.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Když máme dnes ten svátek, co kdybychom si daly kapitolku?

Drahá wixie, proto že tě mám ráda a protože jsi úžasná bytost kapča je jen tvoje. Já vím, ona je tvoje celá povídka, ale tak tuhle ti chci prostě dát a nic mě nezastaví. :-D

Betace se hrdinně ujala šikulka Vendi.

Právě sestavoval na stole v rohu podkrovní místnosti malou laboratorní sestavu, když si v hlavě znovu začal přehrávat dnešní zvláštní den.

 

Málem už byl přesvědčen, že opět zůstane u únavného cestování mezi svým bytem a nemocnicí, když slečna Grangerová udělala absolutně nečekanou věc. Celkově se z jeho bývalé studentky vyklubala osoba plná překvapení - každý si po válce hledal svou cestu a to si žádalo určité změny.

 

Znovu prohlédl stojan na kotlík, zda se nenaklání. 

Ani v nejdivočejším snu by si nepomyslel, že ho vezme k sobě. Když stál na prahu prostorného podkrovního bytu, nedokázal přijít na jedinou věc, která ji k tomuto činu přivedla.

Rozčilovalo ho, že nezvládal rozlousknout záhadu v podobě jedné bláznivé holky. A to tím víc, čím víc ho ten rébus lákal.

Opatrně z plátna vybalil několik skleněných dóz s přísadami do lektvarů.

Mátla ho.

 

Severus sledoval svou nynější paní domácí, jak mu ukazuje svůj skromný byt, který má zřízený v půdních prostorách nemocnice, ale víc než zařízení ho zaujalo nenápadné ošívaní jeho bývalé studentky. Určitě odmítla použít mast, kterou jí připravil, Káča hloupá. Na několika místech se už začínaly rýsovat krvavé šrámy způsobené nenechavými nehty. Mělo by mu to být vlastně jedno, do jejího zdraví mu nic není, přišel léčit jinou dívku, jenže mu to nevědomé škrábání začínalo lézt krkem. Ještě párkrát si sáhne na klíční kost a on se začne škrábat taky. Jednoduše zakončil přednášku o koupelně rychlým odchodem do pokoje, který mu vyčlenila.

 

Ukrýval se tu celé odpoledne.

Už se začínalo smrákat, možná by měl vylézt a pokusit se vytvořit pravidla vzájemného soužití. Nehodlal se dostat do nepříjemné situace jen proto, že nejnovější katastrofa jeho života není zvyklá na nájemníky. Navíc měl pár svých rituálů, kterých se nehodlal vzdát.

Našel ji za dveřmi s rukou napřaženou ke klepání.

„Přinesla jsem vám ručníky," napřímila před sebe svůj náklad, aby si ho všiml. Nechal ji projít dovnitř bez komentáře, byť se mu pár jízlivých slov dralo na jazyk.

„Opravdu?" zvedl dvěma prsty huňatou látku barvy citronově žluté.

„Přestaňte kritizovat nebo byste se nakonec taky mohl utírat do růžového kapesníku," zabodla do něj tvrdý pohled, za který by se nemusela stydět ani Minerva v nejlepších letech. Pro tentokrát se rozhodl ustoupit; upustil ručník zpět k ostatním položeným na své přidělené posteli.

Chtěla se otočit a odejít, ale on jí to neumožnil, protože mu jednoduše ruply nervy.

„Už toho mám dost," Severus vrhl zamračený pohled směrem k dívce a rázným krokem zamířil přímo k ní. „Sednout!" rozkázal příkře. Když se neměla k žádné činnosti a jen na něj překvapeně hleděla, uchopil ji za ramena a nasměroval tak, aby usedla přímo vedle odložených ručníků.

Hermiona byla jeho reakcí natolik zaskočená, že se jednoduše posadila, ale chystala se vznést několik důkladných protestů, jakmile k tomu dostane příležitost.

Nedostala.

Profesorovy prsty jí začaly rozepínat knoflíčky na halence. Postupoval obratně jeden po druhém, jakoby se jednalo o běžnou rutinu; s pohledem pevně upřeným na své dílo. 

„Co to děláte?" vyhrkla s očima vykulenýma dokořán.

Rukama se pokoušela zastavit Snapeovo počínání, ale byl silnější a rozhodně odhodlanější. Už se zdálo, že se jí povede opět zapnout pár rozepnutých knoflíčků, když před obličejem zaznamenala špičku černé hůlky.

„Jestli nepřestanete, spoutám vás," jeho ledový hlas prozrazoval, že to myslí naprosto vážně. Chvíli bezradně těkala mezi hůlkou a Snapeovým upřeným pohledem, než to vzdala. Útrpně zavřela oči a svěsila ruce. Pokud už má snášet nežádoucí pozornost, ať má možnost úniku, než být spoutaná kouzlem a trpět. Nedokázala si představit nic horšího, než být uvězněna pod průhlednou skořápkou a sledovat, jak se s jejím bezmocným tělem zachází. Mozek se rozběhl na plné obrátky v zoufalé snaze najít jednoduché a rychlé východisko z téhle kaše.

Poslední zábrana kryjící její podprsenku povolila, ucítila slabý vánek na svém dekoltu a nepatrně se zachvěla. Nedokázala si pomoct, aby alespoň částečně v malém hluboko zastrčeném koutku podvědomí si tu zvláštní mužskou pozornost neužívala. Podívá-li se na to z jiného úhlu, musí být přece krapet žádoucí, když dokázala chladného profesora dohnat k podobným činům. V duchu zaúpěla.

Chytala se hloupých výmyslů, aby sebe nebo spíš jeho ospravedlnila.

Očekávala všetečné dlaně na své kůži, ale nic se nestalo. Zmateně otevřela oči a zaostřila na svého hosta.

Náhle jí to došlo.

Zajímal se o hloupou vyrážku, ne o její tělo. Spílala si za nemístné myšlenky, ale zpětně musela přiznat, že po jeho nenadálém výpadu mohla jen těžko očekávat něco jiného.

Profesor ukazováčkem lehce odsunul okraj halenky, aby mu nebránil ve výhledu. Nepatrně nehtem zavadil o hladkou pokožku, čímž jí přivodil drobný impuls jako od slabého elektrického proudu. Víc ji podráždit nemohl, ani kdyby se jí opravdu dotýkal za účelem sexuální předehry. Nervy pracovaly, takže spustily salvu nežádoucích emocí a fantazií. Byla mladá žena ve správném věku, dalo se očekávat, že její tělo nezůstane netečné. Sice se jí nedotýkal milenec, ale o to víc si připadala přecitlivělá. Nervózně si skousla ret, aby náhodou nechtěně nevypustila slastný vzdech. Celá situace se zdála směšná, ale nikdo se nesmál. Málem spadla na podlahu, když od ní odstoupil, aby si došel pro mast. Tentokrát nenabízel, rovnou rozetřel několik slabých vrstev na poškozenou kůži. Mučení dosáhlo vrcholu. Drobné kroužky pokrývaly kůži tenkou vrstvou světle hnědého povlaku. Každý pohyb dráždil nervová zakončení k nevydržení. Nejraději by úpěla silněji než vlkodlak v říji, ale musela se ovládat. Stejně jako se musela držet, aby nepovalila profesora na zem, kde by z něj ztrhala oblečení a pak později litovala svých činů.

 

Severus nad sebou zavrtěl hlavou. Co ho popadlo, že se nechal tak snadno vytočit?  Urovnal několik různě velkých měchaček na kraji stolu, aby ani jedna nevyčnívala. Potřeboval mít vše pěkně na správném místě přesně na dosah. Při vaření těch složitějších lektvarů leckdy hrají roli i vteřiny, jenže ty v téhle provizorní laboratoři stejně neuvaří. Každopádně měl rád svůj pořádek, tak proč ho měnit jen pro nedostatek prostoru či zařízení. Protáhl si ztuhlá záda a zadíval se na své dílo.

Byl spokojen.

 

Slečnu Grangerovou našel v obývacím pokoji nad rozečtenou knihou. Seděla na gauči v čemsi, co mohlo vzdáleně připomínat župan. Raději se taktně podíval jinam, i když ji dostatečně kryla teplá deka.

„Dnes večer zůstanu dole u pacientky, abych kontroloval reakce na lektvar, a ráno je vyhodnotím," oznámil zdi kdesi nad jejím pravým ramenem.

„Klíče od bytu najdete na poličce vedle dveří," ani se neobtěžovala vzhlédnout, jen trhla rameny, skoro jakoby běžně odcházel k večeru z bytu a nad ránem se vracel.

Sešel několik schodů, prošel dlouhou chodbou, aby se dostal do křídla pro pacienty s nutnou intenzivní péčí. Zaznamenal okolní kouzla protékající podél zdí, mísící se a oddělující, správně plnící svůj účel střežit ty, jež se sami bránit nemohou. Stále bylo dost těch, pro které válka ještě neskončila a to ať venku nebo uvnitř bílých stěn. Potichu minul pokoj, kde se sestry pokoušely uklidnit ze zlého snu vytrženého pacienta. Zahnul za roh, až se dostal k malému skoro opuštěnému pokoji.

Posadil se na stoličku, zahleděl se před sebe na dívku ležící v bílém povlečení, tichá uzavřená ve svém vlastním světě. Momentálně netušil, jak ji z něj vytrhnout a času se jim nedostávalo.

06.07.2013 20:01:14
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one