiona odevzdaně vzdychla, pokud nechce ztratit pro svou pacientku poslední naději, bude muset s pravdou ven.

19.03.2014 20:45:28
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one