.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Jen krátce.

Děkuju Vendi, že se ujala betace této povídky, právě díky její šikovnosti tu máte další kousek.

Je váš ;-)

Sloupec čísel se pomalu rozšiřoval, jak do něj Hermiona vpisovala další a další údaje. Mnoho jiných lidí, kteří kouzlu matematiky a ekonomiky nepodlehli, je považovalo za nudnou a zbytečnou, ale ona na to měla zcela odlišný názor.

V číslech dokázala číst podobně, jako v rozepsané knize. Každé z nich mělo svůj skrytý význam, svůj vlastní příběh; pod jedním viděla dokoupená léčiva, pod jiným spokojené zaměstnance, pod dalším nová lůžka a jindy to byly duše lidí, jež nikdy neopustí zdejší nemocnici. Přesně těch lidí, kteří už jen čekají, kdy jejich tělo přestane bavit čekání na nepřicházející spásu - tehdy se trápila nejvíc. Brala si osudy svých pacientů příliš k srdci, nedokázala na ně hledět jako na kusy masa na pultu v řeznictví.

Chod nemocnice zahrnoval spoustu dalšího nezbytného papírování, které z duše nesnášela, ale jednou se dala na vojnu, tak musí bojovat. A nebyla by to Hermiona Grangerová, aby nebojovala statečně a s plným nasazením; což odnášel nejvíc její osobní život. V podstatě neexistoval.

Po běžném pracovním dni, který na místo osmi trval dvanáct hodin, si ještě spoustu práce nosila domů, aby splnila všechny naplánované úkoly a mohla s klidným svědomím ulehnout ke spánku. Mnohdy ale nepřicházel, protože se jí hlavou honily myšlenky na další dny a povinnosti. Nikdy příliš netoužila po místu v uzavřené kanceláři, přesto tu právě teď seděla a snažila se být užitečná. Celý život si přála pomáhat lidem. Snila o tom, že změní svět. Vybuduje nadaci, napraví páchaná zla, vymyslí nějaký všelék, jenže po škole se vrhala na práva a pak jí ministerstvo nabídlo práci ředitelky nemocnice. Pro ni to byla příliš velká výzva, než aby ji odmítla.

Nevyčítala nikomu, že v takovém tempu u ní žádný muž nevydržel příliš dlouho. Kdo by si také přál stát až na druhé koleji? Přesto ji při večerech s pohledem upřeným do plamenů v krbu srdce svíral stesk po hřejivé náruči a něžných slovech. V takových chvílích nenáviděla sebe i okolní svět. Naštěstí se vždy probudila do nového dne a všechny stesky nechala pod pláštíkem předešlé noci.

Hermiona si promnula ztuhlý krk, narovnala záda a dovolila si na pár okamžiků zavřít oči, aby jim ulevila od věčného zkoumání hustě popsaných lejster.

Dokázala zajistit bezproblémový běh svého oddělení, zvládla pozvednout reputaci Sv. Munga ještě na vyšší stupeň, zaměstnanci k ní vzhlíželi, finance držela pevně v rukou, jenže samotné léčení pro ni bylo stejnou záhadou jako pro mudly kouzla.

Když na to přišlo, uměla uvařit základní lektvary a ošetřit drobná poranění, ale přijít na příčinu nemoci, nebo ji dokonce vyléčit, to už bylo nad její síly.

Nestyděla se, neměla důvod. To jen její ego utrpělo pár šrámů, když se setkala s několika svými lékaři, kteří jí nápadně nenápadně naznačili, kdo je na oddělení skutečným pánem. Navíc tu nyní byl profesor Snape. Právě jemu chtěla dokázat, že i protivné šprtky to mohou daleko dotáhnout. Skutečnost, že ho právě potřebovala, byl nepříjemný přítěžek.

Hermiona prudce otevřela oči, když si vzpomněla, že slíbila profesorovi přístřeší po dobu jeho asistence v nemocnici. Horečně začala uvažovat, kam by ho jen mohla umístit. Oči jí samovolně prolétly prostorem pečlivě uklizené kanceláře. Osobně by jí tu nijak nepřekážel, většinu práce si nosila domů, kde ji mohla v klidu zpracovat. Pracovní dobu pak trávila kontrolními pochůzkami po nemocnici, obcházením investorů, četnými schůzkami a poradami s představenstvem - jedna zábavnější činnost než druhá.

Problém by nastal, kdyby přišla kontrola z ministerstva, ta by nejspíš těžce nesla stanové ležení odmítnutého kandidáta na post zdejšího lékouzelníka, bývalého smrtijeda, v její kanceláři. Otázkou zůstává, kdo by při setkání zuřil víc? Respektive, kdo by ve slovní přestřelce nakonec zvítězil? Tak jako tak, poraženou by v obou případech byla ona.

 

 

ooOoo

Hermiona se s lítostí zadívala na dlouhý černý pramen, který nedbale ležel přes okraj polštáře i postele. Několikrát se zhluboka nadechla, než se odhodlala opatrně ho zvednout a přidat k ostatním lemujícím bledý obličej. Pohledem několikrát pohladila dívčí tvář, ve které se život zrcadlil už jen v pár náznacích.

Ztrácejí ji, uvědomila si a skoro jí to vehnalo slzy do očí.

„To snad nemyslíte vážně?" slova projela jejím tělem silou elektrického proudu. Minimálně měly za následek, že už netruchlila, ale naopak se pokoušela přivést srdeční tep do normální frekvence.

„Dobrý večer i vám, profesore." Předešlý zoufalý výraz nahradil polekaný.

„Opravdu se domníváte, že se usídlím na provizorním lůžku uprostřed nemocničního pokoje s dámskou pacientkou?" ignoroval její pozdrav Severus. „Nehledě na to, že potřebuji místnost, kde bych si mohl zřídit přechodnou laboratoř."

Až teď si uvědomila, že stále ještě nepřeměnila židli zpět z postele do původního tvaru. Bláznivý nápad zavrhla stejně rychle, jako ho provedla, ale k nápravě už nedostala příležitost.

„Říkala jsem vám, že nemám volné prostory," právě zatoužila ubytovat ho akorát tak na poličce v lékařském pokoji.

„Řešení krizových situací opravdu nebude vaše silná stránka," profesor kroužil kolem narychlo vytvořeného zázemí s nesouhlasným pohledem. Hermioně tím přiváděl krev do varu. Skoro si přála, aby na přeměněném lůžku zůstalo pár třísek z původní židle, které by se zapíchly velmi hluboko do bledé kůže.

„Vy mi zajisté poradíte nějaké lepší východisko," posadila se do měkkých, zatím nikým nepoužitých peřin, a vyslala k němu naprosto hraný klidný úsměv.

„Nejsem tu od toho, abych vám ulehčoval od povinností," opřel se bokem o noční stolek přesně tak, aby se musela zaklonit, pokud by mu chtěla hledět do očí.

„Vážně ne? Kde jsem jen k tomu mylnému závěru přišla?" opřela se loktem vedle jeho boku a dlaní si podepřela tvář, málem si tím výkonem vykloubila krk, ale za tu malou provokaci jí to stálo.

Severus sklonil bradu a zvědavě si slečnu protivnou prohlížel. Měl chuť se začít smát - výraz „andílka" k ní rozhodně neseděl; nebo možná naopak až moc.

„Nikdy jsem neměl nejmenší zájem zabývat se zvláštnostmi myšlení přepracovaných ředitelek," založil si ruce na hrudi, aby získal alespoň náznak převahy.

„Tolik dbáte o můj pracovní rozvrh?" vysmívala se mu, to poznal a rozhodně nehodlal tolerovat, jenže mu uniklo bodnutí viny, mihnoucí se v hnědých očích, které zatřáslo Hermioniným světem. Přepracovaná ředitelka - ta slova jí přišla téměř jako nadávka. Skoro jako zařazení živočišného druhu do vyčleněné škatulky. Opravdu ji tolik pohltila práce, že jí to musel naznačovat Severus Snape svými jízlivými poznámkami?

„Spíš o svou duševní rovnováhu," kdyby s ní mluvil ještě sušeji, ocitla by se slečna Grangerová pod tunou písku. „Dost bylo laškování. Kde mě ubytujete?" Směr konverzace ho přestával bavit a ke všemu si potřeboval odpočinout; dnešek byl příliš dlouhý.

Hermiona se zvedla, pár máchnutími hůlkou převedla pokoj do původního stavu a s pohledem naprosto uhýbajícím před mladou ženou v posteli, jež se stala němým svědkem jejich rozhovoru, se vydala k odchodu.

„Ona vám nic vyčítat nebude." Ucítila dlaň na rameni, ale rozhodla se ji spolu s vyřčenými slovy ignorovat.

„Pojďte za mnou," vyzvala ho dutým hlasem. Nesnášela rezignaci.

12.04.2013 21:41:32
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one