.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Protože jsem velký optimista, věřím, že se najde ještě někdo, komu udělám radost ;-)

Hermiona nemohla spát, okolní svět byl tmavý a to nejen kvůli pozdní večerní hodině. Naslouchala tichu svého bytu a přemýšlela. Raději by spala, nabírala sílu, jenže její hlava dospěla k jinému názoru. Rozebírala, analyzovala, zařazovala data do správných složek. Problémy s dodavateli léků rostou úměrnou řadou, až se zdají být nekonečné, ministerstvo se pokouší držet pod kontrolou snad i odběr toaletního papíru a ještě ke všemu ji zítra čeká jednání s jedním asistentem, které pravděpodobně skončí výpovědí. Slabý výčet povinností, jež klepou na dveře silou beranidla.

Dobré zprávy se někde zapomněly a nejspíš už nikdy nenajdou cestu zpět.

Když začínala svou kariérní dráhu v nemocnici, představovala si to všechno úplně jinak. Neviděla svou pracovní budoucnost v růžových barvách, tak naivní nebyla. Měla na mysli spíš různé odstíny modré s šedivými fleky, jenže z modré se postupně stala krvavě rudá a fleky se slily do černé díry. Černé, rozrůstající, co pohltí všechno světlo dne.

Potřebovala by dovolenou; dlouhou dovolenou.

Spustila nohy na podlahu, protáhla se a rozhodla se sejít dolů do kanceláře, stejně toho dnes už moc nenaspí. Připravila si pořádný šálek kávy, která by silou podržela i padající mrakodrap.

Tichá noční nemocnice v sobě měla jisté kouzlo, kousek klidu v rozbouřeném moři zákeřných nemocí. Pozdravila se sestrou konající svou službu, zkontrolovala, zda nepotřebuje pomoct a pak se vydala dál studenou chodbou. Už sahala po klice dveří, když ji upoutalo jemné světlo vycházející zpoza rohu. Vydala se za ním, jako za světluškou na letní louce.

 

Sledovala profesora Snapea, jak se sklání nad pacientkou. Nevšiml si jí a ona tím získala pár nerušených okamžiků na pozorování. S mistrnou přesností prováděl veškeré úkony, aniž by se zarazil, zaváhal nebo si odpočinul. Noční stolek měl přisunutý k pacientčinu lůžku, aby snadno dosáhl na všechny připravené prostředky. Lahvičky, flakonky i lékařské nástroje se pod slabým světlem z lampičky matně leskly.

Zvědavost ji donutila přistoupit blíž a nahlédnout ošetřujícímu muži přes rameno.

„Co to děláte?" vyhrkla náhle, když si uvědomila, co vlastně vidí. Tenká jehla až do poloviny zapíchnutá v slabé paži ženy, která se nemohla bránit.

„Hodlám ji nadobro zbavit utrpení," Severus nedal vůbec znát, že by ho její přítomnost překvapila. Svá slova pronesl s naprostým klidem, skoro jako v hodinách vykládal o přísadách do lektvarů. Pochopila sarkasmus, přesto ji přišel nevhodný a nemístný. „Co si myslíte, že asi dělám? Musí dostat krev, ale nejprve potřebuji vzorek její vlastní," než větu dořekl, malá ampulka za injekcí se začala plnit krví. Dívčina pleť získávala stále světlejší odstín, i když se zdálo, že už to snad ani není možné.

„Seženu dárce," Hermiona nedokázala nečinně přihlížet, musela se zaměstnat. Horečně přemýšlela, koho musí vzbudit.

„Není čas cizí krev zkontrolovat," Severus odložil naplněnou ampulku, rychle překontroloval pulz, než přiložil další. Vše prováděno s naprostou precizností, až musela žasnout.

„Ale…" Stála tam a dívala se na mizející život. Nesmí to dopustit. Roztřesená ruka upustila hrnek s kouřící kávou na zem. Střepy se rozlétly po místnosti jako drobné perličky z roztrženého náhrdelníku, ale nevěnovala jim pozornost.

„Pokud chcete být užitečná, podejte mi ten zelený flakon vzadu," nasměroval ji pohybem hlavy, protože ruce potřeboval k práci. „A potom ukliďte tu spoušť," vrátil její vykolejený mozek zpět do funkce.

„Čí je tahle?" podávala mu, oč si požádal, když prozkoumala obsah.

„Moje," odpověď, kterou rozhodně nečekala, ji vtlačila do židle vedle postele. Sledovala malé rudé krůpěje klouzající kanylou do bezvládné ruky. Skoro mohla pozorovat jejich dráhu žilami, jak pleť působila průsvitně.

 „A jak víte, že je v pořádku?" Nedokázala si odpustit všechny všetečné otázky, ale potřebovala znát odpovědi. Nejen, že hledání doplňujících informací se stalo náplní jejího života, ale také se potřebovala ujistit, že její pacientka je skutečně ve správných rukách. Krevní skupinu si určitě přečetl v dívčině dokumentaci, ale co další nástrahy spojené s přenosem krve? Poprvé za celou dobu o profesorovi zapochybovala. Uvědomila si, že nikdy dřív ji ani nepřišlo na mysl, že by se mohl mýlit. Jenže i on je jen člověk a v sázce je život mladé ženy, která nemá možnost se svobodně rozhodnout, zda o všechnu tu péči vlastně stojí a komu by dovolila, aby se o ni staral.

„Používám ji jako přísadu do některých lektvarů, tudíž je zaručeně čistá," unavený hlas ji přinutil upustit od úvah a věnovat se současnosti.

Hermiona bez rozmyslu uchopila profesorovo zápěstí a otočila ho ke světlu. Tenká přesně vedená jizva brázdila jemnou kůži kousek pod dlaní.

Severus se nebránil hřejivému doteku štíhlých prstů. Pracoval skoro celou noc, už mu nezbývaly síly na hádky nebo odpor.

Poprvé za celou jeho lektvarovou karieru někoho zajímalo, odkud se bere jedna z nejvzácnějších přísad. Každý bral za samozřejmost, že vyrobí lektvar na požádání, to že se za tím skrývá tvrdá práce a leckdy i oběti bylo jednoduše tabu. Lidé nechtěli znát pravdu, pokud vše klapalo podle jejich představ. Líbilo se jim žít v iluzi dokonalého světa, kde je vše přesně tak jak má být.

Nechal ji přejet ukazováčkem po cestičce, kterou za ta léta natrvalo vytvořila stříbrná čepel. Nedokázal by spočítat, kolikrát se zaryla do masa, aby drobnou bolestí vykoupila obrovskou moc, která se skrývala v lidském těle. Poklidně si kolovala, dokud jí násilím nepřerušil cestu a nenasměroval jinam.

„Neměl byste to dělat," stále měla pohled zaměřený na jeho ruku, takže nemusel čelit upřené oříškové výčitce. Věděl naprosto přesně, že by se jí usadila v tváři. Stejně, jako se jí tam usadila, když Harrymu předával cenné vzpomínky na Lilly.

„Dobrovolníků je v poslední době stále méně," cynismus, záchrana vesta vyčerpaných starších mužů, před mládím, zvědavostí a hlavně ženskou něžností.

„Neznáte jiný způsob?" Byla neodbytná jako sluneční paprsky v lese; vždy si najdou cestu přes husté listí.

„Existují injekce, ale nemám asistenta a sám sobě krev neodeberu, aby to odpovídalo pravidlům vašeho jemnocitu," počkal, až dokape poslední životadárná kapka a pak se vyprostil z jejího sevření. „Navíc použitím správných prostředků může krev získat větší magický potenciál," mluvil o celé proceduře, jako by se jednalo o kuchání tlustočerva. Jinak už to neznal, přesto se mu náhle zdálo, že jeho hlas zní podezřele dutě.

Uklízením svých věcí sice zaměstnal ruce, ale vše ostatní stále jelo v pohotovostním režimu. Stačilo málo a vybuchnul by. „Začínáte pracovat brzy," potřeboval jen změnit téma, jinak ho nezajímalo, co celé dny dělá.

„Nemohla jsem spát." Pravděpodobně i ona chtěla vycouvat z příliš intimních míst jejich rozhovoru, jenže přiznáním se dostala na další osobní rovinu.

„Vyrážka," přešel vše, co mu nevědomky prozradila, a nastavil profesionální jednání.

„Ne, vaše mast mi pomohla," začervenala se. Moc její reakci nerozuměl, takže se k ní nevyjadřoval. „Jen jsem byla asi přespříliš unavená," začínala drmolit, na to on neměl náladu. Věnoval jí jeden ze svých pohledů, po kterých i takový chytrák jako Longbottom pochopil, že ho opravdu nezajímá, co vypouští z úst. Zabralo by to, kdyby se na něj v tu chvíli dívala, jenže ona studovala podlahu u svých nohou.

Tohle neměl zapotřebí.

Vzdychl dostatečně hlasitě, aby to postřehla i ona přes svůj dlouhosáhlý monolog o ničem, co začínala vést, a jednoduše odešel z místnosti.

17.08.2013 21:23:06
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one