.

Vitajte na stránkach plných fantázie a fikcie. A možno aj reality... Vaše, nadin a Chavelierka

Táto stránka sa dnešným dňom stáva iba archívom už napísaných niektorých poviedok. Nič nové sem už nepribudne. Lúči sa s Vami nadin

Poviedky a príspevky od Chavelierky Aktualizované Odkaz na najnovšiu kapitolu
Anketa  stále aktuální Dotaz  Dotaz2
Vánoční příběh  TU 26.12.2016 Kapitola 2
Dárek pro Wixie 28.1.2016 Dárek
 
     
Takže asi tak. Dlouho jsem se rozhodovala, jak bych tuhle kapitolu měla pojmout. Snažila jsem se do ní vecpat spoustu myšlenek. Takže jsem ji měla přehnaně dlouhou. Dvě kapitoly jsem z ní nejdřívě dělat nechtěla, ale jak se mi to často stává, nechala jsem se při psaní unést :-) Takže nastalo dilema, kde ji roztrhnout, aby to nevyšlo moc násilně. Výsledek je zde a příště zbytek.
Ještě jedno malé upozornění. Příště nás čeká poslední kapitola ;-)

Přeju pevné nervy :-D



 
Část I
 
Hermiona úlekem nadskočila, a protože se nacházela právě na kraji postele, sklouzla tvrdě dolů rovnou na podlahu. Prvních pár okamžiků se nevzmohla vůbec na žádnou reakci, kromě tření bolestivě naražené kostrče.
Její mozek se snažil zanalyzovat situaci. Rozhodovala se, zda si tolik přála Severusovo probuzení, až si jeho slova vsugerovala, nebo na ni skutečně promluvil.
Než se jí povedlo dostat se do přijatelné pozice a zjistit skutečný stav věci, rozezněl se pokojem zvuk poplašného kouzla signalizující změnu stavu pacienta. Potvrdilo se tím sice, že Severus nejspíš nabyl vědomí, dřív než si to ale mohla skutečně ověřit, nahrnulo se do pokoje stádo nejrozličnějších doktorů. Některé ani neznala. Naštěstí jí Henri, který přiběhl s davem, pomohl na nohy, jinak by skončila zadupaná do linolea.
 
ooOoo
 
Severus velmi hlasitě a velmi nevybíravě vypoklonkoval dalšího medika, co si na něm hodlal ověřovat nové metody vyčtené z nějaké knižní příručky pro mladé začínající a ambiciózní nemehla. Strašně ho štvalo, jak si u něj podávají dveře jeden za druhým s milionem otázek, aby to byli právě oni, kdo objeví ten nečekaný průlom v léčitelství, co je zahrne zlatem a slávou. Taková drzost považovat zrovna jeho za vhodný objekt na testování. Otázky zásadně nechával bez odpovědí nebo dodával jen mlhavé a kusé informace. Nikomu cestu na vrchol neusnadní. Pokud si má někdo připisovat úspěchy, bude to on.
Plánoval na další osobu, co mu zaklepe na dveře s nějaký lejstrem vhodným pro vyplnění, uvrhnout opravdu šťavnatou kletbou. Dokonce už si stanovil seznam deseti nejvhodnějších a nejkrutějších.
Naštěstí se v pokoji objevil Henri a místo stohu papírů držel talíř s pořádným kusem masa. Další věcí, za kterou hodlal nemocnici v nejbližší době zažalovat, je strava. Odporné zelené lepkavé cosi už mu začínalo na žaludku vytvářet uzel. Nikdy v jídle nebyl vybíravý, ale po této zkušenosti si začne víc všímat toho, co strká do úst.
 
„Co se děje s Hermionou?“ Severus si tuhle otázku pokládal už dlouho, ale nenalezl žádnou rozumnou odpověď.
Nadešel část položit ji někomu více erudovanému. Dlouho se k tomu kroku přemlouval. Nechtěl vypadat, jako zamilovaný hlupák, kterému chybí jeho drahá polovička. Jenže mu skutečně chyběla. Stihla mu říct, že mu dá čas a prostor než se uzdraví a pak ji vyhnali všetečný bílý vrány s doktorským diplomem. Můžou si všechny učený papíry a fundovaný odhady strčit … hodně hluboko, když ho ona nedrží za ruku. Konečně na to přišel.
„Potřebuje si odpočinout. Proseděla u tvé postele hodně dní a nocí.“ Henri mu vzal prázdný talíř a odložil ho vedle na stolek.
Příliš se snažil uhnout pohledem, než aby mu to Severus spolknul. Vytušil, že se za tím vším skrývá něco víc. „Taky ji moc mrzelo, když si několikrát z bezvědomí volal Lilly,“ dokončil vysvětlování. To bylo přesně to ono, co tu vyselo ve vzduchu.
Jistě, že věděl o Lilly. Henri znal všechny Severusovy prohřešky. Proto mu taky prošel ten pohrdavý tón hlasu, když vyslovil její jméno. Všichni ostatní by litovali už u prvního písmene.
Severus zavzpomínal na Lilly ve své hlavě a vzpomínal i na to, jak ho Hermiona vytáhla ven. Přesněji její zoufalý hlas.
Nikdy v životě by už nechtěl podobný zážitek zažít. Když si uvědomil, že na sebe nejspíš nechtěně přetáhl pacientčinu kletbu a navíc ztratil cestu ven, začal panikařit. Obklopil ho vír myšlenek, jeho vlastních i těch pocházejících z hlavy kouzelníka, který kletbu seslal. Nořil se hluboko v bažině odporně lepkavého bahna. Klouzalo mu pod nohama a pomalu ho pohlcovalo. Všudypřítomná tma se začínala uzavírat kolem jeho těla, že se na ni dalo skoro sáhnout a jeho mozek přestával reálně fungovat.
Pak se najednou objevilo světlo a on začal prožívat útržky ze svého života. Každý prožíval zas a znova a každý se podstatně lišil od původní reality. Neuvědomoval si to, dokud mu touha být s Hermionou neotevřela oči.
Začal si vybavovat všechny úžasné chvíle, které mu dala okusit. Každou noc, kdy si povídali, dokud jeden z nich neusnul. Nevšední pocit probouzet se s tváří zabořenou do hustých vlasů rozprostřených po jeho polštáři a vůni, co po ní zůstávala na peřinách.
Zatoužil znovu zažít ten vnitřní klid, který mu dopřála, tak silně, že se jeho mysl rozběhla zpět.
Slyšel ji naříkat. Upínal se k tomu hlasu a používal ho jako kompas. Mockrát ji zoufale prosil, aby mu nepřestávala vyprávět. Bez melodie jejího hlasu by už cestu ven nenašel.
Vždy, když se cítil být blízko, strhla ho neviditelná síla zpátky na začátek. Už přestával bojovat, ale ona jim dávala sílu oběma. Pak se stal ten malý zázrak a on se probral. Vděčil jí za život a doufal, že i za ten budoucí.
Jak jí to má všechno říct, když si od něj drží odstup a jeho tu vězní v bílém pokoji. Trochu začínal mít pocit, že ho považují za nebezpečného blázna, kterého je potřeba se nenápadně zbavit.
 
ooOoo
 
Hermiona odkládala setkání se Severusem na co nejpozdější dobu. Doháněla zmeškanou práci, vymýšlela si novou. Vše jen aby, se vyhnula nevyhnutelnému. Odmítala si připustit, že se bojí konfrontace a případného odmítnutí. Když ale týden po Severusově procitnutí věděla o jeho stavu jen to, co jí donesli kolegové, nebo vyčetla z karty, začala se cítit hloupě.
Další výmluvy nepřichází v úvahu, musí se postavit realitě čelem; a pokud možno v nějakém pro lov partnera vhodném oblečení.
 
„Sluší ti to,“ byla věta, kterou rozhodně od Severuse nečekala.
Každopádně byla lepší, než kdyby ji místo pozdravu rovnou vyhodil.
Přitáhla si židli k jeho posteli, ale stále se snažila udržet mezi nimi určitý diskrétní prostor.
Vyměnili si pár zdvořilostních frází a snažili se přitom tvářit tak, že je netrápí žádné nevyřčené otázky. Hermioně pomalu začínaly docházet neutrální témata.
„Musím se ti přiznat,“ vyhrkla nečekaně. „Lhala jsem ti,“ pokračovala, když si uvědomila nevhodnost doznání právě v tuhle chvíli a taky Severusovo zaryté mlčení. „Ze své funkce ti nemohu udělit atestaci.“ Propletla si prsty, najednou nevěděla co s rukama. Do tváří se jí hrnula červeň. Nesnášela, když se musela uchylovat k podobným praktikám a ještě víc, když pak vyšly najevo.
„To já přeci od začátku vím. Na škole každému neustále opakují, čím vším si musí projít, aby se stal plnohodnotným léčitelem.“  Vykolejil ji Severus svou klidnou odpovědí s mírně ironickým podtónem.
„Proč jsi tedy mou nabídku přijal?“ podívala se na něj překvapeně.
První kolo rozhodně vyhrál a ona začínala ztrácet půdu pod nohama.
„Pokud něco donutilo samotnou neohroženou nebelvírku ze známého tria sejít ze svých výšin až ke mně do sklepení, rozhodně to upoutalo můj zájem. A pak, jelikož znám tvou přehnaně odpovědnou povahu, která ti nedovolí nedodržet závazky, využil jsem příležitosti udělat si ze samotné ředitelky nemocnice svou dlužnici.“ Vynechal samozřejmě tu část, kdy si ředitelku zavázal i jiným způsobem.
Hermioně se ulevilo, ačkoli by ho momentálně nejraději něčím hodně těžkým praštila za to, jak s ní manipuloval.
„Přesto jsem pro tebe našla řešení,“ oznámila mu ignorujíc hořký pocit mírného rozčílení. „Vzpomínáš si na Alfreda Rexfeelda?“
Sama netušila, jak se má v tuhle chvíli cítit a tak raději sledovala Severusovy reakce.
„Tvého milence?“ zavrčel podrážděně. Během okamžiku zmizela jeho veškerá dobrá nálada.
„My jsme nebyli…“ Hermiona se zamyslela a pak se rozhodla nechat to být. „Ano na toho,“ přikývla. „Je to výtečný chirurg a je ochotný nechat tě u sebe na stáži, po které by ti udělil atestaci.“
Z čehož plynou celé čtyři měsíce o samotě na rozmyšlenou pro každého z nich.
 
17.05.2016 21:06:16
Chavelierka
.oOo.
Alan

Alan

Tieto stránky neboli vytvorené za účelom zisku.
Tvoríme ich pre radosť sebe a všetkým, ktorí zdieľajú naše nadšenie pre svet fantázie. Všetky postavy, ktoré stvorila J.K.Rowling, si nemienime v žiadnom prípade privlastňovať, patria len a len do jej vlastníctva.
Ach...

Ach...

Dátum založenia stránok - 18.04.2009
2570rjn[1].jpg



Name
Email
Comment
Or visit this link or this one