.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
A je to tu! Konečně si všichni oddychneme.:-) Poslední kapitola.
Čekali jsme na ni dlouho - nejspíš až příliš. Přesněji tři a půl roku. Fuj, skoro je mi stydno, jak dlouho jsem se s tím babrala. Povídka má 33 (v podstatě 34) kapitol a komentovalo ji 29 různých lidí. Někteří se vraceli, jiní jen zanechali po sobě milou stopu. Snad dál nekomentovaly, protože neměli potřebu se vyjádřit a ne proto, že netoužili číst dál ;-)

Jsem Vám všem nesmírně vděčná za každé písmenko, které jste po sobě zanechali. Jste to právě Vy, kdo stojí za zrodem další kapitoly. Všechny milé vzkazy, co posunují a vytváří touhu psát. Všechny podněty, které přináší další nápady. Za to vše a za ty úžasné pocity z vašich vět děkuji :


Zuzule, Pimpinela, Claire, Zuzana, Laila89, Wixie, Nadin, kapi, sun, Vendi, reni38, scarpetta, soraki, ellie, Michelle, Tarja, Kamera, Johanka, bam, scully, katy, BalathaSebra, citatel, mami, Reni, Mirra, KatherineStar, grepik03, agata



 
Část II

Severus zapsal poslední slova do objemných desek svého pacienta a předal je na hromádku Vyřízeno. Protáhl se na židli a zadíval se do plamenů svíčky na stole. Zítra se po dlouhých čtyřech měsících úspěšně zakončené stáže vrací zpátky do svého života. I když z něj moc nezbylo. Minerva si za něj už určitě našla náhradu a obsadila jeho místo učitele lektvarů novou krví a Hermiona… Když odjížděl, nerozloučili se příliš vřele. Byl naštvaný, že ho předhodila svému milenci a očekávala, že jim za to ještě bude vděčný.
Za celý ten dlouhý čas, co byl sám zavřený na elitní soukromé klinice, odtržený od každého koho znal, měl dost času na přemýšlení.
Čerstvě po probuzení z bezvědomí plný euforie ze života, měl téměř nezvladatelnou chuť Hermioně vyznat lásku třeba i na kolenou. Postupně, jak z něj nadšení vyprchávalo, začal víc uvažovat. Toužil začít s ní společnou budoucnost, ale ona ho v podstatě odstrčila. Přesto byl pořád ochotný být s ní, jen už si neplánoval udělat ze sebe hlupáka.
 
ooOoo
 
Pomalu kráčel dlouhou chodbou k Hermionině pracovně a cítil se, jako když jel poprvé do Bradavic. Snažil se před svou zrzavou kamarádkou tvářit, jako kdyby červeným expresem jezdil každý druhý den, ale přitom z něj nervozita skoro vytékala.
Zaklepal na dveře a přemýšlel nad slovy, které by jí rád řekl.
„Přejete si?“ starší brýlatá dáma s přísným pohledem ho zaskočila nepřipraveného.
„Hledám slečnu Grangerovou,“ rád by se té báby zbavil, ale zatím zachová klid. Ještě od ní nezískal potřebné informace.
„Slečna Grangerová už tu nepracuje,“ oznámila mu stroze a pak si ho důkladně prohlédla od hlavy až k patě. Nejspíš zkoumala, do které kategorie ho zařadit.
Po této zprávě ho klidně mohla postavit k sochám u vchodu; nedělal by jim ostudu.
Horší způsob k rozchodu si Hermiona vybrat nemohla. Nechala ho tu stát jak absolutního ztroskotance.
Přestože nikdy netvořili skutečný pár, jejich důstojnost si vyžadovala alespoň pár slov k uzavření jedné kapitoly.
 
„Pokud jste vážně tak dobrý lékař, jak tvrdí všechna vaše osvědčení, máte u nás dveře otevřené.“ Nechápal, jak se ocitl uvnitř kanceláře se všemi dokumenty o jeho vzdělání na stole. Pravděpodobně tomu napomohl fakt, že při náhlé záplavě zraněných po nešťastné katastrofě v nějakém muzeu, jednoduše přiložil ruce k dílu. Zvlášť, když se ukázalo, jak velký nedostatek zkušených lidí tu právě v této chvíli je.
Původně chtěl jen mluvit s Hermionou a zatím se z toho vyklubal pracovní pohovor. Ta ženská měla hodně podobné praktiky jako Brumbál. Nastal čas vzít nohy na ramena.
S příslibem, že si nabídku promyslí, než ji úplně zavrhne, se kvapně rozloučil.
Vlastně momentálně neměl žádnou představu o budoucnosti. Tolik si zvykl na roli odstrkovaného bývalého smrtijeda, že najednou netušil, co si s lékařským diplomem počít. Dřív by ho nejspíš šel strčit do chřtánu některému z posměváčků, co ho hned po válce hodili do kolonky Na odpis. Jenže ho poslední týdny až příliš změnily.
 
ooOoo
 
Počasí se rozhodlo dokázat, že ani obávaný Severus Snape nad ním nemá žádnou moc a spustilo jeden ze svých oblíbených lijáků. Tak tu stál promočený na kost před branami velkolepého hradu a přemýšlel, jestli chce jít opravdu dál.
Další dlouhá chodba mu připadala jak hloupé déjà vu. Tentokrát naštěstí věděl, že Bradavická ředitelka zůstala na svém místě a očekává ho.
„Jistě chápeš, že jsme za tebe museli přijmout náhradu.“ Minerva nesklamala.
Nejprve mu živě vylíčila novinky ze školy, poté ze života a nakonec z Londýna. Jakoby byl několik let pohřbený pod zemí místo pár měsíců na okraji města.
Samozřejmě se snažila do poslední chvíle pozici profesora lektvarů neobsadit, jenže pak na ni začala tlačit rada.
Netoužil hrát si na ublíženého a bez prostředků, jen by si rád vyzvedl několik osobních droností. Byt i kabinet náležely k místu, takže jeho věci řádně zabalili a uskladnili.
 
Připadal si hodně hloupě, když postával před svým bývalým útočištěm a čekal, až ho nový kolega pustí dovnitř. Kdyby nutně nepotřeboval vybrat ze svých tajných skrýší nebezpečné materiály obsahující kouzla černé magie, nikdy by se sem nevrátil. Těch několik bezcenných kousků, co za život učitele nashromáždil, by s klidným srdcem obětoval. Jenže si nehodlal vzít na svědomí, že někdo najde návody na opravdu odporné černé kletby a použije je nebezpečným způsobem.
„Hermionu ti představovat nemusím.“
Nemohl by být víc překvapený, kdyby mu otevřela dveře Umbridgeová, než byl teď.
„Jsem tak ráda, že přijala místo tvé nástupkyně. Nechám vás tu o samotě. Musím ještě vyřídit několik lejster.“ Minerva ještě dál nadšeně vykládala, ale on ji nevnímal. Veškeré jeho smysly se zaostřily výhradně na dívku před ním.
 
„Dala jsem na tvé doporučení a rozhodla se nesedět na dvou židlích. Nejprve dostuduju a pak se vrhnu na karieru. Nemohla jsem ti dát o svém rozhodnutí zprávu. Alfred mi doporučil tě nekontaktovat, aby to později nikdo nemohl brát jako ovlivňování. Je to sice nesmysl, ale nechtěla jsem riskovat, že ti jednou zničím sen.“ Hermiona se vrhla do vysvětlování hned, jakmile osaměli. Přesto to Severovi úplně nestačilo. Vždyť mu tolik chyběla.
Pozoroval, jak se za tu dobu změnila. Pouhé čtyři měsíce a zmizela všechna ztrhanost, uštvanost a možná i něco přibrala. Líbila se mu čím dál víc.
„Stejně to děláš zas. Studuješ a pracuješ zároveň,“ zabručel, když si uvědomil, že se chová jako nedozrálý mladíček na první schůzce.
„Profesorka McGonagallová mi absolutně vyšla vstříc a sestavila mi rozvrh maximálně výhodně,“ bránila se, ale v hlase jí vůbec neznělo rozhořčení. Chápala, že to byl jen vlídný šťouchanec od starostlivého muže.
„Všechny tvé věci jsou tady,“ ukázala Hermiona rukou na několik krabic vyskládaných u pracovního stolu, když si všimla, že jí už neposlouchá a míří do ložnice. Musela se červenat, když si vzpomněla s jakou láskou a něhou jeho věci rovnala. Krev se jí do tváří nahrnula i z jiného důvodu, jasně si uvědomovala, kde se ocitnou, půjde-li za ním.
„Všechny ne,“ oznámil jí, aniž by se zastavil.
Severus si klekl na jedno koleno a kouzlem uvolnil několik prken v podlaze. Vyjmul schránku a letmo zkontroloval její obsah. Hermionu nakukující mu přes rameno plně ignoroval.
Otočil se, aby na ni lépe viděl a zároveň jí zabránil přesně zjistit co, je ukryto pod vrstvou látek pod víčkem. Nechtěl poznat, jak by zareagovala, kdyby věděla, co vlastní.
„Omlouvám se, potřebovala bych…,“ vykřikla naoko rozpačitě Minerva McGonagallová, která se z nenadání objevila mezi dveřmi. „Já to tušila,“ spráskla nadšeně rukama.
Hermiona chvíli nechápala. Pak si všimla, v jaké pozici se nacházejí a jak to nejspíš musí vypadat a neubránila se úsměvu. Rychle ho zakryla dlaní. Ruku spěšně stáhla, protože tím gestem vlastně ještě víc podporovala nastalou situaci.
„Nebudu vás rušit,“ zamrkala ředitelka. A aniž by si nechala něco vysvětlit, zamířila k odchodu. Z dálky už jen zaslechli její poslední slova, „Přijďte se mi pochlubit.“
„Když už to Minerva nakousla,“ zarazil Severus Hermionin výbuch smíchu.
Jednou se vdávat chtěla, ale ještě bylo příliš brzy. Vždyť se se Severusem pořádně neznají. Začínala jí naplňovat panika. Jak ho má co nejméně bolestivě odmítnout?
„Nechtěla bys se mnou bydlet?“ zazněla otázka, kterou rozhodně nečekala.
Severus mezitím vstal a krabičku si uklidil do kapsy pláště.
„Samozřejmě,“ vrhla se mu Hermiona do náručí.
„Neměly bychom zamknout?“ namítla, když Severusovy polibky nabíraly na intenzitě.
„Domnívám se, že Minerva je právě zaneprázdněná plánováním naší svatby, ta nás rušit nějaký čas nebude,“ odpověděl, zatím co jí rozepínal hábit.
„Strašně nerada ji zklamu,“ pomohla mu se svlékáním, aby si i ona mohla vychutnat jeho přítomnost.

 
05.06.2016 21:45:45
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one